V souvislosti s návštěvou tibetského duchovního vůdce dalajlámy došlo k ostré názorové výměně mezi politiky. Co k tomu říci?
Dalajláma je duchovní vůdce, nositel Nobelovy ceny a pro miliony lidí na celém světě spirituální ikona. A to především z důvodu, že dovede srozumitelně, lidsky, přívětivě a s pokorou vysvětlit mnohé jevy a děje dnešního světa i postavení člověka v nich. Proto je mezi tolika lidmi oblíbený podobně, jako je oblíbený třeba papež František. Své fanoušky, kteří ho s nadšením přivítali na Hradčanském náměstí, má i u nás a k nám také od dob Václava Havla rád jezdí. Nyní opětovně přijel na konferenci Forum 2000. Dalajláma není politik, proto také jeho návštěvě nepřikládám žádný politický význam. Ti, co tak dělají, vytvářejí zbytečně mnoho povyku pro nic.
Když se vrátíme k výsledku voleb. S odstupem několika dnů… Je pravda, že ČSSD stojí na křižovatce? Premiér Bohuslav Sobotka hned po krajských volbách řekl, že je potřeba inovovat program. Myslíte si, že se alespoň špičky dokáží nějak shodnout na tom, co vlastně je a co není přitažlivé pro voliče? Co by podle vás ČSSD pomohlo, aby dokázala voliče oslovit?
V určitém smyslu ČSSD na křižovatce stojí. Situace již není taková jako před lety, kdy se u voleb víceméně střídaly 2 politické strany, ČSSD a ODS, a když ČSSD volby prohrála, za 4 roky se vrátila zpátky. Dnes je situace odlišná. Volič má na výběr i jiná politická uskupení, jako je například hnutí ANO nebo Starostové, a ČSSD již nemá svá procenta jistá. Program je potřeba inovovat, ale to samo nepomůže. Lidé programy stran moc nečtou. Co ČSSD více zatěžuje než program, je její pověst. Ať přijedu po republice kamkoli, lidé mně říkají, že v ČSSD vidí spíše stranu plnou klientelismu, korupce a jánabráchismu než stranu, která by se zajímala o dobro ostatních lidí. Má-li strana takovouto pověst (ať již oprávněně, či nikoliv) a nic s tím nedělá, nemůže očekávat, že se stane pro voliče i pro potencionální členy přitažlivou. A to zvláště v době, kdy její největší soupeř, hnutí ANO, má neskonale více prostředků a možností na reklamu a propagaci.
V rozhovoru pro deník Právo filosof Václav Bělohradský, který se neprosadil při volbách do Senátu, uvedl: „ČSSD je v zásadní krizi... Porážku Škromacha, Mládka interpretuji tak, že je tady poptávka po nové tváři soc. dem. Je to příliš archaická strana, příliš se obrací k seniorům, nespokojeným, neúspěšným. S tím je třeba skoncovat a být jako všude na Západě stranou pokrokových městských liberálů. Je třeba opustit tradiční elektorát. O to se teď bude hrát. ČSSD by měla hájit integraci, inkluzi, Evropu, otevřenost, zkrátka sociálně demokratické hodnoty,“ apeloval. Co s o tom myslíte?
Václav Bělohradský není a nikdy nebyl sociálním demokratem. Když jsem jej v exilu poprvé poznal, zrovna kandidoval za italské liberály do městského zastupitelstva v Janově. Liberální pohled na svět mu od té doby přes nejrůznější peripetie a zákruty zůstal. Sociální demokraté se od liberálů liší tím, že k individuálním svobodám a právům přidali hodnoty, jako je rovnost a sociální spravedlnost. A to pro nejširší vrstvy společnosti. Proto ČSSD nikdy nesmí opustit své tradiční voliče, i když tito voliči již nejsou statisícové masy horníků nebo hutníků, jak to kdysi bylo, neboť tyto profese postupně vymírají. Mezi tradičními voliči sociální demokracie ale vždy budou zaměstnanci, a to navzdory skutečnosti, že dnes lidé pracují v mnoha nejrůznějších, nových a rychle se měnících a rozvíjejících profesích. Co sociální demokracii chybí, je schopnost oslovit právě tyto lidi, a to nejen zaměstnance. Lidi mladší, vzdělanější, lidi, kteří mají třeba i určitou zahraniční zkušenost, lidi, kteří jsou úspěšní, ale vedle úspěchu svého vidí i to, že žijí ve společnosti s jinými lidmi, pro což jsou potřeba sociálně demokratické hodnoty, jako je soudržnost, solidarita nebo nejrůznější pomoc.
Zajímavá je i povolební reakce ministra vnitra Milana Chovance, který zhodnotil, že by uvítal, pokud by se zlepšily vztahy s prezidentem. Ovšem premiér Sobotka si podle zpráv z médií evidentně nemyslí, že by ČSSD pomohlo přiklánět se více k Hradu. Jde o důležitý moment? A může být právě ministr vnitra Milan Chovanec klíčovou osobou, která se dřív nebo později vůči premiérovi prosadí?
Jeden ze zásadních problémů ČSSD, jejího členstva i vedení je ten, že je v pohledu na svého někdejšího předsedu, dnešního prezidenta, rozdělena. Dokud tato schizofrenie bude trvat, a obávám se, že to bude tak dlouho, dokud Miloš Zeman bude v politice, strana bude paralyzována, neschopna zásadnějšího pohybu. Když totiž jeden řekne hot, druhý hned dodá čehý. Namísto aby se strana dívala do budoucnosti, neustále řeší svého bývalého předsedu. Na tom nové voliče nezíská. Pokud jde o Milana Chovance, sám tvrdí, že proti premiérovi kandidovat nebude.
Psali jsme:
Co si myslíte, že se dál bude dít v ČSSD? Situace v této politické straně je také někdy popisovaná tak, že se bojí členové něco říct… Naopak, má se bát premiér Bohuslav Sobotka sjezdu nebo ne? Když situaci vezmeme ještě z jiné stránky, v krajských a senátních volbách propadli sociální demokraté, kteří jsou dlouhodobě označování za Zemanovy spojence (Hašek, Škromach, Foldyna). Ztratí kvůli tomu prezident část svého vlivu v ČSSD a jak si vysvětlit, že jmenované politiky nezachránilo ani časté opakování názorů oblíbeného prezidenta?
Neočekávám, že se bude v ČSSD něco zásadního dít. Za 11 měsíců jsou volby, a pokud si chce strana udržet alespoň jakous takous naději na úspěch, převládne v ní názor, že musí vystupovat navenek jednotně. Mezitím bude v březnu sjezd, kde zřejmě dojde k výměně jednoho či dvou místopředsedů například příchodem Jiřího Zimoly, pokud o to bude mít zájem. Sobotka se o své místo v březnu bát nemusí. Jeho pozice bude záviset spíše na výsledku parlamentních voleb na podzim příštího roku. Stejně tak si myslím, že se ani nějakým zásadním způsobem nezmění vliv prezidenta Zemana v ČSSD, jak to nazýváte.
Ještě bych se vrátila k polskému summitu. Při jednání se prezident Miloš Zeman zřejmě neshodl se slovenským prezidentem Andrejem Kiskou na vnějším pohledu na V4. Podle Kisky má V4 v zahraničí špatný obraz, proto doporučil nepoužívat skupinu jako štít pro vnitropolitické záměry. Zeman naopak v souvislosti s uprchlickou krizi vnímá V4 jako moudřejší než zbytek EU. O čem to svědčí?
To, že má Visegradská čtyřka v zahraničí špatný obraz, není žádné tajemství. Stačí číst zahraniční noviny, poslechnout si debaty v parlamentech nebo se na ulici zeptat náhodných chodců. Nové je to, že to jasně a na rovinu poprvé popsal jeden z vrcholných představitelů V4, slovenský prezident Kiska. A to je dobře. Státy a národy V4 nežijí ve vzduchoprázdnu, na pověsti hodně záleží, a je proto v zájmu nás všech, aby se tento pošramocený obraz vylepšil. To samozřejmě neznamená, že přestaneme třeba říkat, že povinné kvóty na uprchlíky jsou špatným a chybným řešením.
V posledních dnech se rozhořela diskuse v souvislosti se zpožděním prezidenta Miloše Zemana při letu na pohřeb exprezidenta Slovenska Michala Kováče otázkou: Kdo za to může? A aktuální informace říkají, že odpověď na tuhle otázku bude hledat ministr dopravy Dan Ťok. Co k tomu říci…?
Říci k tomu jen to, že jsme jak v Kocourkově. Slušnost je přijít kamkoli, a o to více na pohřeb, včas. To, že tam nejvyšší představitel pro Slováky nejbližší země včas nedorazil, je naše ostuda. Bez ohledu na to, kdo toto zpoždění způsobil.
Dr. Libor Rouček
Ještě poslední otázka, tentokrát k situaci v zahraničí. Bitva o druhé největší irácké město a poslední velkou baštu IS začala v pondělí a počítá se s tím, že potrvá několik týdnů. Americký ministr obrany Ash Carter nazval zahájení operace za osvobození Mosulu „rozhodujícím momentem kampaně“, která zasadí poslední úder v porážce organizace Islámský stát. Podle The New Yor Times je současné obléhání Mosulu důležité také z pohledu prezidenta Baracka Obamy a jím prosazované doktríny, v rámci které již nejsou američtí vojáci v první linii. „Celkově se na ofenzivě podílí asi 30 000 iráckých a kurdských vojáků a pouze asi 2500 vojáků amerických. Další dvě až tři stovky potom tvoří příslušníci speciálních útvarů,“ uvádí americký deník s tím, že model zvolený v Mosulu je příkladem modelu boje proti terorismu, jenž Obama zvolil. Jak vy vnímáte vývoj této operace?
Bojů o dobytí Mosulu se účastní na 100 tisíc vojáků aliance převážně irácké armády, šíitských milicí a kurdských bojovníků. Tato aliance je podporována vojenským letectvem, speciálními jednotkami a poradci USA, v menší míře i Francie a Velké Británie. Do akcí se chtějí zapojit i Turci. Nepochybuji o tom, že Mosul bude dobyt a Irák od zbytků bojovníků Islámského státu vyčištěn. Nejdůležitější pro budoucnost Iráku však bude, zda se budou hlavní etnické a náboženské skupiny v této zemi – šíité, sunnité a Kurdové – schopny mezi sebou domluvit na celkovém uspořádání země. Aby nebyla situace tak jednoduchá, své spory (a ozbrojené milice k jejich prosazení) mají uvnitř těchto skupin i jednotlivé sekty a klany. Dát je všechny dohromady a nejrůznější ozbrojené skupiny pod jedno velení, nebude snadné.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Daniela Černá
