Evropa schválila hospodářské sankce proti Rusku, postihující například dovoz vojenského materiálu, těžebních zařízení pro ropu, zboží využitelného pro armádu a restrikce proti dalším ruským představitelům. Obdobně sankce přitvrdily USA. Co z toho, co je sankcionováno, si Rusko nemůže pořídit jinde? Znepříjemní sankce Rusku zásadně život? Co třeba útěk kapitálu z Ruska pryč? A propos, některá média informují o tom, že vzdělaní a nadějní mladí Rusové odcházejí ze země pryč… Jak to chápat?
První reakce ekonomů upozorňují spíše na význam sankcí namířených proti ruským bankám se státní účastí, jimž se výhledově, v řádu několika let, prudce zhorší množnosti úvěrů z bank evropských. Otázkou je, jak bude situace v onom řádu let vypadat, jestli bude dolar stále dominovat světu, jak na tom budou státy BRICS. Nevíme vlastně ani to, jestli se svět opravdu noří do dekád nové studené války. Co se týče sankcí na dodávky třeba technologií pro energetický a těžební průmysl, není tajemstvím, že už se hlásí třeba čínské firmy, které ty západní v Rusku hodlají rychle – a nadšeně -- vystřídat. Zatímco Německo tedy počítá pro letošek s tím, že přijde z obchodu s Ruskem o šest miliard eur, Číně tím jen urychlujeme postup k pozici nejmocnější ekonomiky světa.
Psali jsme:
Jak to s tou Ukrajinou celé dopadne? Ptáme se od 21.7.2014.Anketa
Vlastně mi připadá nepochopitelné, že se evropské či americké firmy tak „uvědoměle“ zříkají miliard zisků, byť zisk a peníze jsou pro naši civilizaci snad už tím posledním hybatelem. Musely za to asi něco dostat slíbeno. Třeba urychlené odbourávání norem a regulací v rámci TTIP, TISA a dalších smluv? Nevím. Obecně přitom ale platí, že zatímco Západ, který se považuje za „mezinárodní společenství“ a hodlá Rusko sankcemi „izolovat od světa“, ve skutečnosti Rusko izoluje od USA a EU, ale svět jako takový je samozřejmě mnohem větší.
Nyní se s napětím čeká na ruskou reakci, kterou podle logiky dosavadního vývoje Západ podle všeho označí za krok směřující k eskalaci. Kreml zatím připravuje zákon, jenž umožní obchodně postihovat státy, které proti Rusku uvalily sankce, a firmy, které v těchto státech sídlí. Jako první se má zákaz činnosti v Rusku týkat auditorských firem PricewaterhouseCoopers, Deloitte, KPMG, Ernst & Young a dalších. Jinými slovy, západní účetní a auditoři se už nebudou moci dívat v Rusku pod „ekonomickou pokličku“. A samozřejmě je tu první zákaz dovozu, konkrétně ovoce a zeleniny z Polska, uvalení dovozních cel na produkci z Ukrajiny, která byla zatím v Rusku konkurenceschopná díky nulovým clům, a tak dále. Nemyslím si ale, že to je už ta ruská odpověď s velkým O.
A co se týče odchodu mladých a vzdělaných Rusů do zahraničí, neznám přesná čísla, ale přesně totéž platí třeba i pro mladé Čechy. Nevím, jestli z toho lze vyvozovat nějaké dalekosáhlé závěry.
Nejnovějším prvkem ve vývoji ukrajinského konfliktu je zprostředkování mírových rozhovorů běloruským prezidentem Lukašenkem. Proč zrovna on? A ,,co tak najednou“, že John Kerry mluví o nutnosti jednat? Může to souviset se situací na západní Ukrajině, kde matky vojáků protestují proti odvedení svých synů a říkají, že toto není jejich válka, či s vyčerpáním prostředků, které na vedení války má ukrajinská vláda?
Bělorusko je sice členem veškerých myslitelných ruských ekonomických asociací, ale svou „nezávislost“ Lukašenko projevuje občasnou „konstruktivní“ kritikou Kremlu a hlavně, v ukrajinské krizi je přísně neutrální. A takových míst už v Evropě po vyhlášení unijních sankcí prostě není mnoho.
Zatímco je přitom vcelku jasné, o čem že by se to mělo v Minsku jednat – samozřejmě o míru, o jeho potřebě ostatně mluví svorně všichni – nic dalšího jasného ale moc není. John Kerry opravdu ve středu prohlásil, že Ukrajina je připravená „okamžitě zastavit palbu“, kyjevský ministr financí přiznává, že od 1. srpna už na armádu nemá ani hřivnu, Ukrajina oficiálně přiznává jen asi 500 padlých vojáků během dvou měsíců „protiteroristické operace“, ale do armády už povolává i „služby neschopné“ muže, matky odvedenců se na mnoha místech hádají s důstojníky z odvodních komisí, stále „populárnější“ je hlásit bomby v budovách odvodních komisí a v Novoselicku na náměstí málem zlynčovali poslance, jenž obhajoval mobilizaci, na frontu jsou posílány celé městské policejní sbory, které si ale musejí uniformy, helmy a neprůstřelné vesty kupovat ze svého, zatímco bezpečnost ve městech přebírají „dobrovolníci“… A přesto přese všechno ukrajinská armáda válčí dál. Přinejmenším tedy podle oficiálních kyjevských prohlášení, která už dva měsíce tvrdí, že armáda „postupuje“. Cynik by řekl, že Ukrajina zase až tak velká není a že za dva měsíce neustálého „postupu“ už by armáda mohla být dál než před Doněckem… V době války, i té občanské, a souvisejících propagandistických lží a manipulací, je těžké si udělat obrázek. Častější a možná i věrohodnější zprávy o územních ziscích ale přece jen hlásí spíš soukromý žoldnéřský batalion Azov, který si platí oligarcha Ihor Kolomojský.
Fotogalerie: - MikroMaidan v Praze
Fotogalerie: - Protest před ruským konzulátem v Brně
Jak pozorujete posuny v informační válce po sestřelení malajsijského letadla? Jak hodnotit nově předložené důkazy a tvrzení jak ze strany USA a Ukrajiny, tak ze strany Ruska? A co americká rétorika obviňující Putina z odpovědnosti za sestřel letadla už jen proto, že zahájil válku na Donbase a vyzbrojil separatisty? Co zásadního stran sestřeleného letadla v posledním týdnu zapadlo, či ,,bylo zapadnuto“?
Postoj Západu asi dokonale shrnul německý Der Spiegel, když sankce obhajoval argumentem: „Vladimir Putin ignoroval požadavky Západu, aby přestal vyzbrojovat a podporovat proruské separatisty na Ukrajině. Jako takový nese spoluzodpovědnost za sestřelení letu MH17.“ Z toho vyplývá, že už dokonce ani netvrdíme, že letoun sestřelili rebelové, důležité je jen to, aby se všichni soustředili na tezi, že za všechno na Ukrajině může Putin. Nicméně, kolem černých skříněk je podivné ticho, jako by už jejich obsah zničehonic nikoho ani nezajímal, což samozřejmě vyvolává řadu otazníků a nutně i spekulací. Pokud se ale podaří mediální mainstream udržet v onom „spiegelovském“ duchu, žádných skříněk nebo jiných důkazů pro prokázání konkrétní viny za tragédii malajsijského boeingu netřeba. Stačí to přitom ale k vyhlášení sankcí, i když je pak vcelku kuriózní číst prohlášení Bohuslava Sobotky, podle něhož „ani pro Evropskou unii, ani pro Rusko není do budoucna výhodné, abychom se dostali do vleklé obchodní války a aby na východní hranici Ukrajiny vyrostla nějaká nová hospodářská či politická železná opona“. Takže, když si to shrneme – pro odsouzení zloděje u soudu jsou důkazy nezbytné, pro posun ke konfliktu a možné třetí světové válce nutné nejsou. Přitom je nepochybné, že víme, kdo sestřelil malajsijský boeing, a máme pro to i důkazy, ale z různých důvodů je nezveřejňujeme a své obviňování protistrany opíráme poněkud dětinsky na YouTube a často už ani na ten ne. A k tomu vyhlásíme sankce proti Rusku, ale nechceme prý obchodní válku. To lze interpretovat jako víru v to, že Rusko „půjde do sebe“, sankce a tím i vůli Západu pokorně přijme a nepřistoupí k odvetným opatřením.
Psali jsme:
A nad tím vším už ale létají miliardy – EU prý kvůli sankcím jako celek přijde za dva roky o 90 miliard eur, nezaměstnanost vyskočí na další rekordní úroveň, daňoví poplatníci v EU budou muset zaplatit ukrajinskou černou díru, která si podle oficiálních kyjevských odhadů během 10 let vyžádá až 180 miliard eur jen aby se dostala na úroveň požadovanou v asociační smlouvě, a některé malé unijní země už po Bruselu začínají žádat odškodnění za ztráty, které jim sankce způsobí. Už jsme se dokonale střelili do nohy, a to ona „vleklá obchodní válka“ ještě ani nezačala. Co si počneme, když se sankce nebo ruská protireakce nějak dotknou ropy a plynu, na jejichž dovozu je EU závislá?
Během týdne získala pozornost Vámi podaná informace, že Rusko a Čína chystají vybudování průplavu v Nikaragui, který může závažně konkurovat Panamskému průplavu, který je pod vlivem USA. Čím je tato zpráva tak důležitá? Jak vnímat také informace o tom, že Rusko míní znovu spolupracovat s Kubou v oblasti zpravodajských služeb?
To bychom se vlastně vraceli k tezi, podle níž se nyní Spojeným státům a EU podaří Rusko izolovat od světa. Onen svět si žije po svém, nečte západní mainstream a neposlouchá příliš západní politiky, a co víc, má se západní a především americkou hegemonií své zkušenosti. Tím netvrdím, že připojení se k Číně či Rusku třeba pro Latinskou Ameriku znamená automatickou záchranu a příslib skvělého života, ale je očividné, že přišla doba, kdy jsou celé kontinenty připraveny zkusit zase něco nového. Jinými slovy, že nezpochybnitelným hegemonem jsou USA hlavně už jen pro EU, Kanadu, Austrálii a opravdu jen pár dalších zemí.
A plány nikaragujského průplavu a s tím související možnost ruské vojenské základny tamtéž, stejně jako obnovení zpravodajské základny na Kubě, která je na dohled od amerických břehů, lze nejspíš vnímat jako asymetrickou reakci na posun NATO směrem k hranicím Ruska – vždyť v polském Štětíně mají mít základnu jednotky rychlého nasazení, základny NATO chtějí i pobaltské státy, není jasné, jak v tomto směru dopadne Ukrajina…
Z českého pohledu ve stínu ukrajinské krize i nadále probíhá zásah Izraele v pásmu Gazy, přičemž servery s alternativním zpravodajstvím jsou zavaleny obrazovým materiálem s civilními oběťmi izraelského zásahu. Jak hodnotit dlouhodobě proizraelský postoj České republiky? Je takový postoj spravedlivý?
Myslím, že kategorie „spravedlnost“ do mezinárodní politiky ani nepatří, ale je pozoruhodné, že zatímco kvůli nevinným obětem z malajsijskému boeingu je Západ připraven k rozhodným krokům proti Rusku, pokračující zabíjení Palestinců v zablokované Gaze podporuje, USA předávají Izraeli další bomby, aby náhodou nedošly, a třeba americký Kongres dokonce zkouší Obamovi zakázat pokusy o dosažení příměří. Takto ukázkový dvojí metr při dvou souběžných událostech je vcelku unikátní. A „zbytek světa“, tedy jeho většina, může tuto filosofii Západu sledovat doslova v přímém přenosu.
Česká politika vůči Izraeli je opravdu „velmi vstřícná“. Nedávno se mě izraelský historik Ilan Pappé, autor slavné studie Ethnic Cleansing of Palestine, ptal, proč česká vláda jako jediná na světě pořádá společná zasedání s vládou izraelskou, a já mu nedokázala uspokojivě odpovědět. Racionálně to vysvětlit neumím.
Jaká mocenská konstelace se rýsuje na Blízkém a Středním východě kvůli přítomnosti Islámského chalifátu vyhlášeného povstalci ISIS v Iráku? Jak se v tomto osudí vyvíjí šance USA, Ruska, Íránu, Saúdské Arábie a dalších na rozšíření svého vlivu? A komu hrozí akutní nebezpečí?
Akutní nebezpečí asi v současnosti hrozí všem „zúčastněným“, nicméně se zdá, že už si hlavní hráči celý projekt IS „ohmatali“ a nechávají ho potichu dělat „špinavou práci“. Proto bychom měli situaci v Iráku, Saúdské Arábii nebo obecně v Perském zálivu pozorně sledovat. Jsou to významní exportéři ropy, a pokud se Islámskému chalifátu, třebas s tichým souhlasem Íránu a Ruska, podaří vstoupit i do této oblasti – to vše v době, kdy si zahráváme s jistotou ruských dodávek energií – mohou světové ceny ropy raketově stoupnout… A nám pak nezbude než se „divit“.
Psali jsme:
Na závěr tradiční otázka: Co dalšího zásadního se za poslední týden stalo, co vás překvapilo? A co bychom měli v nejbližší době rozhodně sledovat? A nad rámec toho jedna filozofující otázka: V jaké době to žijeme? Co se to stalo se světem, ve kterém jsme se donedávna o nic nestarali, jen klidně a víceméně spokojeně žili a nic „neřešili“?
Na závěr bych „dala“ dva citáty oficiálního Kyjeva, které o tamní situaci hodně napovídají. Ministr vnitra Arsen Avakov si na svém Facebooku postěžoval: „Ukrajina je ve válce – bez peněz, bez plynu, bez vlády. Rusko musí jásat.“ A šéf analytického střediska Státní rady národní bezpečnosti Andrij Lysenko pro změnu vysvětlil, proč není pravda, že ukrajinská armáda v Doněcku ostřeluje obytné čtvrti a zabíjí civilisty: „Důkazem, že to teroristé ostřelují obytné čtvrti, je už jen fakt, že při tomto ostřelování nezahynul a nebyl zraněný jediný terorista. Když totiž pálí ukrajinská armáda z děl po skupinách teroristů, tak teroristy také likviduje.“ Jak prosté!
Pravidelné komentáře analytičky Terezy Spencerové pro ParlamentníListy.cz:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: nep
