Letošní rok byl velice dramatický. Evropu zasáhla migrační lavina, kterou příliš nezvládala. Dá se v tomto kontextu vůbec najít nějaký úspěch Evropské unie? A v čem evropské elity selhaly?
Především se musím přiznat, že celou mou osobou cloumá všeobjímající skepse. Připadám si, jako kdybych chodila po rozbředlém blátě, které se mi už nalévá do polobotek. A navíc ať šlápnu kam šlápnu, hrozí, že to bude okraj propasti. Toto není jen osobní pocit, je to především pocit politický. V minulém roce vyšla najevo řada velmi zajímavých strategických informací. Spojuje je jedno, a totiž to, že náš dnešní svět je založen na lži, předstírání, na odtržení se od reality a totálním rozporu slov a činů. Schází vize, koncepce, schází v podstatě důvod k životu.
Proto odpověď na otázku, zda lze v kontextu migrační laviny najít nějaký úspěch Evropské unie, je nutno pojmout šířeji: U Evropské unie nelze najít žádný úspěch, a to v jakémkoli kontextu. Evropa a Evropská unie žádné elity nemá. Je plná panáků, kteří předstírají, že mají nějakou ideologii a nějakou ideu. Bohužel – nemají.
Kterou celebritu byste volili v prezidentských volbách, pokud by kandidovala?Anketa
Důležitou roli v této záležitosti hrálo Německo, kam také měli mnozí imigranti namířeno. Jak posuzujete německý přístup k migrantům?
Německo se zachovalo jako zrádce evropské civilizace. Na celé té záležitosti s tzv. „migranty“ mě fascinuje jedna věc: posledních sto let euroamerická civilizace věnovala obrovské úsilí porozumění člověku a společnosti, tomu jak fungují. Na úrovni fyzického přežití tady máme neuvěřitelné výdobytky moderní medicíny, posledních padesát či osmdesát let je dobou grandiózního rozkvětu psychologie, pedagogiky, sociologie. Skutečně začínáme sami sobě rozumět. Začínáme rozumět tomu, jak funguje lidská psýché, jak se chovají skupiny lidí – rodiny, zájmové skupiny, či národy – začínáme chápat, co je důležité pro rozvoj jednotlivce a co je skutečným naplněním lidství. A toto všechno tváří v tvář „migrantům“ s odpuštěním hodíme do hajzlu a spláchneme. Najednou němečtí velkopodnikatelé tvrdí, že „migranti“ vyřeší nedostatek pracovních sil (když zároveň je nezaměstnanost). Jojo, IG Farben a řada dalších podniků si taky pochvalovala nástup nacistů k moci, že zavedou pořádek...
Dopustím se teď prohřešku přisouzení kolektivní viny jednomu národu: mně se zdá, že Němci se chovají jak autistické děti. Už první světová válka byla na hraně, v druhé světové válce pak plně prokázali, že nejsou schopni vnímat vztahy a příčinné souvislosti. Dneska se mi to jeví tak, že totálně zblbli z Habermase a celé své sociologické frankfurtské školy. Odtržení od reality dosáhlo svého vrcholu a Němci se stali nebezpečím pro Evropu – opět jednou.
Protipólem k postoji Německa a kancléřky Merkelové bylo Maďarsko a jeho premiér Viktor Orbán. Nejdříve byl kvůli vystavění plotu silně kritizován, postupem času však tato kritika uvadala. Jak hodnotíte jeho kroky v souvislosti s migrací vy?
Viktor Orbán chrání svůj národ a pragmaticky čelí situaci, kterou si nepřikrašluje. Nemyslím si, že by z tohoto vývoje byl nadšen. Dělá, o čem si myslím, že dělat musí. Chrání občany a obyvatele své země, chrání stát jako garanta společenského pořádku. Na jeho krocích není v podstatě nic k hodnocení. Dělá to, pro co byl zvolen do své funkce. Tedy znovu: chrání obyvatele své země, právní řád své země a svou zemi.
V nedávném rozhovoru pro Lidové noviny Viktor Orbán říká: „Evropa rezignovala na vybudování obranné linie na svých hranicích. Místo toho, aby urychleně uvolnila síly a peníze na bezpečí svých občanů, nesmyslně se toho dožaduje Turků. Tím sama sebe pasovala do role žebráků.“ Můžete prosím tento názor okomentovat?
Evropa nerezignovala na vybudování obranné linie na svých hranicích. Evropa rezignovala na sebe samu. Evropa a především západní Evropa ztratila schopnost nazírat na realitu. Chová se stejně jako dívenka, která sní o tom, že pro ni přijede princ na bílém koni, se kterým bude žít šťastně až do smrti, stejně jako mladík, který je přesvědčen, že na něj čeká Zlatovláska s útlým pasem, ňadry dmoucími se a též jej bude milovat a obdivovat až do smrti... Evropa sama sebe nepasovala do role žebráků, to byl pan Orbán ještě velmi jemný, pasovala se do role kuřat, která čekají, až budou v drůbežárně dekapitována, zavěšena za pařáty, oškubána, vyvrhnuta a posléze zdebužírována. Nepochybuji o tom, že pan Erdogan této absurdní žádosti západoevropských politických reprezentací vyhoví.
Ještě jednu věc bych dodala: bezpečí se nezajišťuje zbraněmi, respektive jenom zbraněmi, to se zajišťuje právem, právními nástroji a vynucováním si dodržování práva. Jestliže Evropská unie žádá zabezpečení své bezpečnosti od Turecka, pak zároveň žádá, aby tak Turecko učinilo pomocí svého právního řádu... ten je na cestě k islámskému právu šaría. Takže pakliže něco chceme po Turecku, přestaňme studovat rozhodnutí Soudu Evropské unie a Evropského soudu pro lidská práva a začněme studovat fatwy...
Psali jsme:
Rusko bylo po svém angažmá na východní Ukrajině a anexi Krymu v postavení jakéhosi vyděděnce. Zdá se, že se tato situace letos poněkud změnila. Souhlasíte?
No... nevím... Spíše bych to přerámovala takto: Evropská unie považovala Rusko za vyděděnce. A co na to Rusko? Rusko půjde vždy svou cestou. Někdy si, pravda, na řadu desetiletí zajde tak, jak si zašlo s komunismem, ale posléze se zase vrátí na svou svébytnou cestu. Pocit vyděděnectví Ruska není, paradoxně, pocitem Ruska samotného, protože ono se vztahuje pouze samo k sobě, nepotřebuje sebepotvrzení od Evropské unie... Spíš bych to řekla tak, že Evropské unii došel dech. Nejdříve se jí ale zatraceně nepodařila „akce Ukrajina“, potom rozvrat s „migranty“... přitom společné mají obě „akce“ jedno: naprostou neschopnost čelit realitě a vidět ji takovou, jaká je... Paradoxně to může dopadnout tak, že to bude Rusko, které se stane strážcem evropských hodnot, zrazených západní Evropou... a to bez ohledu na anexi Krymu, na občanskou válku na východě Ukrajiny, na angažmá Ruska na Ukrajině. A ti, kteří v západní Evropě procitají ze svého barbínovsko-habermasovského snu, najednou začínají zjišťovat, že pravoslavný chrám je pořád o moc lepší než mešita...
Jak moc ovlivní globální vývoj výsledky, ale i průběh a předvolební kampaň prezidentských voleb ve Spojených státech amerických? Může vyhrát Donald Trump?
To skutečně nevím... Zodpovědět na tuto otázku by mohl jen věštec s křišťálovou koulí. Jistá věc je, že do prezidentských voleb se stane ještě spousta věcí a každá z nich může být tím bodem zlomu, po jehož objevení se může být vše jinak... Vítězství Donalda Trumpa osobně vnímám jako poslední šanci na záchranu Ameriky takové, jakou jsme ji měli rádi a k jaké jsme vzhlíželi. Musím ovšem říci, že i když Donaldu Trumpovi fandím, mám mezi republikány ještě dva další oblíbence: Bena Carsona, neurochirurga z nemocnice Johna Hopkinse a také mám velmi obdobné názory se senátorem Marcem Rubiem. Oba bych považovala za velký přínos pro USA i pro svět, kdyby byli zvoleni. Zato jsem opravdu přesvědčena, že dost bylo Bushů a kteréhokoliv kandidáta od Demokratů považuji za katastrofu, s výjimkou Hillary Clintonové, tu bych považovala za celosvětovou pohromu.
Kdo se stal z vašeho pohledu nejvýraznější figurou české politické scény a proč? Do jaké míry splnil očekávání, anebo naopak zklamal prezident Miloš Zeman, Andrej Babiš, Bohuslav Sobotka, Miroslav Kalousek?
Česká politika nemá výrazné figury. Nemá vůbec žádné figury. Má pouze plastové figuríny. Vezmu to tedy podle vašeho seznamu:
S Milošem Zemanem se znám osobně od roku 1990 a po celou dobu spolu významně nesouhlasíme asi tak v 98 % pohledů na politiku. Nesouhlasím s ním i nadále, možná je těch procent trošku méně – ale opravdu jen trošku. Z naší „squadry azúry“ je však jediný, komu zbylo alespoň jakési sepětí s národem a jakési instinkty ke vnímání reality. V současné době mi ho je opravdu líto, protože i on musí ztrácet jednu iluzi za druhou. Třeba celou dobu svého politického působení prosazoval přijetí eura. Má ale dostatečnou sebereflexi k tomu, aby například od této své ideje odstoupil. Což musí bolet.
Andrej Babiš je člověk, kterého neznám a kterého bych nikdy netoužila poznat. Osobám jako je on se vyhýbám. Nemohou být přínosem vůbec pro nikoho, dokonce ani pro něj samotného. Chápu, že z hlediska práva pan Babiš nebyl spolupracovníkem StB. Když si však vezmu jeho projevy, názory, chování, lidi, kterými se obklopuje, je celkem jasné, že on skutečně nebyl spolupracovníkem StB. On byl její součástí. Je to zřejmé z každého jeho slova a pohledu. Vůbec, ale vůbec nechápu lidi, že se dali opít tímhle... koblihářem.
Bohuslav Sobotka – a to je, prosím vás, kdo... aha, to je ten pán, který má za šéfporadce Vladimíra Špidlu, což je ten, který říkal, že „zdroje jsou...“ Je mi líto, ale identifikace názorů pana Bohuslava Sobotky je pod moje rozlišovací schopnosti – a nedomnívám se, že je chyba na mojí straně.
Miroslav Kalousek – tvůrce strategií politické strany jako podnikatelského projektu, předobraz Věcí veřejných. Jojo, i já jsem mu nalítla a důvěřivě jsem si myslela, že by se TOP 09 mohla vrátit k ideám pravicové a přitom na humanismu postavené politiky. Jojo, takový blb jsem byla... Částečně mne ospravedlňuje, že takových pomýlenců, jako jsem byla já, bylo vícero. Myslím, že pan Kalousek by se měl přestat zajímat o politiku a věnovat se tomu, v čem je opravdu nejlepší: vedení výtahářské firmy. To mu fakt jde.
Jaká je vaše prognóza budoucího vývoje Evropy v roce 2016? Poradíme si s migrační krizí nebo se nakonec staneme obětí džihádu a evropská civilizace nastoupí cestu k postupnému zániku a spácháme sebevraždu, jak varují někteří analytici?
Žádná migrační krize neexistuje. Existuje dobývání Evropy nenásilnou cestou za její vlastní vydatné pomoci.
Nepochybuji o záměru muslimského světa kolonizovat Evropu. Zapomněli však na to, že Evropa si v průběhu minulého století naočkovala velmi účinnou profylaxi: přežila fašismus, nacismus a komunismus – islám je jen další odpornost, která se zjevuje na evropské scéně. Evropa si bezesporu poradí i s ním, i když, opět, za cenu nesmírných obětí. Čekají nás velmi, velmi krušné časy. Ovšem nepochybuji o tom, že výsledkem těchto krušných časů bude přesně to, co islám nyní ordinuje Evropě: totiž jeho úplné a naprosté zničení jako odporné ideologie, předstírající, že je náboženstvím. Islám je proti lidství, je dokonce i proti Bohu, a proto bude stejně jako předchozí nelidské ideologie poražen. Bohužel, v boji za naše vítězství jsme ještě ani nezačali, zatím jsme totiž nezačali ve skutečnosti ani s našimi prohrami, které budou, bohužel, nezbytné. Jestli začátkem našich proher a tedy i začátkem vítězství Evropy bude rok 2016 nebo až roky následující, nevím. Vím pouze jedno: čekají nás těžké časy.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Oldřich Szaban
