Slimáci k nám táhnou za obživou, napsal o migrantech politik – průšvihář. Jste zmrd, chcípněte, psali mu. Nadával mu i Rejžek. A my jsme s ním mluvili

16. 10. 2017 4:41

ROZHOVOR „Můj článek, který vzbudil takovou pozornost, byl primárně určen našim občanům v Brně-Bohunicích. Chtěl jsem jen informovat o tom, že nebudu přívržencem nelegální migrace a že nesouhlasím s výstavbou mešity na území Bohunic,“ obhajoval své výroky, ve kterých přirovnal nelegální běžence ke slimákům, místostarosta Bohunic Milan Hrdlička (ČSSD). K otázce migrace pak ještě pro ParlamentníListy.cz uvedl: „Já osobně jsem proti uprchlickým kvótám, nikdy nemohou splnit očekávání evropských politiků, a to už jen z jednoho zásadního důvodu. Lidská přirozenost velí, že nebudu tam, kde nechci být. Jestliže mne někdo přemístí a drží, kde se necítím dobře a kde nechci zůstat, je jen otázkou času, abych svou nevoli začal prosazovat neposlušností či násilím.“

Slimáci k nám táhnou za obživou, napsal o migrantech politik – průšvihář. Jste zmrd, chcípněte, psali mu. Nadával mu i Rejžek. A my jsme s ním mluvili
Foto: Jonáš Kříž
Popisek: Když bohatne země, musí i lidé, zní volební heslo ČSSD

Už koncem týdne lidé rozhodnou o tom, kdo povede naši zemi po další čtyři léta. Největším favoritem voleb je stále Andrej Babiš se svým hnutím ANO. Nicméně řada zástupců tradičních politických stran s ním povolební koalici odmítá. Dovedete si představit, že by sociální demokraté s hnutím ANO opět vládli? Případně, koho tipujete z našeho politického spektra, že má ke spojení s hnutím ANO nejblíže?

Máte pravdu, již koncem týdne se uvidí, kdo volby vyhraje, ale s jistotou mohu říci, že se jistě nerozhodne, kdo zemi povede. Já osobně, a to nejsem politolog, jsem přesvědčen, že sestavování vlády a koalice se bude vyvíjet možná až do začátku příštího roku. Do té doby prostě bude vládnout ta stávající vláda v demisi. Co se týče koalice, která může vzniknout z voleb, je více variant. I když mnozí lídři již nyní deklarují, že nebudou s tou či onou stranou vstupovat do koalice, z historie známe, že to tak nemusí být. Každý politik je především člověk a z podstaty lidské inteligence a nabídnuté příležitosti vyplývá, že možnost prosadit alespoň část svého programu, či si jen lidsky polepšit převáží nad předvolebními sliby. Já osobně si dovedu představit novou vládu ve stejném složení jako nyní. Ono když se podíváte, že se v této vládě snoubí tři prvky, a to je sociální jistoty, ekonomika a tradiční hodnoty naší země, můžeme mít jistotu, že základní body prosperity, sociální jistoty a tradice budou zachovány.

Anketa

Chcete Andreje Babiše za premiéra?

51%
49%
hlasovalo: 17456 lidí

Jak se díváte na naplnění tzv. uprchlických kvót v budoucnu? Domníváte se, že to je už vyřešená záležitost a i nová česká vláda, která vzejde z blížících se voleb, bude trvat na už přijatém stanovisku, tedy nepřijímat žádné uprchlíky? Anebo se naopak podvolí diktátu Bruselu, který proti nám už připravuje některé sankce? 

Já osobně jsem proti uprchlickým kvótám, nikdy nemohou splnit očekávání evropských politiků, a to už jen z jednoho zásadního důvodu. Lidská přirozenost velí, že nebudu tam, kde nechci být. Jestliže mne někdo přemístí a drží, kde se necítím dobře a kde nechci zůstat, je jen otázkou času, abych svou nevoli začal prosazovat neposlušností či násilím. Mnohokrát bylo řečeno, a já s tím souhlasím, že náš stát není cílovou zemí. Podívejme se však na státy, jako jsou Řecko či Turecko, tyto země také nejsou cílovými zeměmi pro uprchlíky – a jaké tam mají potíže.

Navíc již víme, že turecký prezident oznámil, že nehodlá pokračovat v přístupových jednáních k začlenění do EU. Potom se ptám, co se stane, až zvedne stavidla a umožní migrantům, utečencům či emigrantům odchod z jejich země. Kam tito lidé půjdou, na to si umíme jistě odpovědět sami...

Vy sám jste sloužil jako člen bezpečnostních složek i v zahraničních misích. Vnímáte v současné době migraci z arabských států do Evropy i pro Českou republiku jako určité ohrožení bezpečnosti, i když tu vlastně téměř žádné uprchlíky zatím nemáme?  

Ano, sloužil jsem v misi SFOR v Bosně a Hercegovině v elitní jednotce EOD jako pyrotechnik. Náplň naší práce, a já si dovoluji s odstupem času říci, že se jednalo spíše o poslání, bylo pomáhat lidem, kteří se dostali do nebezpečí s výbušninami. Bylo jedno, zda se jednalo o vyproštění člověka z minového pole, či podílení se na odminování minových polí. Prostě jsme byli vždy tam, kde to bylo potřeba. Já jsem spolupracoval a velel i muslimským vojákům, kteří s námi prováděli odminování. S klidným svědomím mohu konstatovat, že to byla perfektní spolupráce. Byli to velmi disciplinovaní vojáci a v tu dobu velmi přátelští. Mnohokrát se stalo, že jsme se po službě posadili, ugrilovali kuřata a prostě hovořili otevřeně o všem. O politické situaci, vztazích mezi muslimy a křesťany, ale i o víře.

Letos jsme se vydali na dovolenou s rodinou do míst, kde jsem sloužil. Chtěl jsem rodině ukázat zemi, která mi byla blízká, krásnou přírodu, čisté řeky a kulturu, jež tam patří. V době mé služby v misi SFOR jsme měli základnu v obci Bosanská Krupa, jel jsem se tam tedy podívat. Musím říci, že se zde mnoho změnilo, jen pár věcí zůstalo stejných. Na náměstí jsem si dal zmrzlinu a pozoroval okolí. Najednou se mi zatajil dech, po chodníku přicházel muž nevelikého vzrůstu s krátce střiženými vlasy. Poznal jsem v něm bývalého kolegu, se kterým jsem tehdy prováděl pyrotechnické práce. S radostí a otevřenou náručí jsem vykročil muži vstříc. Jaké bylo moje překvapení, když se muž zastavil, vztyčil před sebe ruku a znemožnil mi objetí. Já jsem se mu chtěl připomenout a říkám: „Hasane to jsem já, Grlička.“ On jen odpověděl, že ví, že mne poznal, ale ať odejdu. Na otázku proč, mi bylo krátce sděleno, že již nejsme přáteli.

Tímto také odpovídám na váš dotaz. Máme obavu z afrických uprchlíků, ekonomických imigrantů a podobně, ale vůbec si neuvědomujeme, že pouhých 600 kilometrů od našeho státu existuje území, kde dochází k zásadním změnám v myšlení a k radikalizaci. Necítím ani tak ohrožení v bezpečnosti, ale ohrožení naší kultury a zvyklostí.

Nedávno jste prohlásil, stručně řečeno, že nelegální migranti jsou jako slimáci, kteří táhnou do vyspělejších zemí za nejsnadnější obživou, a že za sebou také nechávají stopu pro své další následovatele. Za to jste sklidil kritiku od svých stranických špiček, nicméně řada lidí na sociálních sítích vám dávala za pravdu. Byl jste za toto vaše kritické prohlášení nějak perzekvován? Změnil byste na vašich slovech něco, když se na ně díváte s odstupem času?

Je mi strašně líto, že někteří z národa, který vždy chápal nadsázku, satiru, karikaturu, se teď uchylují ke komentářům, které se také objevily u mého článku. Víte, nejhorší na tom je, že ti, kteří mne dehonestují za tento článek, v podstatě činí to samé, co kritizují. Jen krátká ukázka, například Jan Rejžek mi napsal: „Pane jste rasista, zrůda a táhněte do Koreje.“ Michal Ožuch dokonce uvedl: „Jsi odporný zmrd. Snad chcípneš na rakovinu i s celou rodinou.“ Tak to je jen náhodný výběr. Čtenář si jistě udělá úsudek sám. Můj článek byl primárně určen našim občanům v Brně-Bohunicích. Chtěl jsem informovat o tom, že nebudu přívržencem nelegální migrace, že nesouhlasím s výstavbou mešity na území Bohunic.

Vychoval jsem s manželkou pět dětí, mám deset vnoučat, cítím vůči nim zodpovědnost za to, jakou jim připravíme budoucnost. Oni totiž jsou odkázáni na nás, oni nám věří, že je vedeme do bezpečí a prosperity. Máme zde svou kulturu a jsme povinni ji chránit tak, aby zde byla i nadále nejen pro nás, ale i pro naše děti, vnoučata a pravnoučata.

Pojďme nyní zpátky k naší politice. Co si například myslíte o kontroverzních kauzách, jako je Čapí hnízdo, nebo o současně projednávaném případu prodeje OKD do soukromých rukou, kdy se stát měl zbavit Ostravsko-karvinských dolů opravdu hodně pod cenou. Na lavici obžalovaných ale nesedí žádný z politiků, nýbrž úředníci...

Každá kauza, která je vynesena po letech a medializovaná, vzbuzuje podezření. Pokud se jedná o vyšetřování trestného činu z pohledu „padni, komu padni“, tak je to v pořádku. Jestliže se však celá kauza zpolitizuje, je otázkou, zda to spíše neuškodí médiím, která o těchto kauzách informují. Víte, já jsem především komunální politik a mám k našim občanům, a to převážně k bohunickým usedlíkům, velmi blízko. Když s těmito lidmi hovořím, dozvídám se, že jsou právě z takových kauz, ať je to případ OKD či Čapí hnízdo, znechuceni. Ono se dá říci, že co redaktor, to jiný názor. Občané totiž získávají informace pouze z médií, oni se nemohou podívat do spisu, či přímo si promluvit s aktéry kauz a udělat si svůj názor. Potom se nedivte, že občané jsou unaveni těmito kauzami.

Pokud jsou odsouzeni v podobných kauzách úředníci, mohu snad jen podotknout, že podepsali asi něco, co si pořádně nepřečetli. Já prostě věřím v nezávislost našich soudů.

Jaký názor zastáváte na prezidenta Miloše Zemana. Skutečně je až příliš orientován na Východ, jak mu vyčítá už nejen česká pravice, ale i hlasy ze zahraničí? Anebo jen reaguje na většinové názory obyčejných lidí? Dovedl byste si představit na Hradě i jiné současné kandidáty na prezidentský post? Koho byste navrhoval například za vaši stranu?

Pan prezident je jednou z mála politických osobností, která se nepřetvařuje. Je pravdou, že leckdy je mu to k tíži. Z mého pohledu – nyní uvažuji jako občan, a ne jako politik – si myslím, že dokáže rozproudit debatu o tématech, o kterých politici neradi hovoří. Já osobně v současné době nemám svého kandidáta na prezidenta. Ale prezidenta volit budu. Protože jsem přesvědčen, pokud zde máme přímou volbu hlavy státu, že by každý občan měl svého práva využít a k volbám jít. Je to jedinečná příležitost, jak využít této demokratické vymoženosti.

Blíží se výročí sametové revoluce, pojďme se tedy nad polistopadovým vývojem trochu zamyslet. Určitá část české společnosti stále poměřuje dnešní život s tím, jak se jí žilo před listopadem 89. Zejména lidé nad 50 let upozorňují na jevy jako korupce, nemožnost vymoci právo či bezpečnost. Dle sociologů na ně spíše dolehly jevy jako nejistota v zaměstnání, zejména kolem ekonomické krize, zadluženost, nízké mzdy či výdaje spojené s výchovou dětí. Co je příčinou toho podle vás, že mnozí lidé mimo Prahu nepovažují tento režim za svůj a ohlížejí se spíše do minulosti?

Začnu od konce. Pokud vám nikdo nedá vizi budoucnosti, budete se vždy otáčet do minulosti. Je to přirozený jev. V naší společnosti proběhlo od sametové revoluce mnoho změn. Je na pováženou a na každém občanovi, aby si ty změny vyhodnotil.  Bylo totiž vyřčeno mnoho slibů a mnoho vizí, ale co se z toho splnilo? Uvedu příklad privatizace, které jsme se mohli zúčastnit my všichni. Jaký byl výsledek? Dopadla tak, že majetek státu se v rámci kupónové privatizace nabídl lidem. A já se nyní ptám, který občan co spoluvlastní, který občan se podílí na ziscích fabrik, družstev a podobně? Těch lidí je minimum a u majetků jsou již zase jen ti vyvolení. Musím však říci, že zde máme spoustu podnikatelů, kteří postavili své firmy z ničeho, a na ně jsem hrdý.

Ač to tak nemusí vypadat, i v komunální politice se pojem sametová revoluce často skloňuje. Bohužel většinou převažuje negace. Lidé říkají: „Za to jsme nezvonili na náměstích, nenosili placky OF. Chtěli jsme změnu.“ Já vždy na to odpovídám, změnu máme, máme demokracii, tržní hospodářství, a hlavně máme svobodu, ač té se nenajíme, nenatankujeme za ni benzín a neoblékneme naše děti. Pro mne osobně je to ale nejdůležitější aspekt. Můžete mít vše, majetky, peníze, ale pokud nemáte svobodu a zdraví, ostatní je pomíjivé.

Je nyní skutečností, že české mzdy jsou oproti těm německým, ale i například francouzským, velmi nízké. Odbory a levice reagují kampaní „Konec levné práce“ a chtějí tlačit podnikatele i na stát, aby mzdy navýšili. Pravice mluví jako o receptu na tuto situaci o znalostní ekonomice s vyšší přidanou hodnotou. Také Andrej Babiš chce více investovat do smysluplných a ziskových oborů. Je vůbec správné, že odbory nyní tak tlačí na růst mezd? Jak vnímáte vy sám tento spor napříč naší společností?

Souhlasím se sloganem, když stát bohatne, musí bohatnout i lidé. Ono to vychází z podstaty. Z čeho má stát příjmy? Z daní a z firem, které vlastní. Stát by se měl chovat částečně jako podnikatel, ale i jako ochránce. Jako podnikatel by měl prostředky investovat do zvelebování. Stavět silnice, byty, starat se o přírodu a chránit ji nejen pro nás, ale hlavně pro naše děti. Musí být solidární, protože v každé společnosti budou lidé, kteří nebudou schopni, ať již ze zdravotních důvodů, či z jiných, prožívat svůj život plnohodnotně. Proto jsem přesvědčen, že současný stav solidárnosti, který je nastaven v naší zemi, je tím správným politickým směrem.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Jan Štěpán

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Herec: Havlovo bombardování? Nebylo humanitární. A když jsem viděl, co chodí za lidi do Občanského fóra...

4:44 Herec: Havlovo bombardování? Nebylo humanitární. A když jsem viděl, co chodí za lidi do Občanského fóra...

ROZHOVOR „Až se jednou spočítá, co to stálo lidských životů, tak nevím, jak se na to lidi budou tvář…