Až roční vězení by podle skupiny poslanců mělo hrozit tomu, kdo bude veřejně hanobit prezidenta republiky. Vy jste tento návrh podepsala. Co vás k tomu vedlo? Někteří poslanci návrh podpořili, pak ale svůj podpis zase stáhli. O čem tohle svědčí?
Pro mne je především smutné už to, že se na to téma musíme bavit a že jsme dospěli tak daleko, že vůbec někoho napadlo takový zákon navrhnout. Zděsila jsem se možná po listopadu poprvé toho, kam jsme dospěli, když jsem loni z okna svého pražského bytu v Nerudovce viděla táhnout směrem k Hradu dav zfanatizovaných mladých lidí, mnohdy ještě dětí, provolávajících směrem k Hradu vulgarity. V rukou měli téměř bez výjimky karty jednotné výroby a nad hlavami transparenty. Nechtěli nic jiného než urážet. Studenti, kteří oslovují prezidenta naší země Miloši, …bež do…, a to je výrok ještě z těch mírnějších. Říkala jsem si, jak dlouho jim asi bude trvat, než pochopí, čeho se účastní, a za jak dlouho se za to budou stydět. Kdy pochopí, že spolu s prezidentem urazili všechny občany, kteří mu dali svoje hlasy ve svobodných volbách. Že to byla drtivá většina těch, kteří přišli volit, kterým dali najevo pohrdání jejich volbou. Dnes se dovolávají „liberální demokracie“, na kterou si, podle vyjádření svých mluvčích, nedají sáhnout. Vědí vůbec, že právě podobnými projevy ji pošlapávají a plivou nejen směrem k Hradu, ale na ty, kteří dali prezidentu Zemanovi svůj hlas?
Vždyť nejzdůrazňovanějším principem liberální demokracie je právo na svobodnou volbu! To, že po prezidentovi házejí vajíčka, to je ta liberální demokracie? Děkuji, nechci. Výroky autora plastiky dvou mužů močících na mapu naší země, to je jejich představa demokracie? Nebo to mají za recesi? Těžko se mi o tom vůbec hovoří. Je snad recesí, když se pár lidí vyšplhá na střechu Hradu, ukradne symbol naší státnosti a pověsí tam svoje trenýrky? Čím větší a silnější vulgárnosti, čím silnější výrazy, tím větší legrace? Ne, tady přestává všechna legrace. Jde o útoky na naši státnost prostřednictvím urážek jejích symbolů. Patří sem i úřad prezidenta, patří sem prezidentská standarta, stejně tak sem patří Hradčany a také naše hymna je jejím symbolem.
Někdy si říkám, jaké životní zkušenosti asi přiměly ty především mladé lidi, aby se něčeho podobného účastnili? Myslím si, že nikoho z nás v tom roce 1989 ani ve snu nenapadlo, čeho budeme o čtvrt století později svědky. Většina protestujících ještě nebyla ani na světě. Tak kde se to v nich vzalo? Možná jsou poněkud vykořenění, asi jim zapomněli doma říct, že tahle země je jejich vlast, a možná jim zapomněli vysvětlit, co slovo vlast znamená. Podle výkřiků a nápisů nad hlavami, s nimiž táhli k Hradu, jim zapomněli asi vysvětlit také význam slova morálka. Nebo spíš došlo k záměně pojmů a slovo morálka považují za sprostý výraz.
Už si nepamatuji souvislost, ale vybavuji si, že mi jednou moje maminka řekla: „Copak ty nejsi hrdá na to, že jsi Češka?“ A já jí tenkrát odpověděla: „Proboha, mami, a na co mám být hrdá? Na to, že zavřeli našeho souseda? Nebo na to, že sice pomalu vidíme do Rakouska, ale za tetou tam jet nesmíme?“ Tenkrát mi maminka řekla, že to vůbec nesouvisí s režimem. Ty se mění. Ale vlast, tu máme jen jednu. To je naše země, a i kdybychom stokrát emigrovali, tak Čechy jsou naše vlast.
Někteří politici označili návrh za normalizační či za „návrat ke komunistické ochraně papalášů“ a snesla se lavina kritiky z různých stran. Premiér Bohuslav Sobotka na Twitteru napsal: „Hlava státu si zaslouží úctu. Ale pokud mám volit mezi svobodou projevu a zaváděním trestnosti hanobení hlavy státu, volím svobodu projevu.“ Co říct k těmto výhradám?
Premiér Sobotka může mít svůj názor, nikdo mu ho nebude brát. Ale zásadní rozdíl pak může být v jeho a mém pojetí „svobody slova“. Pokud považuje premiér za projev svobody slova (omlouvám se, nikdy takhle nemluvím a mám problém to i jen opakovat) „kurva, píča vymrdaná…“ na adresu prezidenta, voleného většinou těch, kteří přišli k volbám, pak nemám co dodat. Snad jen to, že když už tak rádi vzhlížíme k Americe, chtěla bych vidět, co by následovalo, kdyby se někdo pokusil vyšplhat na Bílý dům nebo napřáhl ruku s vajíčkem na prezidenta a zahraniční hosty… Takže ano, máme svobodu slova a pan premiér i já můžeme naštěstí beztrestně říkat, jak ji vnímáme.
Vraťme se ještě k událostem 17. listopadu. Lukáš Kostínek přečetl na setkání na Albertově manifest studentů. „My, studenti a zástupci vysokých škol, se tímto přihlašujeme k hodnotám liberální demokracie, na nichž jsou základní kameny této společnosti postaveny. Prohlašujeme, že si nepřejeme, aby se od nich naše společnost odchýlila. Zavazujeme se, že na ni budeme pozitivním způsobem působit,“ uvedl. Myslíte si, že se společnost odchýlila od hodnot liberální demokracie?
Už jsem řekla, že liberální demokracie má ve svých základech především právo volby, to je její princip. Paradoxně po liberální demokracii šlapou právě ti, kdo se jí dovolávají.
Když se obracel na Albertově ke studentům Petr Pithart, řekl: „Věřím vám. Vidíte z vlastní zkušenosti, že v některých částech republiky se lidem nežije stejně dobře. Ale není to proto, že pražská kavárna by se snažila být nadřazena venkovské hospodě. Tyhle rozeštvávající přednůstky připomínají doktrínu třídního boje. Bylo by neštěstí, kdyby nálepky jako pražská kavárna a venkovská hospoda vyznačovaly napříště štěpné linie našeho národa. Nevěřme ani tomu, že za všechny problémy může politická korektnost,“ zmínil s tím, že bychom neměli přistupovat na takováto matení českými Trumpy. Jak vnímáte jeho slova?
Z některých vyjádření Petra Pitharta jsem v rozpacích. Tohle je jedno z nich.
Psali jsme:
Tradiční politické strany ztrácejí přízeň voličů. Blíží se volby v Německu, ve Francii, právě proběhly prezidentské volby v Rakousku. Do jaké míry může nastat, že v kontextu brexitu budou kandidáty typu Trumpa volit i lidé v Evropě? Nečeká Evropu něco jako pravicová revoluce? Je ohrožena demokracie?
Co je to pravicová nebo levicová revoluce? Možná nás opravdu nějaká revoluce čeká. Víte, na velký průšvih bylo zaděláno ve chvíli, kdy „někdo“ zmáčkl spoušť startovací pistole a jako na povel se zvedly miliony Afričanů. Ačkoli ze značné části dosahují jen minimálního nebo dokonce vůbec žádného vzdělání, věděli, kam si mají jít „nafasovat“ supermoderní mobily. A nejenom to, oni s nimi uměli i zacházet a jako mračna kobylek se vydali směrem k Evropě. Pohádky o uprchlících před válkou by se měly vyprávět v němčině. Uprchlík přece zakotví v první bezpečné zemi s podobnými kulturními zvyklostmi a stejným náboženstvím. Cestou do Evropy jich museli několik minout. Nedávno někdo zveřejnil mapu, na níž jsou zobrazeny uprchlické tábory a přibližný počet běženců. Je to hodně výmluvné, o nic jiného než o řízenou invazi nemůže jít a také nejde.
Na Facebooku jste uvedla: „Netvrdím, že je každý muslim terorista. Ale pokud mají namířeno do Evropy, a většinou se o muslimy jedná, pak ať každý z nich složí přísahu věrnosti té zemi, která ho přijme, ať přísahá, že zákony té které země jsou nad pravidly jeho náboženství a že zákony té které země bude ctít a plně se jim podřídí. Pokud nemíní takovou přísahu složit, musí být vyhoštěn.“ Můžete být, prosím, konkrétnější, jak by tohle mohlo fungovat v praxi?
To jsem řekla ve Sněmovně už někdy před rokem. Obávám se, že je už ne za pět minut dvanáct, ale pár minut po dvanácté. Dnes hovořit o nějakém slibu je skoro směšné. Jsou tady, myslím teď především Evropu, ale potkáváme je už také v našich městech. Evropa, především Německo, připustila, aby do ní přišli lidé bez jakékoli možnosti je identifikovat, někteří mají dokonce opálená bříška prstů, aby identifikaci zabránili, mají pasy, podle kterých jsou syrského původu, a možná z pohodlnosti úřadů, které jim pasy vydaly, se jich řada narodila 1. ledna, možná se liší ročníky.
Podívala jsem se do některých dalších zemí, jak to funguje tam. A podle reportáže natočené v Kanadě jsou uprchlíci zhruba rok seznamováni se zákony země, historií a jazykem, s pravidly, která pro ně budou závazná. Starají se o ně dobrovolníci. Pak následují zkoušky. Pokud je zvládnou, přijde závěrečná fáze. Je to velmi slavnostní ceremoniál, při kterém „příchozí“ skládají slib, o kterém jsem se zmínila. Víte, ono nám pořád asi ještě nedochází, jak obrovské nebezpečí představují davy lidí z jiné civilizace, bez možnosti je vůbec nějak identifikovat. Oni prostě vstoupili do Evropy nikoli s prosbou o pomoc, oni si přišli Evropu vzít a nás nádavkem jako svoje služebníky. O nic neprosí. Jejich příchod provází násilí. A to nemluvím o potenciálních teroristech, kteří mezi nimi jsou. Ostatně teroristické útoky už Evropu zaskočily. Že těch možných teroristů není málo, přiznávají i speciální služby evropských států.
V minulosti jste se také vyjadřovala k tzv. policejní reorganizaci, tedy sloučení dvou celorepublikových útvarů policie zabývajících se tou nejzávažnější trestnou činností. V této souvislosti se objevily i informace, že ve skutečnosti mělo jít o odstranění ředitele jednoho z těchto útvarů, konkrétně ředitele tehdejšího ÚOOZ Roberta Šlachty, a tím k ochromení činnosti ÚOOZ na velkých kauzách, které útvar vyšetřoval. Týkalo se to třeba kauzy známé jako Vidkun, Bereta nebo kauzy spojované s bývalou ředitelkou kanceláře premiéra Janou Nagyovou a některými poslanci. I právě z tohoto důvodu byla zřízena vyšetřovací komise Poslanecké sněmovny, která by se měla pokusit objasnit některé události spojované s touto reorganizací. Sledujete práci komise a myslíte, že komise dospěje k nějakému hodnověrnému závěru?
Víte, jako novinářka jsem se při své práci v minulosti velmi často dostávala do kontaktu s policisty z různých složek policie, kteří vyšetřovali všelijaké kauzy. Na některých jsem jako novinářka pracovala dlouhá léta. Měla jsem tedy možnost sledovat rozdíly v přístupu jednotlivých útvarů policie k potírání organizovaného zločinu včetně té nejzávažnější ekonomické kriminality. Bylo pro mne obrovským překvapením, když došlo ke sloučení ÚOKFK s ÚOOZ. Už proto, že ÚOOZ bylo útvarem, kterému se dařilo zpracovávat závažné kauzy, stíhat jejich pachatele, a to bez ohledu na jejich postavení, funkce či politickou příslušnost. ÚOKFK bylo takřka pořád podezíráno z úniků informací z policejních spisů, jako například vynášení informací, ke kterému mělo docházet v nejvyšších patrech vedení ÚOKFK a které byly předmětem vyšetřování ÚOOZ v kauze Bereta.
Podle mne ti, co rozhodli o sloučení těchto dvou důležitých policejních složek, a to ať z policejního prezidia, či z ministerstva vnitra, toto spojení neprovedli z důvodu zlepšení práce na vyšetřování, ale z důvodů zcela opačných. Proto jsem tedy původně vítala zřízení vyšetřovací komise Sněmovny k reorganizaci policie v naději, že se třeba kolegům podaří objasnit pozadí a skutečné důvody. O tyto naděje jsem však přišla, když o činnosti komise začal veřejnost informovat její předseda a některé informace komisí prověřované komentoval jeden z poslanců, tuším Daniel Korte. Jejich vyjádření v médiích na mne působila neuvěřitelně, dalo by se říct jako ledová sprcha. Když například komentovali údajně nelidské jednání a mučení ze strany státních zástupců VSZ v Olomouci a policistů ÚOOZ, ze kterých je obvinil bývalý vedoucí GIBS v Olomouci. A v návaznosti na to pan předseda komise Blažek v televizi mluvil o srovnatelných metodách a nelidských praktikách při vyšetřování ze strany policie a státního zastupitelství praktikovaných komunistickou policií v padesátých letech, a to aniž by komise provedla jakoukoli činnost či výslech k prověření tohoto obvinění.
Důvěru v nestrannost a objektivitu vyšetřovací komise jsem zcela ztratila po zveřejnění informací na serveru Neovlivní.cz, kde byl uveden seznam hostů oslavy výročí založení advokátní kanceláře Radka Pokorného na Žofíně. Večer dne 1. listopadu, tedy v den, kdy zasedala komise k reorganizaci policie, se na této oslavě podle serveru sešli pan předseda komise Blažek, další člen komise poslanec Richard Dolejš, bývalý ministr vnitra Ivan Langr a bývalý poslanec Marek Šnajdr. Představte si, že poslanci v komisi již několik měsíců vyslýchají svědky, tedy policejní funkcionáře, vyšetřovatele citlivých kauz a státní zástupce, seznamují se také zcela jistě s citlivými a možná i tajnými informacemi z policejních spisů a zároveň jsou spojeni s osobami figurujícími v těchto kauzách! Vždyť bývalý poslanec Šnajdr byl v minulosti obviněn v kauze bývalé ředitelky kanceláře premiéra Jany Nagyové, Ivan Langer byl policií zase zadržen v kauze Vidkun a právník Radek Pokorný, respektive jeho advokátní kancelář, je spojována s kauzou Bereta. Jsem si tím pádem jistá, že minimálně předseda komise Blažek a poslanec Dolejš nemohou nestranně a nezaujatě v komisi pracovat, hlasovat a ovlivňovat tak budoucí usnesení komise. Myslím si, že závěr komise právě z těch důvodů, které jsem uvedla, může být ovlivněn.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Martin Huml
