Netajíte se svým překvapením, že vás prezident Miloš Zeman navrhl jako kandidáta na ombudsmana místo Heleny Válkové. Proč? Nebylo to po situaci s Válkovou logické?
Pan prezident musel někoho navrhnout, pokud chtěl stáhnout již oznámenou kandidaturu Heleny Válkové. Bez jeho návrhů by patrně žádná volba nemohla proběhnout. Již před šesti lety mne prezident do této funkce navrhoval, zná moji práci a mé názory, se kterými se ostatně nijak netajím, a tak svůj názor nezměnil.
A co váš věk?
Pěkné téma, že? Bavím se tím, jak někteří, kteří nám tleskali, když jsme na úřadě označili za diskriminaci to, že některé banky odmítaly poskytovat některé peněžní služby některým občanům (například cestovní pojištění) z důvodů věku, nyní můj věk zmiňují. Jistě, nepodceňuji to a dobře vím, že člověk v určitém věku nemůže vykonávat některé činnosti. Ale já se přece neucházím o práci pokrývače, řidiče autobusu nebo člena lehkoatletického týmu na olympijské hry… Jeden z čtenářů mi na Facebooku napsal, že Peres byl zvolen prezidentem státu Izrael den před svými 84 narozeninami…
Bývalá ministryně spravedlnosti Helena Válková přišla o možnost stát se novou ombudsmankou kvůli tomu, že v 70. letech se na psaní jedné odborné práce podílela spolu s prokurátorem Josefem Urválkem, který proslul justičními procesy v padesátých letech. Válková tvrdí, že Urválka vůbec neznala. Je to podle vás možné?
Pro mne jen velmi obtížně. Já, který jsem byl v 70. letech vyhozen z justice právě pro publikování článků na podobná témata, v letech 68–69 si sotva dovedu představit, že by některé věci nebyly obecně ve společnosti známy. Ale vyloučit to nemohu. V každém případě slyším kolem sebe, že právě tvrzení o neznalosti Urválka lidem vadí více než spolupráce doktorky Válkové s ním na odborném textu. Na druhé straně se mi moc nelíbí ten mediální lynč, který se kolem Válkové rozpoutal. Všechny kroky a konání je třeba posuzovat v kontextu doby, ve které k nim došlo, a neposuzovat to nynějším pohledem. Ochranný dohled byl sice zneužíván proti disidentům, ale proti celé řadě dalších občanů bylo zneužíváno všechno: od řidičských průkazů, přes byty, pasy, výjezdní doložky, přijímání dětí na školy a tak dále a tak dále. Celá státní správa byla zneužívána, nejen ochranný dohled.
Co si myslíte o celém dění kolem tohoto případu? Samozřejmě se spekuluje o načasování. Je dílem náhody, nebo se čekalo na příhodný moment?
Já v tom náhodu neshledávám. Znám dobře poměry v „ombudsmanově“ a vím, že očekávaný příchod doktorky Válkové byl zde přijímám s jistými obavami. Její předchozí výroky o sňatcích osob stejného pohlaví nebo její názory na množství diskriminace u nás zde nebyly přijímány s nadšením. Zdejší reakce na moji kandidaturu to jen potvrzuje.
Rozdílnost postojů mezi bývalou ombudsmankou Annou Šabatovou a vámi, jako jejím zástupcem byla zřejmá už dříve. V čem se – v případě potvrzení vás jako ochránce veřejných práv – bude vaše práce od té její lišit nejvíce?
Je to problém již v samotném zákoně, který výběrem kandidátů a volbou staví ochránce a jeho zástupce na stejnou úroveň. Obvykle si ten, kdo je ve funkci, sám vybírá svého zástupce, ale zde tomu tak není. Oba jsou navrhováni prezidentem a Senátem a voleni Sněmovnou. Příklad máme v justici: nyní byla přijata změna zákona v tom, že pokud skončí ve funkci předseda soudu, zaniká tím i funkce jeho zástupců, které si vybral. Ale v ombudsmanově tomu tak není.
Cítil jsem stejnou odpovědnost za chod a pověst úřadu jako Anna Šabatová a neviděl jsem žádný důvod pro to, abych nevyjadřoval názory, pro které jsem byl do funkce zvolen. Činnost úřadu jsem tím, jak tvrdí někteří, rozhodně nenarušoval: VOP je monokratický orgán a platí rozhodnutí a názor ochránce. Co říká někdo jiný, nemá na rozhodnutí vliv, jen ukazuje rozdílnost názorů, a to podle mého názoru na škodu není. Alespoň si občané mohli vybrat...
„Problém je, že máme zcela rozdílné představy právě o aktuálním působení ombudsmana ve společnosti a v pohledu na práva a povinnosti občanů u nás. Jsem totiž přesvědčen, že k tomu, aby ochránce přepočítával důchody a vyjadřoval se k chování stavebních úřadů, není třeba osobností navržených prezidentem a Senátem a volených Poslaneckou sněmovnou. A v otázce současného pojetí lidských práv – jakkoliv u nás ombudsman nemá ochranu lidských práv ve své působnosti – se pak velmi neshodneme, ale to je na další úvahu,“ řekl jste mi minulý rok o rozdílnosti vašich názorů. Jaké případy považujete za prioritní vy?
Prosím, aby tento výrok byl posuzován v kontextu, v jakém byl pronesen. Na posuzování činnosti stavebních úřadů nebo dávek a důchodů není nic špatného. Jen si myslím, že činnost ochránce – ombudsmana – by měla být širší. Nejen posuzovat a upozorňovat na nezákonnosti, ale posuzovat, hodnotit státní správu z hlediska obecných občanských práv a postavení občana ve společnosti. Vztah veřejného zájmu a soukromých zájmů jednotlivce je jedním z klíčových problémů státní správy v demokratickém právním státě.
Pro Deník N jste prohlásil, že Anna Šabatová brala úřad spíše jako neziskovku. Jak jste to myslel?
Mnohokráte jsem již řekl, že si Anny Šabatové osobně velice vážím pro její celoživotní postoje, a pokud by stála v čele například Helsinského výboru nebo jiné nestátní neziskové organizace, pak by vyslovování některých jejích názorů bylo asi logičtější. Vždyť tyto organizace jsou zřizovány právě proto, aby prosazovaly názory svých členů a příznivců. Ale orgán zřízený státem pro ochranu veřejného zájmu, jakým je řádný výkon státní správy, je něco jiného. Výroky jako „veřejnost je připravena na sňatky osob stejného pohlaví“ nebo „šátky do českých škol patří“ s tím mají málo společného.
Často se vaší práce týká problematika nepřizpůsobivých obyvatel, vyloučených lokalit a českých Romů. O tom, že někdy je třeba rázněji zakročit, svědčí například situace v obci Úpice u Trutnova, kde potíže s nepřizpůsobivými přiměla vedení města se zaměstnanci školy sepsat a poslat otevřený dopis Poslanecké sněmovně. Radnice dokonce na chvíli celé své území prohlásila za oblast, kde není možné získat doplatky na bydlení. I když se problémy s obchodem s chudobou a sociálním bydlením začaly uklidňovat, na popud ombudsmanky museli toto nařízení zrušit. Postupoval byste stejně? Jak může ochránce veřejných práv ve skutečnosti pomoci podobným lokalitám?
Existence a pokračující vznikání vyloučených lokalit je společným problémem nás všech. Ať se nám to líbí, či ne. Radami na jednoduchá řešení problému jsme bohatě zásobeni, ale s realizací si nikdo neví moc rady a ombudsman není výjimkou. Obce jsou v zoufalé situaci, pro ochranu svých občanů přijímají různá opatřeni, která následně Ústavní soud nebo Ministerstvo vnitra ruší. K čemu jinému to vede než k rozdělování a znejistění občanů? Já si kladu jinou otázku: co se takhle někdy začít zabývat právy jiných občanů, kteří musí žít vedle vyloučených lokalit a často ze života mají peklo?
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Zuzana Koulová
