Spisovatelka Procházková: Češi nejsou národ dementů, odmítají "žrát" propagandu ČT. Zeman není loutka, proto ty sprosté útoky. A válečníci na Ukrajině…

12. 2. 2015 9:54

ROZHOVOR Spisovatelka a signatářka Charty 77 Lenka Procházková pro ParlamentníListy.cz nekompromisně komentuje způsob práce České televize, rozebírá činnost prezidenta Zemana i důvody, proč je terčem útoků médií. Procházková se ale zamýšlí i nad údajnou rusizací Česka nebo válkou na Ukrajině.

Spisovatelka Procházková: Češi nejsou národ dementů, odmítají "žrát" propagandu ČT. Zeman není loutka, proto ty sprosté útoky. A válečníci na Ukrajině…
Foto: Hans Štembera
Popisek: Lenka Procházková

V posledních dnech se rozbouřily vody kolem zpravodajství České televize, které je terčem kritiky z některých názorových kruhů dlouhodobě. Radní ČT Michal Jankovec na zasedání rady řekl, že Česká televize má určený úhel pohledu na základě doporučení Evropské komise. Sledovala jste to blíže? Co si o tom myslíte?

Je to začátek souboje, kdy vyzyvatelem je veřejnost, která už odmítá tolerovat urážky své inteligence. Většina občanů není dementní a umí rozeznat lživou manipulaci. V případě ČT jsme ale zákonem nuceni šiřitele lži a propagátory jediné pravdy sami financovat! Ten zákon byl ovšem zamýšlen jinak, není v něm psáno: tady máš svůj příděl lží a naval 145 korun. Naopak. Původně šlo o to dostávat za poplatky informace, které občan potřebuje k tomu, aby se orientoval ve světě, v němž žije, a mohl se na základě těchto objektivních a nestranných informací správně rozhodovat. Česká televize měla podle dikce zákona sloužit české veřejnosti a televizní radní měli dohlížet na to, zda tento služebník plní svou službu řádně. Současná praxe má však k naplňování zákona daleko. Pokud se Evropská komise pokládá za boží oko, jehož směr pohledu je závazný pro všechna evropská veřejnoprávní média, pak je od pana radního Michala Jankovce hrdinským činem, že nám to "bonznul", a tím nám potvrdil, že jsme opět pod kuratelou vyšší moci. Někoho tento poznatek může zdrtit, pro jiné je naopak hozenou rukavicí.

Před zhruba dvěma měsíci se na Kavčích horách před sídlem ČT dokonce demonstrovalo pod heslem "Vysílejte pravdu", především s odkazem na informování o ukrajinské krizi nebo prezidentu Zemanovi. Kdybyste měla fungování a způsob práce zpravodajství naší veřejnoprávní stanice hlouběji zhodnotit, jak z toho ČT vyjde?

Demonstrace na Kavčích horách evidentně kavky nezajímala. Z jejich úhlu pohledu (z oken vyhřívaného skleníku) to byla jen hrstka pokřikujících vrabčáků. Klíckový chov domácí drůbeže to dle nich nijak nehrozilo. Jenže ti vrabčáci představovali jen vršek ledovce. Televizní průzkumy dál mohou tvrdit, že s objektivitou zpravodajství je přes 80 procent domácí drůbeže spokojeno a radní ČT to mohou dál ve svých zprávách předkládat Sněmovně, aby kruhová obrana jejich systému byla zajištěna. Ale pořád je tu ten ledovec, jehož největší část je skryta pod hladinou. Ten se nerozpustí a díky internetu se jeho objem a hmotnost stále zvětšují. Proto by kavky měly začít brát vrabčáky vážně a nezacpávat si uši před jejich naléháním, aby změnily kurz. Počátkem února, kdy jsem se spolu s dalšími "vrabčáky" zúčastnila veřejného jednání Rady ČT, jsem ale pochopila, že ani naše konkrétní stížnosti na neobjektivitu veřejnoprávního zpravodajství nemohou (zatím) kruhovou obranu prorazit. Radní totiž povětšinou selhávají v roli nezávislého soudce a převlékli se do brnění rytířského obránce ČT. Chtějí mít klid a nohy v teple. Připadají mi (až na čestné výjimky) jako dentisté, kteří se živí jenom bělením zubů. Nezajímá je stav chrupu stiženého paradontózou, ale pouze fotogeničnost úsměvu. To, že pacient už nedokáže rozkousat sousto a je odkázán na instantní kašičky, které mu televize přihřívá v mikrovlnce, je ale zřejmě sám cíl, a nikoliv jen vedlejší účinek špatné ústní hygieny. Mnoho koncesionářů veřejnoprávní televize to ale prostým rozumem už pochopilo a už jim ty denně servírované normalizované kašičky a polívčičky odmítá žrát.

Fotogalerie: - Zeman v Jordánském království

Zeman na návštěvě v Jordánsku.
Zeman na návštěvě v Jordánsku.
Zeman na návštěvě v Jordánsku.
Zeman na návštěvě v Jordánsku.
Zeman na návštěvě v Jordánsku.
Zeman na návštěvě v Jordánsku.

Plošná výchova k demenci má sice v Čechách tradici už od dob násilné rekatolizace, ale výsledky se soustavně vymykají zadání. A tak dnes jen desetina občanů patří k nějaké církvi, ačkoliv v době komunismu jich byla víc než polovina. Pod stejným mediálním nátlakem došlo k tomu, že dnes prezidenta Miloše Zemana podporují už i jeho nevoliči a nebezpečného "agresora" Putina hodnotí většina debatérů na internetu jako rozumného státníka. Výsledkem plošného očkování sérem zastydlého antikomunismu je vzrůstající zájem o díla Karla Marxe, což se ani v době komunistického režimu nezdařilo. Češi opravdu nejsou národem dementů! Ani naše trpělivost, zdánlivě tak nepochopitelná, není výrazem rezignace, ale obdobím, kdy potůčky se slévají v řeku.

Česká média obecně jsou již od loňského podzimu prakticky nepřetržitě plná poměrně kritických pohledů na prezidenta Miloše Zemana. Nejdřív kvůli samotné cestě do Číny, pak kvůli výrokům a způsobu návratu z Číny, pak Hovory z Lán a 17. listopad a mnoho dalšího. Jak vy osobně nahlížíte na činnost hlavy státu od toho podzimu do dnešních dní? Co říkáte na názory třeba senátora Veleby, který za tím vidí naplánovanou diskreditační kampaň?

Zvolení Miloše Zemana za prezidenta nebylo v zadaném normalizačním scénáři. Jako autorka románů a divadelních her ze zkušenosti vím, že v průběhu psaní se mi občas některá postava vymkne z režie a začne takzvaně žít vlastním životem, což ovlivní děj celého příběhu. Jenže to, co pro literáta je nádherným darem, který přijímá s vděčností a pokorou, musí pro autory politických her znamenat problém a úkol navíc. Přetavit plnokrevníka Zemana na dřevěného panáčka pochopitelně nepřipadalo v úvahu. Ta figura je neřiditelná, tak co s ní? Na palácový převrat nejsou lidi, ani vhodné publikum, to by se zvrhlo do frašky. Smrt kmotřička se belhá zdráhavě a čas kvapí. Ovšem Česká televize vysílá denně! Když nelze převychovat hlavu státu, musí se převychovat občané. A tak si za svých 145 korun měsíčně platíme boží oko, jehož úhel pohledu má dehonestovat naši volbu a ukázat nám, že nejsme na úrovni doby. Navrhované změny ústavy, které mají omezit pravomoci příštího prezidenta a snad i zrušit jeho přímou volbu, jsou signálem, že bychom opravdu měli zpozornět. S názorem senátora Veleby souhlasím.

Exprezident Václav Klaus na počátku ledna prohlásil, že Zemanovi jdou média spíše na ruku, má v nich obrovský prostor, kdežto proti němu v době prezidentství jen nadávali a kritizovali ho. Je to tak? Jak nyní nahlížíte na názory a výroky Václava Klause ve vztahu k zahraničněpolitickým událostem?

Nevzpomínám si, že by Václav Klaus čelil tak sprostým útokům ze strany médií jako dnes Miloš Zeman. Co se týká zahraniční politiky, jsou pozice exprezidenta i Miloše Zemana téměř srovnatelné. Až na to, že Václav Klaus byl kritičtější a obezřetnější v hodnocení konceptu EU. Miloš Zeman však jako prezident už vstoupil do zregulované řeky a jeho pokus o plavání proti proudu (například v pohledu na občanskou válku na Ukrajině a na politiku Ruska) tedy vyznívá odvážněji. Navzdory médiím, která našeho současného prezidenta prezentují jako opilce a ješitného šaška, jeho skutečná role patří do žánru dramatu. Mnoho lidí to cítí, protože vnímají úsilí prezidenta z vyššího hlediska a v celosvětových souvislostech. Takže jsou k němu tolerantnější, než by byli, kdyby nehrozila válka.

Anketa

Podporujete návrh poslance Ivana Gabala, který chce dosáhnout snížení počtu diplomatů na velvyslanectví Ruska u nás?

71%
29%
hlasovalo: 54422 lidí

Miloš Zeman během své návštěvy Jordánska vyzval k totálnímu vyhlazení Islámského státu. Měl by se západní svět pod hlavičkou Rady bezpečnosti OSN skutečně spojit proti této hrozbě? Není to téma nebezpečnosti islamismu pro Evropu zveličováno například ve snaze nenápadně umlčet debatu o rusko-ukrajinském konfliktu?

Téma Islámského státu mi není příliš srozumitelné. Jistě o tom vím mnohem méně než prezident. Takže pouze instinktem a na základě internetových informací soudím, že Islámský stát je bílý kůň, který se zřejmě vymkl z otěží. Zda by jej měli v této fázi zkrotit ti, kteří jej původně "vyšlechtili" a zda na to stačí, nejsem schopna odhadnout. Dnešní vyjádření prezidenta Obamy, že USA vyšle proti Islámskému státu armádu, možná souvisí se Sýrií a stále se držícím prezidentem Asadem. Možná to může být nějaký signál vyslaný Rusku těsně před začátkem jednání v Minsku. Opravdu nevím. Jisté však je, že připojení Krymu k RF byla velmi elegantní operace s jediným mrtvým (ruským) vojákem. A to neúspěšní válečníci nedokážou spolknout. Podrobněji jsem toto téma popsala v nedávné eseji "Řízená demolice starého světa". Role diváka těchto velmocenských šachů je tristní. Návod, jak se bránit pocitům bezmoci kdysi zformuloval vznešený idealista a humanista Romain Rolland: "Svědectví je akce zaměřená k budoucnosti, jediný možný projev lidské důstojnosti v hanebné době." Vážnou otázkou současnosti však je, zda v budoucnosti bude zájem o naše svědectví. Protože není jisté, jak ta budoucnost bude vypadat. Zda bude přístup třeba k čisté vodě, natož k nějakým knihám a článkům. To ale neznamená, že bychom měli mlčet a ponechávat hlas jen těm, co lžou!

Ukrajinská krize výrazným způsobem proměnila mezinárodní vztahy. Dřívější spolupráce mezi EU, Ruskem a USA nahradilo napětí, hrozba širšího konfliktu a možná dlouhodobá vzájemná izolace mezi Západem a Ruskem. Jak za současné situace uspořádat vzájemné vztahy a poměry? Lze vycházet a spolupracovat s Ruskem? A potřebujeme to vůbec či potřebuje takovou spolupráci Rusko?

Rusko, na rozdíl od USA, patří k Evropě. Nejen jako dodavatel plynu, nafty a kaviáru, ale i historicky. Dějinné skóre (pokud by je nevytvářeli experti České televize nebo pan Jaceňuk), dokládá, že řádově mnohem víc Rusů a občanů SSSR položilo život v boji za přežití Evropy, než kolik Evropanů ze satelitních států bylo semleto v mlýnech smrti v období Stalinových čistek. Jsou to zcela nesrovnatelné cifry. Nicméně vděčnost má kratší paměť než zloba. I vzpomínky trpí nepřesností, a tak se bubáci v železných maringotkách, kteří vtrhli do Československa v srpnu 1968 z odstupu jeví jen jako Ivanové, ačkoliv je poslaly i další čtyři spojenecké země včetně NDR.

Naše česká a slovenská zloba, i když stále povinně přifukovaná v médiích, už ale po pětadvaceti letech prožitých s jinými spojenci a v jiném politickém režimu přece jen poněkud vyvanula. Mnoho přemýšlivých lidí dokonce připustilo, že v době normalizace špinavou práci za okupanta mnohdy vykonávali Češi a Slováci sami. Současná téměř hystericky šířená nenávist k současnému Rusku a Rusům tedy má v naší zemi mnohem složitější motivy než strach. Také proklamovaný strach EU z Ruska je zástupný. Má nejen velké oči, ale především velkou hubu. A taky oslí uši.

Je na místě se důvodně obávat nějakých výrazných ruských zájmů v naší zemi? Co by u nás mohlo Rusy zajímat? Vyhrotím-li otázku, mají nějaký zájem nás "vykrást" a politicky ovládnout?

Připadá mi, že už jsme dostatečně vykradeni odjinud. Co se týče ruských ekonomických zájmů v ČR, pokud budou zrušeny sankce, jistě se RF zúčastní výběrového řízení na dostavbu Temelína. Zpětný dopad sankcí škodí víc Evropě než Rusku. V Polsku už zemědělci vjeli na traktorech do Varšavy a žádají po vládě kompenzace, protože ruské embargo na jejich produkty je pro farmáře likvidační. Při střetech polských demonstrujících horníků s policií, prý použili ochránci pořádku střelné zbraně. Premiérka to komentuje tím, že se vláda nedá vydírat. Zřejmě se poučila případem Janukoviče a chce své (tentokrát autentické) majdanisty rozehnat včas.

Jinak doufám, že během jednání v Minsku zdravý rozum vyhraje a že si miliony Evropanů oddechnou. Hned pak bychom ale měli upřít svůj pohled na jihovýchodní Ukrajinu i do uprchlických táborů v Rusku a zorganizovat pomoc pro lidi, kteří zástupně za nás a kvůli zbabělosti evropských politiků po mnoho měsíců přežívali peklo. Dokumenty o jejich utrpení, které veřejnoprávní ČT nikdy neodvysílala, někteří z nás znají z videí umístěných na internetu. Mnozí si při vyhledávání informací obnovili i znalost ruštiny. A tak by nemělo být obtížné navázat komunikaci s obyvateli zničených měst a vesnic a zorganizovat konkrétní výpomoc přímo v terénu při obnově jejich domovů, škol a nemocnic. Nečekejme, že tuto spontánní pomoc bližnímu za nás udělá zbohatlická církev nebo elegantní zaměstnanci Člověka v tísni.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Radim Panenka

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Brutální zprávy z Ruska: Vladimir Putin dnes rozpoutal totální uragán. Nezůstane kámen na kameni?

14:30 Brutální zprávy z Ruska: Vladimir Putin dnes rozpoutal totální uragán. Nezůstane kámen na kameni?

V Rusku se začaly dít skutečně zajímavé věci. Putin vydal nařízení, kterým zrušil Krymský federální …