To může vymyslet jen absolutní diletant. Je ministr šašek, nebo bloud? Zkušený organizátor kulturních akcí se chytá za hlavu, co to vymysleli na vládě

Společenské akce, jako například koncerty nebo divadelní představení, se budou moci konat od 11. května za účasti maximálně 100 osob. Jako promotér kulturních akcí, řekněte mi, řeší stovka lidí nějak váš problém? Nebo je to, jak někteří říkají, rozhodnutí ve stylu „vlk se nažral a koza zůstala celá?“

Je to vlastně absurdní rozhodnutí. 100 lidí a k tomu vše okolo, vynechání řad apod. může vymyslet jen absolutní diletant, jenž chce mít tak trochu pokoj od té kulturní obce a který o věci nemá žádné povědomí. Rozhodnutí vlády vlastně prozrazuje to, že kultuře jako takové a tomu, jak se dělá divadlo a vůbec hudební a jiné představení, naši představitelé nerozumějí a možná jednotliví ministři nebyli na takovém představení asi velmi dlouho.

Nakonec většina divadel včetně státního Národní divadla oznámila, že i tak hrát nebudou. Včetně vyjádření ředitele divadla ABC, který přímo řekl, že až budou moci hrát tak, jako před pandemií, potom scénu otevřou. Je zarážející, že si nemohou vládní činitelé předem zjistit názory odborné veřejnosti, protože by jinak s tak trapným rozhodnutím nemohli snad ani přijít ven. Je to směšné a pošetilé zároveň. Nedivím se mnohým, že si myslí, že ten či onen ministr je vlastně šašek či bloud.

Vy jste psal nedávno dopis ministru Zaorálkovi, prozradíte, co v něm bylo?

Ano psal, seznamoval jsem ho zejména s tím, že v kulturní sféře se vše musí plánovat s půlročním až ročním předstihem a že nejistota v tomto směru, jak mohu naplánovat různá představení a akce, je více než vyčerpávající. Tato bezmocnost je pro velkou část lidí v kultuře horší nežli ztráty ze zrušených koncertů. Nevědět, jak dál? Co a kdy mohu realizovat a plánovat, na kdy přesunout koncerty, jež se neuskutečnily, to je na psychiku velká zátěž.

A byla ze strany ministerstva nějaká reakce?

Prakticky jen úřední a zdvořilostní, tedy asistentka odpověděla jen se všeobecnými frázemi a poděkováním za podněty, a tím to skončilo. Zajímavé je, že z těch podnětů si asi sám ministr Zaorálek nic nevzal, protože by byl asi trochu jinak připraven do pořadu „Máte slovo“. Kdo ví, jestli můj dopis vůbec četl.

Ředitel Divadla Broadway Oldřich Lichtenberg v reakci na balíček pro kulturu požadoval rezignaci šéfa resortu. Lubomír Zaorálek ale vzkázal, že Ministerstvo kultury tu není pro podporu byznysu a že jde o nepochopení jeho role. Je správné, že jsou komerční subjekty typu Divadlo Broadway mimo dosah pomoci Ministerstva kultury?

Bohužel ministr kultury, podobně jako celá vláda, provozuje jakýsi společensko-občanský chaos, neboť zde není od začátku nouzového stavu jasně definována koncepce uvolňování při takovém či jiném vývoji pandemie. Mnohá rozhodnutí vlády to jen potvrzují. Vyspělý státní útvar má totiž vytvořit maximální podmínky pro podnikatelskou sféru, a to i v době určitého omezení. Střední stav je totiž hlavním hybatelem ekonomiky. A tady vláda a Ministerstvo kultury toto nenaplňuje a v podstatě přímo selhává. Tak se i nabízí určitá výměna ministrů.

Producent Ivan Štefka v této souvislosti v rozhovoru pro PL mimo jiné uvedl, že to správné je. „Tento typ produkcí, záměrně nepoužívám slovo divadlo, je ryze komerční činnost, je provozována za účelem zisku a jako taková musí hledat podporu jinde,“ řekl s tím, že sice neví, jak to má ve své firmě zařízeno pan Lichtenberg, ale že standardně je to tak, že herci, zpěváci, tanečníci a další umělci jsou najímáni na takzvanou uměleckou smlouvu a placeni za odehrané představení, stejně tak jako technický personál je najímán jako živnostníci a spadají tak pod takzvanou „pětadvacítku“, o kterou si mohou požádat.“ „Pokud má pan Lichtenberg někoho v zaměstnaneckém poměru, pak tady máme pomoc v podobě kurzarbeitu,“ říká dál producent. Co si o tom myslíte?

Tohle je trochu zjednodušení problému. Již jsem to výše naznačil, nejde pouze o náhrady ztrát, v každém případě není pravda, že vše je jen komerční činnost. Soukromé produkce mnohdy suplují to, co by měly ve velké míře podporovat a realizovat samotné obce a města. A protože mnohdy tak nečiní, nastupují různé soukromé subjekty tak, aby v dané lokalitě vlastně kulturu zachraňovaly. Jezdím po celé republice, tak vím, jak to kde vypadá, a na mnoha místech se tomu právě tak děje.

Jak hodnotíte rozdělení pomoci pro kulturu ze strany ministerstva?

Pomoc, jak již jsem naznačil, není jen ta hmotná, pomoc především spočívá v tom, že pochopím základní atributy problémů kulturních činovníků ať již na jakýchkoli postech, a k tomu budu se vší pokorou, ohleduplností a taktem nařizovat další ustanovení a plán.

Vždyť mnohá uvolňování jsou navzájem vůči sobě v antagonistickém stavu. Jak si jinak vysvětlit například to, že od 8. června se mohou konat bohoslužby bez omezení, ale kulturní představení mají stále jakési limity či zákazy. Nebo, co si mám myslet o tom když se na facebooku objeví reklama na „Rodinný den“ 5. září, organizátora Agrofert, na Čapím hnízdě? Jak ví tento pořadatel, že bude moci takovou veřejnou akci realizovat, když zatím nic takového nebylo oficiálně deklarováno. Pokud přeci něco uvolňuji, budu to koncepčně a s určitou logikou řešit v různých kulturních odvětvích najednou a zároveň to všem sdělovat. No, asi církve mají svá lobby, zatímco my ze šoubyznysu nemáme v parlamentu žádného svého zástupce.

Vždycky se řeší jen něco. Nejprve pouze OSVČ, a na malá s.r.o. se zapomnělo. Pak se to řeší za pochodu s dalšími dodatky. Copak si příslušná ministryně neumí zjistit, jaké jsou typy s.r.o. a podle toho pak stanovit jasná pravidla kompenzací? Nedivme se potom reakcí typu, že vláda hledá jen vytáčky, jak vlastně ušetřit a vyplatit co nejmíň.

Ještě se vrátím k té pomoci. V době, kdy se například řeší snížení DPH restauracím na 10 % a včera premiér řekl, že to vidí i u hoteliérů, nikdo nepřemýšlí, že by se i kultuře pomohlo právě třeba tím, kdyby se snížila DPH u vstupného, právě na zmíněných 10 %, nebo u autorských poplatků OSA, kde je DPH 21%, prosadit zařazení daně také do nižší sazby.

Už v minulém rozhovoru jste zmínil, že i poté, co omezení ohledně kultury přestane platit, nebude situace příliš dobrá, vzhledem k tomu, že je potřeba určitý čas na reklamu, předprodej vstupenek a podobně… Vzhledem k tomu, že ani v létě nebudou moci být velké festivaly, a návštěvníků, jak už jsme zmínili, může být od 11. května maximálně stovka... Kdy se situace na kulturní scéně srovná?

Situace se může srovnat jedině jasně stanovenou koncepcí tak, aby se mohl vytvořit jistý stav pro realizaci veřejné produkce. To souvisí ale i s ujišťováním veřejnosti, že lze zase kulturní akce navštěvovat. Běžný občan se v tomto chaosu nevyzná, a pokud nebude v médiích ujištěn, že se zase může svobodně bavit a vzdělávat, pak se obávám, že zájem lidí může být malý a tím dané subjekty budou pociťovat i tak další ztráty. Lidé se mohou totiž rozporuplnými informacemi typu dnes takto a jindy zase takto apod. ... a k tomu může přijít další vlna nákazy, lidé se mohou bát, a tak ztratí zájem nadobro.

A podle vašich zkušeností, mají lidé vůbec v tuto chvíli zájem navštěvovat kulturní akce, vzhledem k tomu, že by museli mít roušky, musí být rozestupy…?

Určitě ne, tohle si opravdu kulturní člověk neumí představit. Zájem by byl minimální.

Nehrozí nakonec, že i až omezení skončí, nebude o kulturu až takový zájem jako doposud byl?

To samozřejmě hrozí a souvisí to s tím, co už jsme řekli. Čas ukáže, jak to nakonec bude. Ale celková nejistota, zaviněná i špatnými kroky či nečinností vlády, je pro všechny velká a neúnosná.

Lidé se, co se týče umělců, rozdělili na dva tábory. Jedni je podporují, chápou jejich složitou situaci; ale ozývají se i hlasy, že umělci předtím vydělávali dost na to, aby si něco ušetřili, a že když se neuživí, ať jdou dělat něco jiného. Co vy na to?

Považuji to za hnus, jenž upřednostňuje jednu práci nad jinou. Takhle uvažuje pouze ordinérní skupina občanů, bohužel právě ta tvoří ve velké míře podporovatele současného politického vedení státu. Je to projev diletantismu mnohých, kteří se možná i skrývají za některými neuváženými výroky jiných.

„Jenom bych se slušně přimlouval za slušný umělce, kterých jsou mraky, který neřvou, nevykřikujou, který se neprojevujou nějak hekticky a nechtěj hned miliony a miliardy,“ zaznělo na obrazovce ČT z úst herce Davida Prachaře, který zároveň připomněl, že divadelní podnikání je risk, a připomněl historické krachy Oldřicha Nového a Vlasty Buriana. Stát podle Prachaře není od toho, aby „bolestínské“ umělce podporoval a pořád se jim omlouval, že jim nedává dost peněz. Co na jeho slova říkáte? A dají se vyložit i jako vyslovení nesouhlasu s dřívějšími kritickými slovy třeba od Jana Hrušínského, jenž si stěžoval, že mu vláda nepomůže?

Nezaznamenal jsem mnoho takových křiklounů. Ano, podnikání je vždycky risk a stát nemůže všechny ztráty kompenzovat, ale je rozdíl, jestli vám někdo neuváženými kroky mnohdy mimo legislativní rámec, viz i rozhodnutí soudu, vlastně hází „klacky pod nohy“. A zde se teprve potom ukáže postoj i slušnost těch, kteří vedou tuto zemi.

A je pro většinu veřejnosti, podle vás, bližší vyjádření Davida Prachaře, nebo slova Jana Hrušínského, který byl od začátku k nařízením vlády, týkajícím se i kultury, velmi kritický?

Určitě klidný a slušný pohled D. Prachaře, ale neznamená to, že pan Hrušínský je gauner. On se i omluvil. A to také patří mezi slušnost. Jen se jadrněji vymezoval vůči tomu, co se stalo a děje. Myslím, že i jeho lze pochopit. Kdo však nikdy nepodnikal a zaměstnavatel mu vždy vše připraví tak říkajíc „pod nos“, ten ho asi nepochopí.