Tři syrští uprchlíci se rozpovídali pro PL: Kdybych se vrátil, půjdu rovnou do armády. Tady je lehčí najít si dívku než přátele. Jsem muslim, teroristé jsou jiná sorta lidí

Když se neučí jazyk, jak tito arabští mladíci „ubíjejí“ čas? Na internetu se svými rodinami, případně na diskotéce, kde jim nejsou cizí pivo ani tvrdý alkohol. A s nezbytnými českými neokolkovanými cigaretami, které sami kupují nebo jim je vozí známí ze Železné Rudy a okolí. Dozvídáme se o různosti dialektů v Sýrii, o tom, že Egypťanovi by syrští chlapci rozuměli, ale Tunisanovi nikoliv. A s Turky nechtějí mít nic společného ani v Německu…

(Na otázky odpovídá: Fared al-aama):

Bylo pro vás těžké požádat zde o azyl?

Ano, styděl jsem se, bylo to divné.

Jak dlouho to trvalo, než jste se dostal sem do Teisnachu poté, co jste přišel do Německa?

Čtyři nebo pět měsíců. U některých je to ale rychlejší.

Takže vy jste všichni ze stejného města, ale zabralo vám to různou dobu se sem dostat?

Pro různé lidi jsou různé podmínky. Pro Syřana je to maximálně jeden rok. Některé pošlou ale zpět. Je dobře, že jsem stále tady, že nás neposlali zpátky.

Máte v jazykovém kurzu i lidi z jiných národností, nebo jen Syřany?

Jsou zde lidi ze Sýrie, Česka, Rumunska. Žijí tady, pracují a chtějí studovat jazyk. Ostatní studenti jsou všichni Syřani.

Takže nikdo z Afghánistánu nebo Iráku či Pákistánu?

Ne.

Je dobře, že můžete mezi sebou používat svůj jazyk, ne?

Poprvé jsem mluvil jen německy. Od chvíle, co se člověk ráno probudí, má možnost učit se němčinu v praxi. Prostě ji jen používat, ne jen se učit.

Češi jsou v tomhle trochu jiní. Mluvili by mezi sebou svým jazykem. Mluví většina mladých lidí v Sýrii anglicky?

Ne.

Kde jste se ji tedy tak obstojně naučil?

Z filmů.

Opravdu?

Koukám hodně na filmy. Tři nebo čtyři filmy za den a učím se podle toho. Pořád se opakují stejná slova, stejné příběhy. Takže se jednoho rána probudíte a mluvíte anglicky.

Máte v Sýrii kurzy angličtiny?

Ano.

Takže se učíte anglicky ve školách?

Ne, stejně jako tady, lidi mají anglické kurzy, ale nestudují. Stejně jako zde jsou ve škole, učí se, jdou domů, možná si čtou knížku. Ale jen asi jeden z deseti umí používat angličtinu a rozumí. Většinou angličtinu používají díky internetu, nutí je to naučit se nějaké základy angličtiny jenom proto, aby člověk vypadal cool.

Jak říkáte, není těžkého jazyka. Ale arabština je těžký jazyk, ne?

Je to jiný systém psaní, jiná slova, písmo.

Je to úplně jiný svět. Rozumíte Turkům?

Ne. Je to úplně jiný jazyk.

Ale rozumíte egyptštině, že?

Egyptština není jiný jazyk, je to jenom dialekt.

A rozumíte jí?

Ano.

Je to jako němčina a bavorština, ne?

(smích) Ne, bavorština je úplně jiná.

A co tuniský dialekt?

Ten je těžký, nikdo mu nerozumí. Tunisko, Alžírsko, Maroko – těm se těžko rozumí. Pokud ovšem nemluví pravou arabštinou, vysokou arabštinou, potom je to srozumitelné. Ale nevím, jestli já umím perfektně arabsky. Umím mluvit, ale ne gramaticky správně. Pak je tu asi 280 hlavních dialektů a více než 500 menších dialektů.

Máte také více dialektů v Sýrii?

V každém městě je nějaký. Můžete říct, že jich máme deset nebo dvanáct. Každá země má svůj dialekt a každá provincie v zemi má svůj dialekt. V rámci menších dialektů každý rozumí, ale srovnávat dialekty jiných zemí, to je těžké.

Řekl byste, že německý jazyk je těžký?

Je těžký. Ale podle mě není jednoduchý jazyk a těžký jazyk. Jazyk je jazyk, musíte ho procvičovat, žít jím, učit se praxí, ne jen chodit do školy.

Odkud pocházíte?

Ze Sýrie.

A z jakého města?

Damašek.

A vzdělání nebo škola?

Vystudoval jsem management hotelnictví.

Myslíte, že zde budete pracovat ve stejném oboru, nebo byste chtěl dělat něco jiného?

Doufám, že budu moci pracovat v tomto oboru.

To je dobrý nápad, tohle povolání je celkem mezinárodně uplatnitelné…

Když ale budu chtít pracovat v hotelu, je to zde úplně jiné. Nevěděl bych, co a jak udělat. Musel bych se pořád ptát někoho na správný postup. Myslím, že pokud někdo může pracovat, uplatní se v jakémkoli oboru. Určitě bych se chtěl uplatnit ve svém oboru.

Budete chtít žít po zbytek života tady v Německu, nebo se budete chtít vrátit?

Určitě bych se chtěl vrátit, ale zůstat tady znamená muset pracovat. Myslím, že zde natrvalo nezůstaneme, protože s pobytem zde je mnoho problémů.

Takže předpokládáte, že byste se jednou vrátil do Sýrie?

Pokud budu moci, určitě se rád vrátím. Záleží na podmínkách v Sýrii. Ale také závisí, jaké podmínky budou zde.

A nyní se vám zde v Německu líbí? Co říkáte na zdejší lidi?

Ano líbí, ale stále nejsme moc akceptováni. Asi jen 50 procent lidí nás přijímá, ale zbytek spíše odsuzuje. Necítíme, že jsme bráni jako normální spoluobčané. I kdybych uměl německy, pořád budu cizinec. Pořád tací budeme i podle vzhledu, kamkoli půjdeme.

Ale přece zde žije hodně různých národností, jako třeba Turci.

Turci jsou jiná společnost, je to větší komunita a navíc se mohou vrátit do vlasti, kdykoli chtějí. Přicházejí sem kvůli lepší práci a lepšímu životu, ale když se zde budou cítit špatně, můžou si říct „vrátím se do Turecka“. Ale my tu musíme zůstat, pracovat a zkoušet to.

Neplánujete vybudovat také svou komunitu Syřanů právě zde?

Máme zde malou komunitu, nepotřebujeme větší... (smích). Měli jsme větší, ale lidi už dostali povolení, byty a odstěhovali se do velkých měst.

Preferujete tedy velká města…

Ano, ale upřímně, jsou více depresivní, než je to tady. Je tam tolik lidí, asi je i těžší najít si práci a zapadnout do společnosti. Každý je pro každého cizinec.

Možná proto preferujete velká města, protože jsou si tam i běžní lidé cizí, ale tady je to jako na vesnici, každý si všimne, že jste odjinud, nemyslíte?

Ano, ale možná se to časem změní.

V nedalekém Regenu je obchod se syrským zbožím, který provozuje za pomoci města syrská rodina. Chodíte tam někdy nakupovat?

Ano, každý den.

Uměl byste si představit život zde po deseti letech?

Ne, nemůžeme tu být tak dlouho. Myslíte v Německu?

Ano.

Určitě ne, máme své rodiny.

U vás doma?

Ano, v Sýrii.

A jste s nimi v kontaktu?

Ano, každý den, díky internetu.

Co na internetu používáte pro komunikaci? Nějaké sociální sítě?

Všechno, co se nabízí…

Řekl byste, že vaše rodinné vztahy jsou pro vás důležitější než pro lidi zde? Určitě jste si všiml, že lidé v Německu nebo v těchto končinách obecně většinou nejsou v tak úzkém a častém vztahu s rodinami.

Ano, potřebujeme být pořád v kontaktu s rodinou. Nepůjdeme prostě někam a nezažádáme si o byty jen pro sebe.

Neplánujete sem dostat také svou rodinu?

Ne, má rodina je stále v Damašku. Vyhovuje jim to tam.

Není to tam pro ně nebezpečné?

Vlastně ani tolik ne, na rozdíl od jiných měst.

Někdy do Německa a Evropy vůbec přicházejí také starší lidé s rodinami…

Ano, ale je to nákladné. Za jednu osobu dáte asi tři tisíce až čtyři tisíce euro, takže když jste dva, je to osm tisíc.

Co je přesně nejdražší?

Nejdražší je pro člověka dostat se z Turecka do Řecka, za to zaplatíte od jednoho do čtyř tisíc euro. Jenom za transport po moři.

Rozhodnete se jít prostě jenom tak sami, nebo s nějakými přáteli?

Ano, s přáteli. Většinou skupiny tří nebo čtyř přátel, ale zde se každý osamostatní.

Jste s nimi stále v kontaktu?

Ano.

Stává se, že někdo zjistí, že se mu zde nelíbí, a hned se vrátí zpět?

Ano, vrátí se.

Protože se jim v Německu nelíbí?

Kvůli nebezpečí rodiny doma.

Co děláte tady ve volném čase?

Často přemýšlím, že se vrátím zpátky, ale nemůžu, není to legální. Pokud bych se vrátil, už neuvidím rodinu, budu poslán rovnou do armády. Není to o tom rozhodnout se, zda jít, či nejít, ale o možnostech.

A co tedy ještě děláte ve volnu?

Vlastně cokoli a všechno. Jdeme společně do měst na diskotéku.

Je to stejný život jako v Sýrii?

Vůbec ne. V Sýrii jste většinou v malé vesnici. Všechno je jiné, tady je to hezčí, ale není to náš styl života.

Co vám nejvíce chybí?

Rodina.

V čem si myslíte, že jsou hlavně Němci jiní?

Většina lidí tady neví, jak se bavit. Máte zde všechno, ale stejně jsou tu deprimovaní lidé, nebo znudění, nevím, co by chtěli.

Jak to vypadá v Sýrii, když se jdete bavit?

Tady je to bezpečnější, ale když něco potřebuji, nevím, na koho se obrátit. Nic a nikoho zde neznám. Lidé s byty ve velkých městech vám moc nepomohou. Můžete hledat po celém městě.

A co říkáte na zdejší kuchyni? U vás máte určitě úplně jiné jídlo.

Jídlo zde mám rád. Fast foody dost navštěvuji, ale problémem je vepřové maso. Ne že by nebylo dobré, ale naši lidi ho prostě nejedí.

(Na otázky odpovídá Jamil Aldaker)

A jaká je vaše víra?

Jsem bez víry. Jsem muslim, ale ne extremistický. Většinu lidí zde straší myšlenka muslimského terorismu, ale mnozí z nás vůbec nejsou extremističtí, jak se o tom povídá. Teroristé jsou úplně jiná sorta lidí.

Máte rád pivo?

Ano, ale i whisky. Je to asi nejlepší věc tady.

Pijete také pivo v Sýrii?

Ano, pil jsem jej s tátou.

Když jdete tady do hospody, je to jistě jiné než u vás…

Myslím, že pivo není nápoj, který patří jen do hospody, je součástí života. Máme tady také vesnický šňaps a něco podobného je i u nás.

Češi, když „jdou do hospody“, vypijí tam třeba i deset piv. Jak to srovnáte s vámi? A to s Bavoráky stále soutěžíme, kdo je větší konzument…

To je hodně! Možná jen o festivalech by se tady tolik pilo.

Máte zde již nějaké německé nebo jiné přátele? Třeba ve škole?

Ano, máme zde pár přátel, ale pořád to bude jiný typ přátelství. Ne že bych měl něco proti tomu, ale nezměním své zvyky. Chce to čas.

Myslíte, že byste se někdy oženil tady s nějakou Němkou?

Mám vztah už měsíc se zdejší Němkou, takže znám trochu i život zevnitř, jak Němci žijí ve vztahu. Vztahy jsou zde jiné, každý s každým může mít vztah. Najít si zde přátele je těžší, než najít si zde dívku. Raději bychom si zde našli pár přátel, poznali zemi, život a tak, ale je to problém.

(Odpověď: Fareed al – aama):

Moje přítelkyně stále čeká na ambasádě na papíry.

Setkal se někdo z vás s metodou transportu, pašování migrantů?

(Na otázky odpovídá Wael Roumani):

Určitě. Vlaky, loděmi, taxi. Používají všechno, aby vás sem dostali. Jsou různé neziskové organizace. Některým musí stát zaplatit za tuto službu.

Takže jste se sem dostal legálně?

Ano, lodí do Turecka, pak z Libanonu letadlem, přes Maďarsko a Slovinsko se také jezdí. Jsem tady už hodně přes rok. V Budapešti můžete všechno, ale ne kouřit. Byli jsme tam ve stanech hlídaných ostrahou. Málo jídla, zima a bez cigaret…