Co říkáte na nápad, aby se v severní Africe a na Blízkém východě zřizovaly uprchlické tábory, kam by se případně dopravovali nelegální běženci a kde by se vyřizovaly žádosti o azyl? Jen podotýkám, že tuto myšlenku předestřel vicepremiér Andrej Babiš, který v rozhovoru pro deník Právo řekl, že podobný systém může fungovat na základě, na němž existuje smluvní a právní úprava, kterou má Španělsko s Marokem. (Jde o enklávy Ceuta a Melilla).

To ale není nic nového, neboť návrhy, že se mají pro imigranty vytvořit nějaké tábory poblíž míst, odkud pocházejí, zaznívají z různých směrů nějakou dobu. Něco podobného na příklad před časem řekl i prezident Miloš Zeman. Mimochodem, třeba v severní Africe, v okolí Tuniska, mají takových podobných táborů tolik, že už je kapacitně ani nezvládají. Takže to je jenom další návrh tohoto typu, a je to zároveň i argument pro to, abychom nemuseli vůbec nikoho přijmout. Já sice chápu, že se lidé obávají cizinců, ale zatím jsou čísla imigrantů tak mizivá, že by žádná země neměla mít velký problém s tím přijmout omezený počet uprchlíků. Důraz by se měl podle mého soudu dávat spíše na vytvoření imigrační politiky, která jasně věci pojmenuje, řekne, zda to bude dočasný pobyt, a co budeme dělat, aby se tamní problémy řešily, a vyloží na stůl i konkrétní čísla o tom, jakou máme kapacitu a kolik zvládneme. Pokud totiž bude Sýrie a Irák v tom stavu, ve kterém jsou, tak vlastně žádné řešení nikdy nebude. Je to velmi složitá věc, ale řešit by se měla odjinud, jinak, jiným směrem nežli tak, že se pouze řekne, že vytvoříme další tábor. Jak ho ale pan Babiš chce vytvořit? Má k tomu snad nějakou mezinárodní podporu? Podle mne je to jen taková vypuštěná věta, která nás má zbavit vlastní odpovědnosti za utrpení lidí, které si sami nezavinili.

Klíčové podle Babiše je to, aby se do řešení imigrační krize zapojily i světové mocnosti jako jsou Spojené státy, Rusko a Čína, ba dokonce i Saúdská Arábie. Co tomu říkáte?

S panem Babišem lze v tomto souhlasit, neboť nepochybně zejména Spojené státy nesou spoluodpovědnost za stav, který v těchto zemích je. O tom vůbec není třeba pochybovat. Jak jsem ale již řekla – současně musíme začít jednat o tom, jak to tam v těch zemích zařídit jinak, než že tam budeme posílat stále další a další soukromé armády. Ale mne na celé veřejné diskusi o tomto problému nejvíc trápí to, že pomaloučku padáme do naprosté nelidskosti, když hledáme nějaké iracionální důvody pro to, abychom uprchlíky nemuseli přijmout. Padáme do naprosto nelidského pohledu na svět, kdy myslíme jenom na sebe a ti ostatní – s prominutím – ať chcípnou, protože to přece jen jsou cizáci a my jsme tady doma! Takové přemýšlení je ovšem pro každou zemi nebezpečné, protože my tím ztrácíme vlastně i důvod, proč jsme na světě, tedy soucit vůči druhým, kteří potřebují pomoci. Nyní totiž nejde zas až tak o obrovský počet imigrantů. Jenže jakmile se vlna přelije v nějakém nekontrolovaném obrovském množství, tak samozřejmě pak už to nemůže žádný stát unést.

Psychiatr Jan Cimický nám ale nedávno v rozhovoru řekl, že když trpí „naši“ lidé, tak umíme vybrat peníze, umíme pomoci, proto si nemyslí, že by Češi byli a priori necitliví k cizímu neštěstí. Jde prý tady hlavně o to, že nemáme „ochozený“ vztah k cizincům.