Kdybyste měla stručně neznalému čtenáři vysvětlit zkratku TTIP – co by vás napadlo jako první?
TTIP je supertajná obchodní úmluva mezi Evropskou unií a Spojenými státy. Jde v ní o to, kdo, jak a v čím zájmu bude vytvářet pravidla, která rozhodují, jak bezpečné budou potraviny, jež denně jíme, jaké toxické chemikálie se dostanou do našeho jídla, oblečení, kosmetiky a dalších výrobků.
Problém je, že TTIP od začátku jde na ruku velkým hráčům, kteří mají dostatečné prostředky, aby ovlivnili pravidla ve svůj prospěch. Shrnuto a sečteno: TTIP je listina práv pro bohaté a mocné, která obyčejným lidem nic dobrého nepřinese. Proti TTIP protestují odbory, spotřebitelské organizace, německý svaz malých a středních podniků, nevládní organizace hájící veřejný zájem, zemědělské organizace, nositel Nobelovy ceny za ekonomii Joseph Stiglitz a další a další. Petici proti TTIP už v Evropě za poslední rok podepsaly téměř tři miliony lidí. Osobnosti jako Jamie Oliver varují před katastrofálními dopady na evropské zemědělce a bezpečnost potravin.
Ví se, kdo je iniciátorem TTIP a kdo byl kým osloven jako první?
Vyjednávání začala v roce 2013 a iniciovala Evropská unie.
Transatlantická obchodní a investiční úmluva navazuje, případně vychází ze starších pokusů – můžete je stručně představit?
Určitá forma zóny volného obchodu byla navržena na konci 90. let. Postupně vznikla Transatlantická ekonomická rada, ve které se scházejí zástupci firem působících na obou stranách Atlantiku, aby radili Evropské komisi a americké vládě. V roce 2011 pak velmi pokradmu začala fungovat skupina odborníků, do které měli za velmi netransparentních podmínek přístup zase ti velcí a mocní. Výsledkem bylo v roce 2013 vydané doporučení začít vyjednávat velmi široce pojatou smlouvu o volném obchodu. Ovšem je třeba si říci, že volným obchodem se tady myslí odstraňování „překážek obchodu“, což jsou pravidla a normy, které nás chrání před toxickými chemikáliemi, zabezpečují důstojná pracovní práva, prostě pravidla, která chrání těžce vydobyté životní standardy.V TTIP jsou chápány jako extra náklady pro firmy, kterých je třeba se zbavit. Ve výsledku si koupíte hračku pro dítě, která bude o 50 korun levnější, ale bez záruky, že je bezpečná. A vás pak může hřát pocit, že výrobci se snáz obchoduje.
To vypadá jako dohoda nadnárodních korporací, která si klade za cíl demontáž politické reprezentace suverénních subjektů. Nebo je to spíše tak, že politická reprezentace jde na ruku finančnímu kapitálu?
Takzvané suverénní státy jsou ve velké míře v podstatě jen servisem pro ekonomickou moc, ať už je koncentrovaná v kancelářích lobbistů, jež poslali k ledu lepší ochranu před pesticidy, nebo těch, kteří donutili EU k ústupku, aby povolila dovoz chemicky ošetřovaného masa. Mezi velkým a vlivným byznysem a Evropskou komisí existuje systém, pro který máme v češtině pěkné označení „já na bráchu, brácha na mě“. Zásadní část TTIP se jmenuje regulatorní spolupráce. Zní to hezky, ale když se na ni podíváte zblízka, zjistíte, že je to systém, který jde doslova a do písmene na ruku požadavkům velkého byznysu: pokud by tento systém byl spuštěn, vytváření pravidel se změní na nákladné a nekonečné handrkování v neprospěch spotřebitelů a státních kapes. Stačí si vzpomenout na nejnovější skandál Volkswagenu: lhal a podváděl miliony zákazníků i státy. Cílem firem je maximalizace zisku a rozhodně se nebojí podpásovek, lhaní a manipulace. Chceme opravdu, aby naši politici byli vedeni takovými motivy a balamutili sami sebe, že možná, trošku, málo z toho kápne i nám samotným? A pozor – to je i názor Ministerstva průmyslu a obchodu: na náš dotaz ministerstvo odpovědělo, že sami vědí, že TTIP Česku nic moc zásadního nepřinese, ale bude výhodné pro Německo, tudíž se dá předpokládat, že průměrný Němec se s průměrným Čechem podělí o to jedno kafe týdně navíc, které mu TTIP přinese.
Co EU slibuje výměnou za uzavření TTIP? Každý obchodní vztah je přece „něco za něco“.
Největší zájem o evropský trh má americký agrobyznys, takže evropští zemědělci by měli stát na špičkách a velmi bedlivě vyjednávání sledovat.
Vyjednávání o TTIP provázejí výčitky, že probíhá v režimu demokratického deficitu, změnilo se něco nyní?
Předně mluvit o demokratickém deficitu je hodně silný eufemismus. TTIP je vyjednávána v supertajném režimu: líčení poslanců Evropského parlamentu, jak se snaží dostat k textům úmluvy uloženým v přísně střežené čítárně, nejvíce ze všeho připomínají špionážní filmy. Jediná změna, která nastala, byla k horšímu. Evropská komise nedávno přestala posílat texty úmluvy vládám členských zemí EU, takže jediný způsob, jak si můžete počíst ve stovkách stran TTIP, je vzít si dovolenou a zajet si do speciální čítárny v Bruselu. Na to ale musíte být poslancem Evropského parlamentu, veřejnost má smůlu. Ale i europoslanci nemají vyhráno, v čítárně mohou být jen omezenou dobu, texty jsou pouze v angličtině, nesmějí si z nich nic poznamenat, nesmějí si s sebou vzít odborníka, který by textům skutečně rozuměl, a hlavně o nich nesmějí diskutovat a navrhovat úpravy.
Otázkou zůstává, proč česká vláda přistupuje na vyjednávání, které nemůže efektivně kontrolovat. Bavili jsme se s českými úředníky, kteří prostě vypracují nějaké stanovisko, netuší, jaké jsou postoje dalších států, ani co se s dokumentem stane. Poslanec Keller kritizuje své kolegy z Evropského palamentu: často vůbec nechápou, že se TTIP dotýká i jejich resortu, a o obsah úmluvy se nezajímají. Němečtí politici jednali o nedůstojné situaci s komisařkou pro obchod; že by si stěžovali čeští politici, jsem nezaznamenala.
TTIP také doprovází cenzura téměř jako za komunismu. Nedávno médii proletěla ukázka toho, jak vypadá odpověď na oficiální dotaz na působení lobbistů ve vyjednávání TTIP. Bruselská organizace Corporate Europe Observatory dostala začerněné stránky, ze kterých se dočetla maximálně to, že nějaká firma lobovala. Nic víc.
Evropská komise ústy komisařky Cecilie Malmströmové ujišťuje, že uzavření smlouvy přinese oběma signatářům hospodářský růst a především vzestup počtu pracovních míst.
Ano, komisařka Malmströmová toto tvrdí, ale i student prvního ročníku ekonomie vám řekne, že v případě předpovídání dopadů takto komplexní smlouvy nejde o nic více než o věštění z křišťálové koule. Její předchůdce, komisař Karl De Gucht, se také oháněl hospodářským zázrakem, kterým TTIP údajně měla být. Bohužel pro něj byl přistižen na švestkách novináři – konfrontovali ho s faktem, že TTIP podle oficiální analýzy zadané jím samotným měla přinést Evropě směšných 0,5 procenta HDP navíc, a to až v roce 2027. Existuje z toho vtipné video. Komisař De Gucht očividně neví, co na to říct. Vydávat nárůst HDP odpovídající jednomu šálku kávy navíc denně pro jednu osobu za hospodářský zázrak je majstrštyk hodný politika, který by nás dokázal přesvědčit, že tunel Blanka byl výhodnou investicí. Takže díky TTIP si dáte jedno kafe denně navíc, pokud ovšem kvůli TTIP nepřijdete o práci, to asi budete mít jiné starosti.
Když už v Evropě nikdo nemohl brát řeči o hospodářském zázraku zvaném TTIP vážně, přišla komise s malými a středními podniky. Takže teď je TTIP skvělá hlavně pro malé a střední podniky. No, možná pro některé, ale konkurence vzešlá z uzavření TTIP další zabije. USA si pro tyto případy vytvořily program Trade Adjustment Assistance. Ten pomáhá lidem, kteří ztratili práci v důsledku zahraničního obchodu. V Česku nic podobného nemáme. České firmy ve vyjednávání TTIP téměř vůbec nelobují, Ministerstvo průmyslu a obchodu rovnou přiznalo, že ví, že Česku TTIP nic zásadního nepřinese, ale bude dobrá pro Německo, takže malý kousek toho hospodářského zázraku prosákne i k nám. Předseda německého svazu malých a středních podniků si na konferenci v Bruselu v červnu stěžoval, že malé a střední podniky nemají ve vyjednávání stejný vliv jako velké a mocné korporace. Ostatně jeho svaz je vůči TTIP kritický i kvůli arbitrážím, na které malé a střední podniky finančně téměř nemohou dosáhnout.
Pokud je známo, jsou americké předpisy, například když jde o potraviny nebo kosmetiku, benevolentnější než evropské. Evropská komise se dušuje, že své standardy nesníží. Co tedy podle vás americké straně nabízí? Přizpůsobení se přísnějším normám je přece nákladná záležitost a TTIP má náklady minimalizovat…
Přesně. Celé TTIP je postaveno tak, že pravidla a normy jednostranně považuje za extra náklady pro firmy. Vůbec se nepřihlíží k jejich prospěšnosti, například k tomu, že zajišťují důstojnost práce, ochranu zdraví a přírody. Cílem TTIP je minimalizovat náklady pro firmy – a zátěž ponesou rodinné a veřejné rozpočty.
Navíc ony se standardy vůbec nemusejí změnit, a přece se sníží. Ten trik funguje takhle: v TTIP se navrhuje vzájemné uznávání regulací a standardů. Takže se unijní trh otevře americkým produktům a službám, které splňují – často nižší – americké standardy. I když se tedy standardy nezmění, výsledkem bude snížení ochrany spotřebitele. Navíc evropské firmy budou čelit nerovným podmínkám, protože budou muset splňovat vyšší domácí standardy. Nutnost konkurovat zboží s nižšími standardy vytvoří tlak na snížení unijních standardů, aby se podmínky vyrovnaly. V případě vyššího standardu v USA nastane stejně nevýhodná situace pro firmy a spotřebitele na druhé straně oceánu. Tomu se říká závod ke dnu.
Co vnímáte jako největší riziko TTIP?
TTIP je největší úmluva století, takže je v ní celá řada obrovských rizik, které dost možná vyplují na povrch příliš pozdě, protože režim vyjednávání je přísně tajný a ďábel, jak známo, leží v detailu.
Čeští politici zatím nevyvrátili jedinou obavu, pouze ujišťují, že nic nehrozí. Přitom TTIP je nebezpečná už nyní. Vyjednávání TTIP bylo zneužito k zablokování lepší ochrany před chemickými látkami, které narušují hormony a způsobují rakovinu, vývojové vady a neplodnost.
Arbitrážní doložka začleněná do TTIP dává velkému byznysu moc napadat v soukromých soudních procesech demokratická rozhodnutí suverénních států a žádat miliardová odškodnění za domněle poškozenou investici. Práva a zájmy komerčních subjektů se tady nadřazují nad jakékoli jiné zájmy. Česká republika patří k nejžalovanějším státům na světě a na arbitrážích už zaplatila miliardy, přesto česká vláda arbitráže do TTIP razantně prosazuje.
Evropská komise navrhuje vzájemné uznávání standardů a pravidel, jež jsou ale velmi často v Evropě na vyšší úrovni než v USA. Výsledkem bude stav, kdy evropské firmy budou čelit konkurenci amerických firem, které musejí splňovat nižší standardy. To povede k tlaku na snížení evropských standardů (nebo samozřejmě naopak). Závod ke dnu je nejpravděpodobnějším důsledkem TTIP.
Jaký je právní charakter TTIP? Bude k jejímu přijetí třeba souhlas národních parlamentů, nebo bude ratifikována na úrovni Evropské komise a prezidenta Spojených států amerických?
Poslední slovo bude pravděpodobně mít Soudní dvůr Evropské unie. TTIP je nicméně zásadní dokument, který ovlivní každou oblast našeho života, takže je v podstatě nepřijatelné, aby o něm nerozhodovaly parlamenty jednotlivých členských států EU. Uvidíme, jak moc se za to bude česká vláda bít.
Je TTIP vypověditelná?
To bude záležet na výsledném textu. Rozhodně to ale nebude jednoduché.
Ohlédneme-li se za letošním létem, nemůžeme ho rozhodně označit za nudné – nejprve výbušné řecké události, pak začaly stránky novin a televizní reportáže plnit příběhy uprchlíků, kteří míří do evropských zemí. Nezanikla v té vřavě trochu debata o TTIP?
Rozhodně.
Znamená to, že TTIP již není na pořadu dne?
TTIP je na pořadu dne: je s ní spojeno mnoho kariér a už se do ní vložilo mnoho času a energie. Musíme si uvědomit, že TTIP budou poslanci Evropského parlamentu schvalovat jako celek. Velmi pravděpodobně bude kritika výsledného dokumentu zadupána do země s poukazem na čas a energii, která se už do vyjednávání vložila.
Rezonuje vůbec téma TTIP v české společnosti? A jak jej vnímá?
Letos v červnu Sociologický ústav Akademie věd v průzkumu veřejného mínění zjistil, že 56 % Čechů o TTIP vůbec neslyšelo, 22 % o úmluvě slyšelo, ale neví, čeho se týká. Pouze pět procent obyvatelstva ČR o smlouvě slyšelo a ví dobře, čeho se týká. To jsou tristní čísla, vezmeme-li v potaz, jak velký dopad smlouva bude mít na nás všechny. Alarmující je fakt, že pokud už se Češi něco o TTIP dozvědí, jde jednou o účelově manipulovanou anketu, kterou nedávno zveřejnilo zastoupení Evropské komise v ČR, nebo o informace z Ministerstva průmyslu a obchodu, které jsou založeny na ekonomické studii, od níž se pro její zásadní chyby distancovala sama Evropská komise. Příznačné je, že Ministerstvo průmyslu a obchodu nám už dva roky tvrdí, že TTIP bude pro Česko výhodná, stále ještě ale nemá dopadovou studii pro ČR. Tu zpracovává člověk, který se netají svým pozitivním vztahem k TTIP. O obchodních jednáních bohužel nerozhodují analýzy a fakta, ale ideologie ministerstva. Ministr Mládek například bez váhání prohlašuje, že arbitráže jsou nutné, protože tato forma ochrany je zárukou přílivu zahraničních investic – taková souvislost ale nikdy nebyla prokázána. Navíc se ministerstvo na jednu stranu snaží arbitráží v rámci EU zbavit, a zároveň vehementně prosazuje arbitráže do smlouvy z USA.
V současné době se v kampani Stop TTIP vyslovilo přes 2 900 000 osob z celé EU, máte informace o tom, jak TTIP vnímají lidé za oceánem, tedy přímo v USA?
Ano, spolupracujeme s americkou spotřebitelskou organizací Public Citizen. Proti TTIP protestují i Američané: obávají se, že v jejím důsledku budou rozvolněna pravidla, která chrání USA před další finanční krizí a hospodářským kolapsem. Velmi žhavým tématem také je ohrožení, v němž se ocitá dlouholetý americký program Buy American. Buy American je založen na myšlence, že pokud je veřejná zakázka financována od daňových poplatníků, měla by sloužit i širším sociálním a ekonomickým cílům, jako jsou tvorba pracovních míst a podpora lokálního byznysu. Jinými slovy o veřejné zakázce nemusí nezbytně rozhodovat jen cena, ale také kritéria, která pomáhají zdraví místní ekonomiky. Programy Buy American jsou nesmírně populární, protože fungují. Američané o ně rozhodně nechtějí přijít. Velká obava panuje z přesunu pracovních míst za oceán a z toho, že nakonec spolu EU a USA budou kvůli TTIP pod heslem zvyšování konkurenceschopnosti závodit ve snižování standardů až ke dnu.
Je podle vašeho názoru veřejné mínění dostatečně silným hráčem, aby mohlo přijetí či nepřijetí TTIP ovlivnit?
Bude muset být. Přístup Ministerstva průmyslu a obchodu, které prostřednictvím prohlášení náměstka Bärtla známe, je takový, že ministerstvo vlastně nic moc dělat nebude a počká si, až si veřejný tlak vynutí v TTIP nějaké změny. Obrovský tlak vyvíjený silou téměř tří milionů lidí, kteří podepsali petici žádající zastavení vyjednávání TTIP, určitě funguje, jen se musí také česká veřejnost začít zajímat o to, co se na ni chystá.
Dovolme si na závěr malou spekulaci – jak bude svět vypadat po přijetí a po nepřijetí TTIP?
Kritiky TTIP pohánějí skepse a podezřívavost podpořené neblahými zkušenostmi s podobnými úmluvami, praktikami obřího byznysu, agresivním lobbingem, který se neštítí ničeho, privatizací veřejných služeb a utajováním a netransparentností celého vyjednávání. To se pak politici nemohou divit, když lidé jejich ujišťování o neškodnosti TTIP nevěří. Pokud TTIP vejde v platnost, úplně se změní pravidla hry: veškerá pravidla a normy se budou posuzovat z hlediska toho, jak mohou poškodit obchod mezi USA a EU. To bude první a nejdůležitější kritérium. Zda norma chrání před toxickými chemikáliemi nebo zachovává důstojnost pracovních práv, bude vedlejší. Řada malých a středních podniků bude smetena konkurencí. Statisíce lidí přijdou o práci – to jsou údaje z oficiální studie Evropské komise. Podpora lokální produkce, která prospívá zdraví hospodářství a vytváří tolik potřebná důstojná pracovní místa, bude téměř nemyslitelná. Podobně jako Joseph Stiglitz, nositel Nobelovy ceny za ekonomii, a řada dalších prestižních ekonomů i já si myslím, že pod heslem konkurenceschopnosti vypukne závod ke dnu.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Parlamentní Listy
