Po zemských volbách v Durynsku, kde na prvních dvou místech skončily Die Linke a AfD, se v Berlíně píše o zemětřesení v německé politice. Co si podle vás velké strany v čele s CDU z této lekce odnesou?
Vidíte, jak někdy historie přežívá ve slovech? CDU má letos podle spolkových průzkumů preference pod 30 procent, SPD kolem poloviny (15–16 procent). Extra varovné je, že i na těch současných hodnotách je drží voliči nad 65 let, kteří postupně vymírají. Už to velké strany (Volksparteien) nejsou, Německo má dnes jenom strany střední velikosti a strany malé. Ale pořád jim ze setrvačnosti říkáme „velké strany“. Já jim budu říkat „vládní strany“, protože aktuální spolková vláda je složena z CDU/CSU a SPD.
No, tak ve vládních stranách teď probíhá verbální souboj. Na jedné straně jsou ti, kdo říkají, že k úpadku obou stran vede právě nepříliš oblíbená velká koalice v Berlíně, která nutí obě strany do nepřirozené koexistence, ve které nemohou nic podstatného vyřešit. Ti navrhují koalici vypovědět, zvolit nová vedení stran a uspořádat předčasné volby, ve kterých by si občané mohli znovu vybrat. Pak jsou ti druzí, kdo říkají, že by bylo nezodpovědné utíkat a že mandát trvá. Ti jsou někdy obviňováni z toho, že se drží koryt a křesel za každou cenu. Vůbec se zdá, že v Německu panuje jakýsi iracionální strach z předčasných voleb, které jsou ve zbytku Evropy docela běžné.
Kancléřka Merkelová, jak je jejím zvykem, mlčí. Ona se ráda vyhýbá nepříjemným tématům.
Naopak neúspěch si připsali Zelení, kteří se po některých průzkumech už vidí jako vítěz voleb. Zde ale skončili až na pátém místě. Vy jste to vysvětloval specifickou demografií chudého venkovského Durynska, ale jak si vůbec stojí Zelení v celostátních odhadech? Poznamenaly nějak jejich volební vyhlídky události klimatických protestů, které jsou hitem letošního roku?
Celoněmecky se Zelení pohybují kolem 22 %, ale velmi silně to táhnou právě ty bohatší čtvrtě velkých měst. Tam mají leckdy i přes 40 %. Naopak mimo města jsou nepopulární.
Jedno z velkých zelených témat, kvůli kterému se „město“ a „vesnice“ rozkmotřily, je výstavba větrných elektráren. Ty jsou tlačeny z „měst“, ale ve městech nestojí. Umisťují se do venkovských oblastí. Například na území hlavního města Berlína je pouze 5 větrníků, v okolním venkovském Braniborsku ale 3 825.
Venkované nemají větrníky o nic raději než obyvatelé měst a snaží se vymístit je co nejdál od svých domovů. Vyčítají přitom městským podporovatelům Zelených, že hlasují pro nepříjemná průmyslová zařízení a pak je nechávají stavět jiným lidem „za humny“. Poslední dobou se venkovské oblasti naučily bránit výstavbě nových větrníků natolik, že jejich rozšiřování prakticky ustalo.
Druhá konfliktní oblast je vztah k automobilismu. Na vesnici je auto základní dopravní prostředek, městští aktivisté by jej nejraději zakázali.
AfD a Die Linke byly po volbách společně hozeny do pytle „extremisté“. Přesto mám ale pocit, že jsou vnímány odlišně, že Linke, ačkoliv je pokračovatelkou východoněmecké „státostrany“ SED, je mainstreamem vnímána jako menší nebezpečí. Je tento dojem správný?
Ano, to máte správný dojem. Levice čili Linke je brána do koalic na zemské úrovni naprosto běžně, ani Zelení, ani sociální demokraté vůči spoluvládnutí s ní nic nemají, a kdyby vyšla po spolkových volbách čísla i v Bundestagu, o rudo-rudo-zelené koalici by se vážně jednalo.
AfD je zatím na pravici vnímána jako tabu, na druhé straně ani oni by se Merkelové a jejích spolupracovníků nedotkli třímetrovou tyčí, tam to na spolupráci moc nevypadá.
V současnosti probíhá velký konflikt v CDU mezi východními organizacemi, kde občas někdo o spolupráci s AfD nahlas uvažuje, a mezi západními, z nichž se ozývají hlasy typu: „na to ani nepomyslete a kdo to řekne nahlas, toho vylučte.“
Západní CDU a východní CDU ovšem žijí ve zcela jiných politických poměrech. Deset procent protestních hlasů se dá ignorovat, dvacet procent už začíná znemožňovat vznik koalic. Pro východní členy CDU je myšlenka, že by se teď měli sbližovat s Linke, dost nepřijatelná. Část z nich bývali za NDR disidenti nebo aspoň tiší odpůrci režimu.
Fotogalerie: - Fuck Erdogan
Úspěch AfD v Durynsku je vnímán trochu speciálně i vzhledem k tomu, že zde je lídrem strany Björn Höcke, který je považován za jednoho z nejradikálnějších politiků AfD a zpochybňují jej i někteří spolustraníci. Je Höcke „typickým náckem z AfD“, jak to prezentují některé kruhy, nebo spíše extrémní výjimkou?
Höcke si nepochybně hraje se symbolikou, která je na hraně. Takovým způsobem, aby nepřekročil zákony, ale očividně rád provokuje. Oni už svého času i v AfD uvažovali, že jej vyloučí.
Nicméně nedávno se za něj postavil právě Alexander Gauland, který jej označil za běžného člena. Takže asi žádné vylučování nebude.
Podle volebního výsledku v Durynsku se zdá, že protestní voliči si s profilem lídra moc hlavu nelámali.
V ČR je lidem sympatizujícím s AfD občas předhazováno, že podporují stranu, která jde přitom proti jejich zájmům ve věci Benešových dekretů, které jsou obvykle pro české vlastence nezpochybnitelné. Jaký je tedy postoj AfD k otázkám odsunu?
No, toť se ví, že to tam mají! Téma vysídlenců je oblíbené téma německé pravice. Jiná věc je, jakou to má důležitost v praktické politice. V Rakousku máte FPÖ, ta byla za posledních dvacet let několikrát ve vládě, Benešovy dekrety taky odmítá a prakticky neudělala v tomhle směru nic.
Ono to začíná být stejně vyhaslé téma jako napoleonské války. Na rozdíl od Napoleona sice ještě žijí jedinci, kteří si konec druhé světové války pamatují, ale reálný voličský blok už to není.
V praxi jsou AfD i FPÖ koncentrovány na téma imigrace, imigrace, imigrace, kvůli tomu je jejich voliči volí a další témata je nezajímají. Někdy je to až kuriózní nezájem. Například obě ty strany volí hodně dělníků, přitom jejich ekonomický program není zrovna sociální.
AfD je v parlamentu dva roky. Změnilo se za tu dobu nějak její vnímání od většinové německé společnosti?
Jestli myslíte v kladném slova smyslu, tak ne. Ale je vidět, že politikům dalších stran začíná docházet, že protestní strana na pravici není dočasný jev. Ze začátku si namlouvali, že během pár let ve všeobecné nemilosti nějak sama od sebe zvadne a zanikne a její voliči se vrátí tam, kde bývali. To nenastalo.
Velký bavorský konzervativní politik Franz-Josef Strauss říkal, že „napravo od CSU musí už být jen zeď“. Riziko vzniku konkurenční strany na pravici vnímal jako velmi závažné. No, stalo se – to bude jeden z dlouhých odkazů Angely Merkelové, která Straussovo varování podcenila.
Marian Kechlibar je autorem knih Zapomenuté příběhy, a Zapomenuté příběhy 2, které si můžete zakoupit u něj na e-shopu za 250 Kč.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jakub Vosáhlo
