Co říkáte na to, že ČSSD vyloučila Jakuba Patočku?Anketa
Opět si připomínáme výročí 17. listopadu. V jakém stavu je naše demokracie a do jaké míry jsme se za poslední dobu přiblížili, či nepřiblížili k tomu, o čem jsme snili po roce 1990?
Česká demokracie momentálně prodělává hlubokou krizi své identity. Vývoj po volbách ukazuje, že jsme se ideálům, kvůli kterým jsme před 28 lety zaplnili náměstí, hodně vzdálili. Politici a jimi ovládaná média odmítají reflektovat vůli voličů, obhajují obstrukce, zpochybňují demokracii jako takovou. Místo diktátu jedné strany před listopadem 1989 a oddanosti Moskvě dnes slyšíme pohádku o demokratických a nedemokratických politických stranách a o tom, že patříme na Západ. Tak jako tenkrát je i dnes opozice označována za protistátní, jednající ve prospěch zlých imperialistů. Jenom tentokrát nejsou z Wall Street, ale z Kremlu. Dlouhou dobu jsem opakoval, že česká politická třída má po čtvrt století už prošlou záruční lhůtu, takže se chová jako „betonové hlavy“ minulého režimu v roce 1989. Stejně jako oni odmítají myšlenku, že suverénem je lid, nikoliv politici, ať už se ohánějí adjektivy jako demokratičtí, proevropští atp.
Někteří vidí ohrožení demokracie v Andreji Babišovi a Miloši Zemanovi. Sám Andrej Babiš tvrdí, že právě on chce realizovat to, o čem jsme tenkrát snili: Fungující ekonomika, úspěšné rodinné firmy, infrastruktura, fungující státní správa… Co je spíše pravda?
Ten pokřik o ohrožení demokracie vyplývá z neochoty uznat volební porážku. Efekt krásných slov a mazání medu kolem úst občanům skončil, protože jsme spadli až na pomyslné dno. Nejlépe se to pozná podle toho, že spousta veřejných služeb funguje občas hůře než za totality. Přišel čas změn.
Babiš, který je v tuto chvíli nejsilnějším politikem, zmiňuje jen okrajově, v podstatě vůbec, v souvislosti se sny a realitou po roce 1989 Václava Havla. Akcentuje již zmíněné praktické, hmotně zaměřené záležitosti. Je to tak, že český národ se nyní již s prominutím „vykašlal“ na Václava Havla, jeho představy o lepším světě, o šíření globálního dobra…? A jde mu nyní o „babišovsky“ praktické zajištění fungování státu?
Češi jako národ se v průběhu více než tisíce let svých dějin projevovali jako lidé veskrze praktičtí, pragmatičtí až přízemní. V dobách tak nejistých, jako se jeví ty současné, jim instinkt napovídá, že zlé časy se snáze dají přežít s fungujícím státem a ekonomikou. Jde o velmi rozumný způsob uvažování.
Pravicoví politici tvrdí, že se nyní máme nejlépe v historii naší země...
Tohle komunisti říkali také. Hlas lidu na to odpovídal, že teda jak kdo. V roce 1989 jsme všichni věděli, že jsme se mohli mít daleko lépe. Obojí dnes platí také. Nízkopříjmové skupiny skutečně žijí na hraně bídy, stačí se podívat na statistiky. Není to specificky česká záležitost, mzdy od konce sedmdesátých let na Západě (kam tímto patříme) klesají všude. Zatím to má vliv na politiku, později přijdou sociální nepokoje. Ještě je čas věci změnit. Neudeří-li příliš brzo krize, měl by trend zvyšování příjmů pokračovat i bez tlaku zdola.
„Objem majetku, který přešel do rukou cizinců od roku 1993, vzrostl sedmkrát, ten v domácím držení zůstal po celých 25 let stejný. Letos byla naše republika zařazena mezi rozvojové země, protože naše vláda již nemá na chod ekonomiky vliv a příjmy obyvatelstva dlouhodobě stagnují. Stali jsme se kolonií,“ napsal jste ve svém komentáři. Můžete to rozvést? A odkud pocházejí ta čísla?
Analýza české ekonomiky, kterou 10. 11. 2016 přednesl šéf poradců na Úřadu vlády Vladimír Špidla, v první řadě zmiňovala více než dvojnásobný odliv kapitálu z ČR ve srovnání se zbytkem EU. V odvětvích, která mají charakter přirozeného monopolu – vodárenství, energetika – jde dokonce o čtyřnásobek. Zmínili tam taky to sedminásobné zvýšení podílu majetku v cizích rukou. Čeští vlastníci drží jen taková odvětví, která jsou z hlediska zisku nelukrativní. Lepší definici ekonomického statutu České republiky jako kolonie Západu (hlavně Německa) nemohl Vladimír Špidla podat.
V únoru letošního roku banka JP Morgan v hodnocení našich státních dluhopisů vyřadila ČR ze seznamu vyspělých zemí a zařadila ji mezi rozvojové státy. Důvodem byla stagnace příjmů na hlavu po tři roky, nedosahující úrovně vyspělých zemí a skutečnost, že naše vláda nemá vliv na chod ekonomiky. Rozhodující podíl vlastní zahraniční subjekty. Od roku 2005 přicházejí investice jen ze zahraničí, domácí nejsou. Myslím, že nastal čas tyto trendy změnit, parlamentní volby pro to vytvořily předpoklady. Jinak proces dekolonizace začal právě před sto lety a trval přes 60 let. Bude to dlouhý běh, ta naše emancipace z koloniální závislosti...
Psali jsme:
Opět se hovoří o orientaci naší země „na Východ“, nebo „na Západ“. Příznivci EU se děsí referenda, které by podle ANO nemělo postihnout otázku setrvání v EU, ale nemusí to být konečný postoj. Okamura či KSČM se tomu vůbec nebrání. A Okamurova SPD, jejíž většina poslanců se pozitivně dívá na Putina, nejspíše obsadí funkci šéfa bezpečnostního výboru sněmovny. Jak se na obě záležitosti díváte? Co říkáte námitkám „liberálních demokratů“, že český národ není na přímou demokracii zralý?
„Liberální demokraté“ a s nimi spojená média těmito námitkami hlasitě deklarují, že nejsou ani demokraté, ani liberálové. Když si vzpomenu na rok 1989, tak jsou na argumentační úrovni nebožtíka Miroslava Štěpána.
Hovoří se, že u nás je ohrožena západní „liberální demokracie“. Může být ale pro nás Západ vzorem? Například Marine Le Penová je stíhána za to, že na Twitteru zveřejnila fotografie popraveného amerického novináře Jamese Foleyho Islámským státem včetně uříznuté hlavy. Ve Spojeném království byl pokutován muž, který veřejně četl vyjádření Winstona Churchilla o islámu. V Německu byl žurnalista Michael Stürzenberger odsouzen k šestiměsíčnímu podmínečnému vězení za zveřejnění (jinak z veřejných zdrojů dostupné) fotografie, na níž si jeruzalémský Muftí Hadž Amin al-Hussejní podává ruku s Adolfem Hitlerem. Od 1. října platí v Německu zákon, podle nějž jsou sociální sítě jako Facebook, YouTube nebo Twitter povinny do 24 hodin odstranit ze svých stránek „kriminální obsah“, například „pomluvy“, a to bez ohledu na to, zda jsou zveřejněná fakta pravdivá, či nikoli. Pokuta může dosáhnout až padesáti milionů eur…
Cenzura, udavačství, falšování a popírání historie jsou nejnápadnějšími příznaky nastupující totality. Demokracie bez svobody slova nemůže existovat. Proto je načase oprášit jednu starou definici. Kdysi se říkalo: „Víte, jaký rozdíl je mezi demokracií a lidovou demokracií? Asi jako mezi kazajkou a svěrací kazajkou.“ Na „liberální demokracii“ v unijním pojetí to taky sedne, nemyslíte?
Tomio Okamura nedávno vyzval ke změně statusu veřejnoprávních České televize a Českého rozhlasu. Zejména ČT je kritizována za stranění některým politikům a špinění jiných. Zemanova kancelář si na ni stěžuje často. Kritizován je i například výběr hostů do pořadů Václava Moravce. Oproti tomu zastánci ČT tvrdí, že jakákoliv podobná změna by ohrozila naši demokracii. Jak hodnotit práci ČT a rozhlasu? Je třeba přistupovat ke změnám?
Za mých mladých let se říkávalo, že změna je život. Všude kolem nás ke změnám statutu médií dochází. Mně osobně se líbí slovenský model, především kvůli způsobu financování. Odhaduji, že nová vláda se jím bude inspirovat.
Psali jsme:
Jak hodnotit poslední politickou produkci Miloše Zemana? Srší bonmoty, dělá si legraci z novinářů i svého zdraví... Je v kondici vyhrát prezidentské volby? A bylo by to dobře s ohledem na jeho způsob řešení povolební situace?
Když sleduji nechutnou mediální hysterii kolem zdravotního stavu našeho pana prezidenta, docházím k závěru, že volby vyhraje. Možná už v prvním kole. Proto tak vyvádějí. Miloš Zeman je jedním z mála českých politiků, který respektuje výsledek voleb a dodržuje to, co slíbil.
Zeman jede do Ruska, s ním chce jet i rekordně velká delegace podnikatelů. I odpůrci Putina přiznávají, že Rusku se ekonomicky daří, navzdory sankcím. Jak s odstupem hodnotit to, jak naše politika, ale zejména EU jako celek, zareagovala na události na Ukrajině z roku 2014? A jak dál s Ruskem, když už budeme mít novou vládu?
Víte, když se původně dobrý úmysl s rozšířením teritoria míru, demokracie, stability, prosperity a dobrých mravů (tedy rozšířením EU) změnil ve výbuch násilí, které má za následek rozpadající se stát s devastovanou ekonomikou a nepřátelskými vztahy se všemi sousedy, tak se to dá parafrázovat tak, že na tom začátku soudruzi z Bruselu něco nedomysleli. A v Rusku celé Evropské unii (včetně nás) ujel vlak. Někam ve směru Peking. Pouhá normalizace vztahů s Ruskou federací je na dlouhá léta.
Pokud jde o vyjednávání o vládě, média spekulují o tom, že Andrej Babiš bude chtít politické strany, které s ním nyní do vlády jít nechtějí, anebo jen bez něj jako premiéra, tlačit k podpoře jeho vlády dvěma způsoby: Odřezáním jejich lidí ze státní správy a státních podniků a vyhrožováním předčasnými volbami. Na které má peníze jen on. Jak hodnotit zatím výkony jak Babiše, tak dalších stran při skládání vlády? Jak by to mělo dopadnout?
Politika občas připomíná šachovou partii. Každý šachista ví, že hrozba je psychologicky účinnější než její uskutečnění. Navíc platí, že ten, kdo vyvolá předčasné volby, je také prohraje (Jiří Paroubek by o tom mohl vyprávět). Andrej Babiš postupuje úměrně situaci, ví, že na sestavení vlády má dost času. Trochu nechápu hádky o sněmovní funkce, ale to bude dáno tím rekordním počtem malých stran a frustrací některých politiků.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lukáš Petřík
