Jsou podle vás povinné kvóty pro rozdělení uprchlíků mezi členské země Evropské unie řešením problému se sílící imigrací ze severu Afriky a Blízkého východu?
Myslím si, že to je úplně klasická ukázka, kam došla Evropská unie a její administrativa. Možná by se to mohlo jmenovat podobně jako kdysi jeden film „bože, jak hluboko jsme klesli“. Myslím, že jeden z vysokých představitelů Evropské unie byl na získávání zkušeností v Austrálii, kde se dozvěděl, že mají také velké množství lidí snažících se přistěhovat do Austrálie z Asie, takže zvolili následující řešení: všechny lodě přijíždějící k australským břehům směrují na ostrov, tam je vřele přijímají a sdělují jim, že mají tři možnosti: zůstat na tom ostrově, a to klidně po zbytek života, vrátit se do země, odkud přijeli, nebo využít mezinárodní smlouvu, kterou mají, myslím, s Kambodžou, kde se mohou trvale usídlit. Čtvrtá možnost, že by je přijala Austrálie na své území, je dopředu vyloučena, ta vůbec nepřichází v úvahu. Proč to říkám? Protože kvóty jsou samozřejmě nesmyslný důsledek nesmyslného řešení, spíš neřešení, protože přijímat uprchlíky je nekonečný proces. Těch lidí v končinách, kde jsou buď ekonomické problémy, válečné konflikty, nebo nejistota, nejsou statisíce, těch jsou stamiliony. A všichni, logicky, chtějí někam, kde na tom budou, ať už z hlediska bezpečí nebo životní úrovně, lépe. Jakmile tedy Evropská unie ukáže, že tyto lidi přijímá, tak jich bude dokonce přibývat. Musíme si uvědomit, že problém nepředstavují tisíce, ani statisíce uprchlíků, že ten problém je mnohonásobně větší a že tedy přes kvóty cesta nevede. Jsem zásadní odpůrce kvót, mimo jiné také proto, že ti lidé k nám ani nechtějí, protože vidí místa s vyšší životní úrovní a směřují tam. Ti, co si v Evropě myslí, že by nám je přidělili a oni by tady zůstali, se hluboce mýlí, protože by přes nás prošli do zemí, do nichž míří, to znamená do Německa apod. Je to tedy neřešení situace, a jestli se Evropa brzy neinspiruje australským modelem, nemůže to dobře dopadnout.
Jak by to tedy podle vás nakonec dopadlo? Bývalý náčelník Generálního štábu české armády Jiří Šedivý nedávno v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz připomněl, že bývalý vládce Libye Muammar Kaddáfí chtěl peníze, protože tvrdil, že je jedinou hradbou, která zabraňuje invazi běženců z Afriky do Evropy. A varoval, že jinak Evropa „zčerná“.
Náznaky toho, jak to může skončit, už vidíme v televizních záběrech z masových nepokojů ve Francii, kdy po ulici běhají ozbrojenci se samopaly a vraždí nevinné. Masový příliv uprchlíků povede k vytvoření ghett, protože problém je v tom, že přistěhovalci se nerozptylují do společnosti, nepřizpůsobují se jejím pravidlům, zůstávají pospolu a žádají, aby se Evropa přizpůsobovala jim. Říkají, my jsme tady, jsme takoví a vy to musíme vzít jednak na vědomí, jednak se podle toho musíte chovat, to znamená: vy se musíte přizpůsobit nám. To je samozřejmě pro Evropu velice nebezpečné, mohli by o tom vyprávět historici, kteří vědí, že historie Evropy je po tisíciletí historií ohrožování západní civilizace islámem. Protože takhle se projevuje většina muslimů, bezvěrce je podle nich třeba převést na tu správnou, tedy jejich víru, a prosazují tuto představu. A kam to může vést? Přinejmenším to vede k nebezpečí občanských válek v zemích, kde vzniknou takové velké komunity, a samozřejmě to znamená existenční ohrožení Evropy.
Není už dnes ohrožena Evropská unie? Italský premiér pohrozil, že když se Evropská unie na přerozdělení utečenců z Afriky a Blízkého východu nedohodne, začne Itálie vydávat dočasná víza, která jim umožní cestovat do dalších členských států v rámci Schengenu.
Je na tom vidět bezmocnost, kdy si ten horký brambor, jestli to tak mohu nazvat, přehazují různí evropští představitelé. V tom se projevuje nejednotnost EU. V tom, co je příjemné, se Evropa ukazuje jako jednotná. Ale ukazuje se, že v tom, co je nepříjemné, jednotná není, takže ta hrozba je reálná. Italský představitel tím říká: když si je od nás nebudete brát dobrovolně, tak vám je tam pošleme, když jim dáme víza, půjdou tam sami. Oni stejně v Itálii nechtějí zůstat, oni chtějí do toho Německa… Je samozřejmé, že v obtížné situaci se začne ukazovat neschopnost nějakého systému reagovat. Kdybych byl v Bruselu při jednání s italským premiérem, řekl bych mu, ale pane premiére, ochrana hranic před přistěhovalci je podle mezinárodních dohod Evropské unie podle schengenského prostoru zodpovědnost příslušného členského státu, vy neřešte, kam je posílat, vy je nepřijímejte. Ten problém není prostě v tom, kam utečence posílat a komu je přidělovat, ale v tom, že Evropská unie buď jako celek dokáže masové přistěhovalectví v této podobě zastavit, a když ho nezastaví, kvóty to nevyřeší, ale velmi pravděpodobně to povede k dalšímu projevování se nefunkčnosti současné podoby Evropské unie. A můžeme se spolehnout, že například Britové přistěhovalce přijíždějící z Itálie na svoje území nepustí.
Psali jsme:
Co říkáte chování Rakouska, které už oznámilo, že azylanty přijímat nebude, když některé země jako Česká republika odmítají povinné kvóty? Nemůže to vést i k uzavření národních hranic v některých členských zemích? O této variantě v případě Česka dokonce mluvil i ministr vnitra Milan Chovanec.
Samozřejmě že může. Jaké jsou varianty? Povinné rozptylování kvótami v prostoru Evropské unie je nejen nefunkční, ale dokonce nebezpečné. A jsem si jist, že se najde pár rozumných, kteří na to řeknou ne. Takže tudy cesta nevede. Nemyslím, že by země jako Itálie našly v sobě dost síly a historického odhodlání k tomu, aby své hranice před těmito imigranty uzavřely. Měly by to sice udělat, ale předpokládejme, že to spíš neudělají. A jakmile to neudělají, povede to k tomu, že se uzavřou hranice mezi zbytkem Evropy a Itálií. A až ten problém v Itálii nabobtná do astronomických rozměrů, což se určitě stane při těch počtech běženců, které přijímají, tak současná politická reprezentace v Itálii bude vyměněna za jinou, která stejně sáhne k tomu jedinému možnému – odmítání těchto přistěhovalců, neboli uzavření hranic, kudy k nim připlouvají. To je celkem jednoduché, ale problém je v tom, že to může trvat dlouho, jako všechno v Evropě trvá dlouho. Podívejte se, co jsme si povídali o řecké krizi, a nic se na tom nezměnilo, pořád to trvá, problém je čím dál horší, i když navenek to vypadá, že se vlastně nic neděje. A přitom tím bobtná obrovský problém – řecký – a teď už bobtná druhý obrovský problém, a to je to, o čem si povídáme. Takové procesy jsou vždycky problematické v tom, že pro oko normálního pozorovatele jsou těžko vyhodnotitelné, protože ty děje probíhají pomalu.
Jak vnímáte, že lidé, kteří říkají, že bychom neměli přijímat všechny běžence, kteří míří do Evropy, jsou označováni za rasisty, xenofoby a sobce, kteří nemají soucit s lidmi, kterým jde o život?
Pamatuji si, že v dětství a mládí jsem bydlel v domě, do jehož sousedství se přistěhovali, jak se dnes moderně říká, nepřizpůsobiví. My jsme se zpočátku domnívali, že když na ně budeme hodní a budeme s nimi dobře vycházet, oni budou také hodní. Dávali jsme jim obnošené šatstvo, maminka jim nosila bábovku nebo koláč, aby se také měli dobře. Nebudu popisovat, co následovalo, v každém případě jsme se raději odstěhovali na druhý konec města, protože jsme neviděli možnost, jak to, co jsme tam prožívali, přečkat. A pak jsem potkal jednoho člověka, který řekl velmi moudrou větu: názory lidí na nepřizpůsobivé se dělí podle toho, jestli s nimi v sousedství bydlí, nebo nebydlí. Ti, co je mají v sousedství, bývají označováni za xenofobní. Ti, co je nemají poblíž a mají k problému daleko, jsou ti kulturní, nad věcí, kteří si mohou dovolit ten luxus svého utopistického myšlení. Prostě realita je jiná, v ní můžete dělat, co chcete, nepřizpůsobivý stupňuje své požadavky, tlačí na pilu a nikdy toho nenechá, protože to má ve svém naturelu. Vaše dobrota to nemůže vynahradit. Proto bych těm našim vznešeným lidumilům řekl: jen počkejte, až budou bydlet vedle vás.
Vy jste to řešili odstěhováním na druhý konec města, ale kam se odstěhují Evropané, když budou v jejich sousedství bydlet nějací nepřizpůsobiví?
Říkal jsem, že na konci toho všeho může být občanská válka. Protože vedle těch, kteří sklapnou kufry a přestěhují se na druhý konec města, jako jsme to udělali my, jsou i bojovnější lidi, kteří řeknou: jak vy nám, my vám taky, oko za oko, zub za zub. A pak směřujeme k něčemu, co bych označil za národní gardu, domobranu, začnou vznikat ozbrojené dobrovolnické složky, protože občané se začnou bránit sami, když to státní instituce nezvládnou. Vzpomeňte si na násilné nepokoje z Francie, střelbu ze samopalu a představte si, že místo dvaceti fanatiků jich tam může být dva tisíce. Nebo si představte, co ti fanatici předvádějí v Islámském státě. A myslím, že budete mít celkem přesnou představu, k čemu to také může směřovat.
Česká vláda se staví proti administrativně stanovenému počtu uprchlíků, proti jsou i některé další země. Myslíte si, že uspějí?
Myslím, že jsou ve strašně těžké situaci příznivci Libanonské smlouvy. On už to leckdo zapomněl, je to politické téma staré sedm let, kdy do té doby vrcholní představitelé ODS říkali, že musíme Lisabonskou smlouvu odmítnout, ale pak přišli s teorií pestrých hlasování, což spočívalo v tom, že ti, kterým Lisabonská smlouva opravdu hodně vadila, pro ni nehlasovali, a pak byli takoví, kterým zas tak moc nevadila, tak pro ni klidně mohli hlasovat. Myslím, že nějakým takovým ozdravným procesem prošel i tehdy hlavní představitel ODS pro zahraničí politiku Jan Zahradil. Vždycky si říkám, když ho vidím v televizi, jak je možné, že mu nejdřív tolik vadila, a pak mu nevadila. Bitva o Lisabonskou smlouvu přece byla přesně bitvou o tuhle dnešní situaci. My, zatvrzelí odpůrci Lisabonské smlouvy, jsme říkali, že není možné, když řekneme ne, aby nás někdo přehlasoval. Ono se o tom mluví trochu mlhavě, ale dnešní stav je takový, že české, případně maďarské ne, může být v Evropě přehlasováno. Netvrdím, že bude, říkám, že může být. Překvapuje mne, že to nikdo nekomentuje, když například naši přední politici jsou podle mého názoru v opravdu prekérní situaci, protože lidem říkají, že to nedovolí, ale přitom neříkají, že budou-li přehlasováni, budou to muset dovolit.
Myslíte si, že by si teď třeba socialisti neměli stěžovat, budou-li přehlasováni v Evropské radě, protože nadšeně podporovali přijetí Lisabonské smlouvy, která to umožňuje?
Myslím, že pro socialisty je to smrtelné ohrožení. Myslím, že je jim zle z představy, že budou dál národu říkat, že povinné kvóty nedopustí, a jednoho krásného dne zjistí, že byli přehlasováni. Řekl bych, že jim to nepřeju, protože je to strašná situace: vysvětlit lidem, že to, co žádné nebezpečí nebylo, se právě projevilo jako významné nebezpečí.
Takže když ministr vnitra Chovanec říká, že se připravuje na případné uzavření českých hranic, pak mu nezbyde nic jiného, než sem stejně utečence, kteří nám budou přiděleni, povinně pustit?
Přesně tak. To je právě odstín dnešní politické a mediální situace, že nejsou kladeny naprosto logické otázky. Protože se nabízí velmi jednoduchá otázka na pana premiéra a ministra vnitra: sdělte nám, co uděláte, až podle té vámi milované a podporované Lisabonské smlouvy budete přehlasováni? Vystoupíte z Evropské unie, nebo vypovíte Lisabonskou smlouvu, nebo budete sázet, že si Česká republika může dovolit to, co si dovolí silnější členové, mávnout nad tím rukou a tvářit se, že nic? To už nebudou říkat, jako nám říkali: pozor, jestli nebudeme hodní, nedostaneme evropské penízky. A pak se můžeme ptát: Chceme ty přistěhovalce za penízky?
Co všechny tyto problémy udělají podle vás s Evropskou unií? Rozpadne se, nebo její současné představitele voliči v zemích EU smetou?
Jedno je jisté, Evropská unie v této podobě jako dnes fungovat za pár let nebude. Nějak se změní. Netvrdím, že zanikne, to bych si ani nepřál, ale bude se muset změnit. Bude muset vypadat jinak, v Evropě budou muset dostávat slovo lidé, kteří mají realističtější představy, říkávalo se jim ošklivě euroskeptici. My, euroskeptici, nejsme ti, kteří nechtějí Evropskou unii, my chceme funkční Evropskou unii. Chceme, aby to nebyla chatrná stavba z karet, která se při podobných situacích hroutí a prokazuje svou neschopnost. Euroskeptik nebo eurorealista není nepřítel Evropy, to je jen člověk, který chce, aby Evropa stála na funkčních principech, které někam povedou, a ne tam, kam to v současné době evidentně vede.
Psali jsme:
_635695218695824229.JPG&id=73504)
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Libuše Frantová
_profil_top.jpg)
