S Karlem Gottem se v pátek jen na Žofíně rozloučilo téměř padesát tisíc lidí. Ti, kteří ho měli rádi, neváhali stát mnoho hodin dlouhou frontu, aby se mu mohli, byť jen na pár vteřin, poklonit. Další přišli ještě v sobotu, aby na velkoplošných obrazovkách sledovali mši za Mistra na Pražském hradě. Po všech těch „dohadech“ kolem pohřbu, bylo rozloučení s několikanásobným zlatým slavíkem podle vás nakonec důstojné?
Fotogalerie: - Kurdské ženy a dívky
K tomu se mnoho říci nedá. Pokud byl scenáristou svého rozloučení sám Karel Gott, vymyslel to senzačně. A všichni „účinkující“ byly úžasní… mělo to podle mého jen malinkatou jednu chybičku, že se na to nemohl z kůru v chrámu sv. Víta Karel dívat.
Byl by jistě nadšený… nebyl nikdy žádný „sedávej panenko v koutě…“, ale taková tsunami lásky, která zaplavila Česko po jeho odchodu na věčnost, to by jistě překvapilo i jeho samotného…
Na rozloučení s Karlem Gottem reagovala samozřejmě i německá média. Například veřejnoprávní stanice MDR uvedla, že se Česko loučí s osobností srovnatelnou svou velikostí s britskou královnou Alžbětou II. Karel Gott prý pro Čechy znamená totéž co panovnice Alžběta II. pro občany britského království. Česko prý s jeho odchodem ztratilo nejen svou největší popovou hvězdu mnoha desetiletí, ale vlastně i jeden ze symbolů státu. Souhlasíte s tímto srovnáním? A byl Karel Gott skutečně jedním ze symbolů České republiky?
Ano!!! Tisíckrát ANO, ANO, ANO…
Fotogalerie: - Mše za Karla Gotta
Vy jako dlouholetý spolupracovník, a dokonce i přítel Karla Gotta, jste byl s rodinou i na sobotní mši. Co vás nejvíc dojalo? A jestli se můžu zeptat až tak osobně, jaká vzpomínka na Karla Gotta vám v tu chvíli běžela hlavou?
Na Karla Gotta jsem vzpomínal od okamžiku, kdy mi na mobilu přistála SMS zpráva od mé ženy Jany – Karel zemřel… v chrámu sv. Víta jsem sledoval lásku, linoucí se ke katafalku, na němž v mahagonové rakvi Karel spočíval, ze všech hostů… kousíček od sebe jsem ve třetím chrámovém sektoru měl i obrazovku České televize, viděl jsem tedy hodně zblízka i pohnutí čelných představitelů státu, s jakou úctou a myslím i láskou vyprovázejí na poslední cestě našeho velkého MISTRA. A napadlo mě, jestli cítí zahanbení ti, kteří ho pomlouvali a svými nechutnými výlevy uráželi, jestli si uvědomili, jak jsou v této zemi osamocení a jak neměli pravdu…
Fotogalerie: - Ekoaktivisté vs. policie
Zájem o to rozloučit se s Mistrem byl skutečně ojedinělý. Mimochodem, na pohřbu Václava Havla bylo před lety cca 35 tisíc lidí, s Karlem Gottem, jak už jsme zmínili, se přišlo rozloučit jen na Žofín téměř 50 tisíc. Lze z toho něco vyvozovat v souvislosti s atmosférou v této zemi? Nebo to srovnávat nelze už proto, že Havel byl politik a Gott populární zpěvák?
Nemyslím si, že lze srovnávat popularitu a oblibu Václava Havla s Karem Gottem… oba byli na poslední cestě doprovázeni občany z jiného důvodu… ale viděl jsem hodně zblízka, že Karel Gott byl doopravdy a nefalšovaně milován, pro Václava Havla to byl, podle mého, výraz vděku.
Už před týdnem jste se pro ParlamentníListy.cz vyjádřil ohledně dohadů, které vznikly kolem původního návrhu na státní pohřeb pro Karla Gotta, který se postupně změnil na pohřeb se státními poctami. Uvedl jste, že kdo jiný než právě Karel Gott by si takový pohřeb zasloužil. Jen pár dní po Mistrovi zemřela herečka a disidentka Vlasta Chramostová. Vrchní ústavní soudce Pavel Rychetský ihned přispěchal s názorem, že pokud si někdo zaslouží pohřeb se státními poctami, je to Chramostová. Jak takový výrok vnímat? Jde o „vyřizování účtů“ skrze zemřelé osobnosti?
Já bych to jako vyřizování účtů neviděl, je to jen názor jednoho člověka. Pan Rychetský paní Chramostovou osobně dobře znal, i on přece povstal z disentu. A všichni, kteří mají tuto společnou minulost, mají pocit, že jejich aktivní snaha po svržení minulého režimu je tou největší zásluhou… potoky slz prolitých za Karla Gotta ale tuto skutečnost ne zcela potvrzují.
Psali jsme:
Objevil se také názor, že: paní Chramostová v těžké době neselhala, zatímco Karel Gott selhal. Podle šéfa Knihovny Václava Havla Michaela Žantovského si pocty zaslouží ti, kteří nemohli působit, a ne ti, kteří byli úspěšní. Karel Schwarzenberg zase ParlamentnímListům.cz řekl, že si Gott žil jako v bavlnce a skvěle vydělával… co na toto říct?
Já to nechci soudit, každý z nás vidíme svět svýma vlastníma očima a hodnotíme ho svými zkušenostmi. Karel Gott nebyl politický bojovník, byl to romantický tenor a svými písněmi činil náš minulý život stravitelnějším… paní Chramostová dala na základě své osobní volby svůj talent na oltář boje za své politické přesvědčení, se všemi následky, které to mělo… a Karel Gott sloužil celým svým životem lidem tím, v čem byl nedostižný. Co je víc? Netroufám si to hodnotit… a pan kníže mi přijde svým prohlášením jako jeden tenkrát velevýznamný politik minulé éry, když zdůrazňoval ve svém slavném projevu, kolik si za socialismu kdo vydělal… nemyslím, že tyhle výlevy jsou dobré…
Dá se říci, že tady máme „dvojí metr“? Jak je možné, že víceméně ti samí lidé, kteří ledacos vyčítají Karlu Gottovi, například ohledně Anticharty, omluví to, že Vlasta Chramostová, když jí bylo zhruba třicet let, podepsala spolupráci s Stb?
Pojďme to nerozebírat… nežili jsme v době, když bylo paní Chramostové třicet let… nevíme, co ji vedlo k tomu, že udělala to či ono… zkusme se nehrabat ve vinách, které kdo v životě napáchal… patříme snad mezi ty, co jsou bez viny a mohou hodit kamenem??? A přitom to děláme tak často a tak rádi.
Výčitky v souvislosti s předrevoluční dobou se z některých stran sesypaly na Karla Gotta už v době, kdy slavil osmdesáté narozeniny. Jak si to vysvětlit? Dělo se něco takového například i při Gottových sedmdesátinách? Domníváte se, že si u určité skupiny lidí, která bývá nazývána „pražskou kavárnou“, hodně uškodil tím, že veřejně v médiích poděkoval prezidentu Zemanovi za jeho blahopřání k osmdesátým narozeninám?
Opravdu nevím, jestli si Karel Gott něčím uškodil, ale vím, že není na světě člověk ten, který by se zalíbil lidem všem… a vím, že někteří lidé Karla Gotta „nemuseli“… a co má být? Každý jsme jiný… ale viděl jsem a cítil, jak se život v Česku zastavil, když se rozletělo éterem, že Mistr je mrtev… cítil jsem, že najednou se naše žabomyší spory staly bezvýznamnými… ale my už jsme takoví, oklepeme se a zítra se zase začneme boxovat o, promiňte, „suché z nosu“… nebylo by špatné, kdybychom se pokusili tento národní rys naší povahy pomalu, ale jistě gumovat…
Ačkoliv někteří lidé vyčítají zpěvákovi, že podle nich proti režimu před rokem 1989 dostatečně „nebojoval“, podle slov jiných byl ve skutečnosti silný antikomunista, který neměl o režimu žádné iluze. Za antikomunistu ho označil například hudební kritik Jiří Černý. Na slova o antikomunistovi reagoval kritik Rejžek. „Fajn. Proč neflusl Husákovi do ksichtu, když od něj usměvavě přebíral tu rouru?“ ptal se. Co na to říkáte? Jak z vaší zkušenosti Karel Gott tu dobu vnímal?
Proč chodil pan Rejžek do práce a psal články o hudbě? Na Gotta bylo vidět, každý přece v ten čas pracoval, posílal děti do školy, které předtím v radostné extázi zplodil, jezdili jsme na dovolené a radovali jsme se z příslibu do Jugoslávie… nemyslím, že Karel byl nějaký velký antikomunista… patřil, stejně jako 99,9 % spoluobčanů k mlčící většině… a tam, kde viděl hrubou nespravedlnost a z toho pramenící velké potíže, pomáhal… pomáhal pan Rejžek? Nevím, ale myslím, že to nikoho nezajímá. Až nás jednou nejvyšší soudce povolá, bude jasně vidět, kolik se s námi přijde rozloučit truchlících spoluobčanů… v některých případech budou rozloučení velmi skromná, v některých případech si dokonce i mnoho lidí oddechne…
Jako jeho dlouholetý přítel, mluvil jste s Karlem Gottem o tom, jestli někdy litoval toho, že se v roce 1971, kdy na nějakou dobu zůstal v Hamburku, nakonec vrátil do Československa?
Ne, nikdy jsem o tom s Karlem nemluvil, ale on sám několikrát považoval za potřebné se k tomu vyjádřit. On byl Čech, zpíval nejraději česky a pro své milované české publikum… tady byl nesčetněkrát pidestalizovaným zlatým slavíkem… především tady bylo jeho publikum, tady byl doma… a on to tak cítil… to vím určitě.
A hodnotili jste spolu někdy pak ty porevoluční roky až do této doby? Radost, zklamání…
Karel nebyl vším, co žijeme dnes, nadšený… on přemýšlel a uměl vidět dobré i zlé. Ráj není na zemi nikde, všude je kus dobrého a kus pekla. Jinak to ani být nemůže. A když přemýšlíte, nemůžete věci kolem sebe nevidět. A Karel Gott nejen zpíval, on i přemýšlel…
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: David Hora
