Určitá část české společnosti stále poměřuje dnešní život tím, jak se jí žilo před listopadem 1989. Lidé nad padesát let upozorňují na jevy jako korupce, nemožnost vymoci právo či bezpečnost. Zejména mnozí lidé mimo Prahu, na venkově, ale i na Moravě, kde žijete, často s nostalgií vzpomínají na minulý režim. Jak si to vysvětlujete?
Podle mě jde o neznalost, malý rozhled a také o jistou idealizaci dob minulých, která je podpořena přirozenou zapomnětlivostí. Netvrdím, že u nás máme v oblasti vymahatelnosti práva ráj na zemi, ale jednoznačně zatím nikomu z nás nehrozí profesní či fyzická likvidace z důvodu znelíbení se režimu. Osobně mě však víc než tyto řeči děsí volební výsledky KSČM. Jako velmi mladý jsem předpokládal, že ono tvrdé voličské jádro odejde postupně na onen svět. Když teď ale vidím hrdého člena KSČM v mém věku, moc tomu nerozumím a dělá se mi mdlo. V uplynulých dnech jsem v rámci kampaně naštěstí narazil také na úplně opačný názor. Potomci znárodněných živnostníků, dnes již také lidé výrazně nad padesát, se k nám hlásí a otevřeně říkají, že svobodu a demokracii musíme udržet.
Častým argumentem lidí, kteří vzpomínají na minulý režim, je nedostatek národní suverenity. Ale podle bývalého europoslance Libora Roučka jsme nikdy neměli tolik svobody, suverenity, vlastního rozhodování jako nyní, když jsme členy Evropské unie. Je vůbec možné srovnávat dobu, kdy jsme byli prakticky jen satelitem SSSR, s dneškem?
V obecné rovině se skutečně nemáme vůbec špatně a srovnávat naše satelitní období snad ani není nutné. Byli jsme prostě nesvéprávnou kolonií, což v současné době určitě nejsme. Jedním dechem ale také musí zaznít, že za vyjednané pozice je vždy někdo zodpovědný. Pokud jsme nespokojeni a v minulosti jsme na zteč poslali neschopné zástupce, příště to musí být jinak. Platilo to v roce 1948 a platí to i v současnosti. Evropská unie rozhodně není dokonalá. Současné vedení nemá respekt a působí spíše jako rozzuřený, nepoučitelný a obtížný hmyz. Osobně však stále věřím v možnost reformy, protože původní myšlenka je nepochybně správná.
Co byste lidem, kteří by se chtěli vrátit do doby, kdy měli sice špatně placenou, ale jistou práci, což má pro ně zřejmě vyšší hodnotu než svoboda, vzkázal?
Udělám vše pro to, aby se tato doba nikdy nevrátila, protože svobodu nelze ničím nahradit. Musíme v lidech podporovat samostatnost, zodpovědnost, jistou bojovnost a schopnost se prodat. Pak nebudou mít čas ani chuť myslet na bolševika a jeho „jistoty“.
Novinářka Saša Uhlová strávila půl roku prací v různých firmách, kde se berou nejnižší mzdy. Popsala nejen špatné platy, ale i nevyhovující pracovní podmínky zaměstnanců v supermarketech, prádelnách či v potravinářských závodech. Popsala nejchudší zaměstnance jako ubité a vyčerpané. Skutečně žije část nejhůř placených pracujících tak bídně, podle některých hůř než za bývalého režimu?
Jak si tedy vy osobně vysvětlujete, že lidé v takových firmách pracují, i když je obecně hlad po zaměstnancích?
Firmy volají po příchodu zahraničních pracovníků, mnohde už pracují Ukrajinci, Rumuni, Mongolci i další příslušníci cizích národů. Ale není právě tady příčina v tom, že u nás nerostou mzdy, protože cizinci, často agenturní pracovníci, pracují za méně peněz než Češi?
S pracovníkem agentury se většinou setkáte v tzv. montovně. Na těchto pozicích podle mě v budoucnu nelze očekávat výrazný růst mezd, protože v určité fázi budou tito lidé nahrazeni levnějšími roboty. Obrovský prostor však skýtají řemesla. Akutní nedostatek kvalitních a kvalifikovaných řemeslníků je obecně znám a lidé jsou dnes ochotni za kvalitu platit téměř zlatem. Je tedy nutné pozvednout úroveň učňovského školství a zajistit, aby rčení o zlatých českých ručičkách opět platilo v každém potřebném oboru. Být šikovný řemeslník není ostuda.
Odbory stále požadují vyšší mzdy, poukazují na to, že v sousedním Německu jsou podstatně vyšší platy. Vláda přidává státním zaměstnancům i důchodcům, protože se ekonomice daří. Považujete takové jednání, navíc těsně před volbami, za správné? A je možné srovnávat ekonomicky silné Německo s Českou republikou?
Zvyšování mezd ve státní sféře těsně před volbami je pochopitelně ryzí populismus. Některé obory ve státní správě jsou zcela evidentně neadekvátně ohodnoceny, ale krok současné vlády nepovažuji za systémový a správný. Také srovnání ekonomiky naší a té v Německu je velmi obtížné. Jsem přesvědčen, že přirozeného navýšení mezd můžeme docílit především výrazným snížením zdanění práce a také odstraněním související byrokracie. Bolševická vláda obviňuje zaměstnavatele z vykořisťování, ale pohled na náklady za zaměstnance odhalují, že největší pijavicí je nabubřelá státní správa.
Současná vláda preferuje dvě skupiny – zaměstnance, zvláště ve veřejné sféře, a velké podniky jako Agrofert, jež získávají dotace a státní zakázky. Jak se žije malým podnikatelům a živnostníkům?
U levicové vlády mě to moc nepřekvapuje, neb samostatný živnostník s vlastním názorem je pro soudruhy obvykle třídní nepřítel. A podle toho dnes situace i vypadá. Živnostníci a vlastníci firem, tedy soukromníci obecně, jsou opakovaně a lživě obviňováni z okrádání státu, utlačování zaměstnanců a jsou jim házeny klacky pod nohy ve formě nesmyslných zákonů a opatření. Je také naprosto opomíjen jejich přínos naší společnosti. Pro fungující demokratický stát je však silná střední třída životně důležitá, protože nás podrží i v časech, kdy nadnárodní společnosti budou ve velkém propouštět a budovy plné úředníků budou naprosto k ničemu.
Kandidujete za Stranu soukromníků ČR na kandidátce ODS v Jihomoravském kraji. Co chcete vy konkrétně prosazovat, aby se u nás lidem žilo a podnikalo lépe?
ODS i Soukromníci mají vlastní programy, které se ideově v mnoha bodech protínají s tím, že my, Soukromníci, klademe významně větší důraz na hájení zájmů živnostníků, malých a středních podnikatelů, jejich rodin a zaměstnanců. Chceme být velmi hlasitou pojistkou v parlamentu, protože velké strany na malé a střední podnikatele v posledních 27 letech nepříjemně často zapomínaly. Nejde jen o konkrétní body v programu, ale především o naše pevné ideové ukotvení. Všichni Soukromníci na kandidátkách ODS naprosto přesně vědí, čí a jaké zájmy hájí, a jsou připraveni být po zasednutí v parlamentu věcní, hlasití, neodbytní a v klíčových otázkách nekompromisní.
Jaké vidíte největší nebezpečí pro Českou republiku v současné době?
Jsme to především my sami. Politiku, která bezprostředně ovlivňuje naše životy, si držíme od těla, nechodíme k volbám a nezajímáme se. No a pak se jen divíme, kdo a jak nám to vlastně vládne, popř. nás zastupuje na klíčových místech v Evropské unii.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Libuše Frantová
