Topkař Knot: Peníze na Notre-Dame jsou, ale na hladovějící děti ne?! Jako u nás, některé (ne)ziskovky se topí v blahobytu, zatímco se sbírají víčka na nemocné děti

Světem v minulých dnech otřásl požár francouzského chrámu Notre-Dame. Různí milionáři a miliardáři se okamžitě začali skládat na jeho obnovu. K prezidentu Macronovi z celého světa směřovala slova podpory a lítosti. Ovšem objevily se i spekulace, že nemuselo jít o nešťastnou náhodu při opravách katedrály, které zrovna probíhaly. Někteří lidé v této souvislosti poukazují i na příliš horlivé vyjádření z některých míst, že s největší pravděpodobností právě o náhodu šlo. Co si o tom myslíte?

Jedním slovem tragédie. Je to asi jako by nám vyhořela katedrála sv. Víta na Pražském hradě. Notre-Dame je spolu s Eiffelovou věží jednou z dominant Paříže. A to i té dnešní, která je, bohužel, značně rozpolcená, stejně jako celá tamní společnost. Stačí zmínit protesty tzv. žlutých vest i jiné nepokoje. Více bych to nerad komentoval a předjímal, dokud věc nebude řádně prošetřena. Nemám věšteckou kouli, ani nejsem Emma Smetana.

Pár dní po této tragédii ovšem vyšel na iDnes článek, ve kterém se píše o množství poničených kostelů, případně věcí v kostelech ve Francii v minulých týdnech. Co na to říct v této souvislosti? A co to vypovídá o situaci ve Francii?

Jak jsem již uvedl, svědčí to o rozpolcenosti francouzské společnosti, kterou si historicky tato země z určité míry zavinila sama. Zajímavý by byl na druhou stranu například průzkum, kolik bylo v posledních letech v zemi galského kohouta poničeno mešit. Pak by se z toho dal snadno vyvodit nějaký závěr.

Fotogalerie: - Obrázky v pařížských ulicích

V Paříži se na zdech objevuje rozdílná propaganda....

Na sociálních sítích se v souvislosti s Notre-Dame také objevily názory, že zatímco na opravu budovy, byť vzácné historické památky, se peníze okamžitě najdou, peníze například pro hladovějící děti v zemích třetího světa ne. Dá se na to takto dívat? O čem to v dnešním světě vypovídá?

Nezbývá než konstatovat, že je to holý fakt. Hladovějící děti třetího světa jsou stále přetrvávajícím problémem, který se nedaří řešit. Když to hodně zjednoduším, tak by se dalo říct, že větším byznysem je pro „okolní“ státy prodej zbraní do těchto zemí než humanitární pomoc. Pro příklad ale nemusíme chodit až tak daleko. I u nás se sbírají víčka či pořádají sbírky třeba na vozíčky či jiné pomůcky pro nemocné děti, zatímco některé (ne)ziskovky se doslova topí v blahobytu.

Když odbočíme, TOP 09 letos na státní vyznamenání navrhla generála Petra Pavla, někdejšího předsedu vojenského výboru Severoatlantické aliance. Proč by právě on měl dostat vyznamenání?

Petr Pavel se stal prvním Čechem, který dosáhl nejvyššího vojenského postavení v NATO. Tuto svou funkci zvládl velmi dobře, a i důstojně reprezentoval naši zemi v zahraničí.

Generál Pavel před časem pronesl, že aktivity Ruska a Číny představují pro Českou republiku větší bezpečnostní hrozbu než mezinárodní terorismus. Souhlasíte s ním? A v čem konkrétně lze tuto hrozbu vidět?

Troufnu si říci, že největší hrozbou pro současný svět je spíše terorismus než postoj Ruska. A myslím, že Rusko a Čína na jeho bujení mají daleko menší zásluhu než některé jiné státy, které se snaží klackem rovnat svět k obrazu svému. Jinak je toto samozřejmě otázka na několikadenní debatu.

Zmiňujeme-li Rusko, v poslední době se to skandály kolem ruského vlivu v ČR jen hemží. Jmenujme například podezřelé pronájmy bytů v Praze ruskou ambasádou ruským občanům, vysoké počty vozidel i diplomatů zapsaných na ambasádě atd. Chovají se zde Rusové nepřístojně? A jak má tyto věci ČR řešit?

Trochu to odlehčím. Vzpomínáte na britský seriál Profesionálové? Tam se čas od času setkávali Bodie a Doyle s agenty tehdejší KGB. A radili se, jak vyřešit problém tak, aby z toho vyšly obě země se ctí. Jak daleko je to od reálné skutečnosti, nevím. Ale každá země se v zahraničí snaží hájit své zájmy, ať už legální, či méně legální cestou. A je tomu tak od nepaměti. Nedělejme si třeba iluze, že například v případě CIA či Mossadu je to jinak. Lépe by vám to ale jistě objasnil například bývalý náčelník naší Vojenské zpravodajské služby Andor Šándor.

„Žádná sláva“ – takovými slovy označil premiér Babiš objem vzájemného obchodu mezi Českem a Čínou. Jsou stížnosti namístě? Jak vy hodnotíte česko-čínskou spolupráci?

Nebývá to často, ale s premiérem Andrejem Babišem v tomto směru souhlasím. Obecně řečeno, Čína patří mezi největší ekonomiky světa a čile s ní obchodují, nebo se o to snaží USA, Rusko, Velká Británie, Francie, Itálie a celá řada dalších států. Českou republiku bych proto nevinil z toho, že se chce po jejich bok také zařadit. Nicméně chápu, že jsme jako obchodní partner pro zemi, kde mají některá města stejný nebo větší počet obyvatel než náš stát, příliš malý hráč na trhu. Přesto si ale myslím, že i my máme Číně co nabídnout. Trochu mě mrzí cirkus, který naši vysocí vládní představitelé předvedli na úkor reprezentanta Tchaj-wanu pana Chung I-Wanga. Pokud se nepletu, investice právě Tchaj-wanu v ČR jsou vyšší než právě Číny. V tomto duchu servilitu vůči kontinentální Číně nechápu.

Jak si vysvětlit, že byznys mezi oběma zeměmi se zatím pohnul spíše ve prospěch Číny?

Není mnoho zemí, které by měly kladnou zahraniční bilanci s Čínou. To, mám pocit, zrovna neplatí o Tchaj-wanu... (úsměv)

Mimochodem, ohledně Číny zaznívají názory, že Miloš Zeman jen hájí zájmy miliardáře Kellnera s tím, že cesty do Číny slouží primárně právě tomuto účelu. Jak vy vidíte význam prezidentových návštěv v Číně?

Jak jsem již řekl. Každý státník by měl hájit v cizině zájmy státu, který reprezentuje. Tedy i ty ekonomické. Do vztahů pana prezidenta a miliardáře Kellnera nevidím, ale troufnu si říci, že se netýká jen osoby pana Kellnera, nýbrž i dalších velmi významných investičních skupin.

Volby na Slovensku vyhrála Zuzana Čaputová. Někteří mluví o tom, že Slovákům máme co závidět, kritici jí ale vyčítají málo zkušeností s politikou nebo třeba i to, že podporuje sňatky homosexuálů. Někteří lidé poukazují také na to, že byla v minulosti aktivní v neziskové organizaci Via luris, kterou finančně podporovala i nadace Open Society Foundation finančníka Sorose. Co říkáte na výsledek prezidenských voleb na Slovensku vy?

Zuzana Čaputová zvítězila v demokratických volbách. Na to, zda máme paní prezidentku Slovákům závidět, se pak ptáte příliš brzy, když se ve své funkci ještě pořádně ani neohřála. Každopádně jí gratuluji ke zvolení, držím jí palce a věřím, že Slováci na ni budou pyšní.

Ozývá se, že Slováci jsou proevropštější než Češi. Že jejich politická kultura je vyspělejší, když byli schopni zvolit takovou kandidátku, že odmítají ten český, „hospodský“ styl. Souhlasíte?

Takovéto názory mi přijdou jako velmi přitažené za vlasy. Řekl bych, že stejně jako v jiných oblastech, tak i v politice jsou si Češi se Slováky docela blízcí. A pokud s našimi východními sousedy hovoříte osobně, řada z nich například z výměny slovenské koruny za euro tak úplně nadšená není. A nezapomínejme, že svého času stáli v čele jejich státu například Vladimír Mečiar či Jozef Tiso, které jsme jim rozhodně nezáviděli.

Blíží se volby do Evropského parlamentu. Už jsme spolu na toto téma dříve hovořili, ale aktuálně, jak vidíte výsledky voleb, co je podle vás v současné chvíli nejvíce ovlivní?

Jako u každých voleb bude samozřejmě i tady rozhodovat volební účast. A ta, předpokládám, nebude asi opět oslňující. Vždyť v roce 2014 se dostavilo k urnám necelých 20 % voličů. Čímž jsme se zařadili na předposlední místo v celé Evropské unii. A světe div se, poslední byli nám euroskeptikům dáváni za příklad jako proevropsky smýšlející, hádejte kdo? Právě Slováci, kde volilo do europarlamentu 13 % lidí. Možná je to i důsledek toho, že jsme z pohledu Bruselu stále bráni jako Evropané druhé kategorie. A proto se i Češi k těmto volbám takto staví.

Mimochodem, když jsme u Evropské unie, co říci na dvojí kvalitu potravin, kterou podle kritiků i nadále umožní kompromisní návrh nových pravidel ochrany spotřebitele? Mají pravdu ti, kteří tvrdí, že nás má Západ za „popelnici Evropy“?

Říkáte to přesně. Jsme, bohužel, popelnicí Evropy. Soběstační nejsme už prakticky v žádné z potravin. Snad kromě piva. A z bramborářské velmoci jsme to dopracovali k tomu, že jejich ceny atakují banány. Mimochodem, počátkem 90. let minulého století běžel v televizi rozhovor s tehdejším poradcem prezidenta Havla Michaelem Žantovským, který na dotaz, zda bude české zemědělství zvládat přechod na svobodný trh, suše utrousil, že přece můžeme vše dovážet. Zřejmě nechtěl úplně malovat čerta na zeď, ale ta vize se pomalu naplňuje. Ne-li už naplnila. Každý dnes může porovnat zboží, které se prodává v Rakousku či v Německu, s našimi pulty. Často se tu pod stejnou značkou objevují zcela odlišné produkty. A smutné je i to, že za hranicemi jsou často potraviny nejenom kvalitnější, ale i levnější.

Když se podíváme, jak to „dopadá“ ohledně brexitu, dá se říci, že se jedná o varování pro ostatní euroskeptické státy v EU, že by případný odchod pro ně skončil katastrofou? A jak to podle vás s brexitem nakonec dopadne?

Trochu mi to připomíná bouři ve sklenici vody. Britové si odchod z Evropské unie, jejímiž členy jsou od roku 1973, jednou v referendu zkrátka odhlasovali, tak nevím, co se kolem toho stále řeší. Dovolil bych si v této souvislosti parafrázovat výrok Františka Palackého – „Byli jsme před Rakouskem, budeme i po něm“ – na „Velká Británie byla před vstupem do EU, a bude i po případném odchodu“. Toho, že by se zhroutila tamní ekonomika nebo dokonce celý systém, bych se proto neobával. Nicméně asi londýnská City výrazně utrpí.