Sociolog Hampl: Dnes je hůře, než bylo před rokem, a za další rok bude ještě hůře. Boháči připraví chudáka o poslední zbytečky jeho majetku, o svobodu i základní lidskou důstojnost

Anketa

V kolika letech je dobré dítěti vysvětlit, že dárky nenosí Ježíšek a že Ježíšek neexistuje?

Ježíšek neexistuje. A dítě by na něj vůbec nemělo věřit

Dítě to postupně zjistí samo, netřeba mu to říkat

93%

hlasovalo: 3422 lidí

Jak hodnotíte rok 2017 z hlediska české politické scény? Jaké události byly podle vás klíčové? Co lze hodnotit kladně, a co naopak záporně?

Všechna pozornost je soustředěna na to, kdo získá které ministerstvo a poslanecký plat. Ale jak to už bývá, jsou podstatné spíš ty věci, o kterých se nemluví. A to je to, že navzdory výměně ministrů pokračovaly hlavní dlouhodobé trendy.

Za prvé, ve všech evropských zemích včetně České republiky přibývalo muslimů, posilovaly islámské komunity, radikalizovaly se a státní správa jim stále více ustupovala.

Za druhé, ve všech evropských zemích kromě Maďarska, Polska a Rakouska byly stále víc omezovány občanské svobody. Lidé byli stále tvrději postihováni za to, na co mají podle ústav právo, zejména za vyjadřování svých názorů. Česká republika dnes není o mnoho méně svobodná než před rokem, nicméně multikulturní neziskovky přitvrdily. Poprvé od roku 1989 se také stalo, že se do parlamentu dostala fašistická strana. Piráti jsou totiž politickou odnoží bojůvek Antifa, které navazují na Hitlerovy SA z 30. let. Všimněte si, že to v podstatě nikomu nevadí. Jsou bráni jako běžná součást politické scény, dokonce ani nejsou označováni za extremisty.

Za třetí. Pokračuje likvidace menších ekonomik v rámci EU. A v rámci těch ekonomik se hroutí sektor malých firem a živností. Stačí připomenout, kolik živností muselo skončit v České republice.

Ale vždyť české ekonomice se přece dařilo dobře, tvrdí ekonomové…

Jedna věc je, že dobře vycházela souhrnná čísla, korporace zvyšovaly zisky a státní správa měla peněz jako nikdy předtím, takže mohla nabírat nové úředníky jako o závod a přidělovat další stovky milionů politickým neziskovkám.

Ale normálním pracujícím lidem se dobře nedaří. Životní úroveň dosud nedosáhla úrovně před poslední ekonomickou krizí. Ceny potravin se během posledního roku zvýšily o desetinu, tedy podstatně víc než platy. Ceny bytů vyletěly přímo astronomicky, což dramaticky postihuje mladé rodiny. A to jsme na vrcholu hospodářského cyklu. Dokážete si představit, co nastane, až přijde příští krize? Nebo co se stane, až klesne prodej automobilů a korporace přestanou potřebovat české montovny?

Proč je to tak špatné?

Mizí malé české firmy. Nahrazují je kolosy, vesměs v zahraničním vlastnictví. Přitom odjakživa tomu bylo tak, že všechny úspěšné evropské ekonomiky stály na malých firmách, většinou malých výrobních firmách. I když třeba v Bavorsku působí ohromné BMW, je obklopeno ekosférou těch malých firmiček. Ty firmy snadno vznikají, snadno zanikají, ale právě v tom je jejich síla, v tom neustálém pohybu. Prozíravé vlády si dávají pozor, aby neudělaly něco, co by mohlo tohle hemžení malých poškodit.

U nás je to ale přesně naopak. Babiš, Zeman, jeho protikandidáti, ČSSD i Kalouskův pravicový blok jsou na straně korporací. K tomu přistupují evropské regulace, opět šité na míru velkým. V zemi jako ČR by měly každým rokem vznikat tisíce firem, které něco reálného vyrábějí. Jenže u nás firmy spíš zanikají. Místo toho vyrůstají neziskovky a poradenské firmy. Nutným důsledkem je stále chudší země.

Je možné nějak jednoduše vysvětlit, proč je celkové směřování tak negativní?

Ti, co mají moc a peníze, ti se naučili vydělávat na tom, že je stále hůře. A ti dole nemají možnost to změnit.

Jakou to má příčinu?

Za tím je to, že jsme připustili vznik příliš velkých rozdílů mezi lidmi. Postupně se tak vytratila solidarita mezi těmi nahoře a těmi dole. Lidé si už přestali uvědomovat, že jsou spoluobčany a příslušníky stejného národa. Ono je to asi v každé době a každé společnosti tak, že ti dole mají tendenci závidět těm nahoře a ti nahoře mají tendenci pohrdat těmi dole. Ale je normální, aby si v tom uvědomovali, že se navzájem potřebují a aby mezi nimi fungovala nějaká forma soudržnosti. A tohle se rozpadá. Teď po letech to vypadá, že hlavním impulzem k rozpadu společnosti byl vstup do EU. Dnes tu máme Evropany a vlastence, v podstatě dva nepřátelské národy.

SLEDUJTE VIDEO Sestřih nejsledovanějších videí na PL:

Nicméně kdybychom začali omezovat nerovnost, přišli bychom o svobodu. Aspoň se to tak píše v politologických učebnicích.

To je právě to. Když malujete teoretický model do učebnice, můžete svobodu a rovnost postavit proti sobě a můžete řešit, která z nich je důležitější. Ale v reálném životě je jinak. Ještě nikdy v dějinách se nepodařilo spojit svobodu s příliš velkými nerovnostmi mezi lidmi.

Profesor Keller používá termíny „nerovnost“ a „nesouměřitelnost“. V nerovnosti jde o to, že můj soused je šikovnější nebo má prostě víc štěstí, takže má rychlejší auto, větší dům a může si dopřát luxusnější dovolenou. Plně souhlasím, že když se necháme vést závistivostí a budeme rozdíly uměle snižovat, nakonec na to doplatí všichni.

Nesouměřitelnost, podle Kellera, nastává třeba tam, kde vedle sebe postavíme dělníka z fabriky a oligarchu se stomiliardovým majetkem. Pokud vznikne takhle velký rozdíl, znamená to obrovské riziko, že boháč připraví chudáka o poslední zbytečky jeho majetku, o svobodu i základní lidskou důstojnost. Nepomohou zákony, protože oligarcha má možnost si prosadit jejich změnu. Nepomohou soudy, protože oligarcha má možnost si koupit soudce. A nejde jen o jednoho boháče, ale také o stovky jeho lokajů (pardon, manažerů), kteří mají možnosti si na těch dole vybíjet svoje komplexy.

Mohou v tom něco změnit volby? Co vlastně říkáte výsledkům letošních parlamentních voleb?

Dopadly vlastně hodně podobně jako volby v jiných evropských zemích. Staré strany byly výrazně poškozeny, ale dokázaly se přeskupit a udržet moc. Když se podíváte na ANO, vidíte ty stejné lidi, co se v české politice pohybují už 20 let. A koneckonců, ani ideově se neobjevilo nic nového. Andrej Babiš nepřinesl nic, co by už předtím nenabízely takzvané tradiční strany.

Nicméně situace je jiná v tom, že poprvé je v parlamentu skutečná opozice. I když státní správa a oficiální média udělaly naprosto všechno pro to, aby zadupaly SPD do země tak, jako se to předtím povedlo třeba s Blokem proti islámu, nebyly toho schopné. SPD je dnes významná strana a nezbývá, než ji brát vážně. Stejně tak se v Německu nepodařilo vyřadit ze hry AfD, v Rakousku tamní Svobodné, ve Francii Front Nationale a tak dále. Ve všech těch zemích vládnoucí elita nasadila naprosto všechno, co měla, aby opozici zlikvidovala. V žádné z těch zemí to nestačilo. Vládnoucí skupina slábne.

Proč se to nepovedlo?

Jedna věc je, že Tomio Okamura a lidé kolem něj podali během kampaně vynikající výkon. Ale ani to by nestačilo, kdybychom zároveň nebyli svědky slábnutí a vnitřních problémů elity. Média, která měla manipulovat veřejnost, ztratila na důvěryhodnosti. Intelektuálsko-politická fronta už nebyla zcela jednotná. Nepodařilo se zabránit tomu, aby SPD získala bankovní úvěr. Cenzura a zastrašování fungovaly nedokonale. A nebylo ani dost odvahy na nějaké opravdu brutální řešení typu trestního stíhání Tomia Okamury, zinscenované nehody a podobně. Vládnoucí elita se drolí, přibývá vnitřních problémů, ztrácí na síle. Nejen u nás, ale všude v západním světě.

Kromě SPD jsme byli svědky pokusů postavit takovou vlasteneckou stranu, která by byla zaměřena spíš na voliče s vyšším vzděláním a vyššími příjmy. Naposledy Realisté. Žádný z těch pokusů nebyl úspěšný. Jaké byly důvody a jak vidíte další perspektivy?

Souhlasím s tím, že SPD ve stávající podobě nedokáže oslovit různé místní honorace. Mám na mysli takové lidi, kteří souhlasí s náhledem SPD na otázky civilizace, imigrace a islámu, ale zároveň jsou příliš nafoukaní, než aby volili stranu zaměřenou na dolní vrstvy. Předchozí pokusy vstoupit do tohoto prostoru ztroskotaly na špatné organizaci a neschopnosti zajistit dostatečné financování.

Další vývoj závisí na SPD. Jedna možnost je, že Tomio Okamura svou stranu rozšíří o viditelné vzdělané lidi a prázdný prostor zaplní natolik, že nezbyde místo pro žádný další subjekt. Druhá možnost je, že si SPD ponechá současnou podobu. Pak se budou vedle SPD objevovat další a další vlastenecké projekty, budou ubírat nějaká malá procenta a dříve či později se objeví někdo s tak velkými penězi a s tak velkým počtem osobností, že se stane dominantní vlasteneckou silou a stlačí SPD zpět k pěti procentům. Doufám, že spolupráce SPD a katolických vzdělanců z akce D.O.S.T. je předzvěstí té první cesty.

Můžeme tuto repliku brát jako vaši nabídku či ambici připojit se k SPD?

Rozhodně se už nechci do politiky vracet. V nejbližší době mám vydat knihu, kterou pokládám za naprosto zásadní. Chci se věnovat její propagaci. Vedle toho zanedbávám Českou společnost pro civilizační studia a chci to napravit.

Zmínil jste se o volném prostoru vedle SPD. Vidíte v rámci politického spektra ještě nějakou příležitost?

Je to s podivem, ale už roky tu chybí takzvaná stará levice. Tedy politická strana socialismu bez marxismu, která by hájila zájmy pracujících proti manažersko-intelektuálsko-politické třídě. Pokaždé, když taková strana kandidovala, dosáhla dobrých výsledků. A pokaždé to dopadlo tak, že její vlastní funkcionáři se vykašlali na předvolební sliby a začali realizovat program anticivilizačního extremismu. Asi nejtvrději je ta zrada vidět na ČSSD. Oslovila normální pracující lidi, kteří nechtěli nic jiného než možnost vést slušný život, chodit do práce, vychovávat děti a žít si podle svého. Jejich hlasů pak využila k prosazení programu radikálního feminismu, likvidace tradiční rodiny, zničení národní hrdosti, převýchovy obyvatel a nakonec i postupného nahrazení naší kultury islámem.

Dělnicko-řemeslnická strana zkrátka chybí. Do určité míry ji nahrazuje SPD, ale jen do určité míry.

Zmínil jste se o nevhodné struktuře české ekonomiky, která vede k chudobě. Dá se s tím něco dělat?

Za prvé, okamžitě ukončit veškeré investiční pobídky. Bez výjimky.

Za druhé, zpřísnit postup vůči zahraničním korporacím. Vhodným opatřením by mohla být progresivní daň z příjmu právnických osob. Přísnější kontroly a tak dále. U nás to může znít až extrémně, ale třeba bavorský ministerský předseda Edmund Stoiber už roky navrhuje, aby byly velké firmy podrobeny přísnějším regulacím než malé. Pokud začnou zahraniční investoři postupně odcházet, tím lépe pro nás.

Za třetí, pokud by ani to nepomohlo, tak vyvlastňovat. Giganty typu Agrofert rozdělit zpět na malé firmy a jednotlivé farmy či kliniky a rozdat je zadarmo místním podnikatelům nebo zaměstnancům.

Nevedlo by to rozdrobení ke snížení ekonomické efektivity?

Možná, že ano. Klesly by tedy zisky a majitelé by tedy vyváděli na Panenské ostrovy méně peněz. Vadilo by to někomu?

To může pro někoho znít dost socialisticky.

Myslím, že je lhostejné, jestli tomu říkáme socialismus nebo lidový kapitalismus. Když si venkovský řemeslník založí firmičku a zaměstná pár sousedů, myslím, že i rozumní socialisté mohou mít pochopení, že to není žádný továrník-vykořisťovatel z románu z 19. století a že si takový člověk zaslouží uznání.

Zdá se mi, že historicky je největším problémem socialismu právě víra ve velké organizace. To dnes vidíme ve Venezuele, kde socialisté vybudovali obrovské byrokratické molochy a výsledkem je taková neschopnost, že lidé hladovějí. Jsem přesvědčen, že kdyby se tohoto bludu zbavili, měli by do současné politické debaty co říct.

Co bude dle vás podstatné u nás v roce 2018? Na co je třeba se soustředit a které věci „ohlídat“?

To je spíš řečnická otázka. Lidé nemohou ohlídat nic. Rozhodne se to bez nich. Ale počítejme s tím, že budou pokračovat všechny tři trendy, které jsme zmínili v úvodu. Bude přibývat imigrantů z islámských zemí, poroste islámská komunita a české úřady jí budou stále více nadržovat. Budou omezovány občanské svobody, cenzura bude přiostřovat, fašizující multikulturní neziskovky budou stále agresivnější. Ekonomika formálně poroste, ale lidem se bude dařit hůře než letos.

Důležitá bude jistě prezidentská volba. Jak tipujete výsledek prvního a druhého kola?

Hraje se vlastně jen o to, jestli Zeman vyhraje v prvním nebo druhém kole. Je vlastně až s podivem, že protistrana nedokázala za pět let najít silného protikandidáta. To je ostatně další svědectví o vnitřních problémech elit.

Výraznou osobností, která rozčeřila doposud klidnou debatu před prezidentskými volbami, je Mirek Topolánek. Jak ho hodnotíte jako kandidáta a jakou má šanci?

Výraznou osobností? Myslíte toho Mirka Topolánka, kterému stačil jeden pohovor s Merkelovou, aby zahodil předvolební sliby a poslal ke dnu vlastní stranu, jen aby se paní Merkelové zavděčil? Toho Mirka Topolánka, který každých pár dnů mění názor? Obávám se, že jeho podpora je výrazem zoufalství těch, kdo chtějí hlasovat proti Zemanovi a když se podívají na kandidáty typu „želé,“ nevědí si rady.

Co lze od vlády či vlád Andreje Babiše očekávat? Přinese něco pozitivního?

Babišův přínos může být v tom, že odřízne od vlivu některé staré politické strany. Ale nečekejme, že bude v něčem postupovat jinak.

V Senátu neprošla novela Ústavy zakotvující právo občanů držet zbraň. Co tomu říkáte? A co očekáváte ohledně směrnice Bruselu o zbraních? Jak se máme bránit?

Vracíme se k tomu, co jsem zmínil v úvodu. Dnes je hůře, než bylo před rokem, a za další rok bude ještě hůře. Součástí toho je odzbrojení obyvatel a dovoz zkušených bojovníků z Islámského státu. Dokud nejsou zadrátovány hranice, je úplně jedno, jestli jsou ti zabijáci dováženi do Německa, do Francie nebo přímo do Česka.

Takže, jak se bránit? Prostě ty zbraně neodevzdat.

Co je klíčové z hlediska naší obranné a bezpečnostní politiky? Má být naše armáda expedičním sborem, nebo má být více dimenzována na obranu našeho státu?

Armáda České republiky je přece k tomu, aby bránila území České republiky. Pokud se chtějí někteří Češi zaplétat do kmenových konfliktů v Afghánistánu, proč ne. Ale neříkejme tomu Armáda ČR. A nenuťme daňové poplatníky, aby se na něčem takovém podíleli.

Co otázka uzavření našich hranic v případě silné migrační krize?

Silná migrační krize už nastala. Podle nedávno zveřejněných údajů německého ministerstva vnitra docházelo v roce 2017 v Německu každý den k průměrně 150 útokům islámských band na policisty. Začalo se už bojovat o ovládnutí celých čtvrtí.

Tisíce nebo desetitisíce těch, kdo mají v Německu zažádáno o azyl, se pohybují na našem území. Už dávno měly stát ploty na hranicích a měl probíhat intenzivní výcvik domobrany.

A jaké je vaše hodnocení roku 2017 z hlediska zahraniční politiky? Které věci byly podstatné? Které negativní a které pozitivní?

Pro mne je asi největším zklamáním Donald Trump, který se nakonec v podstatě ve všem přizpůsobil požadavkům politické třídy. Velmi pozitivní zpráva naopak přišla před pár dny z Rakouska. Svobodní, tedy tamní verze „okamurovců“, získali v nové vládě ministerstva obrany, vnitra, zahraničí a sociálních věcí. Jinými slovy, budou to oni, kdo bude určovat imigrační politiku. Bez ohledu na názory paní Merkelové.

Co říkáte vývoji v EU ohledně migrace? A co návrhy na Dublin IV?

Počítejme s tím, že jakýkoliv děsivý nápad se v EU objeví, nakonec bude realizován. Jakýkoliv. Ale každý měsíc, o který se to podaří oddálit, je dobrý.

Do jaké míry lze očekávat vzestup stran, které se stavějí vůči Evropské unii odmítavě či kriticky?

Myslím, že už jsme na to narazili. Jejich vliv asi postupně trochu poroste. Ale co se týče zlomové změny, budeme muset počkat na kolaps elit. V téhle chvíli ještě není možné je porazit.

Kolaps elit?

Uvnitř vládnoucí třídy bude přibývat tuposti, neschopnosti a hlavně je otázkou času, kdy se ti lidé mezi sebou porvou o zdroje. Už dnes jsou na té hranici, že nedokážou vymačkat z nižších tříd víc. Přitom nastupuje celá další generace, jejíž podstatná část sní o sladkém životě v neziskovkách, ve státní správě a v managementech korporací. Nebude dost pro všechny.

V Evropě se může do roku 2050 až ztrojnásobit počet muslimů, tvrdí výzkumná agentura Pew Research Center. Ve Švédsku, ve Francii či v Německu muslimů může být 20 až 30 procent… Nebude toto důvod, aby ČR vystoupila z EU, aby nebyla islamizována? Muslimové budou jistě prostřednictvím institucí EU uplatňovat svůj vliv na státy jako Francie, Německo, Belgie a také na orgány Evropské unie...

Ono je to ve skutečnosti ještě horší. Když se na ta čísla podíváme pořádně, tak vidíme, že znamenají, že se bude většina dětí rodit v muslimských rodinách. To znamená, že i kdyby došlo k úplnému zastavení imigrace, za dalších pár desítek let ty země budou islámské.

Druhý významný trend je ten, že umírnění muslimové mizí s dnešními padesátníky. Mládež je podstatně radikálnější.

Smiřme se s tím, že Německo, Francie a Británie jsou ztracené, stejně jako kdysi křesťanské Sýrie a Egypt. Otázka zní, jak za takové situace ubránit české země.

Co říkáte kampani MeToo?

Myslím, že když se podíváme na reakci v českých zemích, můžeme být spokojeni. Navzdory usilovné snaze veřejnoprávních a Bakalových médií a navzdory aktivním neziskovkám vzbuzuje ta kampaň posměch, posměch a zase jen posměch.

Je nějaká věc, kterou je podle vás třeba zmínit, a o které se příliš nemluví?

Co mohou vlastenci dělat. Především by měli počítat s tím, že současný systém může ještě přežívat řádově 10 let a že se bude rychle měnit k horšímu. Je důležité vytvářet komunity, kde si lidé zachovají naději, morálku, vlastenectví a budou se připravovat na ten správný okamžik. Můžeme tomu říkat ostrůvky odporu, můžeme tomu říkat bubliny, ale je důležité, abychom byli připraveni. Protože muslimští dobyvatelé připraveni budou.