Připomenuli jsme si 101 let existence samostatného československého státu. Výjimečným okamžikem je každoročně také předávání státních vyznamenání ve Vladislavském sále. I letos se ale diskutovalo o tom, kdo byl a nebyl pozván. ODS považovala rozhodnutí hlavy státu nepozvat řadu politiků včetně předsedy ODS za nízké gesto, prezident vysvětlil výběr hostů tím, že nechtěl zvát ty, u kterých by hrozilo, že utrpí „psychické trauma“, kdyby museli poslouchat jeho projev. Co říkáte takovému vysvětlení? Hraje nějakou roli to, že by někteří z pozvaných stejně nepřišli?
Výběr hostů by se neměl řídit podle toho, koho má prezident rád a koho nemá rád. Existuje určitý protokol. Mají být zváni představitelé politického života: ministři, poslanci, senátoři, europoslanci a představitelé hlavních státních, společenských, kulturních a dalších institucí. To by mělo být zvykem a pravidlem bez ohledu na to, kdo je právě prezidentem nebo kdo vládne. Pozváni by měli být i představitelé opozičních stran, a jestli přijdou nebo nepřijdou, už je jejich záležitost. Jestli se budou chtít ztrapnit a udělat ostudu? To je také jejich záležitost. Ale pozváni by být měli.
Nejde o soukromou párty prezidenta, na kterou si zve své přátele. Stát reprezentují navenek určité instituce a představitelé těchto institucí, ti by měli být pozváni bez ohledu na to, zda jsou sympatičtí prezidentovi a naopak. Prezident je nejvyšší reprezentant státu jak dovnitř, tak navenek a měl by stát reprezentovat jako celek. Společnost by měl sjednocovat, ne rozdělovat a od toho jsou tyto ceremonie, na které se pak prostřednictvím televizních obrazovek dívají statisíce lidí. Když to takto prezident neudělá, poškodí politickou kulturu. Nejjednodušší je dodržovat zvyky a protokol.
Fotogalerie: - Předávání státních vyznamenání
„V životě jsem zažil spoustu státních svátků. V Rakousku i v Německu, ve Francii i v Británii, v Americe i v Austrálii. V žádné zemi jsem však neviděl při slavnostních ceremoniálech tolik zasmušilých tváří a v projevech necítil tolik negativní energie jako dnes v té naší. Atmosféra na Hradě smutnější než na pohřbech,“ uvedl jste ke slavnostnímu ceremoniálu na Hradě. Můžete být konkrétnější?
Měli bychom si uvědomit, k čemu svátek je. Měl by představovat to nejlepší, nejpozitivnější, určitou kreativitu, sílu, výkonnost národa. Tomu by měla odpovídat i atmosféra.
Za tři týdny bude Thanksgiving Day ve Spojených státech a atmosféra je pozitivní. Všichni mají úsměv na tváři. V každé zemi by měl státní svátek zobrazovat nastavení země. Přes všechny problémy, které máme, jde vývoj pozitivním směrem, jsme úspěšná země. Je potřeba toto zdůraznit jak dovnitř společnosti, tak navenek. Slavnostního ceremoniálu se účastní zástupci jednotlivých zemí prostřednictvím velvyslanců nebo jejich zástupců. Země vysílá určitý signál. Když jsem se na to díval v televizi, signál byl smutný, skleslý. Všichni se tvářili zasmušile, téměř tragicky jako někde na pohřbu, jako bychom jako národ umřeli. Díváme se do minulosti. Dojem není takový, aby z něj vyzařovala síla a kreativita našeho národa. A to je škoda.
Chceme také, aby se na to dívali mladí lidé a měli dobrý pozitivní pocit. Je to jejich země, jejich národ. Já se obávám, že když se na to mladý člověk, patnáctiletá dívka dívala, tak si řekne, kde to žiju? Jde o to mladou generaci podpořit, aby mladí neodcházeli do zahraničí, ale pracovali tady.
Psali jsme:
Zmínil jste také nízký podíl vyznamenaných žen, nebo fakt, že během projevu se příliš nemluvilo o české státnosti či o poselství do budoucna. Proč by mělo být podle vás vyznamenaných žen více?
Máme vyznamenané a z 95 procent jsou to jen muži. Zase to vysílá špatnou zprávu jak do naší společnosti, tak do Evropy a do světa. Mladé lidi, dívky, ženy bychom měli motivovat k úspěchu a i k tomu by měla sloužit ceremonie vyznamenávání. Také, abychom nevyznamenávali jen in memoriam, ale i ocenili ženy, mladé lidi, kteří mají výsledky. Mnohdy jsou fantastické i na světové úrovni. Je důležité, abychom jim pomohli třeba i prostřednictvím vyznamenání.
I tento rok se snáší kritika na skladbu vyznamenaných. Ať už jde o hokejistu Jaromíra Jágra, zesnulého starostu Vídně Helmuta Zilka, chartistu Jana Schneidera, nebo třeba umělce Jana Saudka. Vadil vám mezi vyznamenanými někdo?
Nechtěl bych konkrétně jmenovat. Ale i premiér řekl, že asi šest jmen by tam nedal a já výběr vidím podobně.
Velké spekulace vzbuzuje zdravotní stav Miloše Zemana. Před ceremoniálem 28. října strávil několik dnů v nemocnici na „rekondičním pobytu“, během svého projevu, který byl nejkratší za dobu Zemanova úřadu, prezident seděl. Dělá vám jeho zdravotní stav starosti?
Nejbohatší Čech Petr Kellner kupuje společnost CME a s ní i TV Nova. Někteří varují, že se tím dále média dostávají do područí českých miliardářů, kteří skrze ně chtějí ovlivňovat voliče, jiní zase říkají, že lepší Kellner než někdo z ciziny. Který postoj je vám bližší?
Je zajímavé, že lidé, kteří před týdnem nebo před dvěma tvrdě kritizovali Českou televizi a chtěli zrušit veřejnoprávní televizi, kritizují, že TV Nova chce koupit nejbohatší Čech. Musíme si uvědomit, co v oblasti médií vlastně chceme. Žijeme ve společenském systému, kde by vedle sebe měly koexistovat jak instituce veřejnoprávní, tak soukromé. Nemůžeme nikomu zakazovat, aby si koupil televizi nebo noviny. Měli bychom se snažit o vytvoření smíšeného systému, ve kterém jsou jednotlivé vlivy, ať jsou politické, nebo hospodářské, v rovnováze. Měla by být kvalitní veřejnoprávní média, a pokud jde o soukromé vlastnictví, nelze nikomu nakazovat, přikazovat, aby si koupil nebo nekoupil televizi, ale sledovat, aby to bylo do určité míry vyvážené. Aby byli vlastníci domácí i zahraniční. Zahraniční vlastník na rozdíl od domácího nemá politické ambice, jeho zájem je ekonomický. Mělo by být v našem zájmu, aby nedocházelo k přílišné kumulaci a konfliktu zájmů. Ten se neprojevuje nejvíc u pana Kellnera - nejbohatšího Čecha, ale u samotného premiéra, který má obrovskou finanční moc, je premiérem země a zároveň vlastní média. I když říká, že jsou ve svěřenském fondu, jsou to jeho média. Všimněte si, že když chce něco říct, tak je to druhý den nebo ten samý den na iDNES nebo v Lidových novinách. Lidi, které rád nemá, se do MF Dnes, nebo jeho časopisů nedostanou.
V zájmu všech je určitá rovnováha. Zažil jsem to v Austrálii, odkud pochází největší tiskový magnát Rupert Murdoch. Už v 80. letech bylo v Austrálii zakázáno tzv. křížové vlastnictví. Buď mohl mít vlastník noviny, nebo televizi, ale nemohl mít noviny i televizi. Prostřednictvím různých kroků a omezení se snažili, aby nedocházelo k přílišné koncentraci moci a existovala pluralita. Nad tím je potřeba se zamýšlet.
Nelze, aby ti samí jeden týden kritizovali veřejnoprávní média a chtěli je zničit a druhý týden se jim zase nelíbilo, že nejbohatší Čech kupuje TV Nova.
Dr. Libor Rouček
K transakci se ještě musí vyjádřit Evropská komise a národní regulátoři všech pěti zemí, ve kterých sídlí přebírané televize. Předpokládáte, že byznys klapne? Může mít EK nějaké výhrady?
Řekl bych, že výhrady mít nebudou, protože nedochází ke koncentraci, monopolu jak na úrovni ČR, tak celé EU. Myslím si, že na úrovni Evropské komise to projde bez problémů.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Daniela Černá
