Proč jste se stal členem parlamentní Platformy pro zachování evropské kultury a jejích hodnot, která stojí proti masové imigraci a islamizaci?
Protože považuji situaci za znepokojující a ten problém mohou prakticky vyřešit jenom politici. Uvítal jsem, že existuje řada politiků, kteří se k tomuto problému stavějí skutečně seriózně, a proto jsem s nimi začal spolupracovat.
Říkáte, že situace je vážná. Souhlasíte například s tezí Benjamina Kurase, že v případě masové migrace a islamizace jde o smrtelné ohrožení Evropy?
Možná je to příliš expresivní. Mně se líbí postoj profesora Jaroslava Pánka, který na to má vědecký a podle mého názoru naprosto objektivní pohled. Smrtelným nebezpečím by to bylo, kdyby se ten problém neřešil. To není problém nový. Už trvá několik desetiletí či staletí. Je velkou chybou našich, ale hlavně evropských politiků, že na tento základní problém zapomněli a že s ním nic nedělají.
Máte nějaké osobní zkušenosti? Nebo proč se domníváte, že situace je vážná a nastalo to nebezpečí?
Vlastní zkušenosti mám, i když ne drastické. Já jsem cestoval po světě, když ještě toto nebezpečí nebylo. Byl jsem párkrát v Izraeli – tam je ten problém jasný. Byl jsem v nějakých muslimských zemích, ale při své profesi jsem se do toho přímého nebezpečí ani nemohl dostat. Především ale o těch věcech uvažuji a lidé, kteří logicky uvažují, se v podstatě ztotožní s profesorem Pánkem, že perspektivně by to nebezpečí mohlo být, kdyby se s tím nic nedělalo.
Psali jsme:
A z Evropy máte nějaké zkušenosti?
Trochu znám Francii. Má manželka je totiž Francouzka, takže o tom často mluvíme. Problém Francie se odvíjí od války v Alžíru, která probíhala zhruba od roku 1954 do roku 1962. Francouzi měli takovou politiku, že ti, kteří žili v koloniích, byli francouzskými občany – to znamená, že mohli do Francie velice volně přijet. Když napětí začalo stoupat, tak se mnoho lidí z Alžíru spojilo s Frontou osvobození, a to i těch, kteří žili ve Francii. Boj byl velmi drastický. Od té doby to napětí ve Francii začalo. Do té doby byla Francie nejvíce v Evropě otevřená země pro imigranty. Tam byli migranti z celého světa, i od nás. Ale ti imigranti se asimilovali. Stali se Francouzi a Francii obohacovali.
Ale od těch střetů po alžírské válce začínalo napětí s muslimy, a to se prohloubilo tím, že lidé, kteří neměli peníze, byli soustředěni do nízkonákladových bytů. A v nich pak žila většina Alžířanů a Arabů, a tak vznikla ta ghetta. Zvali své manželky, které byly negramotné, protože v muslimských zemích ženy vůbec nestudovaly. Takže najednou se začal vytvářet obrovský příkop. Ty děti imigrantů začaly být vyloučeny. Napětí pořád vzrůstalo. Situace se vyvinula až do současnosti, kdy tam byly ty čtyři atentáty a mají ve Francii stále vyhlášen výjimečný stav.
Francouzi vše berou na lehkou váhu a říkají, že se to vyřeší. Ale já si tím úplně jistý nejsem. Hlavně je to varování pro všechny ostatní země. Když migranty přijmou, tak to zdaleka neznamená, že problém je vyřešen.
Co si myslíte o muslimech a islámu?
Něco podobného jako Izrael, který říká, že v okamžiku, kdy muslimů je málo, to nebezpečné není, ale v okamžiku, kdy to překročí nějakých pět nebo dokonce deset procent populace, to může být nebezpečné. Islám jako takový nebezpečný je i není.
Jak to myslíte?
My jsme pořádali přednášky o srovnání islámu a křesťanství. Muslimové uznávají Ježíše jako proroka. Takže ten rozdíl mezi Koránem, Starým a Novým zákonem až tak velký není. Všechny ty svaté knihy mají společné to, že dávají člověku možnost výběru. Křesťanství dává možnost výběru poslouchat vrchnost, nebo se proti ní postavit. To by byla složitá teologická diskuse. Ale z toho plyne, že i islám dává lidem možnost výběru. V okamžiku, kdy teologie islámu je dobrá a praktikovaná umírněnými muslimy, islám nebezpečný není.
Ale pokud tam jsou teologové, jací byli v křesťanství v nějakém 12. či 13. století, kdy byly křížové války, tak islám dělá to, co dělalo křesťanství. V okamžiku, kdy jde o válku proti nevěřícím, začíná být islám nebezpečný. Stačí, aby z těch několika miliard muslimů bylo pár procent islamistů, a jsou jich pak miliony. Islám je nebezpečný v tom, že mezi normální lidi se mohou dostat lidi ovlivnění radikálním wahhábismem, a v tom okamžiku je to velký problém, který se těžko řeší. Takže by bylo dobré se tomu raději vyhnout.
Právě kupříkladu Benjamin Kuras upozorňoval, že procentuální poměr muslimů, kteří podporují právo šaría a džihád, je vysoký... Také víme, že křesťané v historii určitě dělali i špatné věci, ale pokud jde o islám, prorok Mohamed od počátku prosazoval politickou expanzivní ideologii. Ježíš hlásal lásku k bližnímu, ale Mohamed od počátku šířil islám ohněm a mečem...
Přesto si myslím, že ta teorie není tak strašná, rozhodující je teologie. Z těch knih si můžete vybrat cokoli a víme, že si křesťané ze Starého zákona vybrali válku a ničení nevěřících. V tomto bych tedy islám trochu hájil, islám jako učení. V praktické dnešní situaci je to strašně nebezpečné, protože islám je velice lehce zneužitelný. A ve spojení se sociálním vyloučením a moderními komunikačními prostředky velmi nebezpečný. Saúdská Arábie podporuje stavby mešit. Ve Francii mají minimálně 1 500 mešit a teprve nyní to začali ve Francii kontrolovat, protože do nějakých mešit se jim dostali imámové, kteří jsou wahhábisté, a ti začali ty teroristy přímo vychovávat. Takže až teď s tím Francouzi začínají něco dělat. Potenciální nebezpečí je spíše než v islámu ve wahhábismu. Islám bohužel není teologicky sjednocen. Sice škola v Káhiře má největší vážnost. Ale když to srovnáte s katolickou církví, kde papež je skutečnou autoritou, tak to v islámu není. Tím se otevírají v islámu velké možnosti pro radikální směry.
Psali jsme:
Jak hodnotíte Marine Le Penovou?
O tom diskutuji s manželkou stále. Otec Marine Le Penové tu stranu založil a ona to zmírňuje. V principu je Front National strana, která nemá žádný program – nemám rád slovo „populistická“. Manželka sleduje ty debaty v televizi. Marine Le Penová neodpoví na žádné konkrétní otázky. Ona se jenom negativně staví k současné situaci. Má nejen příznivce, ale hlavně odpůrce. Pokud se všichni její odpůrci spojí, tak to znamená 70 až 80 procent. Proto vlastně není nebezpečná. Fillon, který je velice konzervativní, jí odebere velkou část voličů.
Existuje jediná otázka – co udělá levice. Pokud by Francois Hollande kandidoval, tak by to byla velká chyba, protože on je velmi nepopulární. Nakonec se rozumně rozhodl, že znovu kandidovat nebude. Ale je tam více jmen, Manuel Valls vypadá, že má šanci. Pokud by se levice dokázala sjednotit, tak by se Marine Le Penová ani nemusela dostat do druhého kola. Ale je velice pravděpodobné, že se levice nesjednotí. A v tom okamžiku je Fillon velice jednoznačným favoritem.
Myslíte si, že program Fillona je správný?
Manželka na něj strašně nadává, protože je levicová. Mně se líbí, že je Fillon upřímný. Třeba chce zrušit ten 35hodinový pracovní týden. Proto ho nebude levice volit. Ale on má ekonomicky pravdu.
Co říkáte tomu, jak problém s imigrací řeší Evropská unie?
To je jedna velká hrůza. Víte, já jsem muzikant. My můžeme diskutovat, zda toho Beethovena či Chopina budeme hrát pomalu, nebo rychle. Nebo zda děláte větší, či menší rubato, ale nemůžeme diskutovat o řemesle. Nemůžeme diskutovat o tom, jestli umíte na ten klavír hrát, nebo ne. Evropská unie to řemeslo bohužel vůbec nemá. To není možné, aby řídili půl miliardy lidí, aby zrušili hranice, udělali Schengen, a přitom neměli vnější ochranu hranic.
Radoslav Kvapil (* 15. března 1934 v Brně) je pokládán mnoha mezinárodními kritiky za nejvýznamnějšího současného českého pianistu a za nejlepšího interpreta české klavírní tvorby. V letech 1967–1969 nahrál poprvé v historii celé klavírní dílo A. Dvořáka, ve stejné době realizoval nahrávku kompletního klavírního díla L. Janáčka. Mimo jiné vydal i CD klavírního díla B. Martinů. V letech 1993–1996 vydala londýnská firma Unicorn-Kanchana osm CD Kvapilovy Antologie české klavírní hudby, obsahující skladby A. Dvořáka, B. Smetany, B. Martinů, J. H. Voříška, Z. Fibicha, L. Janáčka a J. Suka. Nahrál ale i skladby F. Schuberta a souborně koncertní etudy F. Chopina a mnoho, mnoho dalšího.
Kvapil koncertoval na význačných festivalech, nahrával pro řadu rozhlasových a televizních společností v Evropě, Americe či Japonsku. Vystupoval v nejvýznamnějších koncertních sálech, např. The Royal Albert Hall, The Barbican (Londýn), Carnegie Recital Hall (New York), Théatre des Champs Elysées (Paříž), Auditorium du Louvre (Paris), Concert Hall of The Seoul Arts Center (Korea), Henry Crown Symphony Hall (Jerusalem), Smetanově síni a Dvořákově síni (Praha). V dubnu 2002 obdržel vysoký řád francouzského ministra kultury – Chevalier dans L´Ordre des Arts et Lettres (Rytíř řádu za umění a literaturu). Je předsedou Společnosti A. Dvořáka, předsedou Společnosti pro Jihočeský festival, Společnosti pro festival Vysočina a EPTA Česká republika.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lukáš Petřík
