Kdyby mi má dvacetiletá dcera přivedla domů muslima, ...Anketa
Tradičně pro ParlamentníListy.cz hodnotíte na začátku nového roku mediální scénu za rok uplynulý. Co pro ni bylo tentokrát nejcharakterističtější?
Myslím, že nejdůležitější ze všech aspektů bylo pokračující prohlubování nedůvěry veřejnosti vůči výstupům klasických tiskových, rozhlasových a televizních médií. Zejména pokles důvěryhodnosti zpravodajství a publicistiky dosud nejvlivnější České televize naznačuje, že čím dál větší počet návštěvníků internetu považuje toto veřejnoprávní médium za propagandistické, či dokonce extremistické. Nárůst takových názorů je totiž patrný zejména z diskusí na webových stránkách všech typů.
Ze druhé strany někteří politici i v uplynulém roce projevili opačný trend. Kupříkladu Andrej Babiš se vsadil s Miroslavem Kalouskem o deset milionů korun pouze na základě neověřené informace z tisku. Na straně druhé Kalousek prohlásil, že TOP 09 pod jeho vedením hodlá „podporovat“ nějaké médium, které není v rukou žádného oligarchy. Takovými už jsou v podstatě jen Haló noviny. Nicméně je zřejmé, že oba finanční kohouti to „cítí“ úplně jinak než část národa. Takže i letos se máme na co těšit.
Čím si to vysvětlujete, že Česká televize ztrácí ve zpravodajství a publicistice důvěryhodnost?
Faktem je, že veřejnoprávní média ovládají pravdoláskaři už od jejich vzniku, po rozdělení Československa. Ti se donedávna dokázali stylizovat – koneckonců většinou jde o umělce, resp. ochotnické umělce rozptýlené v jednotlivých parlamentních stranách – do role představitelů veřejnosti. Uprchlická krize z nich však strhla masku a v plné nahotě dokumentovala míru jejich naivity, společenské neodpovědnosti a odtrženosti od reality života občanů s průměrným a nižším příjmem. Nicméně spoustě voličů tyto souvislosti dosud plně nedošly. Proto si myslím, že je společensky prospěšné ponechat veřejnoprávní média beze změny až do příštích voleb. Předpokládám totiž, že součástí příští předvolební kampaně do parlamentních voleb bude nejen řešení uprchlické krize, nýbrž i způsoby, jak garantovat ukončení oblbování veřejnosti, zejména Českou televizí a Českým rozhlasem.
Psali jsme:
Myslíte si, že k tomu opravdu dojde už v tak relativně krátké době?
Jejich systém vymývání mozků, speciálně v rámci uprchlické krize, bude totiž postupně zřejmý i méně zorientovaným voličům. A potom nastane čas k tomu, aby se Česká televize a Český rozhlas transformovaly do jednoho subjektu, v němž pravdoláskaři budou mít zastoupení úměrné pouze a jen počtu jejich reprezentantů v Parlamentu. Tedy v žádném případě úměrné jejich počtu v různých uměleckých, tvůrčích a profesních sdruženích či mezi zaměstnanci České televize a Českého rozhlasu. Pak bude možné přijmout podobný zákon jako v Polsku. Takový zákon ukončí hru na nezávislé médium veřejné služby, které je všech a nikoho. Médium, jež zákulisně řídí a finančně vysává pravdoláskařská hydra. Koncesionáři budou mít jednou provždy jasno, kdo zodpovídá za úroveň zpravodajství, publicistiky či permanentních repríz silvestrů z totalitního období.
Ale pro zrušení veřejnoprávních médií, jak také občas zaznívá, byste nebyl?
Jistěže ne. Média veřejné služby mají i další úkoly. Vzpomeňte na jejich perfektní informační servis veřejnosti v případě povodní. To samé bude třeba i v případě různých konfliktů, které nás dříve nebo později čekají v souvislosti s neproveditelnou asimilací muslimských uprchlíků. Dosud se k nám nehrnou jen „díky“ našim polistopadovým politikům, kteří udrželi poměr životní úrovně většiny občanů vůči Německu a dalším vyspělým státům na obdobné úrovni jako komunisté za totality. V budoucnu však přijdou dokonce i ti ekonomičtí včetně latentních teroristů či spících agentů Islámského státu, a nejen jeho. Třeba i proruských domácích propagandistů, jak nás roztomile naposledy krajně nepřesvědčivě poučil člen managementu České televize Marek Wollner ve své glose, na kterou ParlamentníListy.cz upozornily.
Vy snad šéfredaktorovi reportážní publicistiky naší veřejnoprávní televize a současně dramaturgovi pořadu Reportéři ČT nevěříte?
O působení agentů Moskvy či jiných metropolí světa u nás rozhodně nepochybuji. To však neznamená, že nepodloženě nařknu ze šíření propagandy Kremlu kdekoho jen proto, že kriticky myslí a porovnává mediální výstupy České televize s jinými zdroji, resp. důvodně zpochybní produkci virtuální reality z Kavčích hor. V době korektní politiky a zejména korektní žurnalistiky je totiž nutné ověřovat veškeré mediální výstupy, obrazně řečeno i zprávy o počasí. Navíc nezapomeňte, že tuzemští propagandisté vždy byli „papežštější než papež“, ať ten jejich sídlil v Kremlu, Bílém domě nebo Bruselu.
Ale co když vám namítnu, že Marek Wollner opřel své výroky o tvrzení slovenského aktivisty Juraje Smatany, jenž spočítal, že u nás působí přes čtyřicet proruských webů a množství dalších prý mezitím ještě vzniklo?
Každý zkušený analytik by po vyslechnutí informace o tom, že nějaký aktivista něco spočítal a bez jakékoliv analýzy dospěl k tak zásadním závěrům, okamžitě zbystřil pozornost. Nicméně Wollner zřejmě postrádá analytické schopnosti, tudíž veřejně obviňuje blogery či provozovatele velmi zajímavých webů z něčeho, co odporuje realitě. Bohužel je možné i to, že není jen standardní mluvící hlavou a skutečně mu to pálí, ale pak záměrně a cíleně dezinformuje veřejnost na hraně podezření ze spáchání trestného činu.
Z čeho pramení vaše jistota, že Marek Wollner buď neví, o čem mluví, nebo pokud to ví, tak velmi dobře a vědomě dezinformuje veřejnost?
Na rozdíl od Wollnera jsem zjistil – stejně jako on z veřejných zdrojů – že Smatanovy výroky už v březnu 2015 velmi pregnantně vyvrátil Jiří Schmied z friepub.cz, jenž byl Smatanou nařčen z proruské propagandy. Schmied ve svém článku prokázal, že Smatanovy výroky o friepubu.cz – a nejen o něm – jsou nepodloženými bludy. Wollner, jenž podle vlastních slov pracuje pouze s fakty, vsadil na Smatanu, přestože ten s fakty nepracuje. Inu, v profesionalitě českých novinářů typu Marka Wollnera a slovenských aktivistů typu Juraje Smatany skutečně nenajdete rozdíl.
Co si myslíte o úvahách regulovat obsah na internetu, které se u nás znovu objevily v souvislosti se zveřejněním e-mailové korespondence premiéra Bohuslava Sobotky?
Server White Media fakticky potvrdil, že pravdoláskaři nevládnou jen Českou televizí, nýbrž mají ambice ovládnout i premiéra. Upozornil přitom na fakt, že premiérem je člověk, který sice neumí plavat, nýbrž na vodu se pustí – řečeno textem Ivana Mládka – pouze s Jendou Bendou a jeho prouprchlickou, pravdoláskařskou družinou. Myslím, že v době, kdy nejen Jendové Bendové čtou naší e-mailovou poštu, není od věci získat důkazy o tom, jak pravdoláskaři všech druhů spolupracují na trvalém ohlupování veřejnosti. Nebýt svobodného internetu, nikdy bychom nevěděli, že i současný král je nahý stejně jako jeho předchůdci. A to bez ohledu na fakt, že nejen veřejnoprávní média se ho snaží obléci co nejrychleji, avšak opět bez vkusu.
Jaké pravdoláskaře máte konkrétně na mysli?
Pro mě měla nejvyšší vypovídací hodnotu komunikace elitních petentů, kteří v rámci manipulace s veřejností každou chvíli jakoby spontánně a rozhořčeně vyzývají vládu, sněmovnu a další instituce k prosazení svých zájmů. Lidé jako Břetislav Rychlík, Tomáš Halík, Jan Ruml, Ivan Gabal, Fedor Gál, Ivan Havel, Jan Urban, Dáša Havlová, Olga Sommerová, Karel Schwarzenberg, Michael Žantovský, Fero Fenič, Martin Bursík, Jan Špaček a další. Všichni podle korespondence disponují přímou či zprostředkovanou nadstandardní vazbou na Milana Fridricha v České televizi stejně jako na moderátory Václava Moravce či dříve Danielu Drtinovou.
Z materiálů White Media rovněž vyplývá, že cílem těchto, ale i jiných příslušníků tzv. elit je přenášet proimigrační propagandu na laickou veřejnost všemi možnými způsoby – jakýmsi totálním mediálním nasazením. To zahrnuje třeba i organizaci proimigračních reakcí v internetových diskusích. A to by člověk řekl, že uvedení lidé jsou liberálové od kosti. Můj děda, jehož komunisté zavřeli v padesátých letech, říkával: „Jo, kdyby tak mohli, jak nemůžou.“
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
