Jiří Havlíček se včera rozhlédl po Sněmovně a sdělil: „Chce se mi z vás zvracet!“ Zajímalo by mě, jak hodnotíte předvolební atmosféru vy?
Předvolební atmosféra je určitě zjitřená a je pozoruhodné, že hlavní protagonisté se vzájemně kriminalizují v domnění, že jim to pomůže. A pomáhá to očividně panu Okamurovi. To byl kalkul, který jednou přijde do učebnic scestné strategické koncepce. Když se dva perou, třetí se směje, jak už říkali staří Čechové. Jestli má dnes někdo náběh k tomu se smát, tak určitě pan Okamura. A z toho žádnou radost nemám.
Když se vrátím ještě k Havlíčkovi, i při projednávání kauzy lithium se nejen podle něj ukázalo, jak si rozumí Babiš, Okamura a komunisté a jak jsou si tyto strany blízké. Do jaké míry je pravděpodobné, že by skutečně spolu šly do koalice, když to ve svých vyjádřeních zásadně odmítají?
Zvažoval jsem tuto variantu mnohokrát ve svých úvodnících v Neviditelném psu jako možnou. Pokud k ní dojde, bude společnost tak zásadně polarizovaná, jak jsme to nezažili od devětaosmdesátého roku. Pro pana Babiše by to byla ve svých důsledcích politická sebevražda.
On udělal zásadní chybu už na začátku své politické éry, když si koupil noviny. To byla podle mě naprostá stupidita. Tím se znevěrohodnil. Ale to je minulost. Co se týká budoucnosti, pokud půjde do koalice s Okamurou a komunisty, automaticky klesne na jejich pozici. Oni mají své stoupence, ale jde v podstatě o antisystémovou vrstvu společnosti. Pan Babiš, který píše elaboráty na téma O čem sní, by klesl na jejich úroveň. Hrál čtyři roky komickou úlohu opozice ve vládě, ale kdyby se dal teď dohromady s těmito lidmi, vznikla by velmi výbušná směs. Byl bych také velmi zvědavý na programové prohlášení takové vlády. Jak by řešili otázku naší role v NATO nebo v rámci EU? Komunisté jsou málo čitelní, ale pan Okamura je zásadně pro vystoupení z EU; a pan Babiš, pokud není úplný šílenec, musí tuto tezi odmítnout. Je samozřejmě otázka, zda je vůbec možná tato varianta… Ale, samozřejmě, možné je všechno.
Jaká koalice je pravděpodobná podle vás?
Pokud se do Sněmovny dostane kombinace stran, jak vidíme z výsledků veřejného mínění, dá se sestavit řada bizarních útvarů. Jen žádný mi nepřipadá dostatečně funkční. A neříkám to proto, že bych měl pochmurnou náladu vyvolanou jednáním parlamentu na téma lithium, kterému nerozumí prakticky vůbec nikdo z lidí, kteří tam na sebe ošklivě křičeli, protože je to záležitost odborná. Jen před volbami je zpolitizovaná a používaná ke špinění protivníka. Pochmurná vize toho, co bude po volbách, není ovlivněná tímto divadlem, ale vyplývá z rozložení karet.
Trend za uplynulý půlrok ukazuje, že ztrácejí tradiční strany a profituje Okamura a Piráti. Piráti, to je velká neznámá celé politické konstelace. S velkým zájmem jsem si přečetl rozhovor s panem Bartošem na Echo24, ale moc moudrý jsem z něj nebyl. Několikrát jsem se s ním setkal, řada jeho proklamací je mi blízká, ale netušíme, co se z toho vyklube. Proklamace je jedna věc a druhá věc je praktická politika. To jsou lidé, kteří si představují praktickou politiku trochu jako Hurvínek válku, a až do Sněmovny přijdou, čekají je mnohá šeredná překvapení. Uvidíme, co bude dál. Myslím si, že brzy budou předčasné volby, ale to je věštění z křišťálové koule.
Může se stát, že ČSSD, KDU-ČSL, TOP 09, ODS a Piráti nebudou mít tolik hlasů a budou muset do koalice přizvat další. Zbudou jim třeba jen ANO, komunisté a SPD… A co pak? Dokážete si představit, že některou z těchto stran do koalice přizvou?
Variant je spousta. Všechny jsou špatné, všechny jsou potenciálně nestabilní. Všechno je to důsledek toho, že dominantní strany vsadily na vzájemné očerňování a kriminalizaci, přestože věděly, že podle zkušenosti za posledních 25 let volič nelibě nese rozmíšky ve vládní garnituře. A opět se k tomu přistoupilo. Teď jejich jednání nese ovoce, a jaké to bude ovoce, uvidíme v neděli, až se sečtou hlasy, a zejména, až se bude sestavovat vláda. Do toho ještě přijde politický činitel, o jehož příčetnosti můžeme s úspěchem pochybovat, a sice prezident republiky, který je veden svou osobní nenávistí. V poslední době už nenávidí prakticky každého.
Který subjekt ze stran, které mají šanci na vstup do Sněmovny, představuje největší riziko pro naši zem?
Určitě Okamura. Po všech stránkách Okamura. Nesouhlasím prakticky s ničím, co on hlásá. Zásadně odmítám přímou demokracii. To je zástěrka všeho zla, které můžete v politice vymyslet. Zastupitelská demokracie má výsledky. Naše demokracie, jak ji známe, má vývoj, vždycky to byla zastupitelská demokracie. Argumentace Švýcarskem je bohapustá demagogie. To je jinak uspořádaná společnost, která má úplně jinou mentalitu, jinou politickou tradici. A to nehovořím o jeho xenofobních postojích a dalších věcech. Dnes jsem dostal jeho reklamní leták jako přílohu Práva. Šílené čtení.
Čím si to zasloužily tradiční politické strany, že ztrácejí v podstatě i ve finiši?
Když lidé slyší tři čtvrtě roku, že jsou to všichni zločinci, podvodníci, zloději, lháři, tak se přiklánějí k někomu, o kom si myslí, že není lhář, podvodník a zloděj. A že o tom uvažují setinou zájmu? To je volič. Typický volič, to nejste vy nebo já, kteří politikou žijeme. Typický volič má svou práci, má svou rodinu, své starosti a stará se o politiku méně, než já se starám o mistrovství světa v badmintonu. Ví, že by se mělo jít k volbám, a vnímá situaci pocitově. A to se netýká jen naší republiky, to je zřetelný trend v celém našem civilizačním okruhu. Proto je taková atraktivita lidí, kteří zaujmou; doba je mediální, jde o příběhy, zajímavé osobnosti.
V Rakousku vyhraje třicetiletý kluk! Vždyť to je k smíchu. Ve Francii to vyhrál z mého pohledu taky kluk, který dával pozor ve škole, měl samé jedničky, má hezkou ženu, zvolili ho prezidentem republiky a je nástupcem de Gaulla a Napoleona. Tenhleten utřinos! Proč? Protože je to mediální figura. A proč lidi volí mediální figury? Protože lidé se o politiku nezajímají, protože o ní nepřemýšlejí a v podstatě se jim dobře daří. Když se o politiku nezajímají, berou ji jako další díl zábavného seriálu v televizi, a tak chtějí zábavnou figuru. Proto je u nás pan Kalousek za Belzebuba, všichni vědí, že je bubák, halí se do tibetské vlajky a že je odepsaný. Pan Okamura je ten, kdo umí hovořit. A že má za sebou skandál se svou stranou? To lidé nevnímají.
Psali jsme:
Martin Konvička o víkendu v kavárně Liberál zmiňoval i vaše jméno. Ale, abych to uvedla, on je nadšen, že zásadní část dnešních politiků se postavila proti imigraci, někteří i žádají zákaz islámu. Považuje to za své vítězství, nehledě na výsledek voleb. „V roce 2013 jsme ještě jako IVČRN říkali, že islamizace nebo islámská expanze se stane hlavním politickým tématem na příštích deset patnáct let a všechno ostatní bude nepodstatné. Tehdy se nám všichni smáli,“ uvedl Konvička s tím, že dnes v podstatě totéž říkají i autority, jako jsou například Dominik Duka nebo Tomáš Haas, Jan Keller, Ondřej Neff atd. Jak se vám to poslouchá?
Nebudu se k panu Konvičkovi vyjadřovat, nesleduji ho, nezajímá mě, je to podle mě marginální figura. Za panem Okamurou, málo platné, stojí určitá část elektorátu a je nutné ho brát vážně, i když s ním zásadně nesouhlasím. Ale je to postava, o které má smysl uvažovat. Pan Konvička nikoli.
A co se týká postoje k migrační záležitosti? Mnohokrát jsem to vyjádřil a tvrdím, že je naprosto pošetilý koncept obohacení naší kultury tím, že sem nastěhujeme několik milionů lidí z islámského okruhu. Jediný důsledek bude, že vznikne exoproletariát, dovezený proletariát, protože proletariát v pravém slova smyslu už u nás padesát let nemáme. Vzniká vrstva lidí, kteří nemohou být šťastní. Multikulturní společnost je iluze. Ve Spojených státech je problém černošské populace zásadní. Ti lidé tam žijí x-tou generaci, jsou to Američané, nejsou to žádní přistěhovalci nebo otroci, jsou to Američané, a přesto je to problém, který se Americe nepodařilo zvládnout. Proto jsem velice kritický ke konceptu multikulturalismu. To je ten důvod. Důvod na desítky let dopředu. Vznikne problém, který budou řešit naši vnuci a pravnuci.
Dokázal se podle vás někdo z našich politiků s tématem migrace rozumně vyrovnat? Je někdo takový?
To, že naše vláda nešla s bubnem do boje, bylo v podstatě rozumné. Obecně, dejme tomu celoevropsky, jakési prozření nebo trend – já tomu říkám v úvodnících Cesta z Marsu na zem – tady je. I v tzv. liberálních společnostech, které jsou pořád ještě ve vleku levicového iluzionistického liberalismu. Výsledky voleb jak v Německu, tak v Rakousku, to je součást té Cesty z Marsu na zem. Bohužel proces je doprovázen neustálým přívalem dalších a dalších migrantů. To je věc, která se nás týká jen okrajově, ale náš postoj – obezřetné odmítnutí – je politicky rozumný. To je veliké pozitivum vlády, která končí. A jak se s tím vyrovnat? Musí být ochrana hranic a musí být silová. To se zatím nikdo neodváží naplno říct. Musí být silové orgány Evropské unie. Je to ještě daleko, ale musí se k tomu dospět; a to bude přistání té cesty z Marsu. Bude to nepěkné na pohled a vše bude mít velmi drastické vnitropolitické dopady, bude se rozvracet společnost a nic potěšujícího nevidím. Bude to velmi drsná a frustrující budoucnost. Je před námi a nelze se jí vyhnout.
Na závěr, komu vy dáte za pár dní hlas? Koho budete volit?
Budu volit ODS, protože je to jediná mně známá naše politická strana se zdravým rozumem.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Daniela Černá
