Pane profesore, na úvod základní a stručná otázka. Lze o táboru v Letech na základě historických faktů říci, že to byl koncentrační tábor ve smyslu významu, který máme s tímto termínem všichni spojený?
Z odborného pohledu tábor v Letech nebyl koncentračním táborem, ale pracovním vězeňským, později specifickým sběrným táborem. Vězeňských pracovních táborů pro potřeby válečného hospodářství s lacinou pracovní silou vzniklo na území protektorátu velké množství. Většina z nich, na rozdíl od pietního místa Lety, není dnes nijak označena. Koncentrační vyhlazovací tábor ve výlučné správě SS mimo dosah trestního zákona, s propracovaným teroristickým státním systémem mučení a cíleného usmrcování vězňů v rámci zvláštního zacházení – sonderbehandlung, s jednotným zvláštním modelem vnitřní organizace a režimu, s typickým způsobem ostrahy ostnatým drátem a elektrickým plotem, se strážními jednotkami SS-Totenkopfverbände na území protektorátu nebyl ani jeden. V minimální míře zde působily pobočky velkých říšských koncentračních táborů. Např. v Panenských Břežanech působila malá pobočka Flossenbürgu. Koncentrační tábory sloužily rovněž pro ekonomické potřeby SS a německých koncernů a nelidské experimenty německé lékařské vědy.
Vězeňský režim a organizace pracovního vězeňského tábora v Letech byly nesrovnatelně volnější než v Dachau, Buchenwaldu, Mauthausenu, Sachsenhausenu, Ravensbrücku, Osvětimi (Auschwitz) a dalších ze 23 státních nacistických koncentračních táborů. Drastické a cílené mučení českých odbojářů v Mauthausenu nelze stavět na roveň se šikanováním vězňů v Letech ze strany některých protektorátních četníků, i když obojí je zavrženíhodné. Za celou dobu existence tábora v Letech nebyl žádný z vězňů zastřelen nebo ubit. Někteří dozorci podle dokumentů jednali s cikány hrubě a okrádali je (za to byl dokonce první velitel tábora odvolán), jiní vězňům pomáhali. Z tábora v Letech se i propouštělo, což v případě koncentračních táborů se dělo jen výjimečně.
Je možné vyvrátit, že šlo o tábor pracovní?
Termín „pracovní tábor“ v případě klasifikace tábora v Letech je neúplný a nepřesný. Lety byly pracovním vězeňským táborem neboli pracovním kárným, později pracovním sběrným táborem pro cikány a necikány s „cikánským způsobem života“. Pouhé označení „pracovní tábor“ může vyvolat domněnku, že šlo o pracovní tábory pro nezaměstnané, které vznikly za druhé Beranovy autoritářské republiky. Pod vojenským dozorem v nich byli soustředěni dlouhodobě nezaměstnaní bez kvalifikace, kteří pracovali za plat na státem organizovaných stavbách (např. první dálnice), s jistým porušením svých občanských práv, ale bez cejchu asociálů. Letům odpovídal druhý, již cíleně represivní typ pracovního tábora, k němuž dala podnět rovněž Beranova krajně pravicová vláda svým nařízením ze 2. března 1939, které imitovalo sociální politiku Třetí říše. Tyto pracovní tábory neměly za účel likvidovat nezaměstnanost, ale internovat a „převychovávat“ k návykům trvalé práce „osoby práce se štítící“, tj. tuláky (dnešní terminologií bezdomovce), žebráky, kočovníky, podvodné podomní prodejce, nikdy nepracující kriminálně závadové osoby z povolání apod.
Vy se dobou, kdy tábor fungoval, a stejně tak i touto problematikou profesně zabýváte. Můžete blíže pohovořit o tom, co přesně byl tábor v Letech, co se tam dělo, kdo za to nesl zodpovědnost atd.?
Vězeňské pracovní tábory pro asociály budovala protektorátní administrativa za nacistické okupace. Přihlédla k potřebám levné pracovní síly schwarzenberských lesních a zemědělských podniků i dalších vlastníků a v srpnu 1940 zřídila v Letech u Mirovic vězeňský pracovní tábor. Cikáni tvořili asi 10–25 % internovaných.
V roce 1942 se nacistická rasová vyhlazovací politika zaměřila také na cikánské obyvatelstvo. 10. 7. 1942 byl vydán výnos o „ potírání cikánského zlořádu“. Cikánskou otázku v protektorátu měla v kompetenci nacistická okupační správa (konkrétně ředitel kriminální policie v protektorátu důstojník SS Friedrich Sowa a další), která úkolovala protektorátní správu na pokyny z Berlína. Protektorátní úřady nemohly rasovou politiku vůči cikánskému obyvatelstvu protektorátu řešit, protože nacisty nebylo uznáno české árijství. Nicméně Němci využívali podřízenou protektorátní správu a její české zaměstnance k ostraze a provozu tábora v Letech, který byl změněn na sběrný tábor pro cikány a necikánské kočovníky a tuláky. Tábor v Letech s převahou etnicky cikánského obyvatelstva byl v provozu jeden rok (od 2. 8 1942 do 6. 8. 1943).
V táboře byly soustředěny celé cikánské rodiny bez stálé práce, odděleně muži, ženy a děti. Vězňové byli ubytováni v nevhodných, nepodsklepených a kapacitně přeplněných letních dřevěných domcích. Byli nasazeni na stavbu silnice mezi vesnicemi Lety a Staré Sedlo, na lesní a zemědělské práce okolních velkostatků. Během několika měsíců téměř všichni internovaní onemocněli následkem těžké fyzické práce, nedostatečné ubohé stravy, která odpovídala stravě v protektorátních vězeních v letech války. Největším problémem byla však hygiena, protože v táboře byl nedostatek vody. Hlášení civilních lékařů, kteří do tábora dojížděli, konstatují přetrvávající tělesnou špínu. O nápravu velitel tábora nedbal. Koncem roku 1942 a v roce 1943 v Letech vypuklo několik epidemií, zejména břišního a skvrnitého tyfu a chřipky, takže byla vyhlášena nad táborem karanténa. Vysoká úmrtnost postihla za těchto poměrů zejména novorozence a děti.
Před vypuknutím karantény se vězňové léčili v civilních nemocnicích, oplocení tábora bylo dřevěné, místy laťkovým plotem, ostraha při pracích mimo tábor byla minimální, takže docházelo ke snadným a častým útěkům vězňů. Uprchla čtvrtina z nich!
Z úst ministra Dienstbiera zaznívala v reakci na Babišova slova prohlášení typu „zpochybňování holocaustu“, zpochybňování, že do Letů byly „děti posílány na smrt“, a další výroky tohoto typu. Byly do Letů děti posílány na smrt? Nebo obecně, byli tam lidé posíláni na smrt? Byli tam vražděni? Je možné bez debat to, co se v Letech dělo, označit za holocaust?
Vězeňský pracovní tábor v Letech byl podle vědecké interpretace místem utrpení a lidských tragédií, ale nebyl místem holocaustu. Jím se pro některé vězně z Let staly až koncentrační vyhlazovací tábory v Osvětimi (Auschwitz, Auschwitz-Birkenau), kam je pražská německá kriminální ústředna poslala jednotlivě za trest či ve dvou hromadných transportech „asociálů“ (4. 12. 1942, 7. 5. 1943). Zbylí vězňové byli při likvidaci infekcemi zamořeného tábora v Letech odesláni do moravského cikánského tábora v Hodoníně nebo do donucovacích pracoven v Praze-Ruzyni či Pardubicích. Část vězňů, převážně etnicky necikánského původu, byla propuštěna na svobodu.
Psali jsme:
Pane profesore, jak vy coby historik, vnímáte politické debaty tohoto typu? Jde o zneužívání historie k politickému boji, anebo dokonce o zkreslování historie?
Politici některých stran a různé aktivistické skupiny se snaží vykládat historii podle svých současných představ a potřeb bez respektu k pramenům a vědě a vytvářejí nové falešné, až absurdní mýty. Blíží se volby, je třeba využít nepřesnou poznámku nebezpečného konkurenta o pracovním táboře k jeho osočení a znejistění.
Radikální aktivismus velmi často užívá metodu lhaní a přehánění v dobré víře. Např. americký literát Paul Polansky svého času v zápalu boje proti „latentnímu českému rasismu a českému holocaustu proti Romům“ neváhal do světa vypouštět výmysly o smrtících injekcích, s pomocí nichž byly zabíjeny v Letech romské děti, o pálení mrtvol. Slídil také po údajných podzemních plynových komorách v Letech. Nic z toho samozřejmě nebylo pravdivé, ale podobná literární fabulace nejakčněji a nejklipovitěji evokuje v myslích čtenáře mýtus o existenci vyhlazovacího „českého“ koncentračního tábora. Svého času Úřad pro vyšetřování zločinů komunismu vyšetřoval „případ Lety“ a žádný zločin genocidy se v Letech neprokázal. Podobné stanovisko zaujali i historici z Historického ústavu Akademie věd (Historikové a kauza Lety, Praha 1999).
Čím si vůbec, potom, co všechno jste k tématu řekl, vysvětlujete desetiletí trvající spor o to, zda šlo o koncentrační tábor, zda by měl být státem vykoupen onen vepřín, který údajně stojí na jeho místě, a zbudováno pietní místo nebo zda se v tomto táboře za války skutečně organizovaně konal romský holocaust?
V památníku Lety jsem byl několikrát. Žádný nesnesitelný zápach ze vzdáleného zemědělského zařízení jsem necítil. Památník je krásně architektonicky řešen, přímo evokuje vztah cikánů k přírodě a svobodě. Uvítal jsem, že je pietní areál udržovaný a neničený, což se o jiných památnících odboje a válečných hrobech v České republice říci nedá. Návrhy na zbourání zemědělských závodů v okolí památníku pokládám za neúčelné a nesmyslné.
Místo politického využívání mýtu o romském holocaustu v pracovním vězeňském táboře v Letech a nálepkování odlišných názorů bych doporučil obrátit pozornost a směrovat finanční toky k opatřením proti reálnému propadu velké části cikánského obyvatelstva v České republice. Minulé vlády a lidskoprávní aktivisté udělali podle mého soudu pro integraci Romů do české společnosti málo. Multikulturní koncept řešení romské otázky, který je v rozporu s potřebami integrace, zjevně neuspěl. Lze si jen přát, aby debata o výroku ministra Babiše nevyústila v předvolební hulvátské invektivy a osočování v parlamentu, které českým demokratickým politikům v očích občanů systematicky ubírá autoritu, ale stala se podnětem pro cílenou vládní politiku státní podpory romské kvalifikovanosti, vzdělanosti a zaměstnanosti, potírání kriminality a likvidace bytnících romských ghett.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Radim Panenka
