Ještě nedávno převládaly velké obavy z toho, že se na východní Ukrajině s blížícím se podzimem obnoví boje s novou vehemencí. V sobotu se však telefonicky spojili francouzský prezident François Hollande, německá kancléřka Angela Merkelová a ruský prezident Vladimir Putin a podpořili plán úplného příměří v oblasti s platností od 1. září. „Museli zasáhnout tři politici, kteří jsou ochotni přijmout větší část odpovědnosti. Ale problém je, že chybí ten čtvrtý důležitý – Spojené státy. A také nějaký významný představitel Evropské unie, protože se zdá, že ty znepřátelené strany už nikomu z Evropské unie nevěří,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz politolog Zdeněk Zbořil na úvod svého pravidelného ohlédnutí za politickým děním uplynulého týdne.
Ukrajinský premiér Arsenij Jaceňuk oznámil, že se země dohodla s věřiteli na snížení dluhu, ale vzápětí mezinárodní ratingová agentura Fitch snížila rating Ukrajiny z výchozí úrovně CC na C, což znamená, že bankrot Ukrajiny je nevyhnutelný. V kombinaci s tím, jak prudce ochabla podpora Jaceňukovy Lidové fronty, která v loňských volbách získala nejvíce hlasů, je další vývoj země neodhadnutelný. „Můžeme se dočkat všeho, protože hned po ohlášeném snížení zadlužení Ukrajiny tím administrativním krokem se objevilo také prohlášení významných evropských finančních autorit, v němž říkají, že restrukturalizace dluhu není snížení dluhu,“ upozorňuje politický analytik.
Není žádná ochota angažovat se v likvidaci ukrajinského dluhu
Dá se to vnímat tak, že se stále jedná o řízený úpadek a jako při každém finančním vyrovnání po zániku nějaké společnosti rozhoduje klub věřitelů, kdo peníze dostane a kdo ne. „To, že budou chráněny banky, které mají za sebou státní garanci, ať už na západě nebo na východě, je zřejmé, takže na to doplatí soukromé banky, které naivně půjčovaly Ukrajině velké peníze. Ale jak bude řízený úpadek rychlý a kdo jej bude dál ovlivňovat, je otázka. Ani ve Spojených státech není žádná ochota – ne přímo od vlády Spojených států, ale třeba jen od nějaké velké nadnárodní banky – se v likvidaci ukrajinského dluhu angažovat. Naopak se finanční ústavy v západoevropské i americké části světa tváří, jako kdyby s tím neměly nic společného a všechno měly řešit jen státní instituce několika zemí,“ všímá si Zdeněk Zbořil.
Psali jsme:
Donbas coby průmyslový region na východní Ukrajině doplatil na konflikt z celé země určitě nejhůř. „Donbasu by mohlo pomoci jedině to, kdyby byl někdo ochoten začít tamní ekonomické poměry napravovat. To by musel být však ten, kdo je ochoten do toho peníze nalít. Ale těm vyjádřením o restrukturalizaci dluhu rozumím tak, že jde jenom o to zalátat díry v rozpočtech bankovních domů, které Ukrajině pomáhaly, a že nejde o obnovu infrastruktury na východě. Dokonce bych řekl, že se někteří lidé v západní Evropě obávají toho, aby odpovědnost za jihovýchod nebo východ Ukrajiny náhodou nespadla na ty věrné spojence Ukrajiny v západní Evropě,“ myslí si politolog.
Spojovat Babišovu firmu s nalezenými oběťmi bylo odporné
Z informací o migrantech mířících do vysněných míst Evropské unie šokovala zpráva, že v útrobách vozu odstaveného u rakouské dálnice bylo nalezeno 71 mrtvých těl běženců. V prvních reakcích domácí média často v titulcích zvěstovala, že šlo o dodávku Babišovy firmy. „To bylo samozřejmě odporné, ale i průhledné. To, že média včetně České televize, která naznačovala, že za smrt nešťastníků v tom autě je odpovědný Agrofert a potažmo pan Babiš, bylo za hranicí jakékoli důvěryhodnosti. Ale napoprvé to muselo otřást každým, kdo ve zpravodajství slyšel podobné vyjádření. Ale my jsme zvyklí. Vždyť třeba v neděli jsme se dozvěděli v debatě od pana Teličky a Alexandra Vondry, že za migranty může Rusko,“ poukazuje Zdeněk Zbořil.
Naznačování obou dvou, že za tím stojí Ruská federace, považuje za naivní pohled, který jim ubírá na důvěryhodnosti. „Stejně jako narážky na pana Babiše a Agrofert v souvislosti s autem kdysi jezdícím ve službách Agrofertu. Jednak se to okamžitě vysvětlilo, což ta média mohla předpokládat, ale bylo to tak hloupé, až člověk žasne, že to mohou relativně zkušení novináři prezentovat. To bylo opravdu otřesné. Jestli se to stalo v autě, které někdy patřilo tomu, nebo onomu, má význam jenom pro to, aby se policie mohla dobrat, kdo je za to bezprostředně odpovědný. První informace, které se u nás k této tragédii objevily, nebyly hodny země, která se považuje za součást Evropské unie a která vyznává evropské hodnoty. Taková lstivá lživost by tu neměla mít místo,“ tvrdí politický analytik.
Západ nás může mentorovat a my máme jen právo mlčet
Emoce z desítek mrtvých v odstavené dodávce vedla v rakouských a německých médiích k tomu, že začala ukazovat na skupinového viníka, kterým je celý východ Evropské unie včetně České republiky a jeho odpor k přijímání uprchlíků. „Média sice rozlišují mezi politikou stavění plotů v podání maďarské vlády a mezi odmítáním kvót od těch ostatních, zároveň ale poukazují na to, že řidičem toho vozu byl Bulhar a že tedy Bulhaři jsou v tom také nějakým způsobem namočeni. To je skutečně převládající tón v západní Evropě. Mimochodem také proto, že jim to dovoluje nás mentorovat,“ říká pro ParlamentníListy.cz Zdeněk Zbořil.
K tomu se svým nedělním vyjádřením přidal francouzský ministr zahraničí Laurent Fabius, jenž označil přístup některých východoevropských zemí k imigrantům za skandální. „Přitom ve své funkci by měl být maximálně zdrženlivý v hodnocení dané situace. Místo toho div netvrdí, že odmítání kvót východoevropskými zeměmi je téměř nedůstojné našeho členství v Evropské unii. Přitom to byla Francie, která bombardovala Libyi a angažovala se ve středomořské krizi a na pobřeží severní Afriky. A teď hledá viníka, který by alespoň část té jejich viny vzal na sebe. Vzpomeňme si na Chirakův výrok, že jsme propásli dobrou příležitost mlčet. Tak se na nás francouzští politici dívají. Domnívají se, že ve sjednocené Evropě máme právo pouze mlčet,“ poznamenává politolog.
Po stavění plotů a kopání příkopů skončíme u zaminování polí
Nejen Laurent Fabius má postoj východoevropských zemí ke kvótám za skandální. Kritika se snáší i z Německa, kde také zaznělo, že by země, jež odmítají kvóty, mohly v budoucnu dostávat nižší dotace. „To je forma politického nátlaku nebo politicko-ekonomická pohrůžka přinutit země, které se ohrazují proti kvótám, aby je přijaly. Ale odvaha postavit se proti kvótám a přijít s vlastními nápady je nepřiměřená našemu postavení v Evropské unii. To, jaké bude, si měli pánové uvědomit, když aplaudovali podpisu Lisabonské smlouvy, a nepřicházet s hloupými nápady o budování pohraniční stráže Evropské unie, stavění plotů a kopání příkopů. To za chvíli skončíme u zaminování polí,“ obává se Zdeněk Zbořil.
V té souvislosti připomíná vystoupení Alexandra Vondry v Otázkách Václava Moravce, kde poukázal na to, že při pohledu na mapu s italským pobřežím nebo řeckými ostrovy musí být každému jasné, že ochrana před imigrací není na těchto hranicích, ale uvnitř jednotlivých zemí. „Jednotlivé země musí mít vytvořený bezpečnostní systém, který bude migraci schopen zastavit nebo jí nějak čelit,“ míní politický analytik. Migrační politiku Evropy podrobil tvrdé kritice slovenský premiér Robert Fico ve svém projevu u příležitosti 71. výročí Slovenského národního povstání. „Nevidím žádné potopené lodě, naopak vidím větší počet lodí. Nevidím žádné střežení hranic, naopak další statisíce lidí, kteří volně přicházejí do Evropy. Kdo se nám směje? Pašeráci a obchodníci se zbraněmi,“ burcoval Robert Fico.
Pokud se chceme bránit migrantům, musíme změnit základní právní dokumenty
Problém spojený nejen s projevem slovenského premiéra, ale i českého prezidenta či jiných politiků spočívá v tom, že ho chtějí řešit od konce. „Pokud chtějí vytvořit systém, který by tomu bránil, tak si musí říci, jestli ještě uznáváme Organizaci spojených národů a Chartu spojených národů, jestli platí Listina základních práv a svobod v plném rozsahu, jestli platí ústavy jednotlivých zemí. Protože jestli chtějí realizovat svá radikální řešení, tak musí odstranit tyto nekompromisní zábrany. Každý má právo tyto dokumenty změnit na základě nějaké právní normy. Mluvíme o právním státu, považujeme to za svoje hrdinství. Tak se na to musí Evropská unie nebo OSN sejít a dohodnout se,“ doporučuje Zdeněk Zbořil.
Pak si musíme říct, že tzv. evropské hodnoty sice platí, ale jenom pro někoho. „Třeba jen pro členské státy Evropské unie, a ti další už jsou cizáci, kteří musí podléhat nějakému zvláštnímu režimu. Pánové Telička a Vondra to chtěli vyřešit tím, že označili OSN za zcela nefunkční, což je z úst bývalého ministra zahraničí a evropského komisaře vyjádření mimořádně zajímavé a téměř z toho jde strach. Ale i kdyby mělo svoji váhu, tak musí říct, co bude místo toho. Vystoupíme z OSN? Vystoupíme z Evropské unie? Spojíme se se Slovenskem, nebo jaké právní pořádky budeme obnovovat? Protože se jedná o nastolení nového práva, kterým se budou muset řídit nejen ti imigranti, ale také my,“ poukazuje politolog.
Výběr pražské primátorky se hnutí ANO úplně nepovedl
Se začátkem podzimní sezony bude zajímavé sledovat, jak si uvnitř koalice povede hnutí ANO, respektive Andrej Babiš, jehož některé požadavky nejsou po chuti ani jedné z tradičních stran ve vládě. Navíc hnutí ANO alespoň podle preferencí zjištěných agenturou ppm factum se už o první místo jen dělí s dotahující ČSSD. „Pravdou je, že hnutí ANO už se muselo předvést jako politická strana, a ne vždy to předvedení bylo úspěšné. Když vidíte paní ministryni školství Valachovou, jak argumentuje proti poslankyni KSČM, tak tam je rozdíl v kvalitě několika tříd. Zatímco když se zabýváme osudem paní Krnáčové jako pražské primátorky, tak tam je naopak vidět, že se její výběr tak úplně nepovedl. Ale jakmile vypukne sezona politických podzimních bojů, tak bude položen na stůl jeden závažný argument, a sice ten, jestli koaliční vláda bude existovat, nebo nebude,“ připomíná Zdeněk Zbořil.
MVDr. Pavel Bělobrádek, Ph.D., MPA
A tou odpovědí se členové koalice budou muset řídit. „V uplynulých měsících se dokázali přenést přes spoustu událostí, které se mezi nimi přihodily, a tak bych počkal až na to, zda bude osud koalice položen na váhy. Neboť to, že pan Bělobrádek řekne o názoru pana Babiše, že je nekompetentní, pokud šlo o to obsazení hranic, tak bych s ním dokonce souhlasil, ale to ještě neznamená, že kvůli tomu zrušíme koalici a půjdeme do nových voleb, protože zatím jim ta spolupráce funguje docela dobře. Takové spory, které jsme zažívali v posledních třinácti letech, kdy člověk měl skoro obavy o životy koaličních politiků nebo jejich milenek, kdy se tím zabývala dokonce i vojenská rozvědka, tak od nich jsme stále ještě daleko,“ konstatuje politický analytik.
Pro čínskou politiku je naše vláda spolek okresního formátu
Na svou druhou cestu do Číny ve funkci hlavy státu se chystá Miloš Zeman v době, kdy se po oslabení tamní měny a nedávném prudkém poklesu na akciovém trhu mluví o zhoršování kondice čínské ekonomiky. „Nastartovat ekonomické vztahy, které byly přerušeny ne pětadvacet let, ale od roku 1960, bude velmi obtížné. V devadesátých letech jsme se chovali, jako kdyby Čína neexistovala. Když sledujeme mistrovství světa v atletice a vidíme při maratónském běhu záběry na Peking, žasneme nad tím, co v Číně dokázali. To, že jsme vztahy s Čínou jednostranně přerušili, se nedá napravit za jeden den. A nemůže to napravit jeden prezident, nebo vláda, protože pro čínskou politiku je naše vláda spolek okresního formátu, kterému se mohou věnovat kvůli jeho členství v Evropské unii, ale ve skutečnosti pro ni nejsme ekonomickým partnerem,“ podotýká Zdeněk Zbořil.
Ing. Miloš Zeman
Naše politická gesta mají svůj význam zejména v souvislosti s koncem druhé světové války, u níž si neuvědomujeme, co pro Čínu znamenala. „Když nás někdo poučuje, že francouzský prezident také nejede do Číny oslavovat sedmdesáté výročí a poklonit se čínským obětem, tak by si měl uvědomit, že by to ani nebylo vhodné. Vždyť Francie spolupracovala s japonskou vojenskou mocí a podílela se na zvěrstvech, které Japonci v Číně páchali. Takže odvolávat se na to, že prezident Hollande do Číny nejede, svědčí pouze o tom, jak jsme zaostalí ve znalostech Dálného východu a pořád si myslíme, že tam běhá Mao Ce-tung v modré kamizole a s červenou knížkou v ruce. Když už nemáme rádi svého prezidenta, tak ale nemusíme jeho cestu na oslavy sedmdesátého výročí konce druhé světové války v Tichomoří využívat k tomu, abychom na něj hodili trochu špíny,“ domnívá se politolog.
Část žurnalistické obce se v útocích na Zemana točí v kruhu
Na dnešek přislíbil prezident Miloš Zeman tiskovou konferenci, na níž hodlá odpovídat do vyčerpání všech otázek. Toho využil jemu nepřátelský server SvobodnéFórum.cz k tomu, že sestavil patnáct dotazů, na které hlava státu prý nikdy neodpověděla. Proto vyzval novináře, aby upustili od politické korektnosti a přinutili prezidenta, aby se zodpovídal občanům za problémy, které republice způsobuje. Je prý třeba mu položit otázku, jak konkrétně chce stabilizovat českou společnost po čínském vzoru nebo proč veřejnost neseznamuje s výroční zprávou BIS. Neměly by chybět ani dotazy k cestě do Číny, k Ukrajině, Rusku či ke kancléři Mynářovi, který stále nemá bezpečnostní prověrku.
Podle Zdeňka Zbořila jde ze strany zmíněného serveru o jednu z totálních hloupostí, kterou Miloši Zemanovi jen nahraje ke zvýšení popularity. „To jsou otázky, na které už několikrát reagoval a jenom dostane další příležitost, aby tu svoji argumentaci zopakoval. Doufám, že někoho také nenapadne se vyptávat na Pussy Riot. Přitom právě odvádění od politické korektnosti je nebezpečné. Miloš Zeman by měl naopak dostávat otázky věcné, aby ukázal, zda jeho znalosti a politický rozhled jsou na takové výši, že by dokázal řádně odpovědět a nesnižovat se k invektivám. Zmíněné dotazy jsou navíc už notoricky známé a jen ukazují, že jistá část české žurnalistické obce se potácí pořád jen v kruhu,“ upozorňuje Zdeněk Zbořil.
Prezident se nejvíc chlubí pádem Kalouskovy vlády s premiérem Nečasem
Miloš Zeman byl v neděli hostem Prezidentského Pressklubu Rádia Frekvence 1, v němž za svůj největší úspěch první poloviny funkčního období na Hradě označil konec vlády Petra Nečase s faktickým lídrem Miroslavem Kalouskem a zabránění jejího pokračování v čele s Miroslavou Němcovou. „Určitě to byl majstrštyk a skoro se tím přiznává, že možná měl na pádu vlády Petra Nečase větší podíl, než dnes víme. To je pro mě zajímavé, ale nevím, jestli to je zajímavé pro Petra Nečase nebo paní Němcovou. To, že pomohl ukončit relativně silnou pozici tzv. pravicových vlád a koalic a nahradit je zpočátku úřednickou vládou a později vládou dnešní různobarevné koalice, lze skutečně považovat za jeho úspěch,“ přiznává politický analytik.
O místo ve vládě tak přišel i tehdejší ministr zahraničí a Zemanův sok z druhého kola přímé prezidentské volby Karel Schwarzenberg. Předseda TOP 09 nevynechá příležitost, jak hlavu státu zkritizovat, a nejnověji mu k tomu posloužil prezidentův projev na setkání s velvyslanci. Na facebookovém profilu Miloši Zemanovi vyčetl, že mluvil o chybějící evropské armádě, když Česká republika neplní ani své závazky vůči NATO. Vadilo mu i to, když prezident zmínil, že má po zkušenostech s Berlínskou zdí vůči plotům a zdem averzi. Pro Zemanovu mentalitu je prý typické, že nemluví také o železné oponě na naší západní hranici. „Asi pro něj byla v pořádku,“ rýpl si šéf TOP 09. Na rozdíl od prezidenta si nemyslí, že by Západ měl obnovit korektní vztahy s Ruskem, ale pokusit by se o to měla druhá strana, která útočí na východní Ukrajině a obsadila protiprávně Krymský poloostrov.
Tvůrci mezinárodně-politických stanovisek jsou neštěstím naší politiky
Za nekorektní a zavádějící označil i Zemanovo tvrzení, že sankce vůči Rusku nefungují, když máme důkazy o opaku. „Jediné, s čím se dá z té kritiky souhlasit, je názor na vytvoření evropské armády. Máme NATO, které neplní své původní poslání, neboť vzniklo jako obranné společenství, a naopak nejsme schopni vytvořit systém, který by bránil pohybu osob, které přicházejí a o nichž předpokládáme, že přicházejí páchat trestnou činnost. Když pan prezident mluví o té armádě, tak jak by vznikla? Jako nějaká nová pohraniční stráž? Nebo to bude nějaká vnitřní stráž? To je nápad možná pro někoho atraktivní, ale v této podobě podstatě nerealizovatelný,“ tvrdí pro ParlamentníListy.cz Zdeněk Zbořil.
Ostatní názory Karla Schwarzenberga prý musíme brát s rezervou už jen proto, že mluví o Vladimiru Putinovi jako o zločinci a o Ruské federaci div ne jako o spolku, který organizuje zločinná spiknutí na východě Ukrajiny i na Blízkém a Středním východě. „A vůbec ho nenapadne, že možná ti běženci, kteří zatím přicházejí ze severní Afriky, z Balkánu a Blízkého i Středního východu, mohou také jednou přicházet z východu. A už vlastně přicházejí, a to nejen z Ukrajiny a z Ruské federace, ale i z některých států, které si hrají na to, že se osvobodily. Odchod mladých z pobaltských republik je tak výrazný, že bychom měli vážit slova a zabývat se tím, kdo z mladých lidí ještě zůstane. Neštěstí české politiky je, že lidé, kteří sedí na místech, kde se formulují stanoviska k mezinárodně-politickým problémům, jsou až na výjimky opravdu nekompetentní, jak říká pan Bělobrádek,“ uzavírá politolog.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
