Fotogalerie: - Proti Trumpovi
Co říkáte na opatření amerického prezidenta na zastavení imigrace z vybraných muslimských zemí?
Podle mne je to typické populistické rozhodnutí, jehož jediným smyslem je oslovit co největší cílovou skupinu voličů. Populární rozhodnutí nemusí být moudré rozhodnutí, i když demokracie toto předpokládá. V Americe docházelo během posledních let ke společenským změnám, které nebyly reflektovány v politickém systému. Nastala situace, se kterou americká ústava asi tolik nepočítá, a to že se populista dostane k moci a začne rozhodovat pouze na základě toho, jak si voliči pod vlivem různých tlaků, ne úplně racionálních, přejí.
Přirovnal bych to k situaci v Německu ve druhé polovině třicátých let, kdy se zvýšily protižidovské nálady, které byly z velké části podpořeny lživými tvrzeními a které zvýšily ve společnosti strach a odpor vůči Židům. Tím pádem legitimizovaly čím dál tvrdší a méně humánní postoje k Židům. Dnes židovská populace už není vhodným obětním beránkem. Novým obětním beránkem jsou muslimové. Podle mého názoru dochází ke shodě jednak přirozených, jednak umělých, jak pravých, tak lživých zpráv a lidé tuto náladu nejen v Americe, ale v celém světě vůči muslimům posilují a jde o dobrý politický argument. Politik, který nemá vize, morální kredit, tak takový toto může používat, aniž má představu o nějakém lepším světě.
Máme tu verdikt české školy a následně soudu ohledně nošení muslimského šátku ve škole. Co na to říkáte?
Pokud jde o ten konkrétní případ, tak problém nebyl v šátku, ale v situaci té studentky, takže podle mne šátek v tom nemá žádnou roli. Podle mých informací soud rozhodl spravedlivě, to je můj pocit. Jinak si myslím, že pokud škola chce zakázat cokoliv – třeba kšiltovku nebo příliš krátké sukně, pokrývku hlavy nebo mobil ve třídách, tak ten zákaz musí být jednak v souladu s českými zákony a jednak by neměl být šikanující. Ten zákaz by měl mít nějaké oprávnění, odůvodnění, které není pokrytecké. Pokud se řekne, že islám je zakázaný, a tím pádem všechny projevy islámu jsou zakázané, tak tedy dobře, ten zákon by byl z mnoha pohledů sporný, ale rozhodnutí školy by bylo v pořádku.
Je pohádka o Sněhurce genderově závadná, když popisuje princeznu, která stále padá do léčky a musí jí zachraňovat princ s trpaslíky? Tvrdí to National GeographicAnketa
V tuto chvíli není takový zákon, jenž by zakázal projevy islámu, které podle mne nikoho neomezují, tak nevidím důvod, proč zakazovat šátek ve školách. Takový zákaz nemá oporu – jediné argumenty mohou být, že je to pokrývka hlavy, ale rozdíl mezi kšiltovkou, která je symbolem rebelství, a šátkem, který je naopak symbolem pokory a skromnosti. A druhý argument, který se používá, jsou náboženské symboly. Pokud vím, náboženské symboly nejsou na školách zakázané. Jak jsem uváděl i v televizi – vánoční stromek je náboženský symbol, oslava Velikonoc, Vánoc. Je mnoho náboženských symbolů, které jsou napříč českou společností. Dokud se tedy nerozhodne, že křesťanství má vyšší postavení než islám, tak si myslím, že by bylo nespravedlivé povolit křesťanské náboženské symboly a zakázat ty muslimské.
Hodně se diskutuje o možnosti práva šaría v některých muslimských obcích u nás, případně komunitách. Máme jim dávat možnost?
Jednak pojem právo šaría je dost sporný. Právo šaría neexistuje. Šaría je jenom právní systém, ze kterého se odvozují různé právní úpravy. Jako se říká římské právo. Česká legislativa je založena na římském právu a z mého pohledu je takzvané právo šaría v mnohém totožné s římským právem. Oddělení moci politické od moci soudní je z mého pohledu jednoznačně v souladu se systémem šaría.
Abych ale odpověděl na vaši otázku. V žádném případě se nesmějí porušovat české zákony. Ve jménu ničeho, ani toho takzvaného práva šaría. Já bych chtěl zdůraznit, že v žádné komunitě, v žádném metru čtverečním českého území se nesmí porušovat české právo.
Pojďme k situaci v Turecku, kde se situace odchyluje od sekulárního státu a stává se spíše jakousí reminiscencí na Osmanskou říši. Jaký na to máte názor?
Můj zjednodušený názor je, že žádný opravdu sekulární stát ve skutečnosti neexistuje. Francie je jediná země, která ve své ústavě jednoznačně prosazuje laicitu, jenže i tam jsou např. křesťanské svátky stále považovány za státní. To je čistě teoretický konstrukt, který nepřežil ani jedno století. Protože každý poctivý, nepopulistický politik se ve svém životě řídí nějakým světonázorem, který je založen na určitých pevných a zásadních hodnotách a ty jsou určeny výchovou a kulturou. Evropská politika převážně vychází z křesťanských hodnot, z Desatera, a je mnoho hodnot, které jsou zakotveny v české, německé nebo americké ústavě a které jsou křesťanské. V Turecku, i když byla snaha prohlašovat zemi za sekulární stát, zůstala většina obyvatelů muslimských a ti většinou uznávají muslimské hodnoty a každý muslimský politik, který chce být věrný svému přesvědčení, svému světonázoru a pohledu na ideální svět, bude nutně své muslimské nazírání na svět promítat do svých osobních a politických rozhodnutí. Pokud bude tvrdit, že jeho názory nejsou nějak ovlivněny muslimským světonázorem, pak je to podle mne pokrytecké. Sekulární stát není úplně v praxi reálný a uskutečnitelný koncept. Tím, že se odchyluje od sekulárního státu, se turecká společnost ve skutečnosti přiznává, že prohlášení se za sekulární je pokrytecké a nešlo to udržet déle než jedno století. Atatürk zavedl pokus sekulárního státu, který byl, řekněme, tehdy v módě, ale už v šedesátých letech i v Evropě začaly mít úspěch křesťansko-demokratické strany. Německo vede křesťansko-demokratická strana a nikdo se nad tím nepozastavuje. Proč by tedy Turecko nemělo mít možnost být řízeno islámskou stranou. Jaký je rozdíl mezi křesťansko-demokratickou stranou a islámskou demokratickou stranou?
Psali jsme:
Není to ale snaha současného Egypta se přeorientovat do sekulárního státu, který vede vojenská junta?
Ano. Podle mne společenská dynamika v Turecku je hodně podobná jako v Egyptě nebo Tunisku. Tuniská společnost se již také pomalu vrací ke stranám s progresivně islámským odkazem, které jsou populární, a i když velice pomalu, prokazují svou schopnost efektivně a eticky řídit stát. Mezi tím, co se v Tunisku takzvaná islamistická strana vzdala pozici ve vládě ve prospěch národní jednoty, protože uznala, že tuniská společnost není úplně připravena na tak rychlé politické změny a že se bojí tak rychle předat moc nějaké islamistické straně, v Egyptě k tomuto strategickému ústupu ze strany muslimských bratrů nedošlo. Místo toho stavěli na formální legitimitě výsledků voleb a zanedbali skutečnou moc sice početně slabší, ale ekonomicky a politicky silnější opozice. Nezávisle na tom, že tlaky na sekularizaci jsou v Egyptě stále příliš velké. Egyptská společnost je tedy nyní celkově málo nábožensky založena na to, aby dokázala nábožensky založená strana ochránit tu desekularizaci, uchránit tu islamistickou demokratickou stranu před sekulárním převratem. Tam byla z mého pohledu chyba Muslimského bratrstva. Byli málo citliví k aktuální situaci, k různým zájmovým skupinám, které jsou v Egyptě stále hlavní hybnou silou.
Co se týká útoků na křesťanské, tedy koptské menšiny, tak když máte dnes totalitní společnost, sílí extremistické nálady. Mnoho Egypťanů klade za vinu koptské menšině to, že nastal převrat a návrat totality po tak draze vybojované demokracii. A proto tam vzniká silná polarizace společnosti mezi tou částí, která věří, že islám je správné politické řešení, a tou druhou stranou, která se snaží maximálně bránit tomu, aby pojetí islámského života se dostalo do politiky. V takovém případě mají totalitární politiky či armáda ideální podmínky pro to, aby převzaly moc.
Pojďme do Libye, o které se tvrdí, že by mohla zabraňovat migračnímu toku z Afriky do Evropy. Jenže země je roztříštěná…
Myslím si, že prakticky veškeré břehy u Středomoří jsou brány do Evropy. Je to i z Tuniska a myslím, že i Alžírska. Dokud bude poptávka po emigraci a nebude dostatečné motivace pro Afričany, aby zůstali ve Africe, tak jde jen o přesouvání migrační cesty jinam. Že by se to zastavilo tím, že se zablokuje libyjská cesta, to je málo pravděpodobné. Na druhou stranu je možné, že když se rozkřikne, že se nakonec dostanou zpět do Libye, tak se možná sníží atraktivnost té cesty. Je to prostě podle mého názoru jen takový experiment anebo projev snahy zaměřený na evropské znepokojené občany.
Jaký máte názor na možné přesunutí hlavního města Izraele z Tel Avivu do Jeruzaléma? Dokonce Donald Trump ukazuje, že by nebyl úplně proti na rozdíl od prakticky celého ostatního světa…
Já si myslím, že Trump dává jasně najevo Izraeli, že jej bude mnohem více podporovat, řekněme až bezmezně, v jeho kolonizační politice. Spojené státy mají v Izraeli na Blízkém východě mnohem mocnějšího a jistějšího partnera než kohokoliv jiného. Chápu tedy Trumpovo rozhodnutí, že dává najevo Izraeli, že jej bude podporovat. Na druhé straně současné vedení izraelského státu vnímá příležitost posílit svou pozici. Když cítí oporu, cítí moc a z mého pohledu ji zneužívá, jak nejlépe může. Využívá maximum schopností, které má, i když se dostává do morálních konfliktů s velkou částí vlastní populace. Je mnoho Izraelců levicového zaměření. A když sleduji deník Haarec, tak současná politika pravicové izraelské vlády nemá bezmeznou podporu uvnitř Izraele v rámci zdejší populace.
A nezapomíná se díky všem těm událostem na Palestince, kteří byli vlastně prvními uprchlíky a jsou po generace v uprchlických táborech?
Dnes se řeší mnohem bližší a palčivější problémy, než je Palestina. Není to jako v padesátých letech. Dnes lidé vnímají svět tak, že je opět na pokraji světové války, a je pochopitelné, že nějaký malý národ, ať jsou to Palestinci nebo muslimové na Barmě či v jiných částech světa, považují pouze za lokální problémy bez většího přesahu. Takže je celkem pochopitelné, že nemají takovou pozornost.
Když jste zmínil Barmu, zeptám se – jak si vysvětlujete, že problémy nemá třeba Malajsie? Je to tím, že tato země je tak bohatá?
Větší problém než bohatství a chudoba jsou rozevřené socioekonomické nůžky – když je velký rozdíl mezi ekonomickou elitou a tou „spodinou“. To je to, co vytváří polarizaci a napětí a nahrává hledání společného nepřítele. Jde o rozdělení bohatství uvnitř toho státu. Máme státy, které jsou chudé a jsou stabilní. Problém je v tom, když je společnost hodně vrstvena a když je slabá střední třída.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Václav Fiala
