Nedávno jste prý při prodlužování platnosti Opencard náhodou zjistil, že už spadáte do důchodového věku. Jak se žije důchodci v Čechách?
Kdybych neměl americký důchod, tak asi blbě, protože tady mám důchod 5 tisíc. Do toho amerického, který platí od 67 let, mi schází ještě rok. Na druhou stranu jsem ale dost šetřil a nemám velké nároky – nemám manželku, děti, psa, Porsche, chatu, jachtu, letadlo. Takže docela vyžiju.
Jak moc jako fotograf a umělec sledujete dění na politické scéně?
V mládí jsme chodili na všechny různé demonstrace a chtěli jsme změnit svět. Dneska už moc nikoho nesleduju, teda kromě sebe. Něco se ke mně ale přece jen dostane, když se kouknu na zprávy v televizi. V Americe jsem žil 30 let, a když se u vlády vystřídali demokrati s republikány nebo naopak, umělců a sportovců se to nikdy moc nedotklo. Tady odejde jedna garnitura a padne s ní všechno. Což je blbě, protože politici by měli být hrdí na ty, kteří reprezentují jejich vlast, bez ohledu na to, z které jsou strany.
Z emigrace jste se vrátil v roce 1992. Jak se žije v čerstvé demokracii?
Když jsem tady měl v roce 1991 první výstavu mužských aktů a nikdo proti ní moc neprotestoval, překvapilo mě, jak jsme tady tolerantní. Dneska po dvaceti letech mám pocit, že nejde ani tak o toleranci, jako spíš o ignoranci - pokud to není v mojí rodině a mém baráku, tak se mě to netýká. V Americe lidi víc drží za jeden provaz. V Čechách začnou v lednu stávkovat doktoři, v únoru sestřičky, v březnu hasiči a policajti v dubnu, takže je to nakonec stejně na prd. Kdyby to dali dohromady, šel by do toho celý národ. To my ale neumíme.
Jsou tuzemské skandály politiků srovnatelné s těmi v USA?
Absolutně ne. Jediné, co se v Americe za posledních třicet let stalo, že Monika Lewinsky obšťastnila pod stolem Billa Clintona.
Podařilo se vám dosáhnout za mořem slávy a uznání. Je těžší být úspěšný tam, nebo tady v Čechách?
V Čechách je to asi těžší. Když tady sháníte práci, je pořád nejdůležitější, jestli máte maturitu a diplom. K čemu to těm lidem kolikrát ale je? V Čechách musíte začít dole a pomalu se vypracovávat nahoru. V Americe musí člověk začít nahoře a nahoře zůstat. Když chceš prorazit jako zpěvák, seženeš si číslo, zavoláš a producent ti do sluchátka neřekne „přijďte v září“, ale „tak zazpívej“. Zazpíváš mu do telefonu a zpěvákem pak buď jsi, nebo ne.
Fotíte pánské akty a patříte v tom k nejlepším na světě. Je někdo z českých politiků, kterého byste rád nafotil v ateliéru nahatého?
Ne, naši politici nejsou hezcí, sorry. Je ale fakt, že znám jenom lídry – jeden tlustý, druhý starý, třetí hubený. Já fotím mladší, ty starší fotí pan Koudelka.
Co říkáte situaci na Ukrajině a v Rusku?
Z toho mám strach. Patřím ke generaci hippies a svět bych nejraději viděl jako v Lennonově písni Imagine, kdy každý může být sám sebou a nikdo nikoho neovládá. Nikdy to tak ale nejspíš nedopadne a lidi jsou pořád stejní. Doufám, že nebudu muset ještě jednou někam utíkat.
Kde jste vlastně doma?
Nejsem žádný vlastenec. Doma jsem tam, kde spím a kde mám svoje věci, knížky a fotky, které vždycky cestují se mnou.
Co říkáte na výrok ministryně Válkové, že za protektorátu se toho moc nedělo?
Minulost nikdy nesmažeme. Za války se toho dělo hodně a pořád. Neznám tu paní, ale pokud toto řekla, tak by měla odejít. Důležité je ale zmínit také to, co jsme dělali my, nejen to, co dělali oni nám – to už je omluveno. My jsme se však neomluvili nikdy.
Jaký máte názor na registrované partnerství?
Jsem pro. Já bych s nikým pohromadě nevydržel ani hodinu, takže já se registrovat nebudu, ale pro ty, co to chtějí, je tohle právo důležité. Všichni se rodíme z boží vůle, ale každý máme jiné otisky prstů a jiné myšlení. To neznamená, že jedni jsou dobří a jiní ne.
Co teď připravujete?
Novou knížku fotek, které jsem nafotil za celých 40 let. Hotová by měla být snad příští rok. Dělám to ručně a na jedné fotce pracuji jeden den. Rychleji to nestíhám, protože zároveň chodím pořád do práce – český důchod, jak jsem říkal, není nic moc.
Další rozhovory z rubriky Na hraně s Xaverem:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Luboš Xaver Veselý
