Dane, Karel Gott jednou vyprávěl, že když se prvně účastnil velké pěvecké soutěže, chodil pak po Václaváku s pocitem, že už je určitě slavný. Čili, cítíte se poté, co jste byl celonárodně mediálně „propálen“, slavný, řečeno s nadsázkou? Co přátelé, sousedé, telefony, maily?
Telefon jsem nesundal z ucha celý den, maily budu třídit minimálně týden, dveře se doma netrhnou... Kupodivu, mojí ženě zatím nepřišla ani jedna nenávistná SMSka. Loni jich dostala celou řadu. Je přece jenom vidět, že jsem byl známý už předtím. Ale nárůst čtenosti a dosahu eviduji... a značný. Zřejmě budu muset vyrábět víc vína, protože s touto návštěvností mě brzy vypijí.
Půl roku jsem jezdil po sálech a sokolovnách, abych si zvýšil dosah, a najednou to za mě zařídila všechna velká média. V hlavním vysílacím čase a zcela zdarma. Přidaly se i všechny velké deníky. A samozřejmě, nikdo mi nenabídl rozhovor nebo možnost obhajoby.
Ale ono už to ani není zapotřebí. Ujali se mě moji čtenáři a přátelé a díky nim jsem neprohrál facebookovou diskusi dokonce ani pod příspěvkem henté Učitelské platformy a paní Mazancové.
Psali jsme:
Jeden z mých nejlepších přátel naříká, že jste to odborům zkazil. Že ty titulky s paní Mazancovou, která se tedy jménem učitelů distancovala od účasti „dezinformátora“ na akci odborů, to zkazily. A vláda si teď s odbory vytře řiť s poukázáním na vás. Co vy na to?
To už to v naší zemi musí být hodně špatné, jestli může odborům zkazit akci jeden Vidlák, který mluvil pět minut a ani jednou neřekl slovo „Rusko“. Nebo je problém ve vedení některých odborových organizací? Zalekli se vlastní odvahy? Bojí se médií a liberálních úderek na twitteru? Já myslel, že odboráři jsou připraveni k dalším stávkám a k dalším nátlakovým akcím. Že zastaví práci, zablokují ulice, nebudou učit čtrnáct dní v kuse... Nechce se mi věřit, že bych byl tak mocný, abych jim to zkazil svou pouhou přítomností a projevem, se kterým navíc všichni na náměstí souhlasili.
Jestli jsem do toho odborářům „hodil vidle“, tak to za moc nestálo. Kurňa, chtějí se postavit Fialovi, Rakušanovi, Jurečkovi, tak trochu i Evropské unii s jejím grýndýlem, a oni se nevypořádají ani s paní Mazancovou a s Danielem Takáčem? Kdo by chtěl takové odborářské vůdce?
Naštěstí tu máme i odborové předáky, kteří se vládních intervjuků nebojí. Bohumír Dufek například... nebo Martin Engel.
Fotogalerie: - Vysíláme signál Fialovi
Nechceme, abyste „propálil“ něco, co jste slíbil, že neřeknete. Ale jak se to seběhlo, že jste na tom Malostraňáku řečnil?
Normálně mě pozvali... Nic jiného za tím nehledejte. Kdyby mě nepozvali, tak bych tam nebyl. Koneckonců je to logické. Pan Dufek se nebál řečnit na „naší“ demonstraci, rád jsem ho podpořil na jeho demonstraci v listopadu. Napsal jsem o chystané demonstraci několik článků a vyzval dezoláty k podpoře, protože jsme na jedné lodi.
Paní Mazancové ale vzkazuji, že my všichni jsme její jasný signál pochopili a příště ji necháme, ať si za lepší podmínky ve školství stávkuje sama, zcela v intencích evropských hodnot. Jestli jí tak moc vadí dezoláti, tak se bude muset obejít bez nich. Možná bude překvapená, kolik jich je.
Paní Nerudová se nechala slyšet, že lidi jako vy by se měli „potírat“. Neměla by se v demokracii potírat maximálně tak bábovka?
No, jestli se lidé, jako já, mají potírat, tak se to moc nepovedlo. Můj projev o tom, že už nejsme křižovatkou Evropy, ale kruhovým objezdem, se docela ujal a rozšířil. Také moje naučení o tom, že krávu je zapotřebí nejdřív nakrmit a pak teprve dojit, má celkem úspěch. Potírali mě předchozí rok, kdy se média úzkostlivě vyhýbala jakékoliv zmínce o mně. Těžko potírat někoho, koho mají potřebu nálepkovat tak moc, že mu dají několikanásobný prostor ve zprávách.
Vůbec mám v poslední době pocit, že liberální komunikační strategie už nejsou, co bývaly.
Fotogalerie: - Sněmovna jednala
Čistě věcně: Učitelé, kteří jsou trochu s vládou, trochu proti ní. Kuchařky ve školách. Odborový svaz KOVO, což je „dělnická třída“. Doktoři a sestry. Odbory Bohumíra Dufka. A pak vedení ČMKOS, tedy Středula. Co říct k protestnímu potenciálu jedné entity po druhé?
To je jednoduché, a bude to platit pro všechny. Jestliže odborové svazy mají v čele lidi, kteří se s prominutím podělají z liberálního kvikotu na sociálních sítích, tak opravdu pracujícímu lidu nic nevybojují. A naopak, jestli mají v čele lidi, kteří se nějakého kádrováckého úderníka nezaleknou, tak je slušná šance, že se nezaleknou ani premiéra Fialy, ani nátlakových akcí, ani stávky. Je slušná šance, že tito stateční předáci nedají přednost vlastním politickým kariérám, nezapomenou na své sliby a udělají to, pro co byli zvoleni.
Myslím, že v příštích dnech uvidíme obojí.
Co se tedy vlastně dál má dít? Fiala jel na farmu k Jurečkům, vláda ve Sněmovně protlačí rozpočet, konsolidační balíček nabyde účinnosti, koalice je pevná. Stojí za to zase křičet na mrazu?
Kdo nebude křičet, ten nic nedostane. Kdo nepochopí, že tentokrát to fakt není o kosmetických změnách v platových tarifech, ale o zcela zásadních makroekonomických opatřeních, kdo nechápe, že se to týká všech a že kádrováním se jednota nedělá, ten bude v mrazu skákat nadarmo. Ale nebojte se, nejsme daleko od chvíle, kdy budeme mít frišno i doma v obýváku. To hodně pomůže toleranci k jiným názorům a naštvanosti na vládu. Nic tak nevyjasní priority jako složenka.
Psali jsme:
Za cenami energií je nenažranost, řekl jste na Malostraňáku. A exšéf ČEZu Jaroslav Míl řekl, že nic nás nenutí určovat ceny podle lipské burzy. Odpovědí mu bylo, že evropská solidarita přece! Že nám zase Evropa pomůže s nákupem plynu. Je to relevantní argument?
Všimněte si, že vláda dva roky pracovala na tom, aby nás zbavila závislosti na ruských energiích – a vůbec nedělala nic pro to, aby nás zbavila závislosti na německé ekonomice a na německém nedostatku elektřiny. Je tak nějak symptomatické, že nás zase jednou nezničí Rus, ale Němec. Můžeme si za to sami. Od začátku do konce.
A jestli nám Evropa pomáhá s nákupem plynu tak, že k nám už zase přes Lanžhot proudí ruský plyn, tak té geniální vládní strategii opravdu nerozumím. Tohle celé skončí velmi špatně, protože nám vládnou naprostí neumětelové.
Fotogalerie: - Lůzr Síkela
Polští novináři zjistili, že nejbrutálnější rozdíl v cenách jídla mezi ČR a Polskem, v náš neprospěch, samozřejmě, je na kuřecím a vepřovém. Pokud jste to viděl, co to má, probůh, znamenat? Vždyť ta prasata a kuřata jsou všude stejná.
Dokonce v mnoha případech se to kuřecí dává do plastových vaniček ve stejném masokombinátu. Na jednu vaničku přijde polská vlajka a na druhou česká. A v Polsku to stojí o dost méně než u nás, i když to možná kuchala a řezala stejná směna za stejnou cenu elektřiny, tepla, i za stejnou míru zisku. V Polsku je víc konkurenční prostředí, podstatně nižší DPH na základní potraviny a vláda víc tlačí na obchodníky.
U nás máme oligopol obchodních řetězců, vysokou DPH a ministry, kteří se bojí jen žblebtnout, aby si je nevzala do huby Česká televize. Zbabělci prostě nic nevybojují. Ti mohou jedině koupit nutellu a konstatovat neradostnou skutečnost.
Psali jsme:
Pan Prouza, váš oblíbenec, tvrdí, že jsme holt malý trh. A nemáme euro, čili se obchodníci s jídlem musí pojišťovat proti kurzovým výkyvům, což je drahé. Uspokojuje vás toto vysvětlení?
Hele, Prouzovi už docházejí argumenty... Už za vysoké ceny nemohou výrobci? Už za to mohou kurzové výkyvy? To je pokrok. Počítám, že ke správnému vysvětlení se Prouza dopracuje někdy za šestnáct let. Nebo hned, jak skončí ve funkci vrchního lobbisty za hytlermarkety. To se mu pak rozváže jazyk stejně jako tomu Arestovičovi, co byl nejdřív velký kamarád se Zelenským, a teď už není.
Panu Prouzovi teď rozbijeme další bábovičku:
Prouza, nedělej z lidí blbce! Potraviny jsou rychloobrátkové zboží. To znamená rychlost. Ceny zboží se mění zpravidla rychleji než kurzy měn. Navíc i toto riziko hytlermarkety už dávno přenesly na své dodavatele. Takže zase vedle, zkus si vymyslet něco lepšího. Anebo buď jednou chlap a řekni, že ty německé obchodní řetězce (se kterými máme být tak solidární) jsou stejně nenažrané jako energetičtí baroni.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jaroslav Polanský
rusošvábek
