Řecká vláda rozhodla z neděle na pondělí dekretem o uzavření bank na týden a o omezení výběru hotovosti z bankomatů. Co říkáte tomu, že lidé nemohou nakládat se svým vlastnictvím, tedy dostat se k penězům, které jsou jejich?
Vidím to ze dvou úhlů. Z pohledu klientského, spotřebitelského je to samozřejmě nepříjemné. I tento stav ale podtrhuje to, o čem opakovaně posledních deset let hovořím, že bychom neměli být až tak závislí na imaginárních, elektronických penězích, na finančním systému, který dnes funguje. Protože pak stačí – a to nemusí být zavřená banka nebo nefunkční bankomat – jedno tlačítko na druhé straně planety a najednou se nemůžeme dostat ke svým prostředkům. Na druhou stranu makroekonomický pohled je o tom, že nemá-li se ta davová psychóza podporovat a má-li se skutečně hledat řešení, je opravdu lepší to na pár dní zavřít. Něco podobného nastalo ve třicátých letech v době velké krize ve Spojených státech. Jedno z řešení při nápravě bylo, že se na týden zavřely banky, aby se přerušila šňůra nedůvěry ve finanční systém a otevřely se v nové atmosféře a v nových pravidlech.
Zadlužená je ale většina evropských zemí. Nemohou se do podobné situace dostat i jinde než v Řecku?
Řecko se do této situace nedostalo, bylo tam od počátku. Od momentu, kdy se zjistilo, že falšovalo svoje účetnictví, čísla hospodaření, mystifikovalo ostatní země, aby vstoupilo do eurozóny, ačkoli tam ekonomicky nemělo co dělat, už od toho momentu mělo z eurozóny odejít nebo být odejito. Když neodešlo, ani nebylo odejito, už v té chvíli bylo jasné, že to nemůže dobře dopadnout, protože se jednou měnou spojily ekonomiky, které jsou naprosto nespojitelné. Druhá šance, kdy mohlo Řecko skončit v eurozóně, byla tak pět let zpátky, kdy ty jejich ekonomické problémy vyhřezly. Bohužel politici 21. století nikdy nepřipustí, že se něco dělá špatně. Výsledkem je to, že neustále natahujeme gumu, často to vypadá, že to bude konec Řecka v eurozóně a zase ne. Následuje nějaké další ultimátum, které se opět nedodrží. Je to jenom kupování času.
Psali jsme:
V souvislosti se situací v Řecku se mluví o návratu třídního uvažování na principu „bankéři proti lidu“. Podepsaly se také banky na tom, že po pěti letech úsporných opatření je země ještě zadluženější než dříve?
Tohle je jediné téma, kde já paradoxně souhlasím s oběma stranami. Souhlasím s Řeky, že některé drastické podmínky věřitelů nejsou schopni splnit, protože nemají logiku. Posledních pět let šetřili, a i přesto šel dluh stále nahoru. Šetří, šetří, šetří, ale ve výsledku je to zadlužení větší než před pěti lety, prošetřili se k ještě většímu dluhu. Evidentně je na fungování toho finančního systému něco špatného. Stejně tak ale souhlasím s věřiteli, respektive s tím, že není možné, aby všude jinde, jen ne v Řecku, ekonomiky fungovaly na elementárních pravidlech. Ty by se daly shrnout do věty „Nemůžu si dovolit víc, než kolik si vydělávám“, tedy že nemůžu vydávat víc, než jaké mám příjmy. A proč by tedy ekonomiky a státy, které se tím alespoň do určité míry řídí, měly podporovat zemi, kde průměrný důchod neodpovídá situaci v zemi a kde je obrovská přezaměstnanost ve státních službách? Proč by to bezbřehé plýtvání měli hradit jiní daňoví poplatníci?
Může potíže západoevropských států i vzhledem k jejich většinou velice štědrému sociálnímu systému prohloubit migrační vlna, která se na Evropu v posledních měsících valí?
Kromě pár zemí jsou všechny ostatní v deficitu. A to se nebavíme jen o jižních zemích, to se bavíme i o Německu a dalších. A uprchlíci jsou problém sám o sobě. To je úplně ve skandální poloze, že se citově vydírají občané celé Evropy kvůli přijímání uprchlíků. Pak se člověk podívá na informace, ne z mainstreamu, a zjistí, že to až tak nejsou uprchlíci z válkou postižených území, ale lidé, kteří si tu cestu zaplatili. Jsou to spíš ti, co na to mají, takže jde asi o ekonomický exodus než útěk před něčím. Takhle si Evropa vytváří sama problém a navíc to někteří ještě kamuflují – z mého pohledu – pseudohumanismem. Nerozumím tomu, proč se ekonomičtí imigranti nevezmou, nenaloží na loď a nevrátí se tam, odkud přijeli. Stejně jako tomu, proč ti lidé neutíkají do bohatších arabských zemí. Proč je bohaté arabské země, když ve většině jde o lidi muslimského vyznání, nepřijímají? To jsou legitimní otázky, proč jdou do Evropy, kterou sami považují za území bezvěrců, proč nejdou do bohatších arabských zemí, kde nejsou války, kde je lepší životní úroveň. Mají se na to ptát všichni, protože se to týká nás všech.
Proč tedy podle vás nejsou podobné otázky takřka slyšet?
Protože kdykoli si člověk položí dotaz typu přísného odlišování azylantů od ekonomických imigrantů a jejich posílání zpět, je okamžitě označkován a ocejchován jako xenofobní, rasista nebo netolerantní. Tohle považuji za to nejhorší, že si Evropa do budoucna nadělí problém, protože ti – já jim říkám – pseudohumanisti a jediní nositelé pravdy, kteří se dostávají do médií, určují základní směr „pojďme otevřít náruč“. Tady přece nikdo nikoho nemlátí, tak proč by člověk nemohl říct, že se bojí vlny imigrantů, nebo mít názor, že ve většině případů to není nějaká žádost o politický azyl a útěk před válkou, ale je to ekonomická záležitost. Vždyť musejí zaplatit mafii, co to organizuje, takže to nejsou případy, o nichž ti jediní nositelé pravdy hovoří. Z toho mi je smutno, že sice máme svobodu slova, ale ta je jen jakoby naoko. Protože když člověk řekne nějaký názor, který nesouzní s hlavním proudem, bývá hned napadený. A když už není xenofob, rasista, tak alespoň není Evropan.
Katastrofické vize pro Evropu v důsledku nezvládnuté migrační vlny hovoří o sociální explozi, zhroucení sociálních systémů i kolapsu finančních systémů. Mohlo by dojít k tomu, že by se Evropa či některé její země musely obejít bez bank a bankomatů déle, než tomu zatím má být v Řecku?
Takhle katastrofický bych nebyl, to mi přijde jako hodně negativní pohled. Ale samozřejmě že to s tím systémem něco udělá. Ani ne tak díky počtům, ale spíš symbolicky. Je to podobné, jako když politici říkají, ať všichni ostatní šetří, ale sami nešetří. Kdyby sami začali šetřit, tak to sice ve výsledku je nula nula nic, ale je to nějaký symbol, který pak ovlivňuje ty ostatní. Takže spíš než o samotný vliv na ekonomiku, protože to množství zatím není takové, jde o ten symbol. Vidím ho v tom, že lidé, kteří v těch zemích žijí, platí tam daně, když se dostanou do nějakých potíží, úřad jim řekne, že nemají nárok nebo že nejsou peníze, když přijdou žádat o nějaké příspěvky. Třeba u nás nebyl příspěvek na péči valorizován osm let. Pečujete o někoho se zdravotním postižením, ceny šly za těch osm let nahoru, ale stát odpovídá, že na to nemá prostředky. A najednou tu budou prostředky, abychom otevřeli svou náruč imigrantům. Takže to nebude v počtech, že by to ekonomiku zhroutilo, ale symbolicky to bude mít velký vliv na lidi, na jejich deziluzi. A naštvanost lidí se kvůli tomu může zvětšovat.
Myslíte si, že by v případě vážných ekonomických problémů mohly státy sáhnout k tomu, že by přinutily občany, aby měli všechny své peníze v bankách? Je představa zrušení hotových peněz, o níž se tu a tam píše, a existence jen těch imaginárních reálná?
Nad tím nebudu radši spekulovat, protože bych se rozčílil. Ale jen rozšířím to, co jsem říkal na začátku. Myslím si, že jakýkoli překotný přechod ze skutečných hmatatelných peněz na imaginární, virtuální, elektronické či počítačové peníze je podle mých zkušeností cesta do pekel. Takhle by to podle mě fungovat nemělo. Považuji to za dvojnásob absurdní, když peníze vydává stát, u nás je emituje Česká národní banka, a potom ten stát bude zakazovat jejich použití. Tedy použití papírků a mincí, které sám nechává vyrábět. To je prostě úplně absurdní. Já si prostě myslím, že to nemůže, tedy nemělo by to nastat. Každý má právo mít ty prostředky v podobě, v jaké chce.
Psali jsme:
_635659716376063266.jpg&id=71971)
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
