Jak reflektujete volební výsledek SPD v Praze? Za stranu jste kandidoval jako pražský lídr a možný adept na primátora, byť jako nestraník…
Mám takové tři možné pohledy na celé to volební klání: První – osobní. Kandidoval jsem jako nezávislý odborník. V politice jsem dělal něco takového poprvé a velmi jsem si to užil, mít možnost opakovaně prosazovat obyčejnou logiku namísto komplikovaných politických dohod mě velmi bavilo a některé mé posluchače také. Přestože jsme se nakonec neumístili, získali jsme více hlasů než komunisté, sociální demokracie i Zelení. Rovněž preferenční hlasy mě při takovém neúspěchu docela hřejí. Šesté místo v Praze zase není tak málo, byť bez mandátu na radnici. Rozhodně to nepovažuji za zbytečnou práci, hodně mi to dalo.
Druhý – SPD. Vidět tuhle a asi jakoukoli stranu zevnitř je velmi zajímavá zkušenost. SPD je mladá strana s absencí struktur jak kmotrovských, tak i takových, které v sobě nesou zkušenost a také dlouhodobý názor voličů. Ten je pak mnohdy nahrazován mediálním obrazem. Když se o vás vypráví něco špatného, lze to pozměnit nejlépe dobrým příkladem a při osobním setkání, ale na to jsou právě potřeba delší tradice a lepší struktura. To platí pro každou stranu. Myslím, že je v tomhle i velká výzva pro SPD, pokud chce další dobu působit a rozvíjet se.
Třetí – Praha. Mnoho kolegů je ze současného výsledku rozpačitých. Pokud hovoříme o nynějších radikálně levicových trendech napříč politickým spektrem, určitě bychom přispěli ke zmírnění jejich vlivu. To je asi hlavní důvod, proč mě mrzí, že na magistrátu nejsem. Ale to lze i jako opoziční strana bez zastoupení, v podobné situaci jako SPD budou komunisté, sociální demokraté nebo i Zelení. V neposlední řadě je nutné vzít do úvahy, že je SPD stranou mladou. Při dobré politice a rozumné vnitřní struktuře má naději na další vzestup, kdežto jiné tři jmenované strany zaznamenaly naopak strmý sešup připomínající spíše konec minulé dlouholeté kariéry. Velmi si naopak cením ODS, že se z toho vzpamatovala, a výsledek jasně hovoří.
Byl jste rovněž na druhém místě kandidátky v prestižním pražském volebním okrsku, v Praze 1. Jak reflektujete to, co se tam v souvislosti s kandidátkou SPD stalo? Strana mohla hypoteticky přijít až o polovinu hlasů, a to z toho důvodu, že si polovina jmen z kandidátky SPD zapomněla na Praze 1 vyřídit trvalé bydliště: takže i kdyby člověk volil celou stranu, mohl jí dát jen polovinu všech svých hlasů, přičemž zbytek propadl…
Praha 1 má mnoho patriotů, kteří si třeba postavili dům na okraji Prahy, ale stále se cítí občany Foglarových Stínadel. Na druhé straně vím o případech, kdy se členové jiných stran přihlašují na Prahu 1 pouze v období volebním, aniž tam bydlí. Tento systém jsem odmítl. Situaci považuji za nezvládnutou od volebního managementu už od samého počátku, ale jsem rád, že se nám v posledních měsících podařilo s kolegou Pavlem postavit slušnou kandidátku, byť s méně lidmi. Interní věci se mají ale řešit interně, a ne přes média. Jsem rád, že se na kandidátkách jednalo poctivě, i když by jinak mohlo být více zastupitelů, kdybychom se v této městské části umístili. Rozhodnutí SPD nejednoznačné kandidáty stáhnout bylo plně podle zákona, férové k našim voličům, a dokonce i k nevoličům.
Tomio Okamura působí jako silný lídr, který vše rád řídí sám. Stejně tak se i „šušká“, že pražská centrála má v rámci SPD velmi silnou pozici. Členové SPD jen zřídka konají na vlastní pěst. Na tiskových konferencích, volebních štábech jsou drženi striktně odděleni od novinářů. Jak je možné, že Tomio s ambicemi řídit všechno zrovna tohle neohlídal?
Nemyslím si, že byl zrovna tohle můj případ. Tomio sám o sobě si stěžoval, že je většina výsledků postavena na jeho jméně a že jsou potřeba další osobnosti. SPD sama o sobě není postavena na principu jednoho „majitele“. Nicméně někteří kolegové považují za nejjednodušší cestu k úspěchu vystavit republikového předsedu a věří, že to automaticky přinese přízeň voličů. Interní analýzy SPD v místech ve volbách úspěšných hovoří o jiné situaci: výsledky jsou především tam, kde jsou samostatné a také aktivní osobnosti.
Pokud chce mít jakákoli strana v dnešní době úspěch, musí mít osobnosti pro danou obec či kraj, ne jenom jednu tvář. Spíše bych to celé vnímal jako krátkou dobu od parlamentních voleb, kdy se celá SPD konstituovala. Proto si myslím, že SPD nemusí házet flintu do žita, a proces růstu v normální běžnou stranu prostě může v Praze dokončit. Potenciál mezi pěti a deseti procenty v Praze byl nejen podle názoru mého, ale i konkurentů. Vydá-li se SPD v Praze cestou takového budování nových struktur a pozitivní politiky, je to i výzva pro mne pro další spolupráci, i když chci zůstat ve svých názorech nezávislým a myslím, že jsme rezonovali se slušnými lidmi z více stran. Ale i to je výzva, roztříštěná stranická politika nikam nevede.
Ing. Hynek Beran
S SPD jste sice neuspěl. Nicméně v rámci hlavního města jste byl kandidátem SPD, který získal nejvíce preferenčních hlasů. To lze na určité úrovni zcela jistě považovat za úspěch, budete zvažovat nějaké pokračování v politice? Máte tyto ambice?
Ambice jít do „čisté“ politiky nemám. Politiku jako řemeslo neuznávám, člověk by měl nejprve něco umět a pak to teprve zúročit k obecnému prospěchu. Podívejte se třeba na Masaryka a srovnejme to s dnešní dobou, kdy dělají lékaři kulturu, herci armádu a univerzální politici přeskakují z resortu na resort podle jeho vlivu. Ambice jako odborník ovlivňovat politiku mám, koneckonců jsem spoluautorem návrhu energetické politiky tohoto státu, který ovšem už další vláda zatím nerealizuje. V odborné práci pokračuji dále, ale momentálně přemýšlím, jak to udělat, aby to bylo více vidět. Rozpadlé mosty, vysoké poplatky, ničení životního prostředí a nedostatek technického pokroku 21. století mě v klidu nenechávají, a to i v sociální oblasti: kolem probíhá technická revoluce, a v Čechách se stavějí montovny? U mnoha současných politiků vidím jako hlavní problém nikoli korupci, ale neschopnost nahrazovanou sáhodlouhými dohady. Chci ale zůstat odborníkem, tam mě uznávají i mezinárodně.
Okamura na tiskové konferenci před novináři v sobotu po zveřejnění prvních volebních výsledků hovořil o tom, že někteří lidé, kteří za SPD šli do voleb, čelili v sociální oblasti různým nepříjemnostem: odporu svých známých a podobně. Měl jste s tím také zkušenost?
U mě to nebylo tak hrozné, protože jsem se prostě nedal. Do extremistů mi vynadali asi dva lidé, a když jsem je požádal, aby si přečetli program, jehož jsem byl spoluautorem, tak toho nechali. Myslím, že solidní program a seriózní přístup jsou právě to, co dělí to dobré a špatné. Nakonec jsem byl řadou lidí a známých vnímaný tak, že jdu „s dobrým programem za špatnou stranu“. Pokud bude SPD systematicky pracovat na těch dobrých programech i jejich zviditelnění, může to být pro řadu kolegů příště i „s dobrým programem za stranu běžně vnímanou“, o což jsem se také v Praze celou dobu snažil. Dlužno poznamenat, že jsem měl v tomhle podporu republikového vedení včetně Tomia.
Ve volbách do pražského magistrátu slavily silný úspěch strany jako TOP 09, ODS, Praha sobě, Česká pirátská strana. Co to o možném budoucím složení Rady hlavního města vypovídá?
Je to pět přibližně vyrovnaných subjektů. Musejí se mezi sebou domluvit tři a více z nich, což je při jejich různorodých zájmech i deklarovaných prioritách poměrně obtížné. Navíc pokud by některé z nich zopakovaly republikový scénář „vládnout za každou cenu“, ohromně se tím u voličů shodí a mohou mít i dílčí opozice v jednotlivých městských částech. Pokud bych měl k tomuhle hledat nějaký matematický model, například nějakou umělou neuronovou síť, byla by to určitě zajímavá úloha a asi by neměla jeden dlouhodobě stabilní stav. Bohužel v tom městě žijeme, tak uvidíme praktickou realizaci.
V oblasti republikové je k tomu snad nutno také dodat, že i mezi těmi stranami je rozdíl. Zatímco ODS, Piráti i ANO jsou strany s republikovým přesahem, Praha sobě je vyloženě lokální a TOP 09 má v Praze jednu z posledních bašt.
Už nyní se například hovoří o tom, že by spolu mohly společnou řeč najít TOP 09, Praha sobě a Piráti a „vyoutovat“ z koalice vítěznou ODS. Co by to znamenalo?
Nejsem stranickým politikem a také nechci snižovat jakoukoli stranu, protože bych se tím dotýkal i těch voličů, kteří si ji vybrali. Nicméně v celkové situaci naší doby vnímám dvě rizika:
První – od dob opoziční smlouvy. Ovládneme stát a ovládnutím jeho struktur přijdeme k lepšímu majetku. Například privatizace strategických podniků nebo současné překupy pozemků pro veřejně prospěšné stavby.
Druhé – především od těchto voleb, ale i z Evropy: stát není potřeba, máme beztřídní společnost a ta je neomezeně bohatá k uspokojování našich potřeb. Když nic nevyrábíme ani nepěstujeme, tak toto platí až do rozebrání zásob.
Ve skutečnosti potřebujeme normální funkční moderní stát 21. století, podobně tak i hlavní město. Když tohle větší skupině současných politiků dojde, máme vyhráno. Nicméně i na základě vlastní zkušenosti spíše předpokládám, že to dojde nikoli celým stranám, ale osobnostem v jejich řadách napříč politickým spektrem. Lobbistům uvnitř těch stran to nedojde nikdy, protože taková dohoda může fakticky zrušit jejich zavedené pořádky.
V hlavním městě je řada problémů. Stačí jmenovat: příliš vysoké ceny pronájmů a realit kvůli jak zablokovanému stavebnímu řízení, tak turismu a sdílenému ubytování. Šedá ekonomika v centru: značný počet asijských večerek a souvenir shopů, značný počet pseudonevěstinců přímo v centru, alkoholová a sexuální turistika, tragická dopravní situace (viz ulice v Holešovičkách a podobně). Budoucí „vládci Prahy“ by toto měli reflektovat a reagovat na tyto problémy. Přispěl podle vás volební výsledek v Praze k tomu, aby vznikla koalice, která by byla schopná toto účinně řešit?
Kdyby šlo o jednu stranu s jasným programem, odpovídalo by se mi lépe. Určitě všichni budou deklarovat snahu tyto problémy řešit. Ale když se podíváme na minulou éru paní Krnáčové, nevyřešilo se vůbec nic, dokonce ani nebyla schopna zavést v metru internet, což je pár vysílačů a ve srovnání s okruhem za pár korun. Spíše bych se zabýval možností tlaku na politiky, aby něco dělali. Kdyby bylo možné paní Krnáčovou odvolat třeba v půlce období za soustavné neplnění volebních slibů, měli by i současní politici větší motivaci se dohodnout a dokončit volební výsledky se ctí a výsledky, nebo jít od toho. Dokážete si představit, že bychom podobně jako při volbě papeže zazdili politiky třeba do baziliky svatého Jiří s tím, že je nepustíme dříve, než přinesou společný plán, jak dostavět dopravu na letiště nebo dálniční okruh?
Praha byla pověstná tím, že řadu let správu věcí veřejných ovlivňovali tzv. kmotři a lobbisté v minulosti údajně napojení především na dvojici českých nejsilnějších stran, ODS a ČSSD. Zatímco ČSSD propadla (stejně tak i KSČM), ODS, zdá se, zažívá v Praze renesanci. Jakou situaci budou mít kmotři, lobbisté a různé zákulisní skupiny v metropoli po těchto volbách?
Většina vazeb je nastavena už od dob opoziční smlouvy dvou jmenovaných, ovšem i za účasti dalších. Osobně si cením úsilí části ODS se toho zbavit, a voliči toto ocenili, na rozdíl od úsilí ČSSD za každou cenu vládnout. Vážím si Jakuba Landovského, ale v současné situaci plaval proti proudu a dopadl ještě hůř než já s novou stranou a víceméně amatérskou kampaní.
Fotogalerie: - Ve volebních štábech
Kmotři fungují jedno patro pod těmi politiky. V podstatě jsou na straně nezávislí, slouží svým monopolům nebo oligarchům a snaží se ovlivňovat politická rozhodnutí. Pokud se z této země vyveze okolo tří set miliard korun ročně, představme si, že rozdělíme deset procent provize této částky mezi horních deset tisíc politiků a lobbistů, a vyjdou nám tři miliony na jednoho takového. Zbytek národa na to vydělává v montovnách.
Mám spíše strach, že tito lobbisté přijdou do mladých ambiciózních stran a nabídnou své služby ve prospěch starých pořádků. Nejde jenom o korupci, ale i odvahu zrušit některé staré pořádky, například vyprodané vodovody, výběr mýtného anebo i veřejně prospěšné stavby na soukromých pozemcích předprodaných vyvoleným, kteří na tom veřejném prospěchu mají vydělat.
Zkusím provokativní otázku. Může být éra vlády kmotrů nad Prahou po těchto volbách definitivně u konce?
Myslím, že ne. Mám spíše obavu z nových kmotrů nežli radost, že tohle zmizí. A jsou také kmotři, kteří své počínání zlegalizovali, podívejme se třeba jenom na ty solární, řepkové nebo kukuřičné barony, na které každý z nás doplácí pět tisíc ročně. Vyhrožují nám u toho arbitrážemi v Bruselu, a když nezaplatíme, vypnou nám doma proud. Ti, kteří nakoupili pozemky pod budoucími silnicemi a kolejnicemi, je také zadarmo nebo za původní cenu novému vedení státu ani města nevrátí. A tak přijdou zase ti osvědčení lobbisté a budou hledat „politickou dohodu“, jak bychom na těch soukromých parcelách něco užitečného stavěli.
Problémy jsou tedy dva: zda vypadnou ti staří kmotři, kteří dnes nastaveným systémem inkasují a těší se i na prodej pozemků. Mám velkou obavu, že přibude nový vliv socialistického typu, třeba přes přerozdělování veřejných prostředků a neziskový sektor.
Co plánujete pro nadcházející dny a týdny?
Odborných aktivit jsem nezanechal ani po dobu kampaně, dokonce mi vyšla spolu s dalšími spoluautory nová kniha. Mám tím pádem více času na vlastní práci. Na druhou stranu možná méně vlivu na to její výsledky prosazovat do praxe, ale v průběhu kampaně jsem se seznámil prakticky se všemi, kdo na té radnici mohou být. Technická infrastruktura Prahy je desítky let stará, v mnoha případech hrozí problém nebo i kolaps, a doba privatizací a zvyšování poplatků pomalu končí. Když je potřeba něco, co by doopravdy fungovalo, není pro zkušené inženýry obvykle problém se slušně uživit, o to strach nemám.
V soukromém životě plánuji jít do lesa, dokud ještě rostou nějaké houby, nějaké kulturní aktivity, například vernisáž obrazů, a vůbec nějaký ten podzimní kulturní a společenský život, který jsem v posledních pár měsících zanedbával.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jonáš Kříž
