Dalo se podle vás vítězství Donalda Trumpa v rámci současného vývoje světové politiky očekávat? A lze předpokládat, že se svět po jeho vítězství určitým způsobem změní? Z čeho bychom měli mít strach a naopak v čem bude Trumpovo vítězství pozitivní pro ostatní svět?
Většina politiků a také značná část veřejnosti vítězství Donalda Trumpa neočekávala, neboť byla významně ovlivněna sdělovacími prostředky a výsledky výzkumů veřejného mínění. Já jsem to osobně začal očekávat až poté, co Hillary Clintonová získala nominaci Demokratické strany na úkor senátora Bernie Sanderse, o němž jsem byl přesvědčen, že by byl schopen Trumpa výrazně porazit. Sanders i Trump měli oba podporu odpůrců establishmentu, tradičních stran i politiků, všech voličů, kteří byli frustrováni vysokou mírou korupce a nesplněnými sliby známých klanů, ať už to byli Bushové nebo Clintonové či jejich stoupenci. Z nich Trump pochopitelně nezískal ty Bernieho stoupence, kteří navzdory obrovské kritice Demokratické strany zůstali vůči ní loajální jako Sanders sám, a samozřejmě ty, kteří odmítali celý Wall Street a systém na něj napojený.
Svět se po Trumpově vítězství jistě změní, i když zatím nelze přesně odhadnout rozsah této změny, neboť Trump ihned po prvních konzultacích ve Washingtonu dává najevo, že některé jeho předvolební sliby je ochoten hodit přes palubu. Mezi ně bych počítal i slib, že zruší celou Obamovu zdravotní reformu, tzv. Obamacare, což by připravilo asi 22 milionů Američanů o současné zdravotní pojištění. Řada z nich by zaplavila pohotovostní kliniky s přáním nechat si ošetřit i základní onemocnění. Tohle Trump naznačil po dlouhém rozhovoru s Barackem Obamou a začal ustupovat. Ústupek by se pravděpodobně mohl týkat pojištění pro lidi s minulostí diagnóz chorob nebo pojištění pro mladistvé, které jim hradí rodiče. Trump však současně bude chtít vyjít vstříc svým voličům a také části republikánských zákonodárců, kteří dlouhodobě reformu odmítají, a tak nevylučuji, že se pokusí reformu zrušit a pak navrhne novou, která může některé aspekty Obamacare obsahovat. Tuto Obamovu reformu, i když okleštěnou republikánskými zákonodárci, považuji za jeden z největších Obamových úspěchů a její možné zrušení nevyhnutelně ublíží milionům lidí včetně řady chudších voličů Donalda Trumpa.
Kdybyste mohli po odstoupení Gustáva Husáka říct, koho si přejete za prezidenta republiky, kdo by to byl?Anketa
A proč vlastně Trump vyhrál? Mají pravdu Tomáš Halík a spol., že je to tím, že prý nevzdělaní lidé jsou manipulovatelní? Předvedl nám Trump skutečně, že cestou k politickému úspěchu může být systematická podpora strachu a negativních emocí? To například znamená posilování v lidech jejich nechuť k uprchlíkům, homosexuálům a komukoli odlišnému. Anebo je to úplně jinak? Prostě veřejnost v západních demokraciích i za oceánem už nesnesla, že jim pořád někdo vnucoval cosi, s čím zásadně nesouhlasí a co jim způsobuje existenční problémy. Jako je třeba tolerance k nesnášenlivým náboženstvím a také k některým neschopným a nepoctivým politikům?
Nelze vyloučit, že někteří voliči si plně neuvědomili Trumpovo propojení na Wall Street a skutečnost, že jeho nejbližší finanční poradci jsou duší Wall Streetu. Dnes je Trump obsazuje do významných postů v americkém finančním světě. Navíc Trump získal voliče, kteří s ním sdíleli jeho ostrou kritiku uprchlíků, homosexuálů či například potratů. A samozřejmě oslovil i významné procento lidí méně vzdělaných a špatně informovaných, které nyní čeká značné zklamání. To ovšem neznamená, že byli manipulováni. Také kým? Za největší manipulaci jsou zodpovědná média a z nich většina podporovala Clintonovou. Lidé chtěli ovšem změnu a změnu nepochybně získali.
Trump nyní poněkud ustupuje i ze své protimuslimské rétoriky. Jednak mu státní úředníci vysvětlili nerealizovatelnost vyhoštění milionů muslimů, kteří nespáchali žádný trestný čin, i uzavření hranic lidem s jiným náboženstvím. Bude ovšem ostře postupovat proti všem, kteří porušili zákon. Dnes tvrdí, že se zaměří například na drogové gangy a další kriminálníky, kterých mají mezi nelegálními přistěhovalci být až dva miliony. Trump bude i nadále prosazovat použití vojenských prostředků proti tzv. Islámskému státu, ale už začal chápat, že tyto fanatiky nelze jednoduše vybombardovat, jak to hlásal během kampaně. Naopak, v boji proti Islámskému státu bude Trump nutně potřebovat aktivní podporu arabských států a všech umírněných muslimských organizací. Takže jistě nebude nazývat islám „nesnášenlivým náboženstvím“, ale soustředí svou kritiku na fanatické islamisty, jakými jsou Islámský stát, al-Káida či skupiny, kterým se v Evropě a v USA říká salafisté, i když nemají mnoho společného se salafisty, jak jim rozumí Střední východ. V Evropě to zjednodušili a vnímají některé údajně teroristické skupiny jako salafisty.
Neumím také odhadnout, jak bude rozlišovat mezi fanatickými wahhábisty a saúdsko-arabským režimem, s nímž jsou USA stále úzce propojeny. Předpokládám, že do 20. ledna 2017 některé své radikální proklamace přeformuluje, což však v žádném případě neznamená, že by se jakkoliv zařadil do současného systému, a zůstane ještě nějakou dobu nepředvídatelným. Velkou změnu americké politiky už také naznačil jeho telefonní rozhovor s Vladimirem Putinem. Ten samozřejmě odpovídá tomu, co Trump sliboval. Během kampaně se otevřeně vyznával ze sympatií k autoritativnímu vládnutí kremelského vůdce i ze snahy se s Ruskem dohodnout, například na společném postupu třeba v Sýrii. S tím by Hillary Clintonová jistě nesouhlasila, ale Bernie Sanders by proto měl značné pochopení.
Sociolog, publicista a europoslanec Jan Keller říká, že na Trumpově úspěchu má velký podíl nový trend v USA, kdy se mnoho firem stěhuje zejména do Asie, kde jsou běžné nízké výdělky, a celkově tedy i výrobní náklady. Proto tam prý začíná markantně ubývat příslušníků střední třídy, a tak skončil i tolik opěvovaný americký sen. Existuje podobný problém i v ostatním vyspělém světě? Skutečně se zásadním způsobem rozevírají nůžky mezi minoritní elitou a většinovou společností, kde je jen minimální šance k tomu, jak zlepšit svoje existenční postavení?
Ano, nůžky mezi minoritní bohatou a mocnou elitou (k níž patří ale i Donald Trump) a většinovou společností se rychle rozevírají, ale to není nějaký zcela nový úkaz. Předpokládám, že Trump se bude snažit dostat některé americké firmy z Číny zpět do USA, ale pochybuji, že by v tom mohl být jakkoliv významně úspěšný, protože výroba v Číně těmto výrobcům obrovsky snižuje náklady. Nevím, čím by jim Trump mohl tyhle ztráty vykompenzovat. Na druhé straně jistě sáhne k některým prostředkům obchodní války s Čínou, i když i tato válka bude mít své hranice vzhledem k síle čínských investic na území USA. Nezapomínejme, že USA jsou čínským dlužníkem.
Trumpovi se asi podaří získat jistá nová pracovní místa pro americké nezaměstnané, zvláště pro ty, kteří budou moci najít uplatnění ve zbrojním průmyslu. Současně Trump asi dostojí svému slibu nutit evropské členské státy NATO, aby zvýšily své příspěvky do aliančních výdajů, které nyní asi ze 70 procent hradí Spojené státy. To je pro amerického byznysmena Trumpa nepřijatelné. Povede to ke tlaku na členy Aliance, aby se jejich výdaje na obranu začaly přibližovat k původně slíbeným dvěma procentům národních rozpočtů. To bude mít dopad i na nás, neboť k této hranici máme hodně daleko.
Psali jsme:
Z vítězství Trumpa se radují všichni, kdo odmítají imigranty. Lze říci, že tímto je definitivně jasné, že v Čechách si už žádný politik, který to myslí vážně, nedovolí přijímat muslimy? A vůbec obecně v Evropě, viz názory německé CSU… Může se stát, že už nebudou chtít politici riskovat případné problémy, které s imigranty přicházejí? Jenže další informace svědčí o tom, že z Afriky stejně budou přicházet miliony migrantů a že tomu nebude možné zabránit… Jaký může být další vývoj ohledně této situace?
Je přinejmenším naivní se domnívat, že vítězství Trumpa bude znamenat konec přistěhovalectví. Mexiko jistě odmítne postavit zeď na svých hranicích, jak to Trump vyžadoval, a tak jsem zvědavý, kdo takovou výstavbu bude financovat. Projekt to bude velmi nákladný, a navíc si myslím, že jeho výsledek bude poněkud nejistý. Trump v poslední fázi volební kampaně začínal mírnit svoje původní ostré výpady proti Hispáncům, jichž miliony žijí v USA. Jistě si pamatujeme, jak Trumpa poškodil útok na hispánského důstojníka, který zahynul v Afghánistánu, a na jeho americkou rodinu.
V Čechách, pokud vím, jsme zatím přijali 12 uprchlíků z těch, které nabízela Evropa. U nás tedy převládá strach z muslimských uprchlíků, ale ti u nás v podstatě žádní nejsou, nebyli a v nějakém viditelném množství ani nebudou. Je pochopitelné, že sem ani nechtějí. Kdo by chtěl žít v zemi, kde je nevítaným hostem? Vlnu strachu a nedůvěry však nelze oslabovat fakty. A Trumpovo vítězství je jistě větrem do plachet těch, kteří na podobných obavách postavili své volební programy. To bude mít ale větší než na nás dopad na politickou budoucnost madame Le Penové ve Francii či Geerta Wilderse v Nizozemsku. Může to pomoci například i Norbertu Hoferovi v Rakousku. Populistických hnutí je v Evropě více a většina je poměrně extrémně pravicových. Existují však i populistická hnutí, která jsou úspěšná právě především proto, že jdou proti tradičním stranám, aniž riskují nahnědlost. Mezi ně bych řadil třeba italské Hnutí pěti hvězdiček (Movimento 5 Stelle) Beppe Grilla. Povzbudí to populistická protiimigrační hnutí a strany v zemích, které již mnoho uprchlíků přijaly nebo kam další uprchlíci směřují. Předpokládám, že to ovlivní i rétoriku některých našich politiků, ale nedovedu si představit, že by to mohlo přivodit změnu postoje české vlády.
Je ovšem třeba rozlišovat. Z Afriky do Evropy nepřicházejí jen muslimové, a určitě ne lidé, kteří utíkají z války nebo ze strachu o život a na něž se vztahují Ženevské konvence, jež je stále nutné dodržovat. Jistě se zvýší tlak na potřebu čelit důvodům, díky nimž lidé opouštějí své domovy. Utíkají-li před bídou, pak je třeba se zaměřit na boj proti extrémní chudobě, což už delší dobu prosazuje OSN, a to třeba Donald Trump, pokud vím, nikdy nezpochybňoval. Trump samozřejmě nebude chtít dovolit, aby USA nesly zdaleka největší finanční břemeno takovéto pomoci.
Psali jsme:
Když si vzpomeneme na to, jak bylo veřejné mínění směrováno ještě před dvěma lety, nebylo vůbec přijatelné přistupovat ke složitému problému migrace způsobem, jaký teď zcela otevřeně prosazuje Trump. A nyní i v baště demokracie – ve Velké Británii – se rozšířila xenofobie vůči východoevropským přistěhovalcům. Jakou odezvu můžeme v této souvislosti očekávat v Evropě a také v ČR, co bude vlastně prosazovat politický mainstream?
Ano, máte pravdu. V Británii pro Brexit hlasovali lidé z důvodů ne nepodobných těm, které motivovaly stoupence Donalda Trumpa. Také se řada z nich rekrutovala z podobných sociálních skupin. Pochybuji ovšem, že by většina hlavních evropských politiků náhle převlékla kabát a zaujala xenofobní postoje. To by bylo zcela v rozporu s evropskými hodnotami, zvláště se sociálnědemokratickými postoji v Evropě. Ovšem v zájmu svého politického přežití se tito politici budou muset ihned vážně zamyslet nad důvody, proč lidé podporují populistické přístupy, proč sdílejí kritiku existujícího establishmentu, odsuzují obrovskou korupci, nekompetentnost elit, nekontrolovatelnou moc bank apod.
Tedy proč lidé s velkými sympatiemi naslouchají hlasu těch, kteří přišli do politiky s tím, že oni nejsou politiky a nemají s politickou elitou nic společného, jako například Donald Trump nebo třeba i Andrej Babiš. Řada z těchto hnutí na politické scéně zůstane a po čase se svým způsobem zařadí do nového „mainstreamu“. S jejich argumentací a oprávněnou kritikou je však nutné se vypořádat. Ti, kteří to budou ignorovat nebo se domnívat, že jde jen o přechodný jev připomínající Věci veřejné, politicky nepřežijí. Při obraně hodnot bude nutné citlivě oddělovat zrna od plev, demagogii od věcných analýz, populistická hesla od oprávněné kritiky.
Blíží se volby v Německu, ve Francii, v Rakousku. V kontextu Brexitu i dalších událostí, do jaké míry může nastat situace, že kandidáty typu Trumpa budou volit i lidé v Evropě? Mimochodem, v USA se objevily násilné nepokoje v ulicích, protože spousta lidí nedokáže přijmout nového prezidenta. Můžeme i něco podobného očekávat i u nás, když nemalá část populace nenávidí Miloše Zemana?
Už jsem sdělil, že vítězství Trumpa povzbudí podobné kandidáty i v Evropě. Úspěch mohou zaznamenat zvláště ti z nich, kteří jsou mediálně zdatní, mají významné finanční zdroje a pohybují se v prostředí, kde politická elita dogmaticky lpí na udržení status quo, na otřelých frázích, na zprofanovaných tvářích, a kde již není schopna obnovit přímou komunikaci s občany. Protesty proti novému prezidentovi v USA včetně těch násilných, kterých je menšina, v čase utichnou. Lidé zatím reagují na skutečnost, že poprvé v čele státu stane člověk, který nešetřil vulgárními výroky a především urážkami žen, Hispánců, černochů, homosexuálů a dalších menšin, což je pro mnohé nestravitelné a dávají to najevo hesly jako „Trump není můj prezident“.
Jsem přesvědčen, že Trump po 20. lednu začne tyto výroky obrušovat a uhlazovat. Uvidíme, zda svou rétoriku upraví i nově jmenovaný hlavní poradce Stephen Bannon, dosud ředitel alternativního serveru Breitbart News, který je veřejnosti známý svými antisemitskými a islamofobními útoky, neskrývaným rasismem včetně jistých sympatií ke Ku-klux-klanu. Bannon například souhlasí s obnovením kontaktů s Ruskem, ale jednat s ním chce jen „z pozice síly“, což kdysi hlásal Ronald Reagan. Nedomnívám se, že by se Bannon mohl významně změnit.
A Trump ho vtipně ve svém týmu balancuje novým personálním šéfem Bílého domu Reincem Priebusem, předsedou Národního výboru Republikánské strany, tedy toho stranického establishmentu, s nímž měl Trump dlouhodobě otevřené spory. Priebus sám byl a je Trumpovi poměrně oddaný. Je však jasné, že nesdílí Bannonův rasistický, zvláště antisemitský postoj. Tahle snaha ve vlastním táboře vytvářet jistou rovnováhu mezi soupeřícími jednotlivci či skupinami je metoda Trumpovi blízká z jeho podnikání.
Změnou bude jistě i postoj k velkým globalizačním obchodním dohodám, například k TTIP, která je sice výhodnější pro USA než pro Evropu, ale Trump ji vnímá jako symbol globalizace, kterou odmítá. Řadě z nás TTIP chybět nebude.
Psali jsme:
Trump vysílal poměrně pozitivní signály vůči Rusku, teď se vyjádřil i k dění v Sýrii. Řada republikánů má ale k tomu naprosto jiné názory. Jaký postoj převáží a jaký byste si přál, aby převážil? Mimochodem, v Moldavsku a v Bulharsku teď vyhráli proruští kandidáti. A spousta lidí na Ukrajině se bojí toho, že směr politiky USA bude spíš orientovaný na vnitrostátní problémy USA a oni zůstanou napospas Rusku…
Již jsem zmínil Trumpův téměř okamžitý vstřícný telefonát Vladimiru Putinovi. Domnívám se, že Trump si bude přát nekonfrontační vztah s Ruskem, takový realistický „business as usual“, který preferoval například Henry Kissinger. Trumpovi se sice nepodaří obnovit bipolární svět, v němž by stejně chtěl hrát první housle, ale na jisté formě spolupráce s Ruskem se bude moci shodnout. K řešení složité situace v Sýrii by to nepochybně přispělo a lidé by již zbytečně neumírali. Pokud se ptáte na mé preference, tak bych pochopitelně uvítal mírové a diplomatické řešení, kdy by si lidé mohli zvolit vládu v demokratických volbách pod kontrolou OSN i OBSE a kde by měly menšiny zaručeny základní práva, a to včetně práva Kurdů na širokou autonomii. Pragmatik Trump k tomu může přispět více než „jestřábí“ Clintonová.
Pro Donalda Trumpa nebude zahraniční politika nikdy osobní prioritou. Nevrátí se sice k izolacionismu americké dávné minulosti, ale jeho hlavním zájmem bude upravovat vnitrostátní uspořádání k obrazu svému a k vlastnímu prospěchu. Pokud by se kyjevská vláda přestala orientovat na americké jestřáby a začala by plnit minské dohody včetně práva dnešních separatistických republik na významnou autonomii v rámci zachování teritoriální integrity Ukrajiny, tak by se i Ukrajina mohla dočkat mírového a pragmatického kompromisního řešení. Ani v Sýrii, ani na Ukrajině neexistuje vojenské řešení.
A pragmatik Trump by mohl pochopit, že nelze zvrátit situaci na Krymu ani vojensky, ani sankcemi. Sankce nakonec jen ubližují obyčejným občanům, ale v žádném případě nemohou dotlačit autoritativní vůdce, jakým je Vladimir Putin, ke změně politiky. Měli bychom se poučit i z historie uplatňování sankcí, od Kuby třeba po Irán. A nakonec Rusko nepřestane poukazovat na odtržení Kosova jako na neoddiskutovatelný precedens, na který se odvolává i vyhlášení nezávislosti Krymu.
Trump razil heslo, že chce vrátit Americe její velikost. To samozřejmě není originální nápad. Již Margaret Thatcherová razila heslo „Lets make Britain Great again“. Na to dnes obdivně vzpomínají stoupenci Brexitu. A čeká je zklamání. Uvidíme, zda „bílí muži“, kteří volili Trumpa ve vzpouře proti chudobě, z pocitu ponížení, frustrace a bezmocnosti, získají pocit jistého uspokojení jen z vědomí, že menšiny všeho druhu na tom nebudou lépe a mnohé spíše dopadnou hůře. Na výsluní se však nevyšplhají. To zůstane pevně v rukou elity bohatých, bankéřů z Wall Streetu, manažerů nadnárodních korporací a jim podobných. Škoda že se zatím nerýsuje nějaká pragmatická spolupráce stoupenců Bernieho Sanderse s přívrženci Donalda Trumpa na vybraných a specifických faktorech vnitrostátní politiky. Hranice mezi levicí a pravicí je nesmazatelná. Principy sociálního státu či sociální spravedlnosti se nestanou denním chlebem miliardářů, ale korupce by se mohla stát terčem mnohých.
V zahraniční politice jsem schopen s jistou dávkou mně blízkého optimismu a s přivřením jednoho oka vidět světýlko na konci tunelu. Je jen mihotavé, a pokud se naplní obavy z povzbuzení nahnědlých populistů, tak by mohlo svítit jen některým.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Štěpán
