Už několik dní máme destabilizovanou politickou scénu. Premiér Sobotka vytáhl do boje s Andrejem Babišem nepochybně kvůli uvadajícím volebním preferencím ČSSD. Může ale tahle šaráda, kterou sledujeme, sociálním demokratům pomoci? Říkám si, kolik asi z těch lidí, kteří teď demonstrovali na náměstích proti Zemanovi a Babišovi, bude volit ČSSD...
Spíše než otázka je váš dotaz konstatováním. A já nemohu, než s vámi plně souhlasit.
Prezident Zeman se asi také příliš nevyznamenal při přijetí premiéra Sobotky na Hradě, který mu přinesl/nepřinesl demisi vlády. Poté odmítl promptně odvolat vicepremiéra Babiše a odjel si do Číny. Sobotka následně kromě toho, že připravuje kompetenční žalobu na prezidenta Zemana, začal uvažovat o tom, že by ČSSD postavila vlastního kandidáta proti Zemanovi do prezidentských voleb. Je to dobrý nápad? A kdo by to měl být? Při minulých volbách Jiří Dienstbier nedopadl úplně špatně, ale k vítězství měl daleko. Nedopadl by nyní sociálnědemokratický kandidát podobně?
Přece jenom jsem pod panem premiérem sloužil sedm let. Tedy takovou dobu, jak dlouhá byla vojenská služba za Marie Terezie. Ale asi bych dobrovolně nešel „do civilu“, kdybych byl přesvědčen, že většina nápadů pana premiéra je, ve vší úctě k němu, jako předsedy strany dobrých. Navíc v poslední době nejde skutečně ani tak o nápady ČSSD, jak se to prezentuje, ale spíše toliko pana předsedy samotného. Či lépe řečeno, jeho nejužšího okolí. Z tohoto pohledu nový nápad s vlastním kandidátem na prezidenta po nesporném ponížení na Hradě je sice jistě pochopitelný.
Ale pokud mne paměť neklame, rozhodnout o tom má až členská základna ve vnitrostranickém referendu. To by mělo však proběhnout až po parlamentních volbách – alespoň jak tedy píší média. A to je moudré rozhodnutí. Neboť zmíněné parlamentní volby a hlavně pak volební zisk jistě ve vší nahotě ukážou, jaké šance by takový prezidentský kandidát měl. Rád bych se mýlil, ale obávám se, že se poté nějaký ten oranžový kamikadze bude hledat dosti těžko.
Psali jsme:
I díky příznivé ekonomické situaci byla tato vláda označována za poměrně úspěšnou a i přes občasné hašteření jako stabilní, když se to srovnalo s rozepřemi ve vládách minulých. Teď je všechno v troskách. Je tohle normální předvolební boj, který je jen přestřelený, nebo jde o víc?
Tahle vláda a koalice vznikla, jak vznikla. Dá se říci, že z jisté nouze. Kdy jsme my oranžoví po předčasných volbách a dlouhé době v opozici ač favorit voleb náhle ostudně spadli ze 30 na pouhých 20 %. Bohužel, následná sebereflexe absolutně nulová. Jako by se nic nedělo. Takže se poslepovala koalice vedle tradičně k vládnutí ochotných lidovců s tehdy překvapivě úspěšným nováčkem voleb ANO. Kdy ale snad opravdu všichni ze zúčastněných vyjednavačů dopředu věděli, v jakých možných střetech zájmů majitel a šéf tohoto hnutí může být a je.
Kupodivu tehdy to nikomu z nich nevadilo, nejen tedy voličům. A dokonce se pak v drtivé většině svorně a povinně hlasovalo i pro zákony, kde zmíněný střet zájmů byl ještě zjevnější než zjevný. Kdo tak z koaličních poslanců nečinil, byl potížista. Kupodivu tehdy morálka nemorálka. Přesto nelze nevidět, že zvláště po éře páně Nečasovy vlády byl relativní klid. Aféry žádné, ani daně se nezvyšovaly.
Přitom přiznávám, že i mně od počátku někdy vadila častá paušalizace, jistá arogance a zjevná sebestřednost pana prvního vicepremiéra. To jeho „já, já, já“ zaznívalo na můj vkus až příliš často, sorry, jako. Stejně tak populární výrok „všetci kradnú“. Nekradnú, díky bohu.
Nicméně není chybou pana ministra financí, že vždy daleko lépe, srozumitelně a svižně uměl prodávat úspěchy vlády navenek. Kdo umí, ten prostě umí. A kdo neumí, pan premiér mi snad promine, ten čumí. Jenže pak se nemůže krátce před volbami divit, že „zase ztrácí“. Což alespoň z mého pohledu je jediná příčina toho všeho, co se nyní pod záminkou jakéhosi náhlého morálního prozření rozpoutalo. A na čem zatím paradoxně opět vydělává z oranžového pohledu spíše ta druhá strana fronty.
Včetně opozice, která však, na rozdíl od našeho pana předsedy vlády, nejen ty své morální výhrady prezentovala dávno a opakovaně. Přitom by opravdu asi bylo nejlepší, kdyby do řádných voleb dovládla tato vláda ve stejném koaličním složení. Byť třeba i bez obou hlavních aktérů současné tahanice. Alespoň by tak měli dostatek času vychladnout a připravit se na to, až budou měřit své síly a schopnosti v předvolebním klání. Doufejme, že důstojnějším způsobem. Zvláště jeden z nich, po většinu svého působení nemastný neslaný, a tím pro lidi málo srozumitelný, má opravdu dost co dohánět. Jmenovat snad nemusím.
Ale abych byl spravedlivý k oběma stranám současné koaliční hospodské rvačky. Zveřejněné odposlechy a hlavně jejich obsah, ať je pozadí jakékoliv, to už je jiný šálek kávy. I pro mne značně hořký až nepitelný, přiznávám. A velká chyba. Pan Babiš totiž velice rád nejen ve sněmovně používal slovo „lež“. Jenže tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne. Pokud jsem se nepřeslechl, pan první vicepremiér totiž zprvu tvrdil, že odposlechy jsou staré více než rok. Zjevně však lhal. Jak jinak by se pak v nich mohlo mj. mluvit o panu ministru Ludvíkovi? Ten slouží totiž teprve půl roku.
Když už se tedy chtěli tak náhle prát, taktičtější by asi bylo vyčkat na tuto kauzu. Jenže páně premiérovi „milí rádcové“ asi měli na spěch. Ostatně oni zase až tak moc neriskují. Dopadne-li vše pro ČSSD stejně špatně, budou možná první, kdo se pokusí nahradit toho, komu nyní radí. Máte tedy pravdu, nejde nejspíše o nic jiného než o předvolební boj. Je jen otázka, zda normální. Existuje-li vůbec ještě v dnešní době takový. Mně připadá velmi hloupý. Ostatně normální věci lze většinou požadovat toliko po normálních lidech. Což v nejvyšších patrech politiky obecně, ve vší úctě, může být a je jistý problém.
Před vypuknutím této krize bylo reálné, že by klidně po volbách mohla vzniknout stejná koalice jen s prohozenými posty premiéra. Teď se zdá, že je tato varianta rozbita. Nebo ne? A jak by se při předpokládaném vítězství ANO sestavovala vládní koalice? Kdo vlastně s kým?
Spekuloval bych, omlouvám se. Nicméně v politice je opravdu vše možné. Ani po sedmi letech ve sněmovně si však nejsem jistý, mám-li dodat bohudíky či spíše bohužel. Počkejme si, prosím, na výsledek voleb. Kdy přece jenom alespoň o něčem rozhodne ten jinak neviditelný základní kamínek demokracie, kterým se i ti jinak neskutečně sobečtí politici v drtivé většině trvale zaklínají. Tedy volič.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Oldřich Szaban
