Dá se odhadnout, co je hybatelem dění v posledních týdnech plných vzruchu, a to počínaje návštěvou dalajlámy v Praze, přes prohlášení ústavních činitelů k Číně, nevyznamenání příbuzného ministra kultury, až k alternativní oslavě 28. října na Staroměstském náměstí, co českou společnost momentálně tak trápí?

Neptejme se co, ale položme si otázku, kdo je hybatelem této vzrušené doby. A když nepatříme k lidem, kteří trpí ztrátou paměti, vzpomeneme si na různé akce, které měly stejného jmenovatele a s různými drobnými obměnami i stejné protagonisty. Tím jmenovatelem byla nespokojenost s volebním uspořádáním, těmi protagonisty byla kulturně-mediální fronta, doplněná neúspěšnými politiky. Impuls 99, Děkujeme, odejděte, krize v České televizi, neustálé dehonestace, sice lidem zvolených, ale Frontě znelíbených politiků prostřednictvím televizní obrazovky ČT, nátlak na změnu volby prezidenta a tak dále.

Obávám se, že lid obecně netrápí nic natolik závažného. Frontu však ano. Jak zpívá Jarek Nohavica ve své nejnovější písni: „Pánbůh ztratil vliv, nic není jako dřív …“ Pánbůh se s tím jistě vyrovná, Fronta však nikoliv. Její vliv byl za dob Václava Havla velký, nebo se alespoň domnívali, že velký je. Pozvánky na Hrad jim dodávaly pocit důležitosti. Dnes jsou pouze k smíchu. Se svým patosem, výzvami a peticemi jsou ve stejné pozici jako komunističtí papaláši před pádem režimu.

Z reakcí na většinu zmíněných akcí bylo patrné, jak jistá část společnosti až nenávidí prezidenta Miloše Zemana, jehož někteří demonstranti přinesli na Hradčanské náměstí znázorněného jako exkrement. Dá se čekat, že v příštích týdnech přerostou protesty proti němu až v násilnosti? A co když se proberou i Zemanovi příznivci a pojmou obranu prezidenta poněkud ostřeji? Pokud ano, jak zabránit takovému scénáři?

Miloš Zeman není jen prezident, ale především je člověk, jehož lidská důstojnost byla mnohokrát pošlapána, a často mnohem více, než výše zmíněným zobrazením. Václav Havel měl také své chyby, ale zatímco on je zbožšťován, Miloš Zeman je neustále zesměšňován. Nemůžeme po něm chtít, aby se držel přikázání „ty po mně kamenem, já po tobě chlebem“.  A čím více je Miloš Zeman upřímný k novinářům, tím větší nenávist vzbuzuje, protože jeho chyby jsou zdůrazněné až do olbřímích rozměrů. Chtějme po médiích, aby se nepoužíval dvojí metr.