Starosta Kdyně: Historie se opakuje, a my se z toho nepoučíme

V čele úřadu jste již více než dvacet let, což je hodně dlouhá doba. Vidíte za sebou konkrétní výsledky své práce? Na co jste nejvíce pyšný?

Jednou z mých zálib bylo zahrádkaření a pěstování okrasných rostlin. Bavilo mě řešit venkovní úpravy kolem rodinných domů. Měl jsem představu vylepšit veřejná prostranství tak, jak to bylo k vidění u sousedů v Německu. Bavorsko je v tomto směru velkým vzorem. Před námi se vyrojily zcela jiné problémy. Skládky domovního odpadu, vodovody, kanalizace, čističky, rozvody tepla, plynofikace a následně i rozkopané komunikace, které bylo nutno dát do provozuschopného stavu. Bylo zapotřebí řešit tyto naléhavější akce a zkrášlování muselo na poměrně dlouhou dobu ustoupit. Jsem rád, že jsem se dožil doby, kdy za mého starostování mohlo dojít i na ty původní představy. Na co jsem pyšný? Především na to, že město není zadlužené, že tradičně hospodaříme s vyrovnaným rozpočtem, a ti co jednou přijdou po nás mohou bezproblémově realizovat svoje představy.

V čem se podle vás za posledních 20 let proměnila politika k lepšímu či horšímu? Kde vidíte její nedostatky?

Nebyl jsem ve funkci za minulého režimu. Myslím si, že to dříve na radnicích měli jednodušší. Stavby se daly realizovat bez ohledu na to, kdo vlastní pozemky, jaký je soused, těžko mohl někdo klást odpor. Všechno bylo všech a z horního patra o všem rozhodovala strana a tatáž vláda. S příchodem demokracie už to tak není možné. Má to ale také svá úskalí. Každý si tu demokracii vysvětluje po svém. Všechno je to o lidech, a to jak v komunální, tak i v té nejvyšší politice. Bohužel se dožíváme i toho, že řada politiků nás zklame, neustojí to, že mají možnost o dění rozhodovat, podlehne okolí, které jim pochlebuje. Lidé se upírají k nějakému spasiteli, který to všechno napraví a všechno vyřeší. Jsem optimista, obávám se však fanatismu a nechtěl bych se vrátit do minulého totalitního směrování. Uráží mě i výraz „všetcí kradnú“. Historie se opakuje a my se z toho nepoučíme.

Nemám radost z toho, že na úřadech přibývá byrokracie, mnohdy zcela zbytečně. Nikdy jsem nebyl toho zastáncem. Největší kopanec vidím ve zrušení okresních úřadů. Dříve jsme se se starosty daleko více poznali prostřednictvím okresního shromáždění, hodně společných záležitostí jsme projednali. Kde jsou ty řeči, že všechno bude mít občan blíž. Přitom v sousedním Německu to tak krásně funguje. Nemohu se smířit s tím, že největší problémy jsme měli s projekty, na kterých jsem oproti vysoutěženým cenám ušetřili a nebylo to na úkor kvality. Žádný projekt není tak dokonalý, aby se v průběhu realizace ve spolupráci projektanta, stavebního dozoru, dodavatele a investora nedal vylepšit.

Proč jste se vlastně rozhodl stát politikem a co vám povolání starosty dalo, ale i vzalo?

Listopadová revoluce mi připomínala rok 1968, kdy jsme také toužili po svobodě a tehdy jsem se také angažoval. Vzniklo občanské fórum, požadovali jsme změny a následně jsme do toho nemohli nejít. V prvních svobodných volbách jsem se stal starostou a pak už to jelo. Záhy jsme zjistili, že slibování a agitování nemá v komunální politice smysl. Začíná to vlastně hned po nástupu do funkce. Občané si dovedou vyhodnotit, co byly sliby a jaká je realita. Ve městě naší velikosti si, jak se říká, vidíme přes plot a není na kontrolování zapotřebí žádná instituce. Starostování je především práce s lidmi. Rád se všemu věnuji naplno, musí vás to bavit. Jste daleko víc na očích, spousta věcí se od vás očekává a v zásadě si nemůžete dovolit to, co by vám jinak prošlo. Za zmínku jistě stojí, že i místostarosta je se mnou ve funkci už sedmé volební období.

Počátkem roku jste oslavil krásné 75. narozeniny. Mohl byste si užívat zaslouženého důchodu. Proč tomu tak není? Kde berete chuť a energii stále pracovat?

Čtyřleté volební období je krátká doba. Alespoň já to tak vidím. Pořád něco připravujete a postupně realizujete. V komunále bylo a stále bude co dělat. Čím víc akcí probíhá, tím víc si to užívám a u všeho musím být. Když to přeženu, tak při tom zároveň relaxuji. Nemám rád alibismus, rád se rozhoduji rychle, ne každé rozhodnutí je nejlepší. Šetří to ale čas a obecní peníze. Vyžaduje to však následnou podporu od zastupitelů. Nesmím zapomenout na dobré rodinné zázemí. Přes víkend mi dobíjí energii nejmladší vnučka Eliška, se kterou si to náležitě užívám.

Máte také poměrně neobvyklý koníček, kterým je kouzlení. Jak jste se k němu dostal a čím si získal vaše srdce?

Při různých příležitostech tvrdím, že každý starosta je kouzelník. Kouzlit jsem začal již v učení. Jsem členem Českého magického svazu již od jeho založení. Sestavuji si vlastní kouzelnická čísla. Rád si zavzpomínám na dobu, kdy se objevila Rubikova kostka. Byla velmi populární a já jsem si na to připravil jevištní vystoupení. Probíhalo 1. mistroství republiky v rychlosti sestavení kostky v Karlových Varech. Moje vystoupení spolu se skupinou Karla Zicha si tehdy populární moderátor Jan Vala vybral jako doprovodný program. Karel Zich k této akci složil píseň „Rubikova kostka“. Měl jsem tak možnost vystoupit na závěrečném gala představení před vyprodaným Thermalem v závěru celého programu. U kouzel je důležitý moment překvapení; to, co se jednou naučíte, můžete využít i v politice.

Čeho byste chtěl jako starosta ještě dosáhnout? Na co nového se mohou občané v nejbližší době těšit?

Zvykl jsem si na to, že region mám za tu dobu téměř zmapovaný. Není možné vyhovět všem požadavkům, které se na vás vyrojí. Není třeba takzvaně skákat, jak si kdo umane. Nesmíte dopustit, aby vám unikly některé důležité možnosti a příležitosti, které by se v budoucnu už nenaskytly. Je třeba mít připravené projekty, aby v pravou chvíli je bylo možno vytáhnout z šuplíku. To je také jedna z výhod, kdy jste ve funkci delší dobu.

Na co by se občané mohli v nejbližší době těšit? Teď jsme předali mladší generaci nové Skatepark hřiště a sestavu pro posilování Workout na víceúčelovém hřišti v Dělnické ulici. Připravená je generální rekonstrukce hasičské zbrojnice. Čeká nás výměna technologie v centrální výtopně.

Kdybyste měl pojmenovat tři hlavní problémy Kdyně, jaké by to byly?

Zalovím do samých začátků 90. let. Ve Kdyni bylo značně znečištěné ovzduší, všude přítomný popílek z lokálních kotelen. Okolí plné místních neřízených skládek, kde se kromě běžného domovního odpadu ukládal i odpad z průmyslových podniků a neexistoval tady pojem -– nebezpečný odpad. Tímto se plnily převážně rokle, kde buď protékala voda v potocích nebo v případě přívalových dešťů. Byla zaostalost inženýrských sítí.

A v čem naopak vidíte to pozitivní na životě právě zde?

Při pohledu zpátky je pozitivní, že tyto problémy jsme postupně odstraňovali. Pro Kdyni a přilehlé části je určitě dobře, že po oddělení některých obcí v roce 1991, kdy nám ubylo víc než 1 tisíc obyvatel, jsme již několik let nad původním stavem.

Jedna z prvních investic v roce 1991 byla zatěsněná skládka pro domovní odpad. Tehdy pro nás nebyly pro takové skládky potřebné normy. Použili jsme normy platné v sousedním Německu, které byly přísnější než později schválené v zákoně o ukládání odpadu. Náklady tehdy představovaly 16 milionů. Na zatěsněnou skládku jsme přemístili 7letou skládku, která zahrnovala 21 tisíc metrů krychlových, a to bez jakékoliv dotace.

Město využilo postupně všech možných dotací do nájemních bytů. Postavili jsme 362 obecních bytů, podporovali jsme výstavbu rodinných domů, a to i v přilehlých částech. To se nám určitě vyplatilo a nedocházelo tak k odlivu mladých rodin.

Postupně jsme mohli realizovat stavby, které Kdyni vrací do předválečné historie, kdy Kdyně byla zajímavou lokalitou turistů. Cyklotrasy, cyklostezky, údržba okolních hradů, tři přírodní koupaliště s čistou vodou, opravená horská chata na Korábu, centrum vodní zábavy, nové všeobecné vzdělávací centrum, opravená synagoga, Muzeum příhraničí, opravená Sokolovna s novým sportovním zázemím, nová sportovní hala – to jsou investice, které spolu se zajímavou okolní přírodou určitě pomohou navázat na minulou oblíbenost regionu.