Světová katastrofa, zhroucení trhů. Za dveřmi je krize jako v roce 2008, obává se analytička Šichtařová. Ekonomiku řídí kámoši politiků, co tomu rozumí jak koza petrželi

19. 1. 2016 19:23

ROZHOVOR O pádu nejen západoevropských akcií a nízkých cenách ropy si ParlamentníListy.cz povídaly s ekonomkou Markétou Šichtařovou, ředitelkou společnosti Next Finance. Pokud by propad akcií pokračoval, může dojít podle ní i na katastrofičtější scénář velké krize. Viníka vidí v Evropské centrální bance. „Nejsou v ní v poslední době odborníci ekonomové, ale spíše kámoši politiků. Kteří tomu rozumějí jako koza petrželi,“ tvrdí.

Světová katastrofa, zhroucení trhů. Za dveřmi je krize jako v roce 2008, obává se analytička Šichtařová. Ekonomiku řídí kámoši politiků, co tomu rozumí jak koza petrželi
Foto: Archiv MŠ
Popisek: Ekonomka a ředitelka společnosti Next Finance Markéta Šichtařová

Západoevropské akcie klesly na nejnižší úroveň za posledních 13 let. Co je důvodem tohoto jevu?

Poklesu evropských i amerických akcií se nemůže nikdo divit. Prognózovali jsme ho už před rokem. Důvodů je víc. Takovým hlavním je zvýšení amerických úrokových sazeb. Což by však samo o sobě nestačilo k nastartování poklesu akcií. Kdyby nedošlo k souběhu některých událostí, které by samy o sobě na to také nestačily. Jednou z nich je vývoj Číny. Rostla v posledním kvartále nejpomaleji za řadu let. Výsledkem toho je, že se investoři obávají, že pomalý čínský růst zbrzdí růst celé globální ekonomiky. Což samozřejmě je negativní pro akcie. Dále jsou tu obavy, že tento pomalý čínský růst ještě více sníží poptávku po energiích, hlavně ropě. Tím pádem ztratí ceny ropy, čímž zavaří mnoha společnostem. Nejenom těm, které těží ropu, ale i některým bankám. Protože banky poskytly mnoho úvěrů ropným společnostem, které se zabývaly frakováním. Ekonomika v posledních několika letech byla nastavena na fungování za vyšších cen ropy.

Nízké ceny ropy jsou příjemné pro spotřebitele, ale pro mnoho klíčových společností – jako třeba pro některé americké banky – jsou likvidační. Tohle všechno se propisuje do padajících cen akcií. Když vezmeme souběh těchto událostí, může z nich vyjít splaskávání cenové bubliny, která momentálně existuje u akcií, a ty klesají. Kdyby k tomuto souběhu událostí došlo v jiný historický okamžik nebo by jedna chyběla, pak by akcie takto neklesaly. Ale tato kombinace vede k tomu, že bublina splaskává. Otázka zní, jak hluboko mohou akcie propadnout. Klidně může dojít k takovému vývoji jako loni, kdy akcie padaly v létě kvůli velké mele v Číně. Pak došlo k zastavení poklesu, který se teď znovu obnovil. Může tedy opět dojít k tomu, že se pokles znovu zastaví a obnoví se třeba v létě. Je to takový příjemnější scénář, hladší přistávání. Nebo nastane druhý scénář, že akcie vyfouknou cenovou bublinu celou. Že se vlastně zřítí už teď najednou. Je to půl na půl. Možná o něco pravděpodobnější je varianta, že se propad za pár dní zklidní a pak se znovu obnoví za pár měsíců. Každopádně se ale akcie i světové trhy obecně můžou ještě propadnout hodně.

Pražská burza je z celosvětového hlediska bezvýznamná, nicméně ovlivní tento propad i nás?

Jsme ekonomika na akciích velmi málo závislá. U nás jedeme přes bankovní úvěry. Logika nejenom naší, ale i evropské ekonomiky je, že jsou banky navzájem různě provázané, jsou propojené se státem. Banky jsou polostátní, polovlastněné samy sebou navzájem a všichni si dávají úvěry – státu, společnostem, domácnostem. Akcie tu hrají okrajovou roli. Je to daleko větší problém pro Ameriku, pokud akcie opravdu hodně spadnou. Což nemyslím to, co se děje teď. Ale kdyby ten pád byl dlouhotrvající a větší. Pak by to byl problém pro Ameriku. Znamenalo by to, že by tam zchudly domácnosti.

V Americe mají domácnosti značnou část svého bohatství vloženo právě do akcií. Když jim poklesnou akcie, cítí se subjektivně chudší a přestávají utrácet. Tím pádem je tu hned automaticky krize, recese. V Evropě to takhle nefunguje. Tady mají domácnosti toho svého majetku v akciích nesrovnatelně méně. Je to tím, že tady se jede spíše na bankovní úvěry. Když někdo potřebuje peníze, jde do banky a nevydává akcie. V Evropě je to problém spíše pro důchodce. Neznamená to ale, že je to malý problém. Je to problém pro lidi, kteří uvěřili vládám a vložili peníze do důchodových fondů, jež mají nakoupené akcie. Třeba na Slovensku to tak je. Takže ne že by to nebyl problém, že o peníze, které si našetřili do akcií, přicházejí. Ale z pohledu celé ekonomiky se to ihned neprojevuje v nějakém poklesu utrácení, šetření, propadu do recese. Prostě důchodci to odskáčou v uvozovkách tiše, neprojeví se to ihned v tom, že by padala celá ekonomika.

Samozřejmě pokud je propad akcií opravdu velký, kdy akcie za rok klesnou o polovinu – což není dnes ještě ten případ – pak se to potom propisuje i do evropské ekonomiky. Že třeba banky, které mají akcie nakoupené spekulativně, najednou nemají dostatečnou kapitálovou přiměřenost. Začínají potom bankrotovat, žádají státy o pomoc. Pak se dostáváme do jiné dimenze. To už není odpověď na vaši otázku, jestli to něco udělá s českou ekonomikou, to je spíše krizový scénář. Co by se mohlo stát s celou evropskou ekonomikou, pokud by propad akcí pokračoval. To ale opravdu není případ nejbližších týdnů.   

Takže neočekáváte nějaký katastrofický scénář, co se týče propadu akcií v roce 2016?

To jsem neřekla, že neočekávám katastrofický scénář. Neočekávám ho v prvním půlroce a v České republice. Česká ekonomika roste velmi rychle, zatím se to u nás opravdu neprojeví. Když ale tu otázku posuneme dál a nebudeme se bavit jen o České republice, ale o celé Evropě, ne o prvním půlroce, ale o dalších třech letech, to už je pak otázka. Tam by se hypoteticky katastrofický scénář klidně mohl odehrát. Nastíním jeden z možných scénářů – akcie padají o padesát procent. Najednou se ukazuje, že Evropská centrální banka uvalila v minulosti obrovské regulace na evropské banky, aby je učinila bezpečnější. Jenomže teď se to obrací proti ní a ukazuje se, že to byl nesmysl. Že bezpečnější nejsou. Protože musely tak moc spořit na kapitál, že nebyly dostatečně ziskové.

V okamžiku, kdy tyhle nesmyslnou regulací oslabené banky přicházejí o polovinu akciového portfolia, se ukazuje, že jim kapitál nestačí. Začínají mít problémy, bankrotují, žádají o státní pomoc. Státy jim poskytují pomoc. Najednou se ukazuje, že se ohromně v těchto zemích zvýšil veřejný dluh. Máme tu nové Řecko. Investoři nechtějí státům půjčovat. Protože státy, jež zachránily banky, které byly zase staženy dolů akciemi, se najednou nejsou schopny dostat k sebefinancování. Najednou tu máme vedle sebe několik států, které se chovají jako Řecko vloni v červnu. A takhle můžeme ten scénář protahovat. Takže možnost katastrofického scénáře tady rozhodně je. Ale nehrozí to teď okamžitě a ne v České republice.

Kdybychom měli označit viníka, kdo to spískal, že tu riziko takovéhoto katastrofického scénáře je, jednoznačně můžeme ukázat prstem na Evropskou centrální banku. Protože dělala chybu na chybu. Celá chyba v dnešním ekonomickém světě spočívá v tom, že v Evropské centrální bance nesedí v poslední době odborníci ekonomové, ale jen kámoši politiků. Kteří tomu rozumějí jako koza petrželi. Ne ve všech centrálních bankách se ale tento nešvar rozmáhá. Pak to vede k tomu, že centrální banky v Evropě v nějakém hysterickém strachu z toho, že tu nemáme inflaci – což je podle mého strach úplně zbytečný a hloupý – udělaly všechno pro to, aby inflaci vyvolaly, a tím oslabily uměle ekonomiku. Nacpaly ohromný objem peněz do ekonomiky a tyto peníze bezprovizorně visely v prostoru tak, že se zaparkovaly do akcií, vyhnaly jejich cenu nahoru. Kdyby se Evropská centrální banka nebála tak moc skutečnosti, že nemáme inflaci, pak dnes ceny akcií nebyly tolik nahoře a neměly by kam padat. Tím pádem by tu nebyla hrozba nějakého katastrofického scénáře. Centrální banky dostaly ekonomiku do absurdních končin a přiblížily scénář případné velké krize. Protože najednou mají akcie odkud padat a mohou krizi odstartovat.

Poměrně dlouhou dobu se drží nízko ceny ropy. Což určitě zemím, jako jsou Saúdská Arábie, Venezuela či Rusko, určitě dělá vrásky na čele. Čím to je způsobeno?

Je to dvousečné. Když se na to podíváme z většího nadhledu, je to docela legrační. Před deseti, patnácti lety ceny ropy byly běžně kolem nebo pod třicet dolarů za barel. V době, kdy vzrostly ke 40 dolarům, všichni kolem z toho šíleli, co to bude znamenat, že se Evropa kvůli tomu dostane do nějaké hrozné krize. Teď jsme najednou paradoxně v obrácené situaci. Ceny klesají z nějakých čtyřiceti dolarů pod třicet a všichni šílí proboha co s tím. Z tohoto pohledu si uvědomujeme absurdnost té situace. Evidentně tu něco nehraje. Znovu se musím obout do světových centrálních bank, které tuto situaci nezvládly. Dívají se na to z příliš krátkodobé perspektivy. Samozřejmě ropa je problémem pro Rusko a arabské země. To je jistě pravda.

Otázka je, zda to ale není pseudoproblém. V tom smyslu, že dříve byly tyto státy také schopny fungovat při nízké ceně ropy. Potom se ale namlsaly toho, že je ta ropa tak vysoko, a zvykly si nastavit své státní rozpočty na velmi vysoké výdaje. Což si mohly dovolit díky vysokým příjmům. Měly některé naprosto nesmyslné investice typu největších baráků na světě a podobně. Když se ukázalo, že cenu ropy je neudržitelné držet takto uměle vysoko, tak se nestačí divit, že se budou muset vrátit k fungování, které dokázaly mít před mnoha lety. Jinak pro ekonomiku to rozhodně problém není, naopak je to velice příjemné. Lidé mohou jezdit levněji, topit levněji. Pro spotřebitele je to jednoznačně bezvadná věc. Hrozně se mi nelíbí takové to vymývání mozků, když nám někdo chce tvrdit, že je strašně dobře, když platíme energii a jezdíme draze, že je to pro naši ekonomiku dobře. Co je na tom dobrého? Pro spotřebitele nemůže být dobré, když cena je drahá. To je dobré pro Rusko a arabské země, že můžou vyhazovat spoustu peněz ze státního rozpočtu. Ale ne pro české spotřebitele. Proč se proboha centrální banky mohou zjevit z toho, že se najednou vracíme do dlouhodobého normálu? Kdy spotřebitelé mají levnější život.

Nemohu pochopit, jak si centrální banky nechaly implantovat takto nesmyslnou myšlenku. Mají to samozřejmě odůvodněné různými modely. Tvrdí, že klesající cena ropy může vyvolat deflaci. A ta že je obecně negativní pro chování spotřebitelů a bla bla bla. Což je pravda, ale musí se rozlišovat. Je deflace a deflace. Pokud je způsobená tím, že se lidé bojí utrácet, odkládají své útraty, a proto klesají ceny zboží a kvůli tomu máme deflaci, pak je to špatné pro ekonomiku. Což ale vůbec není současný případ. Není to o tom, že by se lidé báli utrácet. Naopak. Utrácejí – alespoň u nás či v Německu – jako nikdy. Deflace tedy není způsobená tím, že by se neutrácelo. Ale tím, že klesají náklady lidí. To jsou dvě úplně odlišné věci.

Bohužel tvůrci měnové politiky nedokážou rozlišit příčinu a následek a dělají chybu za chybou. A tím je ekonomika čím dál tím křehčí a zranitelnější. A právě tím dovedli ekonomiku do stavu, kdy je velice náchylná k tomu, aby přišla nová velká krize. Nemyslím tím krizi takovou tu běžnou, která přichází v průměru jednou za šest let. Kdy se střídá růst a pokles ekonomiky. Myslím krizi kvalitativně jiného typu. V ekonomice se jí říká velká deprese. Takovou, jaká byla v roce 2008. Kdy krize zachvátí globálně celý svět a je spojená s finanční krizí. S daleko větším vyčišťováním nerovnováh, které se tu nakumulovaly. To je úplně jiný typ krize, než je ta běžná. Bohužel jsme si na tento typ krize naběhli.

Končíme tedy poněkud pesimisticky...

Dobře. Tak vám řeknu něco optimističtějšího. Každá krize se dotkne každé země v jiné míře. Nejvíce se dotkne těch, které mají nejhlubší svoje vnitřní nerovnováhy. Česká ekonomika je má relativně malé, takže nás by se tato krize dotkla méně ve srovnání s jinými zeměmi v Evropě.      


 

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Oldřich Szaban

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Moskva dnes slaví, tvrdil Miroslav Kalousek i další po Brexitu. Tak se podívejte, co se v Rusku psalo ve skutečnosti

8:19 Moskva dnes slaví, tvrdil Miroslav Kalousek i další po Brexitu. Tak se podívejte, co se v Rusku psalo ve skutečnosti

Ruské reakce na výsledky britského referenda o členství v Evropské unii na sebe nedaly dlouho čekat.…