Starostka Harrachova: Na terorismus si nechci a nebudu zvykat, ale...

Češi jsou podle vašeho mínění málo hrdí na svou zemi. Čím to podle vás je? Z čeho nespokojenost občanů takřka se vším pramení?

Těžko říci. Asi se máme moc dobře, neumíme se radovat z maličkostí a všechno obsáhle řešíme na sociálních sítích. V zimě je moc zima, v létě je moc teplo. Velmi nás ovlivňují také média, která na nás hrnou převážně negativní zprávy. A čím víc, tím líp. Asi se nepletu, když si myslím, že narůstá náklad bulvárních novin a časopisů, bohužel i některé kdysi korektní deníky začínají působit bulvárním dojmem.

Řešení shledáváte ve změně výchovy našich dětí. „Ti, kteří sem přicházejí, mají pevnou výchovu, pětkrát za den v mešitě je jim sdělováno, co a proč dělat, jak nakládat s životem, jsou vychovávaní přísně a s jasnými pravidly.“ Co je ale špatného na tom, vychovávat děti jako „osobnosti“ bez přísných mantinelů? A není tohle jeden z rysů svobodné společnosti? Stačí vzpomenout na dobu před rokem 89, kdy nám bylo vnucováno, co si máme myslet a jak máme žít.

Děti nějaké mantinely potřebují, jinak ztrácejí pocit bezpečí a jistoty. V žádném případě nenabádám nikoho, aby své děti vychovával drilem. Zase je to o kompromisu – nastavení pravidel, mantinelů, disciplíny. Všechno to jsou věci, které se dětem budou ve škole a dál v životě jistě hodit. A v žádném případě tím neztratí svobodu a punc „osobnosti“. Budou samostatnější, sebejistější a zodpovědnější.

Naposledy jsme spolu hovořily nedlouho po teroru v Paříži. Jak vnímáte další útoky? Překvapují vás? Nebo už jde o něco, na co si musíme zvyknout?

Každá zpráva o teroristickém útoku mě velice zasáhne. A vždy si říkám, do jakého světa jdou naše děti a vnoučata. V žádném případě si na terorismus jako běžnou součást života nechci a nebudu zvykat. A právě svým dětem a vnoučatům musíme zdůrazňovat, že to, co se děje, není normální. K tomu je samozřejmě musíme upozornit na rizika, která s terorismem souvisí, a že je třeba být obezřetný při výběru cest do zahraničí nebo při návštěvě jakékoliv masové akce.

Změnilo se alespoň něco od posledních útoků? Děláme všechno špatně, nebo se nám alespoň něco podařilo?

Pokaždé, když dojde k dalšímu útoku, probíhají diskusní pořady na téma teroristický útok a jak s těmito událostmi naložit do budoucna. To vnímám jako stále stejnou a neměnící se reakci a rétoriku. Zapomínáme stále na to, že kultury, které se v Evropě nově s přílivem uprchlíků setkávají, jsou diametrálně odlišné a není v moci nikoho z nás tento problém v řádu týdnů nebo měsíců změnit.

Nyní k praktičtějším otázkám. I přes investice do rozvoje města a sportu, dochází ve městě k úbytku obyvatel. Čím si to vysvětlujete a jakými dalšími způsoby se tomu snažíte zabránit?

K úbytku obyvatel dochází nejen v Harrachově, je to trend, který bohužel trvá na venkově a v příhraničí. Důvody jsou různé. Jedním z nich je změna vzdělávacího systému, kdy vznikla spousta humanitně zaměřených středních a vysokých škol a jejich absolventi u nás nenajdou práci. Absolvent vysoké školy také většinou nechce pracovat ve službách souvisejících s cestovním ruchem. Jedná se mnohdy o velmi fyzicky a psychicky náročnou činnost, ne pokaždé dobře honorovanou. Život na horách je těžký a drahý. S tím souvisí mnohdy horší dopravní dostupnost, nedostatek kultury, specializovaných zdravotnických zařízení.

Přesto vnímám, že v Harrachově jsou mladé rodiny, které mají Harrachov a hory rády a mají zájem zde žít a vychovávat svoje děti. Dlouhodobě připravujeme projekt nájemního bydlení pro seniory. S tím souvisí následné uvolnění nájemního domu, který v současné době využívají především harrachovští senioři. Ten chceme zrekonstruovat tak, aby v něm vznikly startovací byty pro mladé. Aby v době, kdy se rozhlížejí, kam a jak dál, měli zajištěné bydlení a měli čas se v klidu rozhodnout.

Proč město muselo vystoupit z projektu Česko–polská Hřebenovka, což nepovažujete za šťastné?

Za šťastné to nepovažuji proto, že jsme mohli mít v Harrachově další výletní a turistický cíl. Bohužel jsme se nedohodli s vedením společnosti SAH a.s., podmínky pro dání souhlasu k výstavbě rozhledny byly pro město Harrachov zcela nepřijatelné. Byli jsme v časové tísnim a abychom celý projekt neohrozili, vzdali jsme svoji účast v něm. Namísto v Harrachově bude rozhledna ve Smržovce. Škoda pro Harrachov.

V roce 1989 Harrachov patřil mezi nejlepší horská střediska v ČR a v roce 2016 zde nastal značný propad. Proč tomu tak podle vás je? A co s tím?

Mluvíte o období téměř třiceti let. Harrachov byl jedním z prvních středisek, kde se zasněžovalo. Pamatuji časy, kdy byl Harrachov nejlepší, protože nikde nesněžilo a v Harrachově mrzlo a byly připraveny sjezdové tratě v prvotřídní kvalitě. Návštěvníci se sjížděli ze všech stran, protože to byl pouze Harrachov, kde se jezdilo. Po revoluci začalo období dotací a vznikla spousta dalších a nových lyžařských středisek. Jistě mi dáte za pravdu, že konkurenční výhodu oproti stávajícímu středisku měla ta nově vznikající z evropských peněz. Celý horský průmysl se rozhoupal a když je rok, kdy sněží i v nížinách, není takový zájem na lyžování dojíždět daleko do Harrachova. V roce 2014 zastupitelé schválili po 21 letech nový územní plán a v něm také výstavbu retenčních nádrží na Čertově hoře, cvičný lyžařský svah a další rozvojové aktivity společnosti SAH a.s. Je nyní pouze a jedině na akciovce, kdy se rozhodne tyto investiční akce spustit. Pak se jistě v žebříčcích hodnocení dostane na lepší, ne-li nejlepší pozice.

Radnice se zapojila do kampaně na záchranu mamutího můstku ve městě. Jak konkrétně? A věříte, že se vám do roku 2020 podaří sehnat potřebné finance? Jakou částku aktuálně potřebujete?

Přesto, že radnice nemá v současné době ke skokanskému areálu žádný vlastnický vztah, snažíme se dlouhodobě upozorňovat nejenom vlastníka, kterým je Klasický areál Harrachov, o.p.s. (zakladateli jsou ČOV a SL ČR) na tristní stav mamuta a ostatních můstků. Jednáme i s Libereckým krajem, protože se domnívám, že jeden z pěti mamutů na světě má význam nejen pro město Harrachov, ale také pro Liberecký kraj a má i celorepublikový přesah. Veliké úsilí vyvinula občanka Harrachova, slečna Sabina Nguyenová, která na stav mamuta upozorňovala intenzivně v soutěži Hledá se Leader projektem „Na mamuta!“ Soutěž Sabina vyhrála a stav můstku znovu připomněla. Není cílem a ani v silách města Harrachov ani Libereckého kraje sehnat do roku 2020 až 200 milionů korun, na to naše rozpočty nestačí. Jde o to, aby si kompetentní činovníci uvědomili, že je třeba urychleně ve věci mamuta konat, protože jeho stav je v dlouhodobém horizontu neudržitelný.

Každý, kdo přijede do Harrachova, chce vidět mamuta a Mumlavský vodopád. A to hovoří jasně za všechno.

Dalším problémem, který město trápí, je nedostatečná kapacita parkovišť a bylo vám doporučeno rozvoj směrovat do podoby singltrekových tratí nebo aquaparku. Co vy na to? Plánujete v tomto směru nějaké investice? A můžete být případně konkrétnější?

Nemyslím si, že by nás trápil nedostatek parkovišť. Jen je třeba řešit a vyřešit způsob parkování a pohybu motorových vozidel ve městě. Město Harrachov nově provozuje centrální parkoviště nad autobusovým nádražím. Po vybudování lapolu na autobusovém nádraží bude zprovozněno dalších několik desítek parkovacích míst v této lokalitě.

Singltrekové tratě nebo aquapark jsou krásné vize, jen je třeba k nim získat investora. V žádném případě tyto projekty nemůže budovat město s 35milionovým rozpočtem. I kdyby nakrásně pro tyto záměry získalo úvěr, zatížilo by budoucími splátkami, provozem a realizací oprav a údržby nebezpečně svůj rozpočet. Město má v územním plánu místo pro výstavbu aquaparku. Se Správou KRNAP je dohoda, že v případě zájmu společně posoudíme možnost vybudování singltreku na Čerťáku a v jeho okolí. „Jediné“, co zatím chybí, je investor...

Počátkem roku nařídil exministr financí Babiš revizi prodeje pozemků v Harrachově. Jsou již známy nějaké závěry?

K této věci nemám žádné informace.

Zastavení prodeje vítáte, jelikož město projevilo zájem o nezastavěné pozemky, jejichž hodnotu odhadujete zhruba na 40 milionů korun. Získala jste pro to podporu i v zastupitelstvu? A neuvažujete se zeptat i občanů například v referendu? Přeci jen jde o nemalou a zásadní investici.

Jsem přesvědčená, že pokud chce stát prodávat takové majetky, jako je 25 ha pozemků v katastru obce, měl by obec o tomto záměru minimálně informovat. A domnívám se, že starosta by měl pracovat pro blaho obce. Pokud jsem o pozemky projevila zájem, byl pro to jednoduchý důvod – Harrachov by měl do budoucna zajištěný stálý příjem z nájemného pozemků pod sjezdovkami. Tím by si město zajistilo zvýšení příjmové části rozpočtu a mělo by finance na další rozvoj. Neskromně třeba i na singltrek nebo na aquapark. Bezúplatným převodem není možné tyto majetky získat a situace „na kopci“ je dnes taková, že by se po koupi pozemků město mohlo dostat do stejné situace, v jaké je dnes stát, potažmo ÚZSVM. A k této situaci nemohu z pochopitelných důvodů nechat dojít.

Uvidíme, jak v budoucnosti rozhodnou nezávislé soudy.

Na co byste ale čtenáře do města pozvala během letních měsíců?

V letním období v Harrachově připravujeme mnoho akcí. Dovolím si vás všechny pozvat alespoň na tuto z nich:

1. a 2. 7. 2017 – Oslavy 115 let Zubačky
V tento den vyjedou opět zvláštní vlaky na Zubačce na trasách: Tanvald – Kořenov a zpět