Jak se díváte na současnou politickou situaci, která vyvrcholila tlakem na Andreje Babiše, aby odstoupil? Je to hon a spiknutí, snaha odstranit Babiše z politiky, jak říká on?
Vidím to jako hon na čarodějnice. Dostáváme se podle mě do stavu, kdy byly tyto dámy v minulosti, nebo třeba Johanka z Arku, obviněny, že mají nějaké nadpřirozené schopnosti, a proto je potřeba je zahubit. Tak to na mě působí. Nejhorší věc je, že my lidé na ulici, u piva, s kamarády, na fotbale si něco povídáme, ale ve sdělovacích prostředcích a v parlamentu se mluví o něčem jiném. Normální běžné lidi zajímají a vnímají úplně jiné věci. A o těch se nikde nedozvíte. Za sebe můžu říci – protože jsem měl možnost se s panem Babišem potkat – že je to první politik, který chce zveřejňovat věci tak, jak jsou. O čem si povídáme, to chce řešit. Řekneme-li si, že největší problém české ekonomiky je, že podstatná část lidí je zaměstnaná načerno, že hromada živnostníků a firem krátí daně a DPH. Ve finále on to chce řešit. Ostatní nikoliv. Poukazuji na to už sedm let a celou dobu všichni mlčí a říkají: To nemůžeme zveřejnit. Zavolám na Pekařský svaz či mluvím s dalšími uskupeními a oni mi říkají: To přece, pane Bláho, nemůžeme zveřejnit, to nejde. Zavolám do novin či televize – nikdo o to nemá zájem. Kvůli tomuto bordelu, který tu je, protože se tu lže, vždyť nejskloňovanější otázka je Potřebuješ doklad? Bez něj to bude levnější. Tohohle jsme všichni součástí. Od nejposlednější operace po největší zakázky.
To vlastně vysvětluje, proč podporujete EET...
Zaměstnávám dnes přes dvě stě lidí. Každý pracovník mě něco stojí na mzdě, kterou dostává, na odvodech, které platí on, a na odvodech, které platím já. Rozdíl v tom, jestli ho zaplatím oficiálně a druhá strana ho zaplatí částečně neoficiálně, je mezi 150 a 200 tisíci na toho jednoho pracovníka za rok. U dvě stě lidí je to mezi 30 a 40 miliony, o které musí moje firma zaplatit více. A to je tak neuvěřitelný diskriminační prvek v podnikání, že si to nikdo ani neumí představit. Tím, že se teď zdražila lidská práce, ještě více se nůžky rozevírají. Lidé, kteří podvádějí, se nám všem jenom smějou. Nejhůř to vnímají běžní lidé, kteří každodenně poctivě pracují, vstávají ráno například ve 3.00 do práce nebo končí pro změnu večer nebo tam jsou přes noc, případně pracují na směny. Chtějí poctivě pracovat a poctivě si vydělat peníze. Ale dnešní české zákony jim to ani neumožňují. Pracovník, pokud by chtěl na oficiální smlouvu odpracovat více hodin, tak nemůže. Musí dělat další smlouvy. Člověk by třeba chtěl místo 180 odpracovat 300 hodin za měsíc, protože má nějakou špatnou životní situaci nebo šetří na barák či si chce koupit auto. A on nemůže. A do toho všeho si povídá s kamarády, známými, sousedy o tom, o čem všichni víme – i na pracovním úřadě – že v České republice pracuje většina kuchařů a číšníků, ale i ostatních profesí částečně načerno. Ale nikdo to nezveřejní. Nikdo to ani nechce řešit. To je věc, proč jsem se rozhodl podporovat pana Babiše, protože on tohle všechno chce řešit. Co se teď spustilo, je důsledek toho, že má obrovské preference. A někteří lidé by se nedostali do Poslanecké sněmovny a neměli by svoje teplá korýtka, stotisícové platy. A museli by jít normálně pracovat, což už si nedovedou představit. Nechci být asi nikdy součástí žádné politické strany, protože vidím, že do nich nalezou lidé jen účelově, aby měli nějakou výhodu. Část lidí, kteří to v té straně myslí dobře, pak má problémy ukočírovat tu stranu, aby byla čistá a transparentní a dělala to, co si předsevzala. No a aby se ti, kteří tam nalezli jen kvůli svému prospěchu udrželi u korýtek, musejí pak vymýšlet podobné zákulisní praktiky a pohádky, jaká hýbou veřejností právě teď. Kvůli tomu se pak kolem nás děje, co se děje. Je mi líto řady zmanipulovaných lidí, kteří o tom nemají žádné povědomí. Nechají se strhnout davem. Připomíná mi to situace, kdy jsem byl malý ve škole, na vojně, na internátu. Vždy se tam dělo, že ti silnější jedinci ovlivňovali ostatní, psychicky slabší, kteří byli třeba i šikovnější, ale neměli ostré lokty. A tak to v naší republice je. Pár lidi strhne ostatní a je to smůla.
Jsme v situaci, kdy probíhá frontální útok na Andreje Babiše. Největší rozruch způsobily tajné nahrávky, kdy se rozebírá, co v nich je, ale už se tolik neřeší, kdo a proč je nahrál a vůbec za jakých okolností vznikly. Co si o těchto praktikách myslíte?
Vycházím z toho, že jsem se s panem Babišem několikrát potkal. A vím, že on při každém tom setkání ještě pracuje. Neustále s někým komunikuje, někomu píše, na něco odpovídá. Do toho mluví s vámi. Nepoznal jsem ho jako člověka, který by druhého nevyslechl nebo nenechal ho dokončit to, co chce říci. I já se setkávám s řadou lidí, kteří mají potřebu mi něco sdělovat. Někdy je trpělivě vyslechnu a třeba si řeknu – nechal jsem ho vypovídat, ale to, co mi sděluje, je mi úplně k ničemu, nechci se tím zaobírat, a jdu dál. Věřím tomu, že i takhle to mohlo vzniknout. Možná že to bylo i cíleně udělané. Ten člověk povídal a Babiš ho nechal povídat. Druhá věc, o které nikdo nevíme – může to být všechno sestříhané. Ještě jedno bych k tomu měl. Kolikrát se s někým bavíte, hovor se někam odbývá. Zpětně si pak říkám – jak jsi to vůbec mluvil, vždyť je to blbost, co jsi říkal, či ten druhý. Nebo si v tu chvíli ani neuvědomujete, co vám ten dotyčný říká, protože myslíte na jinou věc. Různě se setkáváme, různě mluvíme a často reagujeme tak, jak bychom vlastně nechtěli. Když se budeme chytat za slovo, tak se budeme neustále jenom obviňovat. Třeba i v osobním vztahu. Neustále se v rodině o něčem bavíte, kolikrát řeknete něco, co jste říci nechtěl. Pak toho litujete a ani to neumíte vzít zpátky, protože je vám to blbý. Jsme jenom lidi. To znamená, že budeme dělat omyly, nebo se může stát, že věci, které nějak myslíme, budou překroucené, protože ten druhý je pochopí jinak. Jestliže budeme v republice žít tím stylem, že se budeme neustále napadat kvůli tomu, kdo co někomu řekl, a jiný to začal zprostředkovávat (manipulovat), aniž o tom padla zmínka v televizi, v rádiu i v novinách, tak je to podivné. Hrozně bych byl rád, aby se politická kultura změnila. Je to jako ve firmě, kterou jsem vybudoval. Mám zodpovědnost vůči lidem, které zaměstnávám. Jestli jim budu schopen na konci měsíce dát všem platy a i všechny odměny, které jsem jim slíbil. Teď jsme reagovali na to, co se děje na trhu práce, a i za cenu toho, že nějaký měsíc nevyjdeme, těm lidem musíme přidat. Jsou to dobří pracovníci, vychovali jsme si je a chceme, aby u nás zůstali. Chceme jim ty peníze dát –
zaslouží si to. Vymysleli jsme, jak bychom jim přidali, aby je to motivovalo k práci. Přesto nevím, jestli třeba za tři měsíce nedopadneme špatně, protože pojedeme na hraně finančních možností firmy. Do těchto věcí vstupujeme a může se stát, že se to obrátí i proti nám, protože pokud musím soupeřit s těmi, kteří neplatí daně, může nám rychle dojít dech. Nechtěl bych takto žít dál a soupeřit s těmi nepoctivými a chtěl bych motivovat lidi kolem sebe, aby se nebáli říkat pravdu a hlásit se o svá práva. Jestli mi lidé dají důvěru, tak proto, že chtějí, aby se něco v naší republice změnilo. Aby pokud jdeme pracovat do Poslanecké sněmovny, do vlády nebo kamkoliv je člověk dosazen, tak bychom měli chtít pracovat dohromady pro lidi. Ne proto, aby se Bláha zviditelnil či z toho měl větší odměnu. Ale proto, že třeba nemocnice v Liberci už je stará a měla by se postavit nová. A nejjednodušší řešení je, aby se postavila nová nemocnice místo toho, aby se ta stará pořád opravovala. A tak dále. Takhle bychom měli uvažovat. A je jedno, jestli je to socan, komunista, odeesák nebo někdo z ANO. Kdokoliv přinese myšlenku, která je ta správná, ostatní by se měli snažit ji podpořit. Samozřejmě se můžeme rozcházet třeba v tom, jaké dáme sociální dávky, nebo jak podpoříme rodiny. Pořád by zákon měl mít pravidla a být jasně daný. A ne že je jednou takový a podruhé makový. Že každá strana vykřikuje před volbami, až se dostaneme do vlády, tak kroky předchozí vlády zrušíme.
Psali jsme:
Mluvíte o nějakém ideálu, kterému jsme však na hony vzdáleni...
Protože všimněte si, kdo v té politice je. Jsou tam lidi dvacet let a jsou totálně mimo realitu. Normálního člověka nezajímá, co oni řeší. Toho zajímá, aby měl kam jít na ošetření, když je mu nejhůř. Aby měl kam jít do práce, když si chce vydělat. Aby platil co nejmenší daně, protože čím více se bude přerozdělovat, tím bude platit větší daně, a kde bude bydlet. Chtějí chodit poctivě do práce a vydělat si peníze. To zajímá normální lidi. Uvědomují si, že něco by tomu státu mělo zůstat. Problém je v tom, že v Poslanecké sněmovně jsou asi jiní lidé. Říkal jsem to tehdy ještě prezidentovi Klausovi. Byl jsem na setkání s ním. Povídal jsem mu: V politice jsou druhořadá béčka, která o nás rozhodují. On mi odpověděl: Pokud to chcete změnit, vstupte do politiky. Já jsem se na to necítil, necítím se na to ani teďka. Ale pokud budeme stále jen zalezlí a vykřikovat za bukem, nic se nezmění. A tak chci ukázat ostatním, kterým dnešní stav není lhostejný, že je potřeba být aktivní a nenechat si vše líbit. Antibabiš byl přijat právě proto, aby zastrašil ty, kteří by snad mohli přinést do politiky nové myšlenky a hlavně novou kulturu.
Poměrně nedávno jste se rozhodl – a možná vás i přemluvili – přece jen do té politiky jít a jste jedničkou kandidátky ANO do Poslanecké sněmovny v Libereckém kraji. Teď však začala předvolební kampaň dost ostře, více než kdy jindy. Neříkáte si teď, že já do toho šel?
Neříkám si to. Ale moji nejbližší ano. Podle nich nám to může uškodit. Odpovídám jim – o co můžeme přijít? O dvě ruce, kterými se budeme živit? Dokázal jsem se uživit vždycky, žádná práce mi nevadila. Když je nejhůře, jdeme i teď pomoci do výroby, aby firma šlapala. Celý život jsme to se ženou budovali tak, abychom měli osobní náklady co nejnižší. Naštěstí mám skromnou ženu. Takže o co můžeme přijít? Že mě někdo pomluví. Ale to mě pomlouvají denně mraky lidí, protože se jim někdy moje rozhodnutí nebo to, co dělám, nelíbí. Nebo mi i závidí, neznají mě. Jsem na to zvyklý odmala, protože jsem byl vždycky jiný. Utvrzuji se v tom, že je potřeba lidem otevírat oči a říkat jim pravdu. Problém vidím v tom, že když tu pravdu chcete říci, nikdo ji nechce zveřejnit. Mám k tomu poslední příhodu. Z podzimu. Jedna paní, která u nás občas pracovala přes agenturu, k nám dala dceru do učení. Je to paní z Ukrajiny, muže tu má na trvalý pobyt. Chtěla sloučit rodinu, učila se česky. Něco asi chybně udělali, a tak se musela vrátit na Ukrajinu. Tam žije s druhou dcerou, otec s první dcerou jsou u nás. Obrátil se na nás zaměstnavatel otce, jestli bychom jim nepomohli. Že bychom vypsali místo, na které by ona dosáhla, a zaměstnali ji. Souhlasili jsme, protože se jedná o člověka čestného a pracovitého. Zažádali jsme oficiálně. První z kroků, který jsme museli udělat, bylo, že jsme museli zavolat na ministerstvo. Pracovnice tam nám řekla, že tato možnost je odvislá od toho, že ten dotyčný se musí zaregistrovat k nim do systému a musí být v pořadníku. Bohužel tento pořadník je podle ní skoupený mafií a ta to prodává za dva tisíce euro. Oslovil jsem s tím sdělovací prostředky, noviny, televizi – a nic. I na tomto případě je vidět, že si pravdu nechceme sdělovat. Chceme říkat jenom věci, které jsou zajímavé pro většinu a jsou uchopené, aby se nechaly manipulovat. Abychom mohli rychle s nimi většinu oslovit a rychle najít podporu v masách. Tak abychom mohli lidi ovládat. Mně se to hrozně nelíbí.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Oldřich Szaban
