Jiří Kajínek se přece jen dočkal propuštění na svobodu. Čeká ho nějaké překvapení v běžném životě? Co nejspíše bude muset řešit?
Překvapení ho samozřejmě čeká a to navzdory tomu, že náš život vnímá z televize, k níž má přístup nebo eventuálně z internetu. I když nevíme, do jaké míry se k jakým informacím může dostat, tak přece jenom je to pro něj virtuální realita, která je úplně něco jiného, než jeho předcházející zkušenost, kterou bude muset teď korigovat. Úplně nejdříve se bude muset vyrovnat se změnou prostředí, ve kterém se naposledy pohyboval v době útěku, což je asi šestnáct let. A co se od té doby změnilo? Většinou je to místo, ve kterém předtím žil, kde jsou přestavěné domy, náměstí, jsou tam i jiné obchody, v nichž byl zvyklý nakupovat. Změnily se i jiné reálie, což znamená třeba ceny zboží. To bude další zkušenost, kterou si bude muset ohmatat a vytvořit si k ní vztah. K tomu se ještě musí přičíst fakt, že se Kajínek stal veřejně známým, což znamená, že se velmi rychle rozšíří fakt, když se bude někde pohybovat. V jeho okolí se bude vyskytovat spousta lidí, kteří mu budou chtít pomoci a samozřejmě i určité množství lidí, kteří ho z nějakých iracionálních důvodů budou nenávidět, čili musí být připravený nejenom na známky přátelství, ale i na známky vyloženého nepřátelství.
Do toho všeho si bude muset zvyknout i na necílenou pozornost médií, než se toho nasytí a než to přestane bavit jejich čtenáře a najdou si zase nějaký jiný objekt, o němž budou psát. Co nejrychleji se navíc bude muset dostat i do kontextu sociálního. Kdy nevím, do jaké míry u něj fungují nějaké rodinné vazby – sourozenci, rodiče apod. Ti by mu ale měli umět v té úplně rané fázi pomoci, a pak musí v tomto směru pomoci probační a mediační služba. Kontroluje, aby se lidé, jež byli v konfrontaci se zákonem a byli propuštěni, chovali mravně a ctnostně. On bude muset navíc řešit i věci okolo různých úřadů a průkazů, jako je třeba občanský průkaz, tramvajenka, řidičský průkaz apod. Sám by tyto věci okolo asi jen těžko zjišťoval, v tom mu tak pomůže probační služba.
Co dalšího jej čeká?
Jde také o to, aby si zvykl na jiný styl života, který si musí svým způsobem zorganizovat sám. To znamená, že si bude muset po svém zorganizovat den, zorganizovat si eventuálně práci, pokud do nějaké nastoupí, a bude se muset učit se pohybovat. Protože co se týče mechanického a přirozeného pohybu, tak i v tomto byl ve vězení omezen. Tím nemyslím posilovnu, ale přirozený pohyb jako je stání, či chození, zdolávání schodů; tedy všechno co člověk v reálném dni musí zdolávat. Tyhle všechny drobné věci si tedy bude muset osahat, stejně tak jako si musí zaopatřit starost sám o sebe. Tedy pokud nebude mít někoho, kdo by za něj obstaral zcela běžné věci, jako je praní, vaření, či žehlení.
Myslíte si, že jej třeba překvapí technologie, které dosud neznal, přestože se o nich jistě dozvídá z televize a také se dost často mluví o tom, že vězni leckdy propašovávají do vězení mobily?
Určitě ho to do jisté míry překvapí, protože přece jen je něco jiného to vidět, a něco jiného je si to na vlastní kůži vyzkoušet. On je ale relativně ještě mladý a tak je schopný tyhle věci přijmout a seznámit se s nimi. Tohle tak podle mne pro něj nebude ten největší problém.
A co se týče sexuálního života, bude jej mít narušený, či normální, tedy bude schopen vnímat standardní vztah muž vs. žena? Co si budeme namlouvat, ve vězení se dost často muži uspokojují mezi sebou...
Samozřejmě, že ve vězení je v tomto směru úplně jiný styl života. Ale teď bude záležet na tom, jak se bude sám cítit na to, aby v téhle oblasti fungoval.
Mohl ho v tomto směru pobyt ve vězení poznamenat?
Tak to nevím. Většinou byl sám v cele, neměl tam nikoho, takže je to otázka. Ale myslím si, že je to osobnost poměrně silná a pevná, takže ve chvíli, kdy se ocitne mimo zdi vězeňského zařízení, takže pak bude schopen si to pro sebe sám zanalyzovat a rozhodnout se, kterým směrem se v těchto sférách vydá.
Možná jste viděl americký film z devadesátých let „Vykoupení z věznice Shawshank“, kde vězni, puštění po mnoha letech na svobodu, mají velký problém s resocializací. Dokonce někteří pak páchají kvůli tomu sebevraždu, neboť nejsou schopni v reálném světě vůbec fungovat, kdežto ve vězení měli alespoň nějakou jistotu, byli již institualizováni s vězeňským zařízením. Může deprese v tomto směru ohrozit i Kajínka?
To je vždycky individuální. Zažil jsem ale krátce po revoluci i lidi, kteří byli ve vězení dlouho, třeba od padesátých let, a nesli si samozřejmě po svém propuštění psychické následky. Probudili se pak u nich třeba chorobné schizofrenní nebo depresivní projevy, ale to záleží na tom, zda u člověka taková vloha je a jestli ji lze probudit. Já si ale nemyslím, že zrovna v případě Kajínka by se mohla deprese objevit až v této míře, ale mohou se postupně u něj vyjevovat jiné věci, když se začne do života znovu dostávat. Mohou mu třeba přijít líto okolnosti, za něž byl odsouzen neoprávněně. A tohle pak může v psychice dlouho hlodat.
Také jsem slyšela, že člověk, který má hodně dlouho pravidelný režim, tak pak i v běžném životě napodobuje určité rituály, jako je ranní vstávání, protože zvyklý na ranní budíček, ranní hygienu provádí také v přesných rytmech apod. I tohle čeká Kajínka?
Může to tak být. Ono mu to totiž právě tohle může ulehčit úplně tu první situaci, těchto rituálů se pak může zbavovat postupně. Vždy je dobré se něčeho takového zbavovat po etapách. To je podobné, jako když člověk drží dlouho hladovku, a pak by měl začít hned jíst tučná jídla, jako je třeba husa, což ale nejde.
Vy sám jste se setkal coby psychiatr s člověkem, jenž byl dlouho ve vězení, pak byl propuštěn a měl problémy se začlenit?
Ano, měli jsme takové pacienty
Trpěl někdo z nich třeba ještě něčím jiným, než o čem jsme spolu hovořili a o čem se jen málokdy v médiích referuje?
Jeden z mých pacientů, který byl ve vězení dlouho, měl pak veliké šrámy na psychice. A byl to přitom člověk, který přestože se dokázal do běžného života zapojit, tak to bylo zase jenom v chráněném zařízení, jako byla psychiatrie.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Olga Böhmová
