Prozraďte, jak z vašeho pohledu vypadaly ve „staré dobré Anglii“ poměrně nedávné vánoční svátky? Pozoroval jste nějaký rozdíl oproti tomu, kdy jste do Velké Británie jako lékař před jedenácti lety z České republiky přišel?
Vánoční svátky vypadaly tak, jak teď vypadá celá Anglie – dva paralelní světy a sílící islamizace. Zatímco na vesnici, kde bydlíme, proběhly romantické anglické Vánoce plné koled a tradic, v mnoha muslimských čtvrtích o původu Vánoc nepadla ani zmínka. Jejich původní smysl se plánovaně utápí v komerci, rok od roku je cítit sílící vliv islamizace a politické korektnosti. Například ve vedlejší škole ředitelka letos poprvé zakázala vánoční stromeček, na BBC jsem poprvé zaznamenal pozdrav „Salam alejkum Merry Christmas“. V jednom komediálním pořadu BBC na Štědrý den do jesliček nevložili Ježíška, ale malého Mohameda. Snad mě to už ani nepřekvapilo.
MUDr. Vladislav Rogozov
Co vás vedlo k tomu, že jste předloni začal na svém blogu psát o probíhající islamizaci Velké Británie a varovat před tím, aby se něco podobného neopakovalo v České republice?
Když jsem v roce 2005 dostal nabídku práce v Teaching Hospital v Sheffieldu, neváhal jsem ani minutu. Byla to výzva profesní i osobní. Anglii jsem vždy obdivoval pro všechno dobré, co lidstvu přinesla. Po pár dnech od příjezdu, ve čtvrtek 7. července, jsem jel ze Sheffieldu do Londýna na General Medical Council. Do Londýna jsem ten den nedojel, britští muslimové zaútočili na nevinné lidi, desítky jich zabili, stovky zranili. Byl to naprostý šok. Trvalo mi však několik dalších let, než jsem si dokázal přiznat, že tu probíhá islamizace po celé zemi a že tento proces je již nezvratný. V roce 2009 jsme měli setkání bývalých spolužáků z lékařské fakulty. Když jsem jim tvrdil, že multikulturalismus v Británii nefunguje, že se jedná o islamizaci, nikdo mi nechtěl věřit. Tehdy mi došlo, jak snadné by bylo toto riziko podcenit, pokud se o něj nebudeme včas zajímat. Jde o obrovský problém, který se dotýká nejen naší bezpečnosti, ale i celé podoby naší kultury. Většina západních politiků se však zatím ani neodvážila tento problém přímo pojmenovat.
Jak byste ho popsal vy sám?
Dnes je již naprosto zřejmé, že v Evropě probíhá sílící konfrontace dvou civilizací – evropské demokratické a islámské teokratické. Evropská kultura je založena na demokracii, svobodě, právu, jednotlivci, kritickém uvažování, rovnosti lidí různých názorů a pohlaví. Naproti tomu islámská kultura je založena na religiózním dogmatu, absolutním uctívání náboženství, iracionální poslušnosti textu koránu. Z toho pak vyplývá její netolerance k lidem odlišných názorů a sexuální orientace nebo nerovnoprávnost mezi mužem a ženou. Hodnoty obou systémů jsou natolik rozdílné, že spolu nemohou existovat v jednom prostoru a čase tak, aby spolu nesoupeřily. Vyústění tohoto soupeření může být jen dvojí – buď pokračující islamizace, nebo dlouhodobý konflikt. Možnost, že by islám prošel jakýmsi obrodným osvíceneckým procesem, je málo pravděpodobná. Pro některé země už prostě neexistuje dobré řešení. Věřím, že Česká republika se ještě může tohoto vývoje vyvarovat. Prvním krokem bylo o tomto problému v Česku vzbudit povědomí, teď je potřeba jednat. Času totiž mnoho nezbývá.
Psali jsme:
V čem tedy kořeny tohoto problému vidíte?
Příčiny novodobého stěhování početných muslimských populací do Evropy jsou různé, v mnoha zemích je počátečním faktorem postkoloniální dědictví a krátkozraké řešení problému stárnoucí evropské populace v důsledku malé porodnosti. Vůle uzavřených muslimských komunit k integraci do většinové společnosti je však mizivá, naopak motivace po vlastní expanzi a islamizaci svého okolí je extrémní. Existence těchto komunit proto přinesla velké problémy všem západním státům, které se o tento experiment, byť v dobré víře, pokusily. Došlo k vytvoření paralelních světů s paralelními hodnotami, dokonce i s paralelním právním systémem, v Británii například existují desítky šaría tribunálů. Integrace muslimských komunit selhala. Nelze nikoho integrovat silou, proti jeho vůli. Britská vláda investuje velké prostředky a úsilí do různých integračních programů, vše se však míjí účinkem. Tak například v úterý David Cameron oznámil, že poskytne 20 miliónů liber na projekt, v němž by se muslimky učily anglicky, neboť velká část z nich totiž anglicky neumí. Hned se na něj snesla kritika od mnoha muslimů, že je to diskriminace a nálepkování, že britské muslimky stejně anglicky umět nemusí, protože ven chodí jenom s manželem a tak podobně. Chceme jednou podobné problémy řešit i v České republice?
Je tedy na vině tohoto stavu islám?
Těžko můžeme obviňovat islám z vlastního šíření, to dělal vždy a nikdy se tím netajil. Hlavním problémem je slabost naší současné evropské společnosti a krize hodnot. Pokud jakýkoli živý systém, ať už je to jednotlivá buňka nebo celé lidské společenství, rezignuje na vlastní obranu a udržování vlastní integrity, s jistotou zanikne. A uvolní životní prostor životaschopnějším. Evropané byli ukolébáni dlouhodobou bezpečností a prosperitou, rezignovali na důslednou obhajobu svých základních hodnot, konzumují požitky, rodí málo dětí. Bylo by proti přírodě, pokud by takové slabosti jiná expanzivní kultura nevyužila ke svému šíření. Evropská unie se, bohužel, stala více projektem technickým než projektem hodnot. Svoboda, demokracie a právo přece nejsou důsledkem prosperity a bezpečnosti, ale jejími předpoklady. Pokud tyto hodnoty nebudeme chránit, a to i za použití síly, přijdeme o vše.
Nezpůsobila si Evropa ty obrovské potíže především také sama?
Strašlivou chybou byla série zbytečných intervencí na Blízkém východě. Výsledkem je vlastní oslabení, vzedmutí islámského teroru, regionální války, chaos, nepokoje, utečenecká krize. Místo abychom vyváželi demokracii silou někam, kde nemůže fungovat, měli bychom se soustředit na důraznou ochranu a prosazování demokratických hodnot doma v Evropě. Dalším problémem tady v Anglii je národní sebemrskačství. Angličani jsou vychováváni k pocitu studu za kolonialismus a z toho plynoucí nutnosti sebeobětování ve prospěch lidí z bývalých kolonií.
Jeden můj přítel, učitel angličtiny, mi nedávno řekl: „Děkuji Ti, že jsi mi otevřel oči. Doteď jsem se za svou anglickou identitu vlastně styděl. Teď vidím, že mám být na co hrdý.” Myslím, že i mnoho Němců zřejmě přistupovalo k uprchlické vlně pod vlivem přetrvávajícího studu z války. Nerozvážným děláním dobra však můžeme nadělat spoustu zla.
Ing. Miloš Zeman
Pracujete na kardiochirurgické klinice ve fakultní nemocnici v Sheffieldu, učíte studenty na univerzitě. Jak se dotýká situace Vás osobně, když Vás dokonce dovedla k přiznání, že jste se začal bát islámu a že se z Vás stal islamofob?
S projevy a důsledky islamizace se zde setkáváme téměř každý den a z dalšího vývoje mám skutečně velké obavy. Bojím se ztráty naší kulturní identity, ideologicky motivovaného násilí a nebezpečí fašizace části evropské společnosti. Když vidím, jak se Anglie mění, jsem z toho velmi smutný. Řada míst tady už vypadá jako ulice Pákistánu. Daleko důležitější než vzhled, jsou však hodnoty, které s sebou islám přináší. Chovám hluboký respekt ke každému člověku, včetně každého jednotlivého muslima, se kterým se dostanu do styku, ať už je to pacient, příbuzný, nebo kolega lékař. K islámské kultuře však respekt nemám – přináší k nám nerovnoprávné postavení žen, netoleranci k jinakosti, rasismus, antisemitismus, homofobii, vraždy ze cti, ženskou obřízku, šaríu, mučení zvířat a další středověké „vymoženosti“.
Ještě horší a nebezpečnější je však ideologicky motivované násilí. Je mnohokrát prokázaný fakt, že islám má potenciál inspirovat své následovníky ke konání násilí na nevinných lidech. K tomu stačí sledovat denní zprávy. Nikdo nemůže popřít fakt, že v 21. století vychází nejmohutnější zdroj ideologicky motivovaného násilí z islámského prostředí. Dokud zkrátka islámská kultura nepostaví cenu lidského života nad poslušnost k Alláhovi, nepřestanou někteří muslimové ve jménu Alláha zabíjet. A to je dostatečný důvod se bát. K obrodné změně však nemůžeme islámskou kulturu nutit, k tomu musí dospět sama. Dokud se tak nestane, musíme se buď bránit, nebo nechat islamizovat.
Neméně zneklidňujícím důsledkem islamizace je nebezpečí radikalizace původních Evropanů. Pokud politická reprezentace nenajde odvahu problém včas pojmenovat a řešit, můžeme se začít bát sílících extremistických a fašistických tendencí.
Před necelým rokem jste napsal, že v multikulturní Británii dochází v naprosto nevídaném rozsahu k brutálnímu znásilňování a sexuálnímu zotročování dětí a že násilníky jsou v naprosté většině britští muslimové asijského původu a jejich oběťmi jsou bílé anglické děti. U nás se takové informace neobjevily a Vy jste byl některými diskutujícími pod oním textem osočován, že si vymýšlíte, že by to úřady nekryly. Co byste k tomu řekl?
Jde o specifickou kriminalitu vyplývající ze střetu různých kultur. Protože šlo o kriminalitu s rasistickou motivací, nikdo se celá léta neodvážil pravdu zveřejnit. Aktivně ji zatajovala jak policie, tak politici a sociální pracovníci. Dokonce došlo i k vyhrožování obětem trestných činů, aby výpovědi stáhly. Je naprosto šokující, k čemu vede islamizace v kombinaci s politickou korektností. To jsem však vše popsal v textu „O znásilňování dětí…“. Pokud se ptáte na osobní osočování, to neřeším. Blbci se vyskytují všude, jsou zbabělí, schovávají se za anonymitu. Vše, co jsem o problému napsal, je podložené evidencí publikovanou britskými institucemi a tudíž lehce doložitelné. Výpovědi obětí jsou k vidění on-line na BBC iPlayer. Osobně znám matku jedné z obětí.
Jaké jsou nejkřiklavější osobní zkušenosti Vás nebo Vašich blízkých s dopady islamizace na Vaše životy?
Těch zkušeností je bohužel na celou knihu, o některých jsem psal již na blogu. Tak namátkou. Islamizace přímo ovlivňuje mnoho aspektů života, od nákupu po výběr školy. Když jsme například vybírali školu pro naší rostoucí dceru, byli jsme ještě překvapeni. Nikoli počtem muslimských dětí ve třídách, ale přístupem personálu. Všude nás jako cizince nadšeně vítali, že jejich zařízení je hrdé na svůj multikulturní přístup. Když jsme pak procházeli třídy, každá jednotlivá nástěnka byla věnována učení islámu. Rozhodli jsme se proto prodat dům ve městě a přestěhovat se na vesnici. Tam jsme skutečně našli tradiční anglickou školu a společnost – přesně to, co jsme chtěli, aby naše dcera ještě zažila. Tento trend je obecný, kvůli sílící islamizaci se z města stěhuje mnoho lidí do okrajových částí.
Řadu problémů jsme museli řešit přímo i v nemocnici – lékařky a medičky odmítající si sundat šátek při vstupu na operační sál, lékaře muslimského vyznání odcházejícího od pacienta k modlitbám, požadavky přestávek na modlení a podobně. Zrovna minulý týden si naše sálové sestry stěžovaly, že jim jeden muslimský anesteziolog uprostřed operace nahlas předčítal z koránu a nabádal k jeho čtení i ostatní personál. A to musím uvést, že u nás ve fakultní nemocnici je tento problém daleko méně vyjádřen než v řadě menších nemocnic. Tam je to ještě daleko horší. Na tomto místě musím uvést, že se jedná o moje soukromé názory, které nepředstavují oficiální stanoviska nebo postupy Sheffield Teaching Hospitals a opírají se též o zkušenosti z humanitární práce na pákistánsko-indické hranici a jiných zemí rozvojového světa.
A projevují se nějak obavy z terorismu?
Strach z islámského terorismu je nepříjemný a všudypřítomný. I sama MI5 přiznává, že je to jen otázka času, kdy k něčemu dojde. Pamatuji si, jak mi můj kamarád, také český lékař, zděšeně volal, když došlo k teroristickému útoku na letiště v Glasgowě. Podílel se na něm jeden jeho kolega, muslimský lékař z jejich nemocnice.
Veřejně se zde o těchto problémech otevřeně nemluví, pouze v rodinách, mezi dobrými přáteli a při zavřených dveřích. Kritizovat islám se totiž dá snadno klasifikovat jako rozdmýchávání náboženské nesnášenlivosti, a to je v Británii trestný čin. Situace je podobná, jako to kdysi bývalo s kritikou komunismu. Některé negativní jevy se veřejně pojmenovaly, ale s příčinou se nesměly spojovat. Otevřená diskuse existovala jen v soukromí, veřejní kritici se trestali.
Jak si tváří v tvář probíhající islamizaci Velké Británie počínají tamní média, ať už veřejnoprávní BBC nebo ta soukromá? Z vaší předchozí odpovědi se dá tak trochu tušit, že místo otevřeného informování preferují politickou korektnost, jak je tomu u nás i ve většině zemí Evropské unie.
Nikdo z politiků se nikdy svých voličů neptal, jestli islamizaci své země chtějí. Když se většinová společnost začala s hrůzou probouzet, bylo už pozdě. Politici teď už nemohou milióny svých muslimských spoluobčanů ignorovat, mají stejná občanská práva jako nemuslimové. A jsou to voliči. Bylo proto potřeba vytvořit politickou korektnost jako nástroj k potlačení kritiky a postupné erozi svobody slova. V zájmu zachování nenásilného soužití rozdílných kultur totiž nemají politici na výběr než sami chtě nechtě pokojné islamizaci napomáhat. To se týká i médií. Na BBC můžete vidět původní pořady o muslimech, nebo třeba o tom, jak je dobré konvertovat na islám. Média o událostech informují – i o znásilňování, vraždách ze cti, ženské obřízce, terorismu – ale nikdo se to neodváží dát do přímé souvislosti s islámskou kulturou a jejím hodnotovým systémem. Nazývají to různě – jako vliv převrácené ideologie, extrémismus, radikalizace – nikdo se však neodváží kritizovat muslimy. I takový David Cameron říká, že to nejsou muslimové, ale zrůdy – „not muslims, but monsters“ – které islám zneužily a překroutily. Nikdy však už nevysvětlil jak.
Britští muslimové ovlivňují čím dál víc obraz Británie i na mezinárodní scéně. Země, která dala lidstvu demokracii a Beatles se tak nyní proslavila vývozem džihádistů, kteří uřezávají hlavy živým lidem. Příznačné bylo i pondělní jednání v Parlamentu. Poslanci museli projednat zákaz vstupu pro Donalda Trumpa – na podnět petice podepsané statisíci britských muslimů. Jeden můj anglický kolega mi včera říkal, jak se za takový obraz Británie ve světě stydí. A bude jen hůř. Jak muslimská komunita poroste, bude své potřeby prosazovat stále razantněji.
Ta obrovská migrační vlna, která se loni valila do Evropy, se zdála být vzhledem k postoji německé kancléřky Angely Merkelové nezastavitelnou. Po silvestrovských útocích stovek migrantů na ženy a dívky v Kolíně nad Rýnem, ale i dalších nejen německých městech, by se snad mohl přístup politických špiček změnit. Jaké reakce na tyto události jste ve Velké Británii zaznamenal?
Německá politika vůči migrační vlně tu byla vnímána kriticky. Byly často slyšet názory, že je to jednostranná politika ohrožující stabilitu Evropy. O útocích v Kolíně informovali ve všech hlavních zprávách, vysílali výpovědi obětí. Zpravodajství však bylo samozřejmě politicky korektní. Nezaznamenal jsem, že by někdo z komentátorů dal útoky do jednoznačné souvislosti s muslimskou imigrací. Nikdo se též nezabýval tím, jestli by mohla existovat nějaká podobnost se sexuálními útoky muslimských mužů na Angličanky, těch tu už byly tisíce případů.
Pokud jste nad budoucností Velké Británie ve světle zásadní kulturní a demografické změny společnosti a zanikající identity zlomil hůl, jak vidíte šance kontinentálních zemí Evropské unie – především Německa a Francie – a samozřejmě i České republiky?
Dění ve Francii nezažívám tak bezprostředně jako v Anglii, i když tam jezdíme ke švagrové a moje neteř tam studuje na gymnáziu. Myslím však, že Francie je na tom s islamizací podobně jako Anglie. Není již pro ni dobrého řešení – buď pokračující islamizace nebo dlouhodobý konflikt. To, co udělali politici v Německu, je sebevražedné, nebezpečné a bezohledné jak k vlastním občanům, tak k okolním zemím. S kým se proboha o tak zásadním rozhodnutí radili? Důsledky budeme pociťovat dlouho. A s jarem se navíc problém obnoví v nové intenzitě.
Evropská unie selhává. Schengenský prostor se drolí, už teď funguje vlastně zcela obráceně – jeho vnější hranice jsou propustné, vnitřní hranice mezi státy se naopak uzavírají. Je málo důvodů si myslet, že Evropská unie bude schopna jednat jako celek a chránit se jako celek. Ochrana integrity a bezpečnosti bude zřejmě stále více záviset od rozhodnutí jednotlivých států. Česká republika by proto neměla jednat až ve vleku událostí a měla by být připravena kdykoli převzít kontrolu nad svými hranicemi. Čím dál důležitější se v této souvislosti jeví prostor Visegrádu. Myslím, že v úzké spolupráci těchto zemí spočívá naděje na zachování naší kulturní identity a zabránění islamizaci. Je docela možné, že se karta obrátí a baštou demokracie na kontinentu bude pro příští období střední Evropa. Jednou k nám možná budou emigrovat původní obyvatelé západních států podobně, jako my kdysi utíkali k nim před totalitou. My pro ně vyzkoušeli komunismus, oni pro nás islamizaci. Budeme si kvit. Musíme být připraveni jim pomoci.
Jak mohou občané České republiky ovlivnit to, aby se jejich země nevydala ve šlépějích islamizované Velké Británie, a jak by měli čelit osočování z xenofobie, islamofobie a rasismu, kterému jsou vystaveni, jakmile si troufnou vyjádřit nesouhlas s přijímáním migrantů?
Jedinou nenásilnou cestou, jak se bránit islamizaci, je nedopustit, aby vůbec začala. Na západ od nás je dostatek studijního materiálu, jak velká muslimská imigrace změnila společnost, jak došlo k vytváření izolovaných ghett a paralelního světa s paralelním hodnotovým systémem. Zabránění masové muslimské imigrace a vzniku uzavřených komunit je proto jedinou ochranou před islamizací.
Byl by však naprostý nesmysl primárně bojovat s islámem. Primární musí být ochrana našich vlastních hodnot a způsobu života. Nikoliv však za cenu uzavření se před světem, to by byla sebevražda. Je potřeba zůstat otevřený a přátelský k příchozím – být atraktivní pro ty, kteří chtějí naši kulturu a její hodnoty přijmout, zcela nepřijatelný pro ty, kteří je nechtějí respektovat. Odpovědí je tedy silná demokracie, otevřená společnost, která zná své hodnoty a umí je všemi prostředky bránit proti těm, kteří je nerespektují nebo nenávidí.
To platí i o svobodě slova. Politická korektnost je cenzura, překážka svobody vyjadřování, měli bychom ji zcela odmítnout. Pokud nebudeme nazývat problémy pravými jmény, nemůžeme je řešit.
Takže za odmítáním migrantů nevidíte jen ty nejhorší lidské vlastnosti, jak se nám někteří rozsévači dobra snaží podsouvat?
Každý má právo vyslovit nesouhlas s přijímáním imigrantů. První zájem jednotlivců musí být jejich rodina, pak blízké okolí a pak jejich zem. Pokud existují silné důkazy o negativním vlivu imigrace na bezpečnost, je zcela na místě mít z nekontrolované imigrace obavy. Cokoli jiného by byl hazard. Jinak to v přírodě nemůže fungovat. Pokud někdo nazývá podložené obavy xenofobií, jde o uplatnění principů politické korektnosti. Slušnost, svoboda, odvaha a pravda – to jsou účinné nástroje pro boj s politickou korektností.
Je mi samozřejmě líto všech, kteří trpí válkou. Je naší morální povinností pomáhat těm, kteří pomoc potřebují, je to jedna z našich základních hodnot. Čím víc budeme pomáhat, tím lepší bude svět kolem nás i my sami, pomáháním se kultivují jednotlivci i společnosti. Na druhou stranu je jasné, že nemůžeme pomoci všem, kteří by to potřebovali. Můžeme pomáhat pouze v rámci svých možností a ze své svobodné vůle. Pomáhat za cenu ohrožení vlastní bezpečnosti a integrity je sebevražda. To už pak nepomůžeme nikdy nikomu. Také samozřejmě platí, že pomáhat neznamená nastěhovat si všechny k sobě domů. Pomáhat potřebným se přece dá mnoha jinými způsoby.
Pokud sledujete dění na české politické scéně, co říkáte názorům prezidenta Miloše Zemana, respektive druhé strany představované premiérem Bohuslavem Sobotkou, poraženými kandidáty z přímé prezidentské volby Karlem Schwarzenbergem a Jiřím Dienstbierem či lídrem opozice Miroslavem Kalouskem na migrační vlnu do Evropy? Má prezident právo říkat, že tato země je naše?
Vývoj doma samozřejmě sledujeme. Nechci se teď vyjadřovat k jednotlivým výrokům, je jich mnoho a rychle se vyvíjejí. Obávám se však, že si většina politiků stále ještě nepřipouští, v jak přelomovém období se nacházíme. Současný vývoj navždy ovlivní podobu naší země.
Politici musí hájit zájem a bezpečí vlastních občanů, proto byli zvoleni a proto je platíme. Musí zemi chránit před ohrožením a riziky, k nimž patří i nekontrolovaná migrace. Republika proto musí být připravena k ochraně hranic. Pokud dojde k přílivu početné muslimské komunity, začne islamizace a nebude cesty zpět. Takové zásadní rozhodnutí o masové imigraci nekompatibilní kultury by mělo zůstat pod svrchovanou kontrolou každé příslušné země. A neměli by ho dělat politici volení na několik let, o tom by měli rozhodnout občané v referendu.
Je tu však ještě něco důležitějšího. Před veřejností i politiky leží zásadní úkol – provést loď demokracie mezi útesy islamizace na jedné straně a fašizace na straně druhé. Čím déle budou politici váhat v pojmenování věcí pravými jmény, tím blíže k útesům se dostaneme. Je jasné, že proplout mezi nimi bude stát úsilí a oběti. Doufejme, že jen materiální. Aby lidé byli ochotni vzdát se části svého pohodlí ve prospěch nemateriálních hodnot a ve prospěch budoucnosti, potřebují motivaci v podobě politické vize. Nepotřebujeme politiky, kteří se bojí nebo straší. Potřebujeme politiky, kteří budou inspirovat. Nepotřebujeme říkat, jakou zemi nechceme, ale to, v jaké zemi chceme žít – neukazovat proti komu bojovat, ale za co. Potřebujeme politiky, kteří dají lidem vizi – „sdílíme hodnoty, které stojí za to společně bránit“. A to i za cenu dražšího benzínu a nižších důchodů. Má-li naše kultura přežít, musíme své hodnoty vymezovat a chránit proti všem ideologiím, které je nerespektují nebo nenávidí. Už dvakrát jsme zemi odevzdali bez boje - nejdřív fašismu, pak komunismu. Ubráníme ji teď před islamismem? Stále věřím, že ano.
| MUDr. Vladislav Rogozov je český lékař, který od července 2005 pracuje ve fakultní nemocnici v anglickém Sheffieldu. Jeho předchozím působištěm byla Klinika anesteziologie a resuscitace kardiocentra IKEM Praha. V roce 2014 začal na svém blogu podávat svědectví o probíhající islamizaci Velké Británie a varovat tak před tím, aby se něco podobného neopakovalo v České republice. |
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
