Sociolog Hampl: Pokud ČT a Halík někoho urazí, je to slušný člověk. Papalášská ČSSD kope do pracujících. Před staletími by lid současné politiky vyhodil z oken

1. 8. 2015 5:33

ROZHOVOR Sociolog Petr Hampl říká, že Occupy Wall Street bylo falešné protestní hnutí financované miliardáři a bankami. Hrozí, že u nás podobně vznikne falešné protiislámské hnutí. Vyjádřil se k různým proudům v protiislámském hnutí v ČR. ČSSD je podle něho papalášská organizace, která se plazí před vrchností v Bruselu, nadržuje korporacím a pro pracující má jen kopance.

Sociolog Hampl: Pokud ČT a Halík někoho urazí, je to slušný člověk. Papalášská ČSSD kope do pracujících. Před staletími by lid současné politiky vyhodil z oken
Foto: Hans Štembera
Popisek: Petr Hampl

Je to už sedm let od začátku velké ekonomické krize, která začala krachem amerických bank. Během té doby se kritici současného systému snažili pomocí akcí jako Occupy Wall Street přesvědčit veřejnost, že miliardáři a „banksteři“ ji pomocí finančního systému okrádají. Jak to vidíte?

I já patřím ke kritikům současného stavu. Jenže u té kritiky bych se rád na chvíli zastavil. V minulosti tomu vždycky bylo tak, že někteří lidé režim kritizovali a jiní ho hájili. Zpravidla tomu bylo tak, že chudí nebo znevýhodnění ho kritizovali, zatímco bohatí a privilegovaní ho hájili. Ale dnes je tomu jinak – všichni ho kritizují a nikdo ho nehájí. Zmiňujete miliardáře a bankstery. Jenže právě miliardáři a banksteři financovali zmíněné hnutí Occupy. A vyplatilo se jim to. Prosadili reformu, již prezident Obama veřejnosti prodal jako obranu proti velkým bankám, ale která ve skutečnosti zlikvidovala drobné regionální ústavy a velkým bankám umožnila lépe sahat do kapes daňových poplatníků.

Lze najít něco jako příčinu toho, že protestují i ti, kdo by měli být se situací spokojeni?

Z mnoha příčin zmíním jen jednu, podle mého soudu tu nejdůležitější. Vládnoucí elita se naučila potlačovat protesty nikoliv policejní silou, ale tím, že uspořádá vlastní falešný protest. Vzpomeňte třeba na události po vystřílení redakce Charlie Hebdo. Francouzi protestovali proti zkorumpovaným vládám, které nejsou ochotny řešit otázku islámu, kašlou na bezpečnost občanů a v tichosti spolupracují na islamizaci svých zemí. Ještě před časem by vlády podobné demonstrace řešily vodními děly. Ale tentokrát udělali státníci něco chytřejšího. Protestovali taky. Proti komu? To nikdo neví. S jakými požadavky? Se žádnými. Prostě otupili ostří protestu tím, že uspořádali vlastní falešnou demonstraci. Prošli se po ulici s transparenty a nechali se vyfotit.

Hnutí Occupy, které zmiňujete, je podobný příklad. Amerikou té doby hýbala takzvaná Tea party, což bylo autentické lidové hnutí nižších vrstev. Bylo to hnutí s jasnými a docela konkrétními požadavky. Takže vládnoucí elita si poradila tak, že velká média hnutí Tea Party ignorovala a poté, co už to nebylo možné, začala přinášet články, které tvrdily, že Tea Party jsou extremisté, xenofobové a podobně. Zároveň bylo rychle vytvořeno hnutí Occupy, které sociálně odpovídá současné české aktivitě „podporujeme přijímání uprchlíků“. Hnutí Occupy bylo financováno velkými bankami, takže mělo k dispozici dostatek peněz, dostávalo obrovský prostor v médiích a místo konkrétních požadavků na změnu přinášelo jen obecné řeči o zkaženosti kapitalismu. V dalším kroku začala média tvrdit, že Tea party je údajně financováno z peněz miliardářů. Autentické lidové hnutí tak bylo úplně zničeno.

Je možné, že se něco podobného stane i v České republice? Že tu vznikne třeba falešné protestní hnutí financované vládou, které se bude snažit nahradit skutečné lidové protesty proti islamizaci?

Ano, předpokládám, že se tak stane. V první fázi se bude vládnoucí elita snažit lidi zastrašit. V další etapě se pokusí diskreditovat vedoucí představitele protestních hnutí. Pokud se nepodaří ani to, přijde k vytvoření falešného protestního hnutí.

Ono se ale zdá, že protestní hnutí je rozděleno už teď.

Opravdu. Působí tu řada skupin, nicméně lze je rozdělit do dvou proudů. Je tu Blok proti islámu a řada menších hnutí, které s ním postupují společně. To jsou lidé, kteří se obraně České republiky před islamizací soustavně věnují už deset let, pečlivě studují zkušenosti ze zahraničí a navrhují konkrétní opatření. Poskytují také pomoc lidem, jež chtějí opustit muslimskou komunitu a jimž hrozí násilí ze strany souvěrců. Podle mého názoru má toto hnutí potenciál oslovit i ty občany, kteří mají obavu z islámu, ale zároveň i obavu z krajní pravice. Nejznámější tváří je v tuto chvíli docent Konvička. To je hnutí, které bychom mohli nazvat umírněným protiislámským hnutím.

Druhý proud je radikální, nevyhýbá se antisemitismu a nezdráhá se vyhrožovat násilím. Jeho nejvýznamnější tváří je Tomio Okamura, který nejspíš prošel osobním vývojem. Ještě předloni obhajoval islámské šátky na státních školách, nicméně pak si uvědomil, jak velké nebezpečí islám představuje, a zapojil se do obranného hnutí. Jako spojence si ovšem vybral krajně pravicovou Národní demokracii, takže pro něj bude velmi obtížné oslovit voliče hlavního proudu.

Není to z pohledu odpůrců islámu škoda, neměla by být v téhle době spíš jednota?

Víte, nejdříve mě také mrzelo, že se pan Okamura rozhodl nespolupracovat s Martinem Konvičkou, ale vybral si spojence z krajně pravicového spektra. Ale teď si říkám, že to možná je k něčemu dobré. Každý z těch proudů dokáže aktivovat úplně jiné lidi z jiné části společnosti. Tomio a Adam B. Bartoš dokážou oslovit i takové lidi, kteří na Martina Konvičku pokřikují, že je „špinavý Žid“, a naopak Konvička se svým tolerantním přístupem a smyslem pro humor může být zase antiislamizační volbou pro bývalé voliče současných vládních stran.

Jak vlastně můžeme rozlišit skutečné lidové protestní hnutí od falešného?

Navrhuji tři znaky. Zaprvé lidová hnutí zpravidla reagují na nějaký konkrétní podnět a mají konkrétní požadavky. Hnutí Tea party například chtělo okamžitě zastavit zvyšování dluhu, který dělá americká vláda. České protiislamizační hnutí zase chce postavit islám na stejnou úroveň s nacismem a požaduje okamžité uzavření hranic. Proti tomu se podívejte na hnutí takzvané solidarity s uprchlíky. Co konkrétně chtějí prosadit kromě obecných frází? Z rozhovorů s nimi vím, že ani oni sami nevědí, co vlastně prosazují.

Zadruhé je důležité dívat se, jaké lidi v těch demonstracích vidíte. Pokud to jsou převážně politici, studenti či profesionální aktivisté, nejde o skutečný lidový protest.

Za třetí jak informují hlavní tisk a velké televizní stanice. Když vidíte, že o někom soustavně odmítají informovat, urážejí ho, skutečné počty demonstrantů dělí třemi, volají po jeho zatčení nebo aspoň vyhození z práce, je vysoká šance, že jde o opozici. Pokud se média chovají spíš jako propagační orgán nějakého údajně protestního hnutí, téměř jistě jde o politickou objednávku.

V České republice doporučuji všímat si vyjádření Tomáše Halíka a prvního kanálu České televize. Pokud někoho urazí, je vysoce pravděpodobné, že to je slušný člověk, kterému opravdu o něco jde. Pokud někoho pochválí, nejspíš je za tím další lumpárna vládnoucí elity.

Dokážete si představit, že by lidová hnutí nahradila politické strany?

Nejenže by je mohla nahradit. Fungovala by mnohem lépe. Politická strana, to je především byrokratický aparát. Ať má sebedemokratičtější stanovy, vždycky ji nakonec ovládne nějaká malá skupinka byrokratů či aktivistů a začne prosazovat své zájmy. Představa, že by politická strana mohla prosazovat zájmy svých voličů, je směšná. Tak to nefunguje a nikdy to fungovat nebude.

Jsou jim ale volnější hnutí schopna konkurovat?

Určitě jsou schopna na rozdíl od politických stran hájit zájmy lidí. Nicméně je otázka, zda se dokážou proti byrokratizovaným stranám prosadit v politickém zápase. Tady skutečně narážíme na slabé místo. Pokud skutečně jde o spontánní lidové hnutí, lidé se po čase unaví. Musejí chodit do práce, musejí se starat o své rodiny, mají i další povinnosti. Byrokratický aparát naproti tomu nemusí spěchat. Má dostatek zdrojů, neomezený čas úředníků, funguje nepřetržitě. Počká, až se lidé unaví, a pak si prosadí svoje.

Mohli jsme to nedávno vidět na událostech kolem českých dětí ukradených norskou fašizující sociálkou. Vyrostlo zde poměrně významné hnutí. Formálně bylo zaměřené na protest proti norskému státu, nicméně fakticky šlo o souboj s Ministerstvem práce a sociálních věcí, které po celou dobu jednoznačně stálo na straně norské byrokracie. Je to proto, že ministryně Tominová zamýšlí zavést stejný systém jako v Norsku taky v České republice. Lidé demonstrovali, protestovali, sepisovali petice… Úředníci z ministerstva dali pár neurčitých slibů a nakonec si občany vychutnali. Děti nebyly vráceny matce. Norští úředníci vědí, že česká státní správa je na jejich straně, a že si tudíž můžou dovolit naprosto cokoliv. Příprava na zavedení norského systému u nás pokračuje. Vznikají další neziskovky a proudí k nim miliony. Dopadli jsme jako selští předkové u Chlumce.

Co ale s tím?

I volná hnutí potřebují nějakou základní byrokracii. Vytvořit strukturu, zavést pravidla, rozdělovat úkoly a kontrolovat plnění, sehnat aspoň trochu peněz na činnost. Jenže při tom musejí dávat obrovský pozor, aby se z nich nestal zase ten kamenný neprostupný byrokratický aparát, jakým jsou politické strany.

Mělo by být zachováno i to, že hnutí jsou časově omezená. Založit hnutí, prosadit změnu a hnutí rozpustit. Nebo založit hnutí, a když během pár let neprosadí nic, bez milosti ho rozpustit a raději založit nové hnutí s novou počáteční energií. Potřebujeme být zemí, kde lidová hnutí rychle vznikají, rychle zanikají a dokážou si počínat velmi profesionálně.

Stoupenci politických stran ale hovoří o „rychlokvaškách“. Varují před subjekty bez minulosti a volají spíš po spolehlivých stabilních stranách s dlouhou tradicí.

Tak se podívejte na Českou stranu sociálně demokratickou. Dnes je to papalášská organizace, která se plazí před vrchností v Bruselu, nadržuje korporacím a pro pracující má jen kopance. Co je platné, že to v roce 1915 byly poctivá dělnická strana?

Nemám nejmenší pochybnosti o tom, že až docent Konvička porazí islám, vrátí se zase naplno ke svým broučkům a motýlkům. A věřím, že Tomio, až udělá totéž a prosadí přímou demokracii, vrátí se ke svému cestovnímu ruchu. Rozhodně bychom neměli důvěřovat lidem, pro které je politika dlouhodobou profesí. Ostatně už sama existence takových lidí je v rozporu s myšlenkou demokracie.

V čem je rozpor mezi demokracií a existencí profesionálních politiků?

Parlamentní demokracie je založena na tom, že třeba obyvatelé jednoho okresu nebo nějaká jiná parta lidí se sejdou a ze svého středu vyberou jednoho člověka, aby je zastupoval. Možná to může být nejlepší vyjednávač, ale rozhodně by to měl být typický představitel té skupiny, kterou zastupuje. Potom může mluvit jejich jménem. To je parlamentní demokracie!

Parlament skládající se z profesionálních politiků, z nichž mnozí nikdy nechodili do práce a politice se věnují od mládí, a další jsou najati nějakým oligarchou, to je parodie na parlamentní demokracii! Před pár staletími by lid takové „zástupce“ vyházel z oken.

Nicméně vraťme se k otázce, kterou jsme začali. Je to tak, že banksteři okrádají veřejnost?

V zásadě ano, ale formuloval bych to trochu jinak. Západní společnosti jsou vysávány a ničeny byrokratickými aparáty. Je lhostejné, zda jde o aparát banky, ministerstva, korporace nebo nějaké nadnárodní organizace typu OSN. Ostatně jsou to ti samí lidé. Je normální, že stejného člověka vidíte na ministerstvu, pak ve vedení banky nebo korporace, pak v nějaké nadnárodní organizaci a pak třeba na místě vládního tajemníka pro evropské záležitosti.  

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Lukáš Petřík

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Chcípneme hlady? Z Evropy se valí další nebezpečí

16:23 Chcípneme hlady? Z Evropy se valí další nebezpečí

Ekonomka Markéta Šichtařová pro ParlamentníListy.cz analyzuje situaci kolem problémů největší německ…