Jiří Havlíček se včera rozhlédl po Sněmovně a sdělil: „Chce se mi z vás zvracet!“ Zajímalo by mě, jak hodnotíte předvolební atmosféru vy?

Předvolební atmosféra je určitě zjitřená a je pozoruhodné, že hlavní protagonisté se vzájemně kriminalizují v domnění, že jim to pomůže. A pomáhá to očividně panu Okamurovi. To byl kalkul, který jednou přijde do učebnic scestné strategické koncepce. Když se dva perou, třetí se směje, jak už říkali staří Čechové. Jestli má dnes někdo náběh k tomu se smát, tak určitě pan Okamura. A z toho žádnou radost nemám.

Když se vrátím ještě k Havlíčkovi, i při projednávání kauzy lithium se nejen podle něj ukázalo, jak si rozumí Babiš, Okamura a komunisté a jak jsou si tyto strany blízké. Do jaké míry je pravděpodobné, že by skutečně spolu šly do koalice, když to ve svých vyjádřeních zásadně odmítají?

Zvažoval jsem tuto variantu mnohokrát ve svých úvodnících v Neviditelném psu jako možnou. Pokud k ní dojde, bude společnost tak zásadně polarizovaná, jak jsme to nezažili od devětaosmdesátého roku. Pro pana Babiše by to byla ve svých důsledcích politická sebevražda.