Potkali jsme se před necelým rokem, kdy jste s farmařením ještě trochu laškoval, ale teď?
Teď už nic. Mám pouze včely. Ty jsem si nechal na uklidnění, jako takový antistres. Podnikám v autodopravě a myslím, že docela úspěšně. Vozíme zeleninu, pečivo v Plzeňském a Jihočeském kraji. Spokojenost odběratelů je. Není to jednoduchá práce, která by mi dala více volného času než farmaření, ale uživí. Nedotuji ji. Proto jsem se zemědělstvím skončil.
Fotogalerie: - Archiv donbaské matky
A návrat zpátky... někdy?
Určitě ne kvůli výdělku. Pokud se budu chtít vrátit k zemědělství, tak z nostalgie. Nebo s vědomím, že zvířata jsou lepší než lidi a že to s nimi lépe funguje ve volném čase než být s lidmi. Ve svém podnikání mám lidí všude kolem dost a hodně mě jich zklamalo. Takže pokud bude zemědělský restart, tak to bude návrat ke koníčku. A nebudu to dělat tak ve velkém, jak to bylo předtím. Ne s ideály a s růžovými brýlemi, protože v České republice se ideály rychle zaořou.
Vždyť jste do toho šel s takovou chutí. Ale ta zmizela, že?
Ano. Chuť zmizela, síly také. Stálo mě to před parlamentními volbami zánět srdce a měsíc jsem byl na kardiologii, na jipce a měl jsem omezenou funkčnost srdce na nějakých třicet procent, což je jako u pětasedmdesátiletého člověka. I tak jsem ale pokračoval v zemědělství. Ale když jsem stále nevydělával a vypadalo to, že v pětadvaceti letech budu pořád v minusu, to byla hrozná představa. A já chci stavět dům, mít rodinu a nemůžu to dotovat.
Nicméně podnikáte. Jsou problémy, že nejsou ti praví lidé?
Přesně tak. Poslední rok je to zvláště šílené. Nezažil jsem takovou situaci jako nyní. Ozývají se lidi, ale nekvalifikovaní. Prostě tato práce je tak specifická, že nezaučené nemůžu brát. A ani nejsou ti, co by je zaučovali. Profesionální řidiči nejsou nebo se jen velmi těžko shánějí. Když si udělají tu skupinu C, jdou jezdit do mezinárodní dopravy a i tam chybějí řidiči. Takže nevím, kde jsou, a nevím, zda se situace zlepší. Já jezdím osmnáct, dvacet hodin denně. Vím, že to není dobře, ale mám smlouvy. Stálo mě to i vztah, přišel jsem o něj kvůli práci. Já bývalou partnerku chápu.
Kdo si myslí, že podnikání není náročné, tak se moc plete. Když se u mě pokazí auto, něco se nepovede, řidič něco zkazí, tak dostanu sankce a pokuty a nakonec ten řidič z linky má víc než já. Nafta je drahá. Řidiči jsou drazí. Poruchy jsou každodenní, protože auta mají velké nájezdy, ale to si málokdo uvědomuje. Zákazníci křičí, že jsme měli přijet v jedenáct a je půl dvanácté, ale doprava je dnes složitá. Je to opravdu ubíjející.
Dopravcům se mnohdy nadává, že jezdí z místa A do místa B přes místo C, místo aby jeli přímo. Že se vytvářejí nové kilometry.
Bohužel. Já bych nejradši vytvářel nejkratší trasu. Nejlépe do kruhu, aby se to maximálně rentovalo. Bohužel doba je taková, že nejen zboží, kvalitu, ale i čas si určuje zákazník. A když řekne, že nás tam chce mít v sedm hodin, tak ho nezajímá, že v šest jedeme okolo. Proto mu to zavezeme v sedm a jezdí se cikcak. Je to na sobeckosti zákazníka, že on si může vybrat zcela jiné dodavatele, kteří mu pochopitelně všechno slíbí. Sám to vidím na zelenině nebo na pečivu, když se třeba přiveze horší zboží a nepřiveze se náhrada, neomluvíme se, tak hned vyhrožujou, že se bude brát od někoho jiného. Myslím si, že takováto cesta není správná, ale bohužel, zákazníci jsou takto naučeni.
Přejezdy tedy nejsou nesmyslné, jsou na základě předkoncového zákazníka, který vlastní danou prodejnu.
Vy jste tedy vlastně zemědělské produkty neopustil… Řekněte mi, proč jsou francouzské, nikoliv tuzemské brambory v ceně jako jsou banány…
Tady na Kralovicku je farma, která pěstuje brambory. Chodil jsem tam na praxi. Bohužel, podmínky, kdy je sucho, dělá se hluboká orba, aby se voda zvedla, kdy se používají těžké traktory, o kterých jsme minule hovořili jak půdu ničí, a vláha se ztrácí. Nedělají se zádržné nádrže, remízky, nic. Když na padesáti hektarech zaprší a je tam sklon pět stupňů, kdy je třeba deset litrů na jeden metr čtvereční, tak ty tisíce litrů prostě odtečou do řeky a ta to odplaví do moře.
Půda je udusaná, je zničená. Nemá humusovou složku, která by vodu zadržovala. Proto se nedá na hnojiště pořádně zajet, protože hnůj drží vodu. Když hnůj není v zemi, nemůže držet vodu. A brambory potřebují hodně vody. Já si je ještě pěstuju pro vlastní potřebu. Dávám do země naklíčené brambory ručně. Když je dávají strojově, můžou zemědělským podnikům seschnout. Proti tomu se nejde bránit. Když si člověk nemůže zalít vlastní rajčata, a je to zakázané, tak jak můžete pokropit desítky hektarů, aby brambory vyrostly. To je nereálné a obávám se, že se to už nezlepší. I když se budeme snažit zakládat zádržné nádrže. Jediná šance je omezení váhy na centimetr čtvereční traktorovým tělesem. Ale to nikdo neudělá, protože lobbisti, kteří prodávají ty traktory za pět, osm milionů, tak budou tlačit na zákonodárce, že se to stejně nepovolí. Toho se bojím nejvíc.
Pro ty mamutí stoje stačí přejet pole dvakrát, třikrát a je hotovo, což je zas úspora času, pohonných hmot…
Přesně tak. Je to taky o lidech. V zemědělství chybí 150 tisíc lidí. Chtějí sem dávat lidi z Ukrajiny, ale ti sem nepůjdou. Když mají dělat v zemědělství, tak ho budou dělat doma. Sem Ukrajinci chodí vydělávat peníze do stavebnictví. Ženy jsou doma a dělají v zemědělství a on pak přijede domů orat nebo sklízet. Aby šel dělat za patnáct tisíc do Česka jako traktorista, to se mu nevyplatí a do toho nepůjde. Kdo to tenkrát řekl, že sem půjdou, tak byl blázen.
A najít řidiče na Ukrajině?
To je stejné jako u nás. Těžko ho najdete. Řidiči na traktor nejsou. Zemědělství tam aspoň trochu funguje, je tam voda a mají lepší podmínky než my. Prostě Ukrajince dávat do zemědělství, když si ve stavebnictví vydělají podstatně více, je nesmysl. Když prostě nemáte lidi, nemůžete dělat tolik brambor. Neprodá jich třeba metrák, ale jen padesát kilo. A tak zvedne cenu. A na to reaguje celorepublikově i celoevropsky trh. Když je globální sucho, všechno se zdraží.
Stát by měl pomoci dotacemi, ale ty myslím nejsou dostatečně efektivní. Například peníze, které mají sadaři nebo vinaři na zmrznutí plodů, tak by to mělo být jednodušší. Ne prokazování, co a kde. A když zmrzne půlka vinice, tak se lidi propustí, a ti už se do zemědělství nevrátí. Ani na novou sezónu a zůstanou někde, kde mají stabilní práci. Je to začarovaný kruh, ze kterého se nejde dostat.
Služby bez produktů nejdou donekonečna, protože se všechno bude tak zdražovat, že lidi budou šetřit a nebudou vysedávat v hospodách, ale koupí si cheeseburger za pětadvacet korun... a budou jíst samou chemii a uměliny.
Na to jsem se chtěl zeptat. To je ta obligátní kvalita potravin. Není klišé, že si lidé kupují levné potraviny? Spousta národa už přece vyhledává kvalitnější potraviny. Není to už fráze, že jíme špatné potraviny a že jsme na ně zvyklí… Není to už taková obehraná písnička?
Já myslím, že ne. Ti, co medializují kvalitní potraviny, tak jsou střední a vyšší třída. Ti si to můžou dovolit. Ale lidi, kteří mají plat patnáct tisíc, jsou dva a mají třeba třicet tisíc, musí poplatit děti... Protože když nemají mobil za deset tisíc, tak jsou lůza a jsou na ně spolužáci oškliví. Když nemají značkové oblečení, jsou taky podle takzvaných kamarádů lůza. A protože rodiče své děti vesměs milují, utratí peníze pro své děti a pak šetří na potravinách. Je to nekonečný začarovaný kruh do dospělostí dětí. A ty jsou na to pak navyklé.
A jejich rodiče si říkají, nebudu si přece kupovat ke konci života šunku za třicet korun, když jsem ji celý život jedl za deset. Když máte plat pětatřicet, čtyřicet tisíc, tak vás nějaká šunka za třicet korun prostě finančně nezabije. A ten člověk se dokáže nějak zviditelnit, umí o tom hovořit. Pochybuju, že člověk z Panasonicu nebo z montoven bude říkat, já si kupuju šunku za čtyřicet, protože je dobrá. Ne, on si kupuje tu nejobyčejnější za deset, a bude mlčet, protože se za to stydí.
Statistiky ukazují, že kupujeme levné potraviny. Ale pořád se mluví o bezsáčkových, farmářských prodejnách, o farmářských trzích, ale tam chodí tak malé procento lidí. Do Teska, do Alberta, do Billy chodí spousta lidí, ale na farmářské trhy v globálu skoro nikdo. To je opravdu veliký nepoměr.
Zajímavý názor! A co vy a politika?
Nezůstal jsem v ní. Po skončení spolupráce s hnutím ANO jsem uvažoval o Straně soukromníků, kteří kandidovali do komunálních voleb. Bohužel, ty jejich preference byly tak nízké, že by pro mě bylo nereálné rozdělit svůj čas na podnikání a politiku. Byli tam úžasní lidé, slušní, velmi jsem jim věřil, ale bohužel strana nebyla známá. A já jsem sobecky věnoval čas svému podnikání, než abych věnoval desítky hodin týdně nějaké kampani, která neměla užitek, protože podle průzkumů, bohužel, neměli šanci.
Teď, když hnutí ANO opouští dost členů, tak se mi líbí chování pana Teličky, který zakládá nové hnutí Hlas. To je člověk, ke kterému jsem ještě v ANO velmi vzhlížel. Viděl jsem jeho vystupování, jeho slušnost, takže je tisíckrát lepší než pan Babiš. Takže pokud se budu opět angažovat v politice, tak pod vedením pana Teličky. Protože je opravdu pan europoslanec, má vynikající docházku na jednáních a na hlasování a to podle mě mluví za vše. To o jiných poslancích říct nemůžeme. Vidíte, jak mají kumulované funkce, které bych samozřejmě okamžitě zakázal. Když máte čtyři, pět funkcí, tak je to špatně.
A co ODS?
ODS ne, ta by mě už teď nelákala. Ze začátku snad ano, byl jsem pravičák, ale co předvedli s Klausem mladším, to je výsměch. Podívejte, co třeba dělá hulvát pan starosta Novotný. To je šílenost. Aby vyhodili Klause mladšího a nechali si Novotného, to je pro mě prostě nepřijatelné, neskousnutelné, přes to prostě nejede vlak.
Anebo plzeňský primátor, coby sběratel funkcí, ten jich má rovnou desítky, stejně jako paní hejtmanka Karlovarského kraje? To je pravda. Ale ti si za to můžou sami.
Jak to podle vás dopadne ve volbách a dál?
Myslím, že ANO nemá žádného silného kandidáta. Hnutí je silné jen proto, že ho řídí pan Babiš. Ale on nebude ve volbách, nebude se tam nějak extra angažovat. Takže nebudou mít moc šancí. Naopak Piráti uspějou, protože volby zajímají především mladé lidi. Určitě ČSSD tam bude mít nějaké lidi, ale ODS či TOP 09 nedávám moc šancí a komunistům už vůbec ne. Necháme se překvapit. Vzpomínám sice na své politické začátky, na pana Šrámka, Ruthovou, Šlechtovou, na pana Zarzyckého. Ale pak už byly jen intriky.
Ale doteďka si ze mne lidi utahují. Zesměšňují, jako třeba „zavolej Andrejovi, ten to vyžehlí“. Prostě hnutí ANO je velký cejch. Kdo je tam do současnosti, tak je tam z populismu, že z toho něco vidí, že hnutí věří. Ale když se podíváme na paní Šlechtovou, na pana Ťoka, tak lidi už přestávají hnutí věřit.
Ale pořád preference jdou nahoru. Jak je to možné?
Má výsledky a přivlastňuje si i jiné. Má kvalitní píár, Facebook masíruje neskutečně. Dlouho se nestrhla žádná kampaň, nevylezlo žádné další Čapí hnízdo. Jen Faltýnek, ale od něj dal Babiš ruce pryč a hodil ho přes palubu.
A EET? Situace se pořád nenapravuje. Když jdu k jakémukoliv Vietnamci, tak vidím, jak to „napípá“, objeví se tam plná částka, on ji ode mne vybere, a pak vidím, jak mačká delete. Aby ty položky nemusel tisknout, a nepřiznává to. Takže systém není zcela domyšlený. Kontrol by mělo být více. Oni přiznávají malé částky několikrát za den, já dělám vše na fakturu, vše je průhledné. Já musím přiznat každou korunu. Ten systém je nefér. Když bych měl dostávat každý den jen pětistovklu, tak ji třeba dva dny nepřiznám a mám tisícovku v kapse. Prostě trh ještě není narovnán.
Asi není úplně normální, aby večerka byla na každém rohu, v každé ulici ve větším městě. Parádně zásobená…
Tak tak, a před obchodem nové auto, sprinter, audina, značkové oblečení, iPhony. Nechápu. Když babička vedle má starou felicii, a je ráda, že přežívá. Nevím, jestli ten stát tihle rádoby prodejci nějak šidí, nebo mají jinou nelegální činnost.
Vezměte si, že dostanete pokutu za nenastavení letního času. Že zapomenete změnit čas, a dostanete pokutu dvacet tisíc. Stát přece peníze dostane, tak co jim vadí. Kontroly jsou buď vedeny zakomplexovanými lidmi, nebo jsou cíleny na určité podnikatele, kterým se třeba nějak daří. A ty malinké, dobře zásobené krámky jedou dál a těch si nikdo raději nevšimne.
Psali jsme:
autor: Václav Fiala
