Měla by Evropská unie vrátit některé pravomoci národním státům?Anketa
V prostředí českého internetu nedávno vyvolal silný ohlas váš článek, v němž kritizujete studii, podle níž členství v Evropské unii přineslo České republice už více než tři biliony korun. Co se vám na té studii nelíbí?
Když vidím nějaká čísla, tak se vždy nejprve pídím po tom, jak jich bylo dosaženo. Před tím, než jsem před lety začal podnikat v developmentu, jsem působil jako vědec, a to v Akademii věd. Zajímá mě tedy vždy metodika. Metodika té studie je, jemně řečeno, poněkud nedotažená. Její autoři předpokládají, že pokud bychom v roce 2004 do Unie nevstoupili, stal by se z České republiky stát snad ještě izolovanější než Kuba nebo Severní Korea. Neproudily by k nám žádné investice ze zemí Evropské unie, zbytek Evropy by s námi náhle vůbec neobchodoval a tak dále. To jsou pochopitelně mylné a zavádějící předpoklady. Hrubě zkreslují a znevěrohodňují celou studii.
Ale na pozitivním vlivu členství v EU například na vzájemný obchod mezi členskými státy se shodne celá řada ekonomů, nejen autoři té studie…
Vždyť ani já tento pozitivní přínos nepopírám. Rozhodně si nemyslím, že na Evropské unii je všechno špatné. Mám však za to, že zhruba v posledních dvou desetiletích se čím dále tím zjevněji vzdaluje od ideálů, které stály u zrodu budování společné Evropy, tedy od liberalizovaného obchodu a decentralizované správy, zohledněné v principu subsidiarity. Evropská unie je bohužel stále zřetelněji centralizovanou byrokracií, v níž dochází k neefektivnímu přerozdělování veřejných prostředků a s ním spjatým plýtváním a korupcí. Jako podnikatel, jenž vždy na přední místo staví hospodárnost, se na to vše dívám s těžkým srdcem a mám obavy z toho, v jakém stavu Evropu zanecháme dalším generacím.
Ta studie toto nezohledňuje?
Vůbec. Počítá pouze plusy našeho členství v Unii, ale jaksi zapomíná odečítat minusy. Asi jako kdybych stavěl dům a počítal jen s tím, kolik získávám jeho prodejem, případně pronájmem, ale neodečítal náklady na samotnou výstavbu, materiál, případné renovace, údržbu a podobně. Ta studie podobně neodečítá náklady členství. Jsme sice zatím čistými příjemci peněz EU, ale jednou zřejmě nastane doba, kdy budeme čistými plátci. To ale pochopitelně nejsou jediné náklady. Také posíláme do Bruselu nemalé prostředky z našeho rozpočtu. Pravda, zatím se nám toho vrací víc, nemalé sumy prostředků z evropských fondů se však ztrácí v podivných černých dírách či jsou za ně plýtvavě budovány docela zbytné věci jako golfová hřiště. Takto se na to ale ta studie nedívá. Vyzdvihuje klady členství, ale upozaďuje jeho náklady. Text tak ztrácí odborný ráz a stává se propagandistickým pamfletem.
Psali jsme:
Má však posvěcení vlády.
Ano, tím je vše závažnější. Daňový poplatník je tak klamán za své vlastní peníze. Umím si představit, že kdyby to samé téma zpracovávali jiní ekonomové, ti, kteří jsou k Evropské unii kritičtější než jedenáct nynějších autorů, závěry studie by byly diametrálně odlišné. Ekonomie není exaktní vědou, jakou je třeba fyzika, a ekonom tak může dost svévolně volit předpoklady podle toho, jaké je zadání, jak mu kdosi řekne či naznačí, že to vše má vyjít. Hravě si umím představit, že takové zadání dostalo i zmíněných jedenáct autorů té studie. A nebo ani žádné zadání dostat nemuseli. Zadavatel studie třeba prostě jen vybral ekonomy, o nichž je známo, že jsou Evropské unii vysoce nakloněni. Lze si snad myslet, že tito lidé zaujmou k evropské integraci jakýkoli kritičtější postoj? Nebuďme bláhoví. Jak říkám, v ekonomii lze s předpoklady různě čarovat, selektivně je volit a ohýbat, tak, aby vše „správně“ vyšlo. Vláda si z nás zkrátka tak trochu dělá blázny.
Když vás tak poslouchám, nehodláte přestoupit z byznysu do politiky?
To opravdu ne. Ta studie mě prostě jen „namíchla“. Jako občana ČR. Rozhodně to není o tom, že bych měl v úmyslu do politiky vstupovat a připravoval si pro to půdu. Realitní byznys mě nesmírně naplňuje, jelikož v něm tvořím skutečné hodnoty. V tomto je mým vzorem Henry Ford, jenž hlásával, že byznys, v němž se netvoří hodnoty, stojí za zlámanou grešli. A politika je právě takovým „byznysem“. Dělím lidi na ty, kteří se zaměřují na činnost – tedy právě ono budování hodnot – a na ty, kteří se koncentrují na osobnost, na svoji vlastní osobnost, publicitu, na budování osobního PR a image. Politika je plná lidí tohoto druhého typu. Neinspirují mě. Proto rád zůstanu tam, kde jsem teď, mezi lidmi, co tvoří hodnoty, a budu s nimi svůj byznys dále rozvíjet.
RNDr. Evžen Korec, CSc. (* 1956) Vystudovaný biolog, spoluautor 11 patentů v oblasti molekulární biologie a genetiky. Z původní slibně rozjeté kariéry vědce zběhl k podnikání. Dnes je generálním ředitelem a majitelem developerské společnosti EKOSPOL, jednoho z největších stavitelů bytů v České republice. Obdivovatel Henryho Forda a jeho přístupu k hodnotám v podnikání. Má manželku, syna a soukromou zoo. Velký milovník zvířat, přírody, inteligentního humoru a smaženice.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lukáš Petřík
