Podle aktuálního vývoje na půdě Evropského parlamentu to vypadá, že v roce 2021 budeme naposledy přeřizovat hodinky. Středoevropský čas (SEČ, standardní) a východoevropský čas (letní) se tedy přestanou střídat, každý stát si vybere, kterým z těchto časů se bude dále chtít řídit. Jaký je výhodnější pro Česko, pane profesore?
Podle mých zkušeností je společnost rozdělena asi na 40 % odpůrců letního času, který jim vadí, 40 % těch, kterým je to jedno, a zbývajících 10–20 % zastánců tohoto válečného výdobytku. Na otázku, zda by občanům vadilo zrušení letního času, by asi většina odpověděla, že nevadilo. Zřejmě na tomto základu se Evropský parlament rozhodl, že se střídáním času skončí. Osobně to pokládám za velmi jednoduchou věc. Prostě stačilo, aby se vůdci EU rozhodli, že loni v říjnu proběhne poslední změna času, přejde se tak bezproblémově pro všechny na jednotný přirozený čas, který pro nás znamená čas středoevropský (SEČ), a bude to všem ke spokojenosti. Ne tak evropský vůdce pan Jean-Claude Juncker. Vhodil mezi státy, podobně jako řecká bohyně sváru Eris mezi další tři bohyně, jablko sváru a dal všem státům do roku 2021 na vybranou, který čas si ponechají. Soudím, že k takové dohodě nikdy nedojde, protože se všude najde dostatek zastánců letního času, kteří jsou natolik sobečtí a k ostatním bezohlední, že jejich zábavy jsou jim nade vše, a přestože naše republika je ideálně rozprostřena kolem 15. poledníku, procházejícího Jindřichových Hradcem, nad nímž při SEČ Slunce právě kulminuje a je skutečné pravé poledne, jsou ochotni narušit ostatním lidem a hlavně školou povinným dětem, zejména nepřirozenou ranní tmou v zimě, jejich životní pohodu.
Že jsou nejznámější uváděné výhody letního času, jako například úspora energie, zanedbatelné, je již zřejmé. Existují ale jiné, silnější důvody, proč si letní čas ponechat?
Letní čas je nechvalným výdobytkem dob první a druhé světové války a právem patří na smetiště dějin! K čemu byla úspora energie v továrnách, které pracovaly na tři směny a mnohdy byly v tunelech a i pod zemí? Jednoznačně šlo a dodnes jde o násilnou diktátorskou manipulaci s lidmi. Na úsporu elektrické energie si nehrála ani v době zavádění letního času odbornice na biorytmy AVČR paní prof. Helena Illnerová. Ta tehdy doporučila těm, kterým vadí, že v březnu ráno je ještě tma, ať si rozsvítí silné reflektory (In: LN 30. 3. 2002). V souvislosti s údajným spořením el. energie se jednalo o nonsens na entou. Dlouho jsme v rámci boje proti letnímu času vyžadovali vyjádření mluvčího ČEZ a jiných organizací, kolik že se vlastně ušetří. Postupem doby se i úředně prokázalo, že nic. A silnější důvody, proč si letní čas ponechat, žádné nejsou.
Fotogalerie: - Zeman podpořil rozpočet
Je pro nás tedy ideální Středoevropský čas (SEČ)? A proč?
V našich podmínkách je celoročně minimálně osm hodin denní světlo jak v létě, tak v zimě. Březnovým posunem na LČ jsme uměle vhozeni do východoevropského časového pásma, a tím pádem do ranní tmy. Žil jsem 37 let bez aplikace Letního času a nijak jsem tím nestrádal, zatímco od roku 1979 mám s přesouváním času potíže. Patřím totiž mezi tu velkou část populace, která byla v té době v Rudém právu potupně zařazena mezi nekalé živly článkem: „Nechce se jim vstávat“. Potíže se mi později ještě zvětšily tím, že LČ byl prodloužen EU až do konce října. To, že „letní čas“ je tak prodloužen až do podzimu, jen podtrhuje jeho nesmyslnost ve své podstatě, kteroužto nesmyslnost odbornice na biorytmus AVČR paní prof. H. Illnerová skutečně „vědecky“ obhajovala citací první věty z druhé kapitoly „Babičky“ Boženy Němcové, totiž že: „Babička vstávala v létě ve čtyři, v zimě v pět hodin.“ Této věty jsem se já odmalička bál s představou, že mne to na stáří čeká. Paní prof. Illnerová ovšem „při svém vzdělání“ zapomněla , že mezi zimou a létem jsou ještě dvě další roční období (připomínám jaro a podzim), každé o cca 90 dnech, takže babiččin posun času vycházející bezpochyby z přirozeného ročního prodlužování a zkracování dne nebyl skokový, ale představoval denně asi 40 vteřin. „Barunku“ ale budila do školy pravidelně v šest hodin, což se během roku neměnilo. Dnes musejí děti během platnosti letního času vstávat do školy náhle už na jaře a pak dlouho do podzimu ráno v pět hodin SEČ.
Jak se na debatu o změně času díváte vy? Co příznivci a odpůrci té které varianty? Je mezi nimi rozdíl?
Mezi příznivci a odpůrci LČ je propastný charakterový rozdíl. V mém článku „Pro koho je vlastně ten letní čas?“, který vychází z mých dlouholetých zkušeností bojovníka proti LČ, mohu prohlásit, že střídání času vadí veliké většině obyčejných lidí, kteří se ve svých vyjádřeních upřímně přimlouvají za zrušení tohoto nesmyslu, jedna paní mi po mém hodinovém rozhlasovém rozhovoru v ČRo Brno nechala dokonce zahrát písničku se slovy, že jí letní čas „bytostně vadí“.
Naproti tomu se zastánci letního času rekrutují především z enormně náruživých cyklistů, jezdců na koních, golfistů a tenistů, tedy rozhodně ne z většiny populace. O to hlasitější jsou jejich projevy, ale bohužel jsou také o to neurvalejší, sobecké až nenávistné. Některé vzkazy od těchto zastánců nejsou ve slušné společnosti publikovatelné. Těmto sobcům my ostatní svítíme večer sluníčkem na jejich zábavy za cenu naší ranní nepohody. Jeden takový zastánce LČ mne dokonce obviňoval, že chci zničit jeho životní blaho, které prožívá při posunu na letní čas a já ho svým bojem proti LČ přímo ohrožuji na životě. K tomu se blíží postoj některých podivínů, kteří na den změny přirozeného času na letní čekají jako na svou spásu, jeden zastánce ten den označuje za nejkrásnější den v životě, jeden chválil dny s letním časem jako příjemně prožité. Paní Lída Rakušanová, hlasatelka Čro Plus, se na posun času těší proto, že tu neděli se bude moci o hodinu déle procházet (In: Rovnost 24. 3. 2007). Proč si nepřivstane v předcházející neděli, aby se tedy i týden předtím mohla déle procházet, není jasné. Pan europoslanec Luděk Niedermayer si přeje stálý letní čas proto, aby si mohl déle hrát se svými dětmi. Asi si neumí rozvrhnout svou denní činnost bez závislosti na oktrojované změně času. Tak nevím, jak může zodpovědně zastávat tak významnou funkci. Já jsem si v pohodě hrál se svými dvěma dětmi i v době před zavedením letního času, a ještě jsem si stačil významně doplnit a rozšířit své vysokoškolské vzdělání.
Co s člověkem udělá to hodinové rozhození rytmu každý půlrok? Může dlouhodobé „rozhazování“ přirozených biorytmů vést i k závažným onemocněním? Mají změny času ještě nějaké další skryté náklady?
K lékařům se nechodí s „letním časem“, ale s poruchami spánku, hypertenzí, únavou, malátností, zeslabením imunity a v neposlední řadě se stresem a s ním souvisejícími těmi nejhoršími kancerogenními důsledky. To vše je spojeno s pravidelným narušováním přirozených biorytmů, což se dotýká jak odpůrců, ale latentně i zastánců letního času a i těch, kterým je to údajně jedno. Moje dvě děti pravidelně po zavedení letního času na přelomu března a dubna onemocněly nachlazením, což bylo dáno narušením jejich imunity. Hodně lidí trpí nedostatkem spánku a navštěvují proto různé poradny a podobně. Nikdo z těch poradců však kategoricky nevysloví výše uvedenou pravdu, a to možná proto, že mu je za ni vyhrožováno silnou letněčasovou lobby tak, jako svého času jedné naší spřátelené lékařce a odpůrkyni LČ na Plzeňsku. Přestaňme s tímto nesmyslným válečným výdobytkem a všem se uleví. A skryté náklady? To přesouvání hodin, zejména veřejných, také není zadarmo, i když se za celou tu doby vynalezly všelijaké automatické systémy a podobně. Celkově bychom jistě došli k závratným, ale zbytečným ztrátám finančním i co do lidské práce.
Přispívá měnění času nějakým výraznějším způsobem ke spánkové deprivaci?
Střídání času dvakrát za rok přispívá výrazně ke spánkové deprivaci podstatné části populace. Zastánci tohoto střídání se snaží ostatním namluvit, že jde „jenom“ o jednu hodinu, která se na podzim lidem „vrátí“. O přirozeném čase hovoří jako o neexistujícím „zimním čase“, asi proto, aby jej před veřejností dehonestovali, jako by šlo také o nějakou nepřirozenost. To podporuje svými vyjádřeními odbornice na biorytmy AVČR paní prof. Illnerová zejména tím, že tento posun o jednu hodinu bagatelizuje a srovnává vždy s mezikontinentálními přelety poměrně úzké skupiny lidí (piloti, letušky a příležitostní cestující). Přitom má zkušenost je taková, že už po jednom dvou dnech pobytu na vzdáleném kontinentu jsem schopen se synchronizovat s místním časem (synchronizovaným se Sluncem) lépe než s tou jednou hodinou LČ doma, a dokonce takový vícedenní pobyt mi způsobí při návratu lepší adaptaci (určité zapomenutí) na letní čas.
Ta „jedna“ hodina ranního spánku není nějakou jednorázovou újmou, ale působí negativně v podstatě po celou dobu trvání letního času, ale jeho prodloužení do podzimu způsobí přece jen určitý návyk, který se pak zase musí odbourávat v kratší době času přirozeného. Tuto další nepřirozenost pokládám dokonce za účelově vkomponovanou újmu. Přijmeme-li hlásanou, ale nedokázanou dobu přizpůsobování se letnímu času cca 14 dní, což je v jednom roce 2 x 14 dní, tedy asi měsíc, tak za uplynulých 40 let se musíme zbytečně přizpůsobovat oktrojované násilnosti již 40 měsíců, což je cca 1,6 roku života. Ptám se, jakým právem mne někdo nutí si kazit život nějakým přizpůsobováním se nesmyslnému válečnému výdobytku, a odpovídám si: pouze právem válečného diktátora.
Fotogalerie: - Kurdové proti Erdoganovi
Jaké stopy na člověku nechá dlouhodobý nedostatek ranního světla? V zimě se ho nedostává – co s tím? A bylo by vše ještě horší, pokud by se z nějakého důvodu Česko přiklonilo k celoročnímu používání letního času?
Představme si situaci: zapomeňme na éru střídání letního (SELČ) a středoevropského (SEČ) času a přesuňme se do roku 1979 s tím, že by tehdy někdo řekl: „Posouváme čas natrvalo o hodinu dopředu.“ Myslím, že by se na něj ostatní dívali jako na blázna, ale právě to by teď někteří šílenci chtěli udělat. Při „letním“ čase v zimě bude ráno tak dlouho tma, že to bude samotným jeho zastáncům nakonec vadit.
Jak je to s denním světlem a jeho důležitostí? Víme, že severské státy, kde jsou obecně dny krátké, se řadí na čelní místa žebříčků výskytu depresí a sebevražd. Nedostatek světla, to ovšem nejsou jen deprese, že?
Zažil jsem krásnou atmosféru „bílých nocí“ v Sankt Petěrburgu. To je k tomu ovšem tak asi všechno. Ve zmíněných severských podmínkách bych prostě nechtěl žít.
Škodí nám třeba i světelný smog? Může spánkový rytmus narušit třeba i příliš svítící městská ulice? Co zírání do displejů těsně před tím, než jde člověk spát?
Světelný smog nad městy vadí především hvězdářům, ale příliš intenzivně svítící veřejné osvětlení může spánkovou pohodu narušit velmi významně. Na vesnici, kde máme chalupu, bylo staré veřejné osvětlení s plechovými lampami a žárovkami, které nesvítily nijak intenzivně, ale i tak jsme bývali rádi, když žárovka na lampě poblíž našeho domu přestala svítit (podezírám dokonce některého majitele vzduchovky z okolí, že si to s ní osobně vyřizoval) a lampa byla delší dobu nefunkční. To se změnilo asi před pěti lety, kdy obec nainstalovala nová obrovská halogenová osvětlovací tělesa, automaticky zapínaná při setmění a vypínaná po příjezdu posledního vlaku asi ve 23 hodin a ráno zapínaná před odjezdem prvního vlaku asi v čtyři hodiny a vypínaná při rozednění. To nám výrazně narušilo celkovou spánkovou pohodu. Měli jsme v místnosti světlo téměř jako ve dne. Vyřešili jsme to zakoupením speciálních závěsů zaručeně nepropouštějících světlo do místnosti, takže nám veřejné osvětlení zase už tolik nevadí.
S vlivem displejů na spánek nemám osobně žádné zkušenosti.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Marek Korejs
