Báseň Jiřího Žáčka „Maminka“ se objevuje v čítankách pro žáky prvního stupně základní školy od roku 2015. Z jejího textu podle některých lidí ale vyplývá, že hlavním posláním žen je starat se o děti. Na sociální síti pak na tento fakt upozornil režisér Vít Klusák, jenž napsal: „K čemu jsou kluci na světě? Aby psali takovýhle debility!“ Jeho příspěvek nakonec sdílely desítky lidí, a dokonce se k tématu vyjádřilo i ministerstvo školství. Je v pořádku, když se lidé zabývají takovouto věcí?

Já si naopak myslím, že je ona básnička Jirky Žáčka roztomilá a že a priori vůbec nikoho neuráží. On tam totiž neříká, že holky jsou na světě proto, aby rodily děti nebo něco takového, ale aby byly maminkami. Tou ale může být nejenom ta, která to dítě má vlastní, ale i ta, která se o dítě stará a je schopná mu dát emoci i lásku, kterou dítě potřebuje. Když v šedesátých letech začaly vznikat dětské vesničky profesora Dunovského, byl velmi důležitý v tom zobrazení navenek domeček s maminkou, která se stará třeba i o deset dětí. Ony to sice nebyly její vlastní děti, ale v tom programu vesniček ano. Když ten projekt u nás začal, tak jsem zrovna končil lékařskou fakultu a považoval jsem jej z psychologického hlediska za něco nesmírně důležitého.

Na té atmosféře kolem básničky mne ale překvapuje hlavně to, že taková věc může vůbec vyvolat polemiku a že z toho někdo vůbec může mít pocit, že za těmi slovy, která jsou básnická a nevinná, je ukrytá urážka celé skupiny lidí... I tady ale hledám slova, abych se někoho nedotkl... Prostě najednou tady máme před sebou takovýto „problém“, který soudně uvažujícímu člověku, jenž vyrůstal v průměrné společnosti, připadá směšný. To je, jako když v Anglii začali vymýšlet, že se nemůže říkat „těhotná žena“, ale „těhotný člověk“, aby se třeba transsexuálové nemohli cítit být poškozeni. Pokud bychom ale takto uvažovali, tak se rozloží veškeré logické struktury naší komunikace.

Jde tedy o obrázek společnosti, která se stále více genderově polarizuje? Dokonce jsem v této souvislosti zaznamenala, že Strana zelených – jejich mládežnická odnož – zcela vážně diskutovala o tom, že by se měl používat termín „nemuž“. Jak se vám to poslouchá?

Vzhledem k tomu, že jsem se narodil v první polovině minulého století, zjevně asi prožívám tyto věci více konzervativně, ale také standardně. Připadá mi proto, že jsou daleko důležitější a závažnější věci, o kterých by se mělo mluvit a které by se měly řešit. Třeba zájem o vývoj dítěte, měla by se řešit i problematika seniorů, která bude stále více na společnost doléhat. Čili jsou tady skutečné problémy, ale tady se najednou vytváří jakýsi pseudoproblém a pro mne je nepochopitelné, proč zrovna o tomto bychom se měli škorpit a hádat a vzájemně se urážet. Základem je tady nepochopení.