Nesouhlasíte, pokud jde o Rusko a Ukrajinu? Přečtěte si původní materiály ParlamentníchListů.cz přinášející názory Martina C. Putny, Alexandra Vondry, Pavla Teličky, Jany Černochové (z 11.4.), Jana Bartoška (z 12.4.) , Vladimíra Hučína, Jiřího Zlatušky (z 8.4.), (+ z 21.2.), Romana Jocha (ze 7.4.) (ze 4.3.) + (ze 14.1.) (+ 8.12. + 11. 9 +ze 7. 8.), Mariusze Jurosze, Karla Hvížďaly, Václava Vydry, Milana Uhdeho, Pavla Šafra (z 30.3.)+ (z 21.3.), Pavlíny Filipovské, Jaroslava Hutky, Pavla Svobody, Miroslavy Němcové, Zdeny Mašínové, gen. Jiřího Šedivého, Karla Schwarzenberga (z 24.3.) + (ze 14.2.) +(z 30.1.), (z 3.10.) + (ze 14.8.) Ivana Langera, Františka Gábora, Jana Šinágla (z 22.3.), německého velvyslance , Tomáše Klvani (z 20.3.)+ (z 12.3.), Luďka Niedermayera (z 20.3.), Martina Bursíka (ze 17.3.) (+z 4.2.) + (z 2.12.) (+ z 6.10. + z 6. 8. a z 23. 6.), Karla Svobody (z 16.3.) (+ z 28.1), Miroslava Kalouska (z 11.3.) + (ze 17.2.) + ( z 6.1.) (+ z 3. 12 + z 2.10.), Františka Laudáta, Grigorije Paska (ze 3.3.) +(+ 19.11.) (+21. 10.), Daniela Hermana, Marka Ženíška (z 27.2.) + (z 12.2.) + (z 26.1.) (+ ze 14.1.), Michaela Kocába (z 25.2.) + (z 3.12.) (+ z 8. 11.), Lenky Víchové, Alexandra Tolčinského (z 23.2.) + (z 13.2.), Heleny Ilnerové, Petra Fialy (z 22.2) + (4.9.), Štefana Füleho, Martina Jana Stránského, gruzínského velvyslance Zaala Gogsadzeho, Jefima Fištejna (z 12.2.) (+z 11.12) , Jana Zahradila, Jakuba Jandy, Barbory Tachecí, Ivana Gabala (+ 21.11.), Josefa Mlejnka, Bohumila Doležala (z 25.1.) (+z 15.1.) + (z 27.8.) , Libora Dvořáka, Jiřího Grygara, Zdeňka Bárty, Michaela Romancova (ze 7.1.) (+ z 20.8.),Tomáše Peszyńského, Martina Balcara, Jiřiny Šiklové (ze 14.12.) (+ 22.7.) ,Čestmíra Hofhanzla, Petra Pitharta, Bohdana Zilynského, Cyrila Svobody (+ z 22.8. + z 1.9.) Stanislava Chernilevského, Andreje Zubova, Karla Janečka, Jana Urbana, Maji Lutaj, Františka Janoucha, , Vladimíra Hanzela, Anatolije Lebeděva či Alexandra Kručinina
Vyjádřil se i k situaci v poslaneckém klubu Úsvitu. „Bývalí přátelé – poslanci, které jsem jednoho po druhém vyzvedl do Parlamentu, pro něž jsem dva roky pracoval, usoudili, že už nejsem potřeba, a zahodili mě a se mnou i další zakladatele hnutí jako zmačkaný papír. Myslím, že to je příznačná tečka za naším příběhem – za dobré úmysly je třeba lidi jako já fackovat. Nijak to neřeším – vím, že za pár let, až jim všem dojdou souvislosti, tak si také nafackují,“ okomentoval.
Uvedl jste ve svém textu, že je škoda, že se Miloš Zeman nezúčastní vojenské přehlídky v Moskvě. Proč podporujete jeho cestu na oslavy 70. výročí ukončení druhé světové války?
Tady nejde o nějakou podporu, tady jde přece o standardní normální akt, kdy účastí vyjádříme úctu ke 140 tisícům obětí z řad ruských vojáků na území Československa při osvobozování od nacistů. K tomu přičtěme ještě dalších 350 tisíc ruských vojáků, kteří byli na území Československa při osvobozování naší republiky zraněni.
To je, jako byste se mě ptali, zda a proč podporuji uctění památky obětí v Lidicích nebo českých parašutistů – atentátníků na Heydricha. To snad není třeba nějak deklarovat – to je naprostá samozřejmost.
A pokud ne, měli bychom si klást jiné otázky – proč dnes někteří lidé pochybují o významu těch, kteří bojovali s nacisty? Je to proto, že naše současná vláda oficiálně podporuje profašistickou ukrajinskou vládu?
Co říkáte na argument, že na vojenské přehlídce (které se nakonec prezident nezúčastní) budou defilovat i tanky, které možná střílely na Ukrajině, a že by tam byl jako jediná hlava státu EU?
To je velmi dobrý argument – bezesporu bych vzdal hold i těm, kteří bránili životy a svobodu občanů východní Ukrajiny před bezprecedentním útokem kyjevské armády proti vlastním ukrajinským občanům. Kyjevské armády, která je z části sebrankou žoldáků najatých ukrajinskými oligarchy či tlupami fanatických nacionalisticko-fašistických bojůvek.
Aby bylo jasno i majitelům nejdelších vedení – bojuje se na Východě – a na Východ posílá ukrajinská vláda proti svým vlastním občanům tanky, děla, bombardéry, stíhačky a raketomety. Nikdo je tam nezval – nikdo Ukrajince nenutil ukrajiské Rusy bombardovat.
A opravdu jen největší pomatenec nebo lhář může dělat z agresora oběť a naopak. Obyčejní lidé tam brání svoje domovy a svou zem, ve které žijí po stovky generací.
A co provedli? To, co Slováci, kosovští Albánci nebo i my, Češi – rozhodli se žít ve vlastním státě – přesněji nežít s majdanskými nacionalistickými pučisty.
To je naprosto legitimní. Když Skotové vyjádřili touhu po samostatnosti, poslala tam britská královna tanky a bombardéry? Ne – Britové uspořádali místní referendum. A když podobnou vůli měli Slováci, zmasakrovali jsme snad Košice? Ne – prostě jsme se v klidu rozešli a po dobrém.
Tomio Okamura
A ještě k vašemu dotazu ohledně tanků – máme od příště bojkotovat oslavy vylodění v Normandii či každou akci, které se účastní Američané, jen proto, že jejich tajné služby a armáda v minulosti i v současnosti zabíjejí a mučí lidi po celé planetě? Že po celé století udržují u moci nekrvavější diktátory, cvičí a vyzbrojují masové vrahy? Podívejte se, kolik tisíců, desetitisíců nevinných civilistů včetně dětí umírá po zásahu Američanů v Afghánistánu, v Libyi, v Sýrii, v Iráku a na dalších místech.
Paradoxně vždy je v rámci americké přítomnosti zavražděno mnohonásobně více obyčejných lidí než za režimů, proti kterým Američané zasahovali. A bez jakékoliv odpovědnosti. Ano, je to odporné, ale navzdory všem zločinům USA si troufnu tvrdit, že je to i země milionů dobrých lidí, lidí, kteří mnohdy bojovali i za naši svobodu, a takoví konkrétní lidé zaslouží úctu. Ostatně první obětí svých vlád jsou obvykle sami Severoameričané.
Zaznívají dokonce názory, že české země vůbec Rusové neosvobodili (kromě Američanů na západě Čech to prý byli převážně Ukrajinci). Co si o tom myslíte?
Nejsem historik, ale tenhle argument je tak blbý, že snad není ani k smíchu. To je, jako bychom řekli, že Plzeň neosvobodili Američané, ale Afričané od Missouri. Osvobodila nás Rudá armáda, a co je zásadní, bez ní by se Američané podle všeho ani nevylodili v Normandii.
Další, například Tomáš Klvaňa v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz, zase zpochybňují osvobození Rudou armádou. Prý šlo o obsazení a jedna totalita vystřídala druhou. Jaký je váš pohled na tento názor?
Pan Klvaňa zřejmě cestou z americké ambasády upadl, což jeho blábolení omlouvá. To, že u nás zvítězil komunismus, a to v první fázi ve stalinské formě, mělo daleko jiné a hlubší souvislosti a prvotním hybatelem byl v tomto směru prezident Edvard Beneš, který už během války vyjednával užší spojení se Stalinem a po celou válku se o něj opíral proti západním zemím. Do jisté doby byla ve hře o poválečné uspořádání varianta velké, silné Polsko-československé konfederace – tedy relativně obrovského státu, který by byl v centru Evropy nejsilnějším poválečným hráčem. Po odhalení zločinů v Katyni se Beneš postavil na stranu Stalina, a tím definitivně tuto variantu pohřbil. Ztratil tehdy i důvěru Západu a vedl budoucí Československo do náruče Východu.
Po osvobození se Sověti z našeho území stáhli – a nic nám nebránilo budovat cokoli. Ale jak většina politiků v čele s Benešem, tak i drtivá většina občanů si už nepřála návrat ke standardnímu kapitalismu, ale přála si socialismus.
Bude dobré to častěji opakovat, protože tady panují nějaké mýty o nějakých převratech – byť, pravda, první tyto mýty vytvářeli komunisté, aby vzbudili dojem revoluce. Ne – v celé Evropě tehdy vládlo silné přesvědčení, že původní systém kapitalismu se přežil a v celé Evropě – ne jen v ČSR – se znárodňovalo, zaváděla veřejná pojištění a podobně. Navíc první vlna znárodňování největších firem u nás proběhla před rokem 1948.
Psali jsme:
Pochopitelně mandát ke všemu dalo vítězství KSČ ve volbách v českých a moravských zemích. Ale také Benešem posvěcené vyloučení velké části prvorepublikových stran z voleb a utvoření Národní fronty.
Problém tedy není v nějakém Klvaňovi – problém je v tom, že média i politici nám tu líčí nějaké své pojetí dějin absolutně odtržené od skutečnosti a pak se divíme, že pár popletených pánů Klvaňů začne mluvit úplně z cesty. Jim to za zlé nemám – byť inteligentní člověk by měl umět hledat informace a souvislosti.
Současné napětí mezi Ruskem a Západem je kvůli Ukrajině. Vy jste proti přidružení Ukrajiny k EU. Proč?
Jsem proti eskalování napětí mezi EU a Ruskem. A přidružení k tomu vede. Navíc povede i k frustraci Ukrajinců – všichni víme, že jde o podvod, který má naštvat Rusy, ale zároveň si nikdo Ukrajinu v EU nepřeje. A to ne proto, že by kdokoli včetně mne měl cokoli proti slušným Ukrajincům – naopak, tací jsou pracovití houževnatí lidé. Ale Ukrajina není standardní stát, a je jedno, zda ji porovnáváme s EU nebo Ruskem. Je to země, v níž systém ovládají party oligarchů, kteří doslova a do písmene ždímají ze své země pot i krev.
Cílem celé akce na Ukrajině bylo samozřejmě odtrhnout Ukrajinu od Ruska a dostat ji do sféry vlivu USA – tedy dostat se na hranici s Ruskem. Myslím, že Američané počítali s občanskou válkou a počítají i s budoucím rozdělením země.
Problém je, do jaké míry budou Rusové takové silové agresivní politice ustupovat. Aby bylo úplně jasno, tak si připomeňme fakta – zkorumpovanou zbídačenou Ukrajinu Rusko po desetiletí od rozpadu Sovětského svazu dotovalo – výměnou za loajalitu a neutralitu. Každý dobrý státník, který nechce útočit, ale myslí na obranu, buduje kolem své země val spřátelených zemí. Tahle hradba nebyla útočná, ale obranná. Západ ji rozvalil – jen USA do prosince 2013 investovaly podle veřejně dostupných údajů 4 miliardy dolarů na destabilizaci Ukrajiny. A to jsou jen čísla, která zveřejnilo americké ministerstvo zahraničí. Jaká je částka včetně agendy Pentagonu a CIA, to si netroufejme odhadnout.
Na závěr se zeptám na vaši osobní politickou situaci (je možné, že čtenáři nesledující bedlivě každodenní dění, v tom mají zmatek). Jak to s vámi vypadá po zemětřesení v poslaneckém klubu Úsvitu?
Jsem předsedou hnutí Úsvit, ale nejsem už členem poslaneckého klubu hnutí, jelikož jsem byl pučisty vyloučen. Bývalí přátelé – poslanci, které jsem jednoho po druhém vyzvedl do Parlamentu, pro něž jsem dva roky pracoval, usoudili, že už nejsem potřeba, a zahodili mne a se mnou i další zakladatele hnutí jako zmačkaný papír. Myslím, že to je příznačná tečka za naším příběhem – za dobré úmysly je třeba lidi jako já fackovat.
Nijak to neřeším – vím, že za pár let, až jim všem dojdou souvislosti, tak si také nafackují. A já říkám, nikdy není pozdě – protože hlouposti pácháme den co den. A ten, kdo řekne, že ne, ten se jí právě dopustil.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Oldřich Szaban
