Průměrný plat roste, zdaleka ne každý na něj ale dosáhne. Jak vidíte životní úroveň v České republice? A co říci na až propastné ekonomické rozdíly mezi lidmi a na to, že řada z nich stále žije doslova od výplaty k výplatě? V tomto směru, byla naše cesta od revoluce úspěšná?
Životní úroveň v ČR se výrazně zlepšuje, a to především po roce 2013. Velký podíl na růstu životní úrovně mají především účinná opatření bývalé vlády, jako byl razantní růst minimální mzdy a opatření k rozvoji pracovního trhu, která vedla k rekordně nízké nezaměstnanosti a s tím spojeným razantním nárůstem mezd. Nůžky mezi příjmovými skupinami se tedy přestaly rozevírat, a naopak se postupně zavírají. Přesto u nás stále žije příliš mnoho lidí s velmi nízkými příjmy z práce a v činnosti započaté předchozí vládou je nutné dále pokračovat. Práce se musí vyplatit. Jsem přesvědčen, že minimální mzda na hranici 16 000 Kč je minimem, které zajistí alespoň částečně důstojné životní podmínky pro pracující občany. Stejně tak jsem přesvědčen, že tato výše minimální mzdy je pro českou ekonomiku únosná.
Dokáže se náš stát podle vás starat o sociálně slabé, důchodce, postižené a samoživitelky? Mají mladé rodiny šanci na slušný život a co říkáte na záměr Andreje Babiše razantně zvýšit důchody?
I tady platí, že se situace potřebných občanů výrazně zlepšuje. I zde však platí, že stále nejsme na ideálním konci cesty. Je tedy nutné dále zvyšovat důchody, postarat se o děti z nesezdaných rodin (návrh na zálohované výživné už jsme předložili), zvyšovat příspěvky na péči (také se již zpracovává). Zároveň ale musíme činit opatření proti zneužívání sociálních dávek, protože tyto prostředky pak chybějí pro opravdu potřebné. Sociální dávky nesmějí sloužit jako náhrada pro ty, kteří reálně nechtějí pracovat, nebo jako zdroj byznysu s chudobou.
Mnohým lidem se nelíbí, jaké pravomoci mají v ČR exekutoři. Sdílíte názor, že exekutoři Česko v podstatě terorizují, anebo mají pravdu ti, kteří tvrdí, že dlužníci si za své problémy mohou ve většině případů sami?
Nutno říci, že exekutoři byli již do značné míry sešněrováni, a pokud by Ministerstvo spravedlnosti důsledně provádělo dozor nad jejich činností (v tomto směru je co napravovat), pak by ze strany exekutorů již k výrazným excesům nemělo docházet. V tuto chvíli by pak postačovalo sloučení exekucí jednoho dlužníka u jednoho exekutora (prozatím máme pouze sloučení exekucí jednoho věřitele vůči jednomu exekutorovi) a došlo by k razantnímu snížení nákladů na exekuce. Další posuny musíme jednoznačně provést v tlaku na věřitele, aby nesli vyšší odpovědnost za své pohledávky. První kroky už byly učiněny licencováním poskytovatelů nebankovních úvěrů, ale měli bychom pokračovat například v oblasti nákladů řízení a příslušenství pohledávek při nezodpovědně poskytnutých úvěrech. Nelze však rušit základní pravidlo a to, že dluhy se mají platit.
Miloš Zeman už podruhé jmenoval Andreje Babiš premiérem. Na vládu s důvěrou ale čeká národ už osm měsíců. Bude podle vás premiér při druhém pokusu úspěšný, nebo se máme připravit spíše na to, že po letní dovolené půjdeme volit kromě komunálních politiků i poslance do Sněmovny?
Je jisté, že volby do Poslanecké sněmovny letos spolu s komunálními volbami nebudou. Podle informací, které mám v tuto chvíli k dispozici, je vláda s důvěrou v první polovině července reálná.
Mimochodem, když jsme u Andreje Babiše, co říci na to, že ho volí zhruba třetina voličů i navzdory jeho trestnímu stíhání? Znamená to, že Babiš zasáhl srdce českého voliče svou politikou, nebo zavládl právní nihilismus? Koneckonců nejednoznačně skončily kauzy Nagyová i Rath, několik soudců je obviněno ze závažných přečinů… Jak vy to jako právník vidíte? Přestali Češi věřit v právo a morálku?
Je zjevné, že se česká společnost v otázce náhledu na morální integritu politiků posunula překvapivým směrem. Místo aby se zvyšovaly požadavky na morální „čistotu“ našich reprezentantů, tak se naopak razantně snižují. Spíše než důsledek činnosti orgánů činných v trestním řízení považuji za viníka tohoto trendu bagatelizaci takových jednání ze strany představitelů naší země. V tomto směru Andrej Babiš jednoznačně vede. Překvapivé je, že mu řada občanů naší země schlamstla i s navijákem skutečnost, že svou kariéru zahájil na kritice nemravnosti politiků, a když se problém dotkl jeho a jeho kolegů, tváří se, jako by se nechumelilo a od „morálních“ požadavků na politiky bez fanfár ustoupil.
Když se vrátíme k hodnocení porevoluční doby – sociolog Daniel Prokop publikoval nedávno studii, podle které dorostla do věku 50 let života generace, která sice uvítala listopad 1989, ale nyní volí Babiše a Zemana, protože je systémem zklamaná. Dává dnešní doba, třeba poslední rok, důvod zříkat se listopadových hodnot a přistupovat na politiku Zemana a Babiše?
Je to jakási absurdita, protože většině lidí naší země se nikdy nedařilo tak dobře jako dnes. Nicméně hodně přesně tuto situaci popsal velvyslanec Itálie v ČR. Dříve se lidé měli na co těšit, protože byl výhled, že se budou mít ještě lépe. Dnes tento výhled chybí, a proto hledají vlastní změnu jinde, ze které plyne nástup populistů a národovců.
Mládež bývá vždy jiná než střední a starší generace. V českých volbách hlasuje dramaticky jinak. Liberálněji, pravicověji, vyhraněně proti Miloši Zemanovi. Zazněly již hlasy, že bude-li mládež neustále přehlasovávaná, raději odejde ze země. Je to možné? A co myšlenka Jiřího Peheho, že u nás bude dobře, až odejde starší voličská generace a nastoupí ta mladší?
Pokud se mladší generace razantněji zapojí do veřejného dění, změna může nastat poměrně rychle a rozhodně nejsou nutné její odchody do zahraničí (ostatně ve které zemi nenastal nástup populistických nacionalistů) ani starší voličské generace. Problémem je malý zájem o veřejné věci mezi mladou generací, která se narodila po roce 1989. Vítám proto veškeré snahy, které se snaží mladší generaci aktivizovat, a sám se o to snažím. Dělá mi proto velkou radost, že se mi letos poprvé podařilo dostat na kandidátku do komunálních voleb dva studenty ve věku 20 a 18 let.
Velmi rozdílný pohled panuje hlavně v posledních letech na Václava Havla. Pro mnohé je Havel terčem vtipů, posměšků a přezdívek. Zároveň se snižuje jeho význam jako našeho osvoboditele od komunismu s tím, že šlo o předem vyjednané předání moci. Jak vy s odstupem doby vnímáte bývalého prezidenta? Čím si vysvětlujete, že je mnohým tak velkým „trnem v oku“?
Určitě byly věci, které bych Václavu Havlovi vytýkal, z nichž nejzásadnější byla velká naivita. Nicméně celkově jej hodnotím jako velkého člověka a prezidenta a jakékoliv snižování jeho zásluhy na přechod z totality do svobody v naší zemi považuji za zcela nepřijatelné. Trnem v oku je pak především těm, kteří nostalgicky vzpomínají na totalitu a cítí rozčarování z dnešní doby. Na fronty na jídlo, ledničky, toaleťák a další věci základní potřeby, ostré perzekuce za jiný názor, a celkový svrab komunismu jaksi zapomínají.
Psali jsme:
To, co hýbe už několik let nejen českou, ale i zahraniční politikou, je téma migrace. Někteří lidé tvrdí, že pro Českou republiku je to tak trochu „nafouknutá bublina“, neboť tady žádní migranti nejsou. Jak to vidíte vy a bude takzvaný Dublin IV krizovým momentem EU? Mají pravdu ti, kteří tvrdí, že hrozí zničení Evropy?
Musím se přiznat, že souhlasím s názorem, že Evropa pod kuratelou (zejména) Spolkové republiky Německo problém nelegální migrace hrubě podcenila a nezvládla. Hranice EU nesmí být propustná díra, ale pevná hráz, která chrání nejen naši bezpečnost, ale i kulturní a sociální hodnoty. A propouští jen výjimečně potřebné, kteří jsou připraveni přijmout naše pravidla a hodnoty. O to absurdnější je vyvolávání paniky a strachu určitými skupinami osob na našem území, kterého se nelegální migrace skutečně vlastně nedotkla. Velmi proto vítám, že už i německá kancléřka připustila, že o nových migračních pravidlech se musí hlasovat na principu jednomyslnosti, nikoliv většiny. A vítám i shodu, kterou jsme k tématu Dublinu IV našli napříč Sněmovnou.
Proti EU se v posledních měsících ozývají stále ostřejší protesty. Dosud jsme ale z Unie vyčerpali na dotacích cca 700 miliard korun. Zatímco zastánci EU to považují za důkaz své pravdy o důležitosti toho, že je ČR v EU, kritici poukazují na zbytečnost dotovaných projektů, které beztak musíme spolufinancovat. Co vy na to říkáte?
Musíme si uvědomit, že EU není jen o dotacích. Naopak dotace jsou jen střípkem přínosu našeho členství v EU. Musíme si uvědomit, že razantní růst (jak ekonomický, tak kulturní a sociální) naší země, stejně jako výrazně rostoucí úroveň jejích obyvatel, je důsledkem právě a zejména našeho členství v EU. Pokud bychom nebyli členy EU, dívali bychom se na země jako Rumunsko a Bulharsko jako na rozvinuté ekonomiky a předháněli bychom se s Běloruskem, Ukrajinou a Moldávií v soutěži, kdo je na tom hůř.
Nebezpečné Rusko – téma české diskuse od roku 2013. Jak vy vnímáte z tohoto pohledu dnešní Rusko?
Rusko považuji za nebezpečného agresora, kterého je nutné si držet co nejvíce od těla. Jakékoli pokusy o přibližování se s Ruskem považuji za hru s ohněm, která se nám může krutě vymstít. Nezapomínejme, že ruská (sovětská) vojska naše území opustila až v roce 1991 po více než 20 letech okupace. Takový stav dneska Rusko udržuje v části Ukrajiny či Moldávie. A zcela chápu obavy pobaltských zemí z přímé agrese Ruska. Rusko tedy vnímám maximálně jako možného obchodního, ale nikoliv jako politického a bezpečnostního partnera.
Summit G7 skončil fiaskem, když prezident Donald Trump stáhl podporu závěrečného prohlášení a odjel předčasně kvůli jednání se severokorejským Kim Čong-unem. Trump se se členy skupiny neshodl nejen v otázce amerických cel. Prohlásil i to, že by se jednání mělo znovu účastnit i Rusko, které bylo vyřazeno z původní G8 kvůli okupaci a následné anexi ukrajinského Krymu. Změní něco aktuální roztržka USA a zbytku Západu ohledně obchodu? Měli bychom pozměnit naši zahraniční orientaci?
Musím se přiznat, že roztržku USA se zbytkem Západu (nejen) v oblasti obchodu považuji za velmi nešťastnou, protože konečným důsledkem může být poškození obou stran a radost stran třetích. Přesto jsem zásadním zastáncem západní orientace naší země, protože pouze tento směr je schopen zajistit naší zemi dlouhodobou prosperitu a svobodu.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: David Hora
