Máme za sebou třicet let od pádu železné opory a žijeme v demokratických poměrech. Jedna z věcí, která nás za minulého režimu trápila a štvala, byla nepochybně propaganda. Ta však nevymizela ani v nových poměrech. Vy o ní píšete, že používá goebbelsovské metody. „Je to jednak selektování dějů tak, aby se určité vůbec nepřipomínaly, naopak jiné zvýraznily,“ píšete ve svém textu Manipulace s pamětí národa. Můžete uvést nějaký příklad?
Příkladů je mnoho. Nejtypičtějším příkladem je Babiš. Musí být odstraněn, protože byl agentem StB a je ve střetu zájmů. Ale ve střetu zájmů už byl Schwarzenberg, téměř všechny strany jsou pod tlakem donátorů a plní jejich zadání, jen u Babiše je to v jedné osobě. Ale účelově se zapomíná, že vybudoval český velkopodnik, který zde platí daně, že zaměstnává spoustu lidí, že zatím neměl ve vládě žádnou korupční kauzu, že zahraniční politiku dělá v zájmu našeho lidu, že ekonomickou politiku dělá dobře. Samozřejmě že se nevyhnul některým hloupostem – EET. Takových příkladů je více a asi na ně ještě narazíme.
Za minulého režimu propaganda hanila „prohnilý Západ“, dnes to vypadá, že za všechno může Rusko. Dokonce došlo k odstranění Koněvovy sochy na Praze 6. Koněv sám sice není jednoznačně kladným hrdinou, ale já sochu chápu jako symbol osvobození naší země od německého nacismu, ke kterému přispěli nejvýznamnější měrou vojáci Rudé armády. Neznají novodobí bořiči soch historii, nebo jak si vysvětlujete jejich počínání?
Třicet let alespoň většině lidí nevadil Koněv, a to v obdobích revolučních a daleko více protikomunisticky naladěných. Dnes nejde o komunismus, jde o objednané a ideologicky zmanipulované štvaní proti Rusku, které dokazují i jiné kauzy, třeba otázka vlasovců a přejmenování náměstí Ruské ambasády na Němcovovo, chování ubytovatelů k ruským turistům a další trapné kauzy. Nejde o kritiku Putina, ale o snahu štvát proti ruskému národu a lidem. Vyniká to právě proto, že proti jiným národům se takto štvát nesmí, neboť by to byla „předsudečná nenávist“. Ale k Rusům je dovoleno všechno. Komunismus, který ti lidé, kteří to dělají, obvykle nezažili, je jen záminkou. Je to nová kampaň, která začala oním zvláštním prohlášením BIS předloni. Protisovětský boj je dnes směšný, není proti komu ho vést. Důvod je jiný.
Evropský parlament dokonce přijal usnesení, že se Sovětský svaz podílel na vzniku druhé světové války kvůli podepsání smlouvy o neútočení mezi ním a Německem, nazvaná podle tehdejších ministrů zahraničních věcí obou zemí – Molotov-Ribentropp (23. 8. 1939). Jaksi se však například zapomíná, že už předtím byla podepsána mnichovská dohoda za účasti Británie, Francie, Itálie a Německa, Československo přišlo poté o část svého území a po 15. březnu 1939 přestalo existovat... co k tomu říci?
Polsko mělo s Německem až do roku 1939 smlouvu podobnou jako M-R, dokonce si rozdělily část Československa jakoby jakousi předzvěst, jak dopadne Polsko. Německo vyzbrojit pomáhaly západní banky a podnikatelé, a mnichovská dohoda jim dodala zbraně a zbrojovky vyspělého Československa. To pomohlo Německu rozpoutat válku daleko účinněji než smlouva M-R, protože ta Německo neposílila ničím, jen mu zabezpečila, aby nenastal útok z východu, který by stejně nenastal, protože SSSR nebyl vyzbrojen, aby útočil.
SSSR sice dodával Německu suroviny, ale ty dodávaly všechny státy včetně Švédska, pokud by je nedodal SSSR, dodala by je třeba Brazílie. Paměti generála Svobody udávají, že se polská i československá armáda Sovětům vzdala, vojáci dokonce nebyli úplně odzbrojeni a byli posíláni na Blízký východ Angličanům bojovat proti Němcům. Bez německého útoku by toto zabrání nebylo a Sověti zřejmě čekali, až polská armáda bude neschopná nějakého velkého odporu. Nelze tedy tvrdit, že svorně a nerozborně napadli Polsko a vyhlásili válku. Napadením Polska zahájilo pouze Německo válku proti Francii a Anglii. SSSR válku nezahájil a neválčil do té doby, než byl napaden. Tím neobhajuji zločiny, které následně Sověti na tomto území a na Polácích vykonali a vůbec zločiny sovětského režimu.
Nutno připomenout, že jste synem legionáře, který byl komunistickým režimem odsouzen v roce 1949 na 23 let vězení, v roce 1968 (a také od roku 1990) jste byl členem Klubu angažovaných nestraníků, jehož činnost ukončila okupace armád Varšavské smlouvy. Přesto se dnes nad protiruským propagandistickým tažením pozastavujete. Ve zmiňovaném textu také píšete: „Postavit hráz mezi nás a Rusko je očividné. Odstraňování památníků není útok na Putina, to je útok na ruský národ.“ Proč se tak vlastně děje?
Já vidím současnou realitu, vidím, že dnes nejde o nějaký boj proti komunismu, který v Rusku není a který je spíše obsažen v evropském neomarxismu, ale že jde o činnost proti našemu lidu, protože slouží totalitním tendencím. Rusko samo o sobě není nebezpečné, i kdyby chtělo být, protože jeho vojenská síla je slabá. Ruské weby jsou směšnou kauzou proti obrovské propagační síle mainstreamu. Hledání nepřítele je typickým jednáním nastupující totality. Komunisté měli „amerického brouka“ a zlé imperialisty, dnešní totalitáři se snaží udělat z Ruska démona, aby se mohlo na něj cokoliv svést. Vždyť přece Putin může i za špatné počasí!
Fotogalerie: - Náměstí Borise Němcova
Podobní političtí „experti“ se u nás nacházejí hlavně v Praze. Kromě Ruska je na paškále i Čína. Praha vypověděla smlouvu s Pekingem a na just uzavře sesterskou smlouvu s hlavním městem Tchaj-wanu Tchaj-pejí. Co je k tomu vede? Chce z čínského pohledu maličká Praha snad vyhlašovat diplomatickou válku Číně?
Takové jednání směřuje k rozvrácení obchodů s Čínou, abychom nekonkurovali jiným, cizím firmám. Tito lidé zrazují státní zájmy. To nejde jen o čínské turisty, ale o to, že my máme s Čínou nevyrovnanou bilanci zahraničního obchodu. Je tedy v našem zájmu do Číny vyvážet a uskutečňovat tam aktivity. Pokud nezaplatíme, zůstávají v jejich rukách peníze, které použijí k výkupu půdy a našich podniků. To už pochopil Trump a začal v tom něco dělat. Nejlepší ovšem je do Číny vyvážet a provozovat tam aktivity.
To mají zmařit postupy pražského vedení. Také štvaní proti Kellnerovi poškozuje českého podnikatele v zájmu jiných podniků. Domácí podnikatele bychom měli podporovat, a ne jim dělat potíže. Tím se nestavím proti kybernetické bezpečnosti. Ale víme, že oproti západním státům jsme to přehnali.
Předloni zpráva BIS šokovala tvrzením, že výklad historie je obrozenecký, a tím i sovětský. Opravdu nechápu, jak se to tam mohlo dostat. Co mají společného obrozenci se Sovětským svazem? A komu probůh vadí obrozenci?
Jmenovaná zpráva BIS nám vlastně sděluje záměry, které se pomalu naplňují. Obava z obrozeneckého mýtu Ruska jako záštity naší národní existence a pomoci proti germanizaci je viditelná, neboť se něco jako germanizace opět chystá, možná v jiném módu. Jestliže se stane v budoucnosti EU „žalářem národů“, obnoví se náš vztah k Rusku v očekávání nějaké pomoci, jak to bylo v obrozenecké době. V rámci legendy se může osvobození sovětskou armádou od jisté smrti v nacistickém objetí stát opět posilujícím prvkem, který nemusí být tentokrát jen legendární, protože je i v zájmu Ruska, aby mu nevyrostl na Západě superstát, který může být nebezpečný. Rusko bude tedy podporovat vůli národů proti tomuto superstátu.
Obrozenecká verze se tedy musí nějak diskreditovat, metodu naznačila BIS tím, že ji nazvala sovětskou, tedy nepřijatelnou, nepřátelskou. Na to se potom může navazovat neustálé připomínání a zveličování sovětské okupace v roce 1968 a jiných sovětských selhání a zločinů. Je to sice hloupost, protože mezi obrozenectvím a sovětismem je časová propast asi jedno století a šlo o zcela rozdílné ideály, ale manipulátoři si s tím poradí.
Pak jsou tu Lidice. Obec vyvražděná a vypálená německými nacisty 10. června 1942. Symbol hrůznosti nacismu. Přesto při komentování současnosti píšete k tomuto tématu: „Na německou okupaci se má zapomenout včetně 350 tisíc zavražděných našich občanů a nabýt dojmu, že v době války ‚se nic nedělo‘ a měli jsme se dobře. Památník vyhlazení Lidic se má stát jakýmsi muzeem selhání Čechů, kteří udávali svoje židovské spoluobčany a vraždili se navzájem.“ Až tak? To zní dosti děsivě...
Ředitelka památníku propagovala příběh lidické ženy, která v době před vyhlazením Lidic udala Židovku, kterou předtím ukrývala. To je jen jedním, možná menším příspěvkem k sebemrskačství národa, které už probíhá odněkud řízeno. Opět je to goebbelsovská metoda, velké nacistické zločiny umenšit a české zveličit. To je nějaké zadání relativizace zla. Ona žena, která udala ženu židovské národnosti, a tím ji odsoudila k smrti, může vypadat jako nemorální. Předstírá se, že udání bylo dobrovolné, jakoby to probíhalo dnes. Záměrně se zkreslují poměry, neříká se pravda o nich. Když vypukla heydrichiáda, přepadávala komanda gestapa domácnosti a hledala parašutisty. Určitě by našla i tu Židovku. Její ubytovatelku by čekal v lepším případě koncentrák. Podobná manipulace s historickou pamětí je v případě památníku v Letech. Tam pracovali jako dozorci čeští četníci. Předpokládaje cílenou neinformovanost o té době, předstírá se, jak oni byli vlastně špatní, že dělali takovou práci. Předstírá se lživě, že tito četníci si mohli nějak vybírat, jak je to třeba dnes. Ve skutečnosti byli podřízeni zcela a úplně okupační správě, a kdyby nedělali to, co dělali, šli by do podobného tábora.
Toto zvýrazňování a vytváření selhání a konstrukce českých zločinů, zároveň s podobnou snahou zvýrazňovat selhání a zločiny sovětské, a tím pádem prý ruské, patří do stejného pytle vyviňování nacismu. Je to jakási germanizace dějin, která obsahuje celou soustavu českého sebemrskačství a znevažování české stopy v dějinách, jak už dávno pozorujeme v mnohých dílech. Tento záměr symptomaticky ukazuje přijetí 21. srpna jako památný den sovětské okupace, což je správné, ovšem o 15. březnu, začátku daleko horší a zločinnější německé okupace, se mlčí. Zároveň s ničením památníků sovětské armády to potvrzuje germanizaci dějin, mající za účel zapomenout na německé zločiny, ale jiné připomínat a zveličovat.
V době před třiceti lety v médiích panovala cenzura. Lidé alternativu hledali poslechem zahraničních rozhlasových stanic. S tím se současnost určitě srovnat nedá. Vy však uvádíte, že se cenzura vrací. Jak se to podle vás projevuje?
Myslím si, že není žádným tajemstvím selektivní zpravodajství mainstreamu. Jak se referovalo ohledně brexitu? Neustále byly reportáže o tom, jak Angličané brexit nechtějí, přesto, že se pro něj v referendu vyslovili. Najednou jakoby zázrakem vyhrál Johnson velkou většinou. Totéž je o situaci v Americe, odkud jsou reportáže téměř úplně jen o protitrumpovských akcích, ale moji přátelé v USA podávají zprávy o velké podpoře obyvatel Trumpovi.
Co s takovým zpravodajstvím? Dá se mu věřit? Není lepší hledat pravdu někde mimo? V komunistickém režimu jsme také hledali alternativní informace na Svobodné Evropě. Pořady mainstreamu jsou téměř výlučně jednostranné. Některé významné osoby se do pořadů nezvou, jiné jsou tam stále a mnohdy se dávají příležitosti jakýmsi neznámým a také nepříliš kvalitním osobám, hlavně že hlásají tu pravou ideologii. Dnes máme naštěstí legální alternativní média. Samozřejmě že když je mainstream nevěrohodný, tak se mu nevěří, jako se nevěřilo Rudému právu, a to i tenkrát, když náhodou mluvilo pravdu. Je tedy potom opravdu otázkou, zda je fake news v mainstreamu nebo na okrajových webech. Hledat pravda mezi řádky a srovnávání informací se musí jako kdysi.
V minulých dobách lidé slýchali, jak je na Západě vše špatné a že například zmíněné rozhlasové stanice jsou štvavé... o to více je však poslouchali. Neděje se něco podobného i dnes? Není celá tato snaha o přepisování historie spíše kontraproduktivní?
Víte, ono je to tak. Lháři se nevěří. Ale to nemusí být úplný lhář, ale i jakýsi manipulátor s pravdou. Pravda je nejmocnější zbraň, tuto zbraň dává do ruky svému soupeři lhář. Ony vlastně proruské weby nemusí ani lhát. Stačí říci nějakou informaci, kterou mainstream zcela viditelně záměrně neřekl a hned takový web má důvěru. To se projevuje především v případě různých konfliktů, třeba na Ukrajině, kde mainstream musel plnit svoje zadání otevřeným lhaním, aby si zasloužil svoji mzdu, aby reportéři nebyli třeba propuštěni, že řekli něco, co propaganda nedovoluje. Proč nebyli třeba reportéři ČT na Krymu v době referenda o připojení k Rusku? No prostě proto, že by museli přinést příznivé informace o proruské náladě obyvatelstva. To je snad investigativní novinařina? Divíte se snad, že lidé ČT nevěří a hledají alternativní média! Ale kampaně proti opozičním webům naznačují jakýsi pohyb k totalitě.
Jaká je podle vás dnes atmosféra ve společnosti? Po listopadu 1989 bylo populární rčení (volně parafrázováno) – „nesouhlasím s tvým názorem, ale vždy budu prosazovat, abys ho mohl vyslovit“. Třicet let nato píšete, že každý oponent je zloduch...
Přesně tak. Je to způsobeno tím, že lidi nic nespojuje. Žijeme v době jakéhosi individualismu, já tomu pro jistotu říkám „osamocení jednotlivce“ (více viz v mých knihách Návrat k domovu a Konzervatismus pro třetí tisíciletí). Kolektivy, jako jsou rodina, obec, národ, ztrácí na významu a jednotlivec zůstává v jakémsi „sebevědomém osamocení“. Stává se jakýmsi světovým volným ptákem. Všechna práva se vztahují k jednotlivci, společnost jako by nebyla a povinnosti k ní se vytrácejí. To je umožněno zároveň ztrátou sounáležitosti s rodnými kolektivy, se svým domovem. Dokonce vlastenectví je nadnesený pojem pro sounáležitost, která je nutná, aby společnost fungovala.
Zároveň s tímto osamocením se samozřejmě vytrácí morální řád, protože ten se vztahuje ke společenstvu, ale když se pojem společnosti neuznává, ztrácí se i morálka, protože ji není k čemu směřovat. Dnešní vládnoucí univerzalisté tvrdí, že národ neexistuje a vznikl v 19. století jako konstrukt intelektuálů. To je nesmysl, ale osoby, které to říkají potom svým vlivem k „osamocení“ přispívají. O co méně jsou lidé spojeni s realitou domova a tradičního řádu, tím více věří ideologiím, které jsou pro ně smyslem života. Ideologické bubliny se staly domovem a štvaní proti oponentovi se stává válkou. Vidíme to na případě současné politické scény.
Jak velkou roli v tomto všem vidíte vlivů ze zahraničí? Uvádíte, že s národem to ještě není tak špatné, na rozdíl od pražské kavárny... je to tím, že právě ona více naslouchá novým progresivním trendům?
Na veřejnosti se vlastně střetávají hlavní dva proudy. Lidé žijící ještě realitou života, cítící nějakou sounáležitost, věrnost svému národu a státu, úctu k lidem, kteří pro společnost něco vykonali, solidaritu s členy svého kolektivu, jsou ochotni svůj domov a tradiční řád hájit proti indoktrinaci nebo fyzickému narušení, což se projevuje v případě migračního nebezpečí. Proti nim stojí právě ti „osamocení jednotlivci“ žijící v ideologiích, vymýšlející si nereálné teorie. Především v oblasti univerzalismu, tedy multikulturalismu, gender-teory, homosexualismu a lidských práv bez povinností. Na většinu objektů své víry nedovedou odpovědět, žijí v iluzích a jsou neuvěřitelně vzteklí, když někdo chce po nich konkrétní vysvětlení.
Třeba EU jako sjednocený superstát je neuskutečnitelný. Podobné jsou ekologické iluze, které konkrétně nelze vysvětlit. Tak je to s celou agendou univerzalismu. Nedovedou vysvětlit multikulturalismus, nemají ani představu, jak bude vypadat rodina v rámci gender-teory. Všechno jsou to iluze, jejich realizace vyžaduje totalitní režim, normální lidé musí být donuceni tyto pokusy přijmout. Samozřejmě že univerzalismus podporuje EU a soukromé společnosti různými neziskovými a společenskými organizacemi. Bez peněz a podpory, bez školení, bez mezinárodních přátelství a styků by se nemohlo uskutečnit nic.
Na závěr se zeptám na demokracii ve spojení s Evropskou unii, jejímiž členy jsme od 1. května 2004. „Opravdová funkční demokracie může být jen v útvaru, ke kterému cítí většina občanů emotivní vztah, nikoliv v takovém, který je jim lhostejný, nebo jej dokonce nenávidí. Demokracie je věcí srdce, jak o tom mluvil Masaryk. Jestliže se rozpadly i takové státy jako Československo a Jugoslávie, je asi iluzorní mluvit o tom, že mohou tvořit evropskou federaci státy, jejichž obyvatelé se ještě v dosažitelné historické paměti vybíjeli po milionech,“ napsal jste vloni. Od té doby se změnilo to, že EU opustila Británie. Nastavila určitý trend do budoucna, nebo jde jen o ojedinělý výkyv?
Můj názor jste již řekl. Tento názor vyjadřuje podstatu neschopnosti fungování EU jako superstátu. Jinak se pro nás nezměnilo po brexitu nic, pouze to, že jsme v horším postavení než předtím, neboť byla to Británie, která tvořila vnitřní opozici v EU. Ale Británie je země citlivá na svoji svébytnost, je tedy jakýmsi signálem, který vysílá, že o samostatnost států se už usiluje, že EU už zasahuje do jejich vnitřních záležitostí více, než běžné chápání suverenity připouští. Trend odchodů z EU by jistě mohl pokračovat v té gradaci, v jaké se bude o suverenitu států usilovat, pokud tomu nebudou bránit hospodářské podmínky. Obtížnost výstupu byla taktéž dokázána a jistě mnohé odradí.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Oldřich Szaban
