Prezident Zeman poskytl v poslední době více rozhovorů pro tisk i televizi, než je obvyklé. Některá jeho prohlášení opět znamenala poprask. Prospívá mu podle vás větší mediální prezentace?
Objevuje se zajímavý fenomén, kdy prezident, co se týká zahraniční politiky, respektive uprchlické krize, reprezentuje názor většiny veřejnosti. To je po hodně dlouhé době jediný politický reprezentant, u kterého se tento fenomén projevuje. Jinak obecně převládá negativní postoj k politice a politikům. Existuje sice rozpor a negace ve vztahu k médiím, ale to nelze zaměňovat s názorem většiny veřejnosti. To vše je potřeba rozlišovat. Myslím si, že veřejnost potřebuje určité jistoty i ve vztahu k politikům a pan prezident svými názory tuto jistotu většině společnosti dává. Proto nelze situaci interpretovat tak, že by rozděloval společnost, pouze názorové skupiny. Naopak reprezentuje většinový názor.
Co bude na konci roku 2018 dělat Miloš Zeman?Anketa
Českou hlavu státu kladně hodnotí 70,2 % dotázaných Čechů. Toto číslo je nejvyšší od začátku jeho působení v pozici prezidenta ČR. Loni v listopadu jej podporovalo o tři procenta méně dotázaných. Může mu popularita vydržet?
Volič, občan je dostatečně inteligentní, aby vyjádřil nějak svůj názor. Z politických reprezentantů si hledá někoho, s kým se může ztotožnit. Postoje některých osobností či komentáře reprezentují názor skupiny lidí, ale ne většinový. Myslím si, že dnes normální člověk potřebuje mít politika, o kterém ví, že hájí jeho zájmy. Samozřejmě, pak můžeme rozebírat různé humanitní či xenofobní postoje, ale je potřeba vnímat i reflexi společnosti. Myslím si, že vzniká spíše určité mediální divadlo, kdy se uměle vyvolávají názory o xenofobii a odhlíží se od názoru většiny, který by měl v demokracii platit.
Nemyslím si, že bychom tu chtěli činit nějaké nenávistné akce proti uprchlíkům, spíš si myslím, že veřejná debata sklouzla do roviny dezinformační, účelové a pro řadu osobností populistické. Pak už se objevují názory, zda ten a ten názor někomu v popularitě pomáhá. Žijeme ve světě titulků, obsah se vytrácí. Pokud se má hodnotit nějaký mediální obraz, názory na hlavu státu, je potřeba vzít v potaz více věcí. Ve zkratovitých zprávách, reklamních šotech člověk hledá nějakou názorovou hodnotu a pan prezident vyvolává ve společnosti určitý dojem konzistence.
Zase na druhou stranu, myslet si, že celá česká země hltá každé slovo na zpravodajských portálech a v médiích… Je to o normálních pocitech obyčejných lidí, kteří si něco vyslechnou, něco zachytí, vytvoří si obraz. Pak o hysterii mediální, facebookové a internetových médií, kde se pořád nad něčím diskutuje.
Když ale odhlédnu od tohoto tématu, většina lidí zápasí se svým životem, aby si udrželi zdraví, rodinu, práci a mezi tím vnímají určitá pro ně důležitá témata, jako je například ochrana naší země nebo národnostní hodnoty. Tam si samozřejmě vyberou nějakou hodnotu, která je pro ně srozumitelná, a pak se v tomto duchu názorově vyjadřují. Jsem proti zjednodušování, je to širší věc k diskusi.
Když jste upozornil na komentáře, zajímavý příměr přinesl komentátor Hospodářských novin Petr Fischer, který zmínil na adresu prezidenta: „Politický golem kvůli laxnosti premiéra vyrostl do obludných rozměrů.“ David Veselý pro změnu na Britských listech napsal aktuálně text s názvem: „Hrad se stal svorníkem českého rasismu a nenávisti“. A s názvem obsah souzní. Naopak jeho redakční kolega Karel Dolejší spíš vybízí k tomu, že je třeba Zemanovu politiku porazit. Jak ale na to? „Je třeba postavit proti němu konsensuálního demokratického kandidáta v příští prezidentské volbě,“ navrhuje právě Dolejš. Vy byste měl nějaký recept pro budoucí rivaly prezidenta Zemana?
Myslím si, že je to jen ukázka hysterie a toho, že si někdo neváží postojů většiny obyvatel. To jsou pouhé výkřiky. Jde jen o ukázku toho, v co se zvrhla určitá politická situace kolem prezidenta Zemana. Začalo to jakousi dehonestací, kterou média prezentují. Je to odraz dnešní politické scény, nemyslím si, že je dobrý. Jen je potřeba si uvědomit, kdo říká svůj názor a kdo většinový. A to říkám čistě analyticky. Myslím si, že i to naše společnost vnímá a reflektuje. A není to přístup: Nenecháme si sahat na našeho prezidenta.
Vždycky dávám příklad fenoménu Karla Gotta, kterému přeju hodně zdraví. Ten fenomén je v tom, že je nejen výborný zpěvák, ale také slušný člověk. I to je faktor, jak lidé hodnotí politiky, komentátory, kdy hledají i slušnost. Může samozřejmě vzniknout námitka, že bonmoty pana prezidenta nejsou slušné. Pak už může nastat diskuse o tom, co je důležitější? Bonmoty nebo bezpečnostní otázky? Vše to je ale potřeba vzít v úvahu. Je to o tom, zda se budeme bavit o názorech jednoho politika, nebo většiny. Buď můžeme rozebírat názory kohokoli, kdo má nějaký názor, nebo se bavit o tom, jaká je situace ve společnosti.
Myslím, že běžný život se skládá z poněkud jiných starostí než z toho, jak sesadit politiku hlavy státu. Je potřeba se podívat na to, co většinu lidí zajímá a jaký je jejich život. Každý den se doma nebaví o tom, kdo je protiamerický nebo proruský. Jsem čím dál tím více přesvědčený, že převládá selský rozum. Zaplať pán Bůh za to.
Psali jsme:
V rozhovoru pro ParlamentníListy.cz prezident přidal jedno vyjádření, které vyvolalo okamžité reakce, a to zejména část rozhovoru, v níž se redaktor PL Radim Panenka Zemana v návaznosti na migrační krizi dotázal na pokus zoufalých pákistánských uprchlíků o sebevraždu. Prezident v reakci zmínil: „Pokud se tito dva pákistánští uprchlíci pokusili oběsit, možná to byla demonstrativní sebevražda. Víte, když se skutečně oběsíte, tak to většinou nepřežijete (smích).“ Je to reakce, která vyvolá rozpaky, smích nebo většinu lidí naštve?
Reakce mohou být různé. Někdo si z toho vezme to dobré, někdo zlé, jiný výrok překroutí. Někdo se zamyslí, další si řekne: Jak to vlastně pan prezident myslel? A to je přesně ten názorový guláš. Rozhodně názory nelze jedním šmahem uzavřít. Většinu souvislostí nejsme schopní dobře analyzovat a pojmenovat, protože informace nemáme. Vytváříme si je z kusých informací a reprezentuje většinou naše zkušenosti, strachy a nálady.
Bezprostředně na tento výrok prezidenta reagoval Jaromír Štětina: „Ale fuj, pane prezidente,“ napsal na sociální síti k Zemanově smíchu nad pokusem o sebevraždu dvou migrantů. Štětina také odmítl prezidentovo tvrzení o tom, že se v Pákistánu nebojuje. „Ať se jede podívat do Swatu či severozápadních provincií,“ vyzval europoslanec hlavu státu. Co si o tom myslíte?
Zrovna v tomto tématu se bavit o tom, co je a není přes čáru, kdy názory a vyjádření jsou „fuj“ a "nefuj“… Neustále slyšíme, že se někdo přirovnává k Hitlerovi. Pro mě jsou to šílené věci. To jsou účelové tendenční výkřiky opomíjející skutečnou podstatu věci. Vzniká divadelní představení, které už samo o sobě je hrůzné. Ano, je to politika a politika je divadlo, ale charakter zamyšlení a nadhledu zůstává upozaděn.
V tuto chvíli někdo, kdo má určitý rozum a nadhled, je právě obyčejný člověk, který je schopen pojmenovat svůj problém, řekne si můžu hodnotit, nemůžu hodnotit. A pak se přikloní na nějakou stranu. I když i toto už je projevem mnohdy čirého zoufalství, protože tady dlouhodobě schází osobnosti, které by byly na nějaké úrovni. Ty, kterých by si společnost vážila.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Daniela Černá
