Takto Saúdové a Erdogan ovládají celý Západ. Kurdský předák Uzunoglu přináší neuvěřitelné historky o jejich praktikách

Anketa

Co soudíte o Tomáši Halíkovi?

Zajímavý člověk, i když k němu mám výhrady

93%

hlasovalo: 20467 lidí

Americký prezident Barack Obama nyní vykonal návštěvu Saúdské Arábie. Proč chtěl dát tak jasně najevo své přátelství se Saúdy, kteří jsou jinak ze všech stran kritizováni kvůli totálnímu porušování lidských práv?

Věci jsou daleko složitější než porušování lidských práv v Saúdské Arábii. Ta tam jsou porušována od vzniku země dodnes a žádnému prezidentovi v USA, ale ani v Evropě, to nikdy nevadilo. Vztah amerických a evropských politiků k lidským právům nikdy nebyl upřímný.

Vstřícnost amerických prezidentů k režimu v Rijádu je opravdu nadpozemská. Nemyslíte si, že ji Obama udržuje pod hrozbou určitého finančního džihádu?

Věc je opravdu složitější, než se dozvídáme z masmédií. Jak si pamatujeme, tak 11. září 2001, tedy přibližně před patnácti lety, bylo několik letadel v USA uneseno i s pasažéry a použito jako zbraň proti civilnímu obyvatelstvu. Při těchto útocích bylo zabito téměř tři tisíce Američanů, celková škoda se odhaduje na deset miliard dolarů. Událost ale nebyla nikdy důsledně prošetřena. Masmédia byla nakrmena, že se jedná o akci takzvané al-Káidy, a tím postupně nakrmila i nás. Nyní ale američtí kongresmani z obou politických stran chtějí navrhnout zákon, který by umožnil obětem zažalovat Saúdskou Arábii o odškodnění. A nositel Nobelovy ceny za mír Obama již prohlásil, že v případě, kdyby tento zákon prošel, bude ho vetovat. Ostatně, když jsem v den útoků sdělil nejbližším, co se tam asi odehrávalo, dívali se na mne jako na blázna.

V době studené války došlo mezi USA a Saúdskou Arábií k dohodě o investicích arabských petrodolarů. Do bankovních dluhopisů i do podniků v USA. Saúdská Arábie se řídí podle islámského práva šaría a to zakazuje úroky. Že by v té smlouvě obcházeli jeden ze základních článků šaríi, tedy zákaz úroků? Víme, že v době studené války demokratické státy obcházely právo, jak jen mohly, a to s ospravedlněním boje proti zlu.

Nedávno během summitu Organizace islámské spolupráce dle všeho tuto otázku, mluvím o návrhu zákona o odškodňování pozůstalých po obětech 11. září 2001, saúdský král Salmán bin Abd al-Azíz konzultoval se svým kamarádem Erdoganem a údajně se oba ještě onen večer rozhodli, že zašlou Obamovi ultimátum. V něm stojí, že jestli ten zákon projde kongresem, Saúdská Arábie stáhne svých 750 miliard amerických dolarů z amerických bank a podniků. Erdogan, který má bohaté zkušenosti s nátlakem – nechci úmyslně použít slovo vydírání, aby mě nějaký zdejší státní zástupce na žádost Erdogana nezažaloval – patrně ujistil svého kamaráda, že to je jazyk, kterému Západ rozumí. A dle všeho měl pravdu. Vzápětí jsme se dozvěděli, že nejmocnější muž světa letí do Saúdské Arábie, ale saúdskoarabský král Salmán bin Abd al-Azíz v hodinu příletu Obamy odjel na jiné letiště, aby uvítal hlavy některých emirátů z Perského zálivu. Pro Obamu poslal pouze guvernéra města Rijád. Vypadá to, jako by se kvůli návrhu zákona chránícího práva pozůstalých po téměr třech tisících zavražděných Američanech jel jejich prezident saúdskoarabskému králi omluvit. Jestli tomu tak bylo, nemá cenu již věřit v nějaká lidská práva či hodnoty, které nás drží při životě!

Je ústupová politika Evropské unie (EU) vzhledem k Turecku, které si bere migranty jako rukojmí, správná?

Stále mluvíme o EU, aniž bychom věděli, co to EU je. Kolik běžných občanů zná stanovy EU, její řád nebo organizační strukturu? Skoro nikdo, což není chybou občanů, ale výlučně EU. Unie neučinila vůbec nic efektivního, aby se stala institucí evropského občana. Unie je pro běžného evropského občana virtuální institucí, která nicméně rozhoduje o jeho osudu. Ale ani zaměstnanci administrativy EU se vnitřně neztotožňují s touto institucí. Jen pobírají vysoký plat a využívají její neuvěřitelně široké výhody, takže vlastně na Evropě parazitují. EU slouží jako nadnárodní instituce pár silným členům k nadvládě nad ostatními menšími a slabšími státy. Navenek vypadá, že je právní a demokratickou institucí. Nicméně od pádu totality neučinila nic, aby se stala institucí občanů Evropy. Neudělala nic, aby urovnala historické rozepře mezi evropskými národy a sjednotila vnímání Evropanů ohledně svých hodnot. Jediné, co EU učinila, bylo odstranění hranic a dovozních daní, aby silnější země mohly prodávat své produkty na úkor průmyslu či zemědělství těch slabších. A co můžete od takové instituce při konfliktu nebo ohrožení celé Evropy očekávat? Nic!

Ústupky EU vůči Turecku v takzvané migrační krizi jsou ústupky silnějších členů Unie, které mají v Turecku své ekonomické zájmy. Ty učiní vše, i za cenu obětování evropských hodnot, dlouhodobého ohrožení demokracie a práva v samotné Evropě, jen aby nějaké jejich podniky či banky nepřišly o své finanční zisky v Turecku. Vždyť je to tak prosté. A politici? Ti jsou jen nástrojem zmíněných hospodářských subjektů a činí, co je od nich požadováno.

Celá evropská inteligence i průměrná politická elita ví nebo by měla vědět, že za migrační krizí stojí výlučně Turecko, Saúdská Arábie a Katar. Bylo to Turecko, které se vměšovalo do vnitřních záležitostí Sýrie a vyzbrojovalo před očima celého světa kdejakou zločineckou bandu včetně Islámského státu (IS). Tím vyprovokovalo válečný konflikt, jehož důsledkem je migrace občanů Sýrie i do Turecka. A teď najednou Turecko, které zná nefunkčnost EU, proti ní má v ruce smrtící zbraň. A nikdo, ani po pařížských atentátech, ani po nedávné tragédii v Bruselu přímo pod nosem eurounijní administrativy, není ve stavu říci: „Stop! My si Tureckem a jeho společníky nenecháme naši evropskou civilizaci zničit!“ Místo toho se ustupuje dál. Lidově řečeno: „Všichni tancují, jak Erdogan píská!“ Tento tragický obraz přinejmenším dehonestuje všechny evropské hodnoty.

Turecko před pěti lety tvrdilo, že podporuje takzvanou syrskou opozici, jelikož v Sýrii není demokracie. Ale copak v Turecku nějaká demokracie je? Vždyť Turecko za posledních pět měsíců se svou armádou a zbraněmi, které částečně pocházejí ze zemí NATO, bombarduje vlastní města a zabíjí vlastní občany. Dohnalo tři sta tisíc lidí k opuštění bombardovaných měst jen proto, že jsou kurdského původu. Proč Turecko neposílá arabské migranty ze Sýrie do ultrabohatých arabských zemí, jako je Saúdská Arábie, Katar, Kuvajt či Spojené arabské emiráty (SAE)? Copak je Česko bohatší než SAE? Copak je Čech muslim, aby přijal za svého souseda Araba věřícího v islám? To platí pro občany všech osmadvaceti států EU.

Přitom by stačilo, aby Angela Merkelová jakožto německá kancléřka, řekla: „My se nenecháme vydírat, nenecháme zničit svoji civilizaci i za cenu toho, že Němci už nebudou jezdit na dovolenou do Turecka a přestanou s ním obchodovat!“ Vždyť Německo je největším obchodním partnerem Turecka! Chtěl bych pak vidět Recepa Erdogana, jestli by si i nadále hrál na nejsilnějšího kohouta v kurníku současné EU.

Na zmíněném summitu Organizace islámské spolupráce ale vyzval právě turecký prezident Recep Erdogan k vytvoření společného orgánu pro boj s terorismem a k prošetření kořenů současné migrační krize. Jak to vnímáte?

Ne, ne. Erdogan již před summitem při své návštěvě v Saúdské Arábii deklaroval, že s ní vytvoří společnou armádu. Na konferenci pak jen domyslel, aby to nebyla jen armáda Turecka a Saúdské Arábie, ale všech islámských zemí. Jen navenek, aby moc neprovokoval Evropany, Američany a jiné křesťany, kteří jsou už kvůli zrůdnostem IS ohledně islámu mnohem citlivější, to odůvodnil, že islámskou armádu je třeba vytvořit pro boj proti IS. Přitom stáda „odborníků“, kteří jsou financováni v evropských i amerických institucích z našich daní, vědí, že to byla právě Saúdská Arábie a následně Turecko, kdo podporují tyto zločince.

Během konference byl Erdogan zvolen prezidentem této organizace na dobu dvou let. Jestli se mu podaří vytvořit islámskou armádu, islámskou policii a pravděpodobně i islámskou zpravodajskou službu, tak jsem si jistý, že pro něj nebude problém dorazit euroatlantickou civilizaci, která i tak už umírá. Vždyť Turecko má druhou největší armádu v NATO, obrovský vojenský průmysl a Saúdská Arábie s Katarem, Kuvajtem i SAE mají nepředstavitelné množství finančních prostředků. To už dávno není hrou. Nicméně předpokládám, že ani toto nebezpečí nepovzbudí EU k nějaké obraně. Naopak si myslím, že jim kvůli vlastním ziskům některé evropské a americké podniky v případě „objednávky“ ještě prodají vojenskou techniku, kterou dosud nemají.

Kancléřka Merkelová jezdí do Istanbulu podezřele často. Komiku Janu Böhmermannovi hrozí až pět let vězení za nactiutrhačnou báseň o Erdoganovi a tak dále. Co soudíte o tomto podřízeném až lokajském chování Německa vůči Turecku?

Merkelová je i nyní, kdy odpovídám na vaše otázky, opět v Turecku. A to, že dala na žádost Erdogana souhlas s trestním stíháním vlastního občana, známého satirika, je fatální chybou, která nejenže se zapíše do dějin, ale též otřese pocitem právní jistoty každého Němce. Té právní jistoty, která je základním kamenem demokracie. Jaké dopady bude mít tento krok na demokracii v Německu nám ukáže brzká budoucnost. Je velice pozoruhodné, že Erdogana bude v tomto soudním řízení zastupovat německý právník, o kterém se tvrdí, že patří k ultrapravici. Nabízí se otázka, jestli Erdogan nefinancuje německé ultrapravicové strany, aby ještě více destabilizoval Evropu?

Jste turecký Kurd. Jak vlastně vnímáte fakt, že se vaše vlast dostala nyní na výsluní mezinárodní politiky? Nechcete se podívat domů a byl byste tam v bezpečí?

Kurdové bojují za svá základní lidská práva téměř s holýma rukama již více než sto let. Bojují proti nejmocnějším silám v té části světa. Často byl jejich boj za základní lidská práva potlačen zbraněmi pocházejícími z civilizovaného světa. Boj kurdského národa za práva a demokracii se dostal na mezinárodní přetřes jen proto, že zlo, proti kterému bojujeme, velmi tvrdě ohrožuje Evropu, USA a potažmo celý svět. Do povědomí světové veřejnosti se dostáváme ne kvůli zlu, které nás ohrožuje a chce vyhubit, ale proto, že totéž zlo ohrožuje celou euroatlantickou civilizaci.

Od roku 1970 žiju mimo Turecko a nikdy jsem nebyl členem žádné kurdské ani evropské politické strany či organizace. Jestli kvůli mým článkům, projevům či názorům Turecko zahájí v součinnosti s kolaboranty v české státní správě nějaké trestní stíhání, nebude to pro mne překvapením. Žádný aktuální zatykač ale na mě vydán nebyl. V Česku už jsem nicméně jednou zažil účelové obvinění a trestní stíhání za údajné zločiny. Zařídil to jistý poručík Václav Kučera ve spolupráci s tureckými ilegály žijícími v Česku. Jak státní zastupitelství, tak dlouhá léta i soudy jim ve všem vyšly vstříc i za cenu neustálého porušování práva. Kučera je dnes již plukovníkem, doktorem práv, ředitelem celé středočeské policie a stále se mne snaží zdiskreditovat a kriminalizovat tak jako před jedenadvaceti lety. A opět to žádného ministra či jiného ústavního činitele nevzrušuje.

Proč samotní Turci Erdoganovi všechno odpustí? Ví se o výstavbě megalomanského prezidentského paláce na chráněném území, jím organizovaných raziích v médiích a tak dále...

Proč? Protože mají jinou „etiku“ a Evropa v zajetí svého superega nechce toto jiné chování pochopit. Myslím jiná společenská pravidla. Jmenovaný případ s prezidentským palácem není nic oproti tomu, co se dostalo ven v podobě nahrávek rozhovoru mezi Erdoganem a jeho synem o „rychlém sklizení“ desítek milionů amerických dolarů a tak dále.

Pro přiblížení rozsahu právního státu a vnímání korupce v Turecku dám jeden příklad. Je z letošního března. To byl v USA zadržen jistý turecký „podnikatel“ perského původu, který se jmenoval původně Reza Zarrab a narodil se 12. září 1983 v íránském městě Tebriz. Mladý člověk. Za záhadných okolností se dostal do Turecka, kde mu bylo hned uděleno občanství a dohodili mu jednu z nejpopulárnějších žen, zpěvačku Ebru Gündes. S ní se oženil a za krátkou dobu byl jedním z nejbohatších lidí v Turecku. Jak jeho zaměstnanci pašují v kufrech dolary do Ruska a jiných zemí se dostalo dokonce i na Facebook. Sami se tím chlubili. Žádná policie na to nezareagovala. Na konci roku 2014 byli tento muž a synové tří ministrů v Turecku zadrženi. Měl být zadržen i syn Erdogana, ale to se samozřejmě nestalo. Následně byli všichni propuštěni na svobodu a místo nich byli zadrženi policisté, státní zástupci a soudci, kteří se případem zabývali. Tedy všichni ti, co nestačili utéct do zahraničí. Erdogan totiž se svou politickou stranou označil tento akt orgánů činných v trestním řízení za pokus o převrat v zemi. Na otázku, jak tahle zlatá mládež přišla k penězům, odpovím jinou otázkou. Nešlo náhodou o obcházení sankcí uvalených OSN na Írán? Írán nicméně Erdogan vnímá jako ideologického nepřítele, protože je šíitskou zemí. Nicméně pokud jde o prachy, islám asi až takovou roli nehraje.

To je realita tureckého soukolí. Všichni o tom věděli, a přesto získal Erdogan a jeho strana ve volbách ještě vyšší počet hlasů. Turci jsou prostě jiní. Nicméně, když se jedná o prachy, tak ideologie, neideologie, náboženství, nenáboženství, hodnoty, nehodnoty, všechno jde na vedlejší kolej.

Kurdové si v Česku otevřeli pobočku, něco jako stínovou ambasádu. Do jaké míry při tom využili vašich kontaktů?

Kurdové v Česku otevřeli dvě občanská sdružení jménem YPG Evropa a YPJ Evropa. Podle mezinárodního i národního práva totiž nějaká paramilitaristická organizace nemůže otevřít své zastoupení či pobočku v cizí zemi. Jestli to tak bylo prezentováno a vnímáno, tak je to omyl. Míra využití mých kontaktů je nepodstatná. Podstatné je, aby odpovědní lidé v těchto sdruženích pracovali ve prospěch mužů a žen, kteří bojují proti IS. Třeba, aby zraněným zajistili lékařskou péči či zdravotnický materiál.

Nemáme se bát, že si z našeho území začnou Kurdové vyřizovat své účty s protivníky žijícími v Evropě či odtud budou organizovat finanční podporu svých separatistických válečných plánů?

Bát se či mít strach jsou v poslední době v české společnosti snad nejčastěji používaná slova. Nebojíte se Islámského státu, ale báli byste se občanských sdružení, která by chtěla pomoct lidem, co byli zraněni v boji pro naše společné lidské hodnoty? Kurdové nikdy v dějinách, ale ani v současnosti či v budoucnosti, neměli a nebudou mít nějaké válečné plány. To je v rozporu s kurdskou mentalitou! Kurdové se již víc než sto let snaží chránit svou lidskou důstojnost! A je morální povinností každého soudného člověka, aby konečně podal pomocnou ruku tomu statečnému, důstojnému a bezbrannému národu.

Předpovídáte rozpad Turecka a Íránu?

Nikdo by před pětadvaceti lety nepředpovídal, že se jednoho dne Irák rozpadne. Nikdo by před sedmi lety neřekl, že se rozpadne Sýrie či Libye. A dle všeho podobný osud potká i Turecko a Írán, pokud tyto země v čas nezačnou s demokratizačním procesem a s budováním právního státu. V případě Turecka vše nasvědčuje tomu, že nyní šlape i na práva a demokratické principy, které zavedlo. Jestli v tom bude Turecko pokračovat – a nic nenasvědčuje tomu, že by přestalo – může se jeho rozpad jen urychlit. A nezachrání ho ani petrodolary bratrských islámských zemí. Nelze potlačovat dvacetimilionový národ, tedy Kurdy, věčně. To samé platí i pro Írán, který také není národnostně homogenním státem.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.