Takto Zeman ještě nemluvil: O chybách Havla, EU a budoucnosti Klause

Prožíváme dobu vánoční. Co pro vás znamenají Vánoce? Jsou to jen chvíle volna, nebo pro vás mají nějaký hlubší smysl?

Souhlasím s tezí, že Vánoce nejsou jen o dárcích, protože ti, kdo dávají členům své rodiny honosné dárky jeden den v roce, zanedbávají tyto členy po zbývajících 364 dnů.

A jak letos strávíte Vánoce a Silvestra?

Vánoce jako obvykle strávím se svojí širší rodinou, to znamená i se svým synem z prvního manželství Davidem. A pokud jde o Silvestra, je to velmi jednoduché, Kačenka má 1. ledna narozeniny a bylo by nesprávné, kdybychom v tu dobu nebyli v Praze.

Co pro vás znamená rodina?

Lidé mně nejbližší.

Když už jsme u tématu Vánoc. Bylo by dobré připomenout, že v některých zemích západní Evropy se zakazuje či nedoporučuje používat pojem Vánoce (Christmas) či vystavovat vánoční stromečky či jesličky, aby údajně nebyli uráženi příslušníci imigrantských menšin. Co si o tom myslíte? Nejsou multikulturalismus a politická korektnost zhoubou Evropy?

Já si myslím, že nikdo nemá právo zakazovat těm, kdo chtějí Vánoce slavit tradičním způsobem, aby tak nečinili kvůli nějakému bláznivému multikulturalismu.

Podle některých predikcí budou západoevropské státy mít muslimskou většinu do čtyřiceti let, nejčastější jméno novorozenců je tam Mohamed. Má takovýto vývoj vůbec řešení?

Myslím si, že s růstem životní úrovně bude zákonitě klesat populační exploze, takže se podobného vývoje z tohoto důvodu neobávám.

Sami máme problémy s integrací romské komunity. Souhlasíte s takzvanou pozitivní diskriminací?

Nedávno jsem byl ve Varnsdorfu, kde jsem se dozvěděl, že stát proplácí Romům devět tisíc za bydlení v garsoniéře! Mimochodem, ti Romové z toho nic nemají, protože jim všechno sebere bílá mafie, která byty vlastní. Devět tisíc za garsonku ve Varnsdorfu beru jako charakteristický příklad neúspěšné sociální politiky.

S imigrací souvisí i demografický propad. Nebylo by dobré podpořit růst české populace, například daňovým zvýhodněním rodin s dětmi?

Česká republika je dostatečně zaplněna svoji populací a nechceme-li dosáhnout přelidnění České republiky, neměli bychom násilně podporovat propopulační politiku až do té doby, kdy skončíme jako v Bangladéši. Skutečné investice do rodiny nejsou investice do počtu narozených dětí, ale do vzdělání těchto dětí.

Co očekáváte od příštího roku? Vidíte nějaká úskalí, která nás mohou postihnout?

Úskalí jsou každým rokem a ještě jsem ve svém životě nezažil rok bez úskalí. Na druhé straně, lidé by si měli uvědomit, že jejich život z 90 procent záleží na nich samotných a pouze z 10 procent na politicích.

Teď přejdeme k otázce evropské integrace. Vy sám sebe označujete za eurofederalistu, není ale současná Evropská unie zrcadlovým opakem eurofederalismu? Evropská unie reguluje a centralizuje kde co, směrnice jsou skoro na všechno, EU ale nemá společnou zahraniční politiku, ani armádu...

Nemáme ani společnou zahraniční politiku, ani armádu, což je právě rys eurofederalismu. Místo toho máme desítky nesmyslných předpisů bruselské byrokracie, které nejsou projevem eurofederalismu, ale super-státu, proti kterému jsem vždy vystupoval.

Není ale evropská realita, pokud jde o možný vznik federálního státu silně odlišná od té americké? Tam byl společný anglosaský protestantský základ, zatímco v Evropě jsou národy a národní státy se svými tradicemi a odlišnostmi?

Málokdo ví, že když v roce 1815 americký kongres hlasoval o tom, co bude společným jazykem Spojených států, pouze o jeden hlas neprošel návrh, aby tímto společným jazykem byla němčina. Lidé, kteří se takto ptají, neznají americké dějiny.

Není však rovněž problém, že evropská integrace probíhá za zády občanů? Když byla odmítnuta euroústava, vrátila se zpět v podobě Lisabonské smlouvy. Irové byli přinuceni hlasovat znovu, v dalších státech jako Francie a Nizozemí se pro jistotu už referenda neuskutečnila.

Jsem proto, aby byly rozšířeny pravomoci Evropského parlamentu, a aby se tak odstranil dnešní demokratický deficit, který vede k tomu, že občané EU se právem obávají toho, že jejich práva nejsou respektována.

Nepodvazují mnohá opatření EU, jako je podpora obnovitelných zdrojů energie (fotovoltaika, větrníky), kvóty pro ženy a podobně ekonomický růst? Neničí tak EU konkurenceschopnost evropských ekonomik v soutěži se státy BRICS a dalšími?

To jsou nesmyslná opatření, která jsem mnohokrát kritizoval. Zejména podpora takzvaných obnovitelných zdrojů evidentně dnes již výrazně podlomila ekonomický růst. Myslím si, že vliv Zelených v EU je naprosto nepřiměřený a že se jedná o ekologické fanatiky, kteří svým způsobem jsou dědici komunistických fanatiků.

A nejsou současná opatření EU, jako ESM či Bankovní unie jakýmsi Jánošíkem naruby? Kdy by relativně chudší občané České republiky přispívali na relativně bohatší občany Řecka, Španělska, Itálie, kteří si po léta žili nad poměry i díky eurodotacím?

Jsem pro to, aby Řecko odešlo z eurozóny, protože si žije nad poměry. Každý stát by měl sladit svoji produktivitu práce se svojí životní úrovní. Když se rozevírají nůžky mezi těmito dvěma jevy, je důsledkem enormní zadlužování.

Uplynul rok od smrti Václava Havla, jak hodnotíte jeho odkaz?

Myslím si, že udělal velmi mnoho ve prospěch České republiky v zahraničí, na druhé straně jsem nesouhlasil s některými jeho domácími kroky, ať už to byla plošná amnestie, omluva sudetským Němcům nebo kritika slušovického zemědělského družstva.

Prezident Václav Klaus brzy skončí ve funkci, byl podle vás dobrým prezidentem?

Myslím si, že byl především výrazným prezidentem a že nebyl šedivou myší. Když se dívám na některé prezidentské kandidáty, tak se obávám, že by těmito šedivými myšmi byli.

A co byste popřál Václavu Klausovi v jeho poprezidentském období? A kde by tak mohl nejlépe prospívat své vlasti?

Myslím si, že jeho hlas by měl stále znít, ať už v rámci strany nebo v rámci nezávislé instituce, jakou má být například připravovaná knihovna Václava Klause.

Co byste na závěr popřál občanům České republiky k Vánocům a do nového roku?

Aby, až se budou ohlížet za sebe, za sebou viděli vykonané dílo. A je jedno, jestli to bude dílo malé nebo velké, úměrně možnostem a schopnostem každého z nás. Důležité je, abychom zanechali stopu či brázdu v dějinách a abychom tak svojí prací vyslali poselství budoucím generacím.